Snorlax

Rutinérsky natočený životopisný film nemůže z průměry vytáhnout ani přesvědčivý výkon Firthe.

Lancaster zde dokonce i hrál. Již tato informace by mohla stačit jako zdůvodnění plného počtu. Ale já přidám další, hrál zde velmi dobře, podařilo se mu proplout desetiletími své postavy, od mladého muže, až staršího pána. Navýsost příjemně zrežírované, žádné zbytečné kudrlinky, přesto místy dojemné a značně lidské. Po Lovci jelenů je tohle druhý nejsvižnější ubíhající film s na první pohled lehce děsivou stopáží.

Gejzír režijních nápadů tryská z inscenace každou chvíli, mizanscéna je naprosto úchvatná. Odzbrojující jsou kreslené kulisy a pojetí automobilů je vskutku velmi neotřelé. Jedinou drobnou výtku bych měla k titulkům. Když člověk slyší tu vzletnou angličtinu, lituje ty, kteří se musí spolehnout jen velmi prostý český překlad. Původní text je totiž velmi spanilý, což překlad nereflektuje. Ale je to pouze drobná piha na jinak dokonalé inscenaci.

Je škoda, že seriál končí takto chatrným dílem. I když se lze u něj zasmát, například kotrmelce, které metá Kuffa po postřelení, by mohly sklidit úspěch na kdejaká paraolympiádě. Třicet růží sice není třicet, ale Zemnaovi je předává Iva Janžurová s takovou grácií, že jí bez sebemenších obtíží věřím, že je francouzskou dámou.

Na tomto recitálu je možné si potvrdit, jak důležití jsou pro výsledný dojem diváci. Jitka Molavcová je divadelní herečka a zpěvačka, interakci s publikem potřebuje. Tedy možná tu její interakci se živým publikem potřebuji více já, než ona. Zdá se, že pro ni není problém vtipkovat, hrát a zpívat bez odezvy, ale já vnímám takové představení jako hluché. Jitka Molavcová prostě není typ pro videoklip, což bohužel Mudrovi evidentně nedošlo. Z Molavcové sálá energie, šarm a dobrá nálada, dokázala mě bavit i navzdory naprosto nevhodně zvolenému formátu prezentace. Opět musím obdivovat, že se prostě naučila hrát na saxofon, protože to bylo potřeba. A vlastně i to, co zpěvačka s tak malým rozsahem dokáže všechno zazpívat. To, jak se zhostila některých šansonů, je navýsost dobré.

Tomanovská rutina, nepříliš přesvědčivé herecké výkony, solidní scénář a výborná hudba jsou ingrediencemi detektivky na jedno zhlédnutí.

Povedená hudba podkresluje odpudivou animaci vtipného scénáře.

V době téměř zbožštění přistěhovalectví natočit takový film je samo o sobě hrdinství. Natočeno je kromobyčejně dobře a napínavě. Navíc Östlund nenabízí jen jednu stranu mince, noří se hluboko do nitra Švédska a jeho obyvatel. Film je to velice odvážný a velice krutý. Nenalhávejme si, že naše společnost je na tom lépe. Jen nemáme Östlunda, aby nám nastavil krutě chladné zrcadlo, do kterého není příjemné se dívat.

Shakespeare by se asi divil. A já se divím též, kde Woody bere stále nové a nové nápady na úžasné vtípky, hravost a duchaplnost. "To bylo strašné!" "Ale vždyť jsem se ani nesvlékl."

To je tak krátké a hlavně tak vtipné! Manželka mávnutím ruky vyřeší schizofrenii, scéna "já nevidím, já nevidím" patří k nezapomenutelným, ovšem vše překonává svaté přijímání.