Snorlax

Místy je ten humor dosti svízelné vnímat jako humor, vypouštění větrů někomu do obličeje mi nepřijde nikterak vtipné, obzvláště když se tento vtípek ze čtvrté cenové opakuje. Některé povídky byly celkem zábavné, jiné nudné k ukousání. Parodie Chaplina byla vyloženě na ránu.

Když žena neumí říkat „ne," může místy působit jako prostitutka. Rodinné prokletí za žádných okolností nikoho neodmítnout se promítá do života mladé personalistky tím, že jako náplast za propuštění z firmy dopřává pánům vášnivou noc. Zápletka neotřelá, příběh zajímavý, scénář velmi dobře napsaný, režie a herecké výkony přesné. Co více si přát? Snad jen lepší hudbu. Ale tu mi zase kompenzovala reinkarnace Serge Reggianiho Laurent Capelluto.

Jako dobrodružný, akční snímek to výborně funguje, v psychologické rovině již méně. Rozumím pokusu o hledání pohledu z druhé strany a představení pirátů jako zoufalých lidí, kteří byli zahnání do kouta. Jenže o Somálsku a jeho problémech tenhle film není, takže nás vlastně nechají osudy čtyř pirátů celkem chladnými. Jenže on mě celkem chladnou ponechal i osud posádky americké lodi. Kapitánovy trampoty mě zajímaly jen díky skvělému výkonu Hankse, nebýt jeho, snímek by šel do kopru. Je to velice sterilní a psychologicky ploché ve srovnání s Únosem.

Zřejmě nejlepší část trilogie, což je asi dáno tím, že už jsem nic zajímavého neočekávala a herecké obsazení také nenabízelo mimořádný zážitek. Ale nudila jsem se nakonec nejméně, postavy jsou také poněkud neživotné, herecké výkony omšelé, režie z výprodeje, ale příběh sám dává celkem smysl, to je v rámci trilogie vítaná změna.

Voska by mi mohl číst i jízdní řád a bavilo by mě to, takže moje hodnocení zřejmě není zcela objektivní, ale nemohu jinak.

Nudná osmdesátková komedie, v níž se nepovedlo prakticky nic, scénářem počínaje, přes hudbu až po herecké výkony. Nárožný je stále Nárožným, Kaiser si občas kapesníkem otře vlasy, což má evokovat, že se stal Nárožným.

Saprlot, já tam nechci ten závěr, ne a ne a ne! Bez něj je to nádherný konflikt dvou traktátů a celou dobu je na divákovi, pro kterou stranu se rozhodne, či bude-li hledat svůj vlastní kompromis. A já si chci hledat pravdu, chci najít rovnováhu mezi Benem a jeho tchánem. Ten závěr pro americké publikum se neměl dostat do zbytku světa, alespoň ne tam, kde si lidé rádi vytváří svůj názor.

Velice slibný začátek se promění v nepříliš povedený příběh s povedenou hudbou.

Je to zvláštní, tohle je film o dětech, který není příliš pro děti. Je to spíše ostrá kritika maloměšťáctví, pozérství, jen to má rámec začátku dospívání.

Po několika nezdarech s prožitím Wendersovy tvorby jsem se konečně propracovala i k jeho dokumentu a jsem nadšena. Je to skvěle sladěný portrét, osobní výpověď papeže se střídá s jeho kázáními i návštěvami rozmanitých míst. Ostatní jsou možná důležití, ale v tomto filmu pouze v roli stafáže. Přesně takhle si představuji dokument o osobnosti. Vím, že dogmatické křesťany papež František štve, je velmi progresivní, nebojí se komunikovat napříč celým světem i různými náboženstvími a hlavně, hlavně je to papež, který se směje, z toho musí být upjatí dogmatici zcela na větvi.