Snorlax

Evidentně byla v té době drahá voda, takže se na potápějícím vraku takřka nevyskytuje, až má člověk dojem, že Poseidon ztroskotal na Sahaře. Zřejmě z úpalu herci deklamují naprosto dadaistické dialogy. O Cainově hereckém umění jsem nikdy neměla přehnané představy, ale zde je špatný i Savalas. Allen naprosto selhal, jako producent nebyl schopen zajistit finance pro alespoň uspokojivé triky, tedy alespoň pro nějaké triky, jeho vedení herců je jediným katastrofickým na celém filmu, mnohé scény vyznívají nechtěně komicky, o nějakém napětí nemůže být ani řeč. Než si k postavám stačí divák vybudovat vztah, zahynou, nebo se roztěkaná pozornost přesune k někomu jinému. Na Dobrodružství Poseidonu navazuje tento film více než volně. Allen vzal své dítě, zmrzačil ho, vytloukl mu mozek z hlavy a pustil ho znovu do světa. Z původní Gallicovy předlohy zůstává rozdělení charakterů na cílevědomého vůdce, oportunistu z řad ozbrojených složek a překvapivě silné ženy. Místo skvělých Neameho nápadů na zvládnutí triků za pár dolarů nastupuje Allenovo přehnané sebevědomí a neschopnost samostatně urežírovat byť jeden záběr. Výsledkem je parodie na Dobrodružství Poseidonu.

Věřím tomu, že cílová skupina, čili romanticky laděné osoby milující červenou knihovnu, kvitují s povděkem, že tenhle film neuráží ani nás neromantiky. Představa toho, kterak si ženská ve středních letech s pubertu atakujícím klukem bez řečí doveze domů kriminálníka, je mírně komická. Že se do něj během tří dnů bezhlavě zamiluje, je už roztomilé sci-fi.

Tohle je ultimátní romantický film rozkvetlý díky úchvatné směsici žánrů, vypilované mizanscéně, skvěle zvolené hudbě, výborným hereckým výkonům a především odvážné režii. Parka lze nařknout z lecčehos, ale určitě ne ze strnulosti a neochoty navštěvovat neprobádaná místa.

Na české poměry nezvykle ostře nastavené zrcadlo, film z reality dneška, který se nebojí ukázat tu prázdnotu na straně osobností. Tíživá psychologická sonda o hledání vzoru se snaží tragikomickým způsobem zlehčovat nastolené otázky. Ale celý film definuje jeden z leitmotivů, příběh o hrdinovi, který dal první ránu na Národní třídě. Čermák je jako ztracená existence, jejíž život se smrsknul na práci a pobyt v hospodě s občasnou rvačkou, naprosto dokonalý. V jeho boji o zachování toho jediného místa, kde se cítí dobře, mu lze překvapivě fandit, neboť ti z druhé strany barikády jsou vlastně mnohem horší parchanti, než Vandam. K dokonalosti snímku přispívá i výborně zvládnutý závěr.

Nelze se ubránit srovnání s o pár let staršími Ctihodnými mrtvolami. Ikaros je o chloupek méně propracovaný, především mě zaráží, že Volneymu vše vychází, svědci mu jdou na ruku, důkazy se sypou shůry, každý s radostí spolupracuje a média obětují čas vyměřený reklamám, aby mohla pomoci prokuratuře. A to se ani nezmiňuji o scenáristickém lapsu s vyhledáním svědka pomocí zaměření telefonu. Pokud byl Volney přesvědčen, že má prokuratura napíchnutý telefon, mohli zloduši svědka také snadno najít. No nic, takhle to asi mělo být napínavější. I když Verneuil má na svém kontě mnohem lepší kousky a Montand mnohem zajímavější herecké výkony v politických dramatech, přesto tenhle film zůstává jedním z mála konspiračních snímků, který není směšný a neknokautuje logiku na každém kroku.

Přemrštěná stopáž by se dala možná snést, ale ty hodně špatné triky už nikoliv. Neočekávám, že hasiči budou intelektuálové studující postgraduál, ale zde jsou vyobrazeni jako tlupa buranů, jež je schopna se věnovat pouze práci, sexu a alkoholu. Film se snaží věnovat více mezilidským vztahům jednotlivých postav, než samotné akci. Vzhledem ke kvalitě vizuálních efektů je to asi i dobře, bohužel takhle více vyniknou klišé.

Pořád jsem to já je light verzí Hanekeho Lásky, méně krutou, méně realistickou, více melodramatickou, nesrovnatelně méně uhrančivou. Nesporným kladem je výkon Mooreové, ale scenáristicky je to nedotažené, bez ochoty ukázat proces dementnění do hloubky se vším hnusem, který k němu patří.

Jeden z nejtalentovanějších současných režisérů mě opět dostal. Pustila jsem si jednou originál a pak zbaběle i reversní předělávku. Grády mají obě verze, ale ta původní je samozřejmě mnohem lepší.

Ilja opět řádí, vyloupení banky v jeho pojetí je prostě sexy, tohle už není jen videoklip, tohle je regulérní krátkometrážní film.

Křičet "djopa, djopa, djopa" by bylo asi stejně logické jako scénář tohoto filmu. Jenže tenhle film funguje a funguje skvěle, představuje zběsilou akční jízdu v naprosto nonkonformním hávu. Umění je přinášet něco nového, dokázat něco nového přinést do zatuchlého žánru akčních filmů, to je dokonce hodně velké umění. A Iljovi se to podařilo naprosto dokonale. Film malinko ztratí dech pouze při závěrečné potyčce s Akanovou armádou, ale samotné grandfinále s vynalézavým využitím oka tohle chvilkové vypadnutí z ostrého tempa vynahradí vrchovatě.