Kivis

Kivis

Radek Babička

okres Brno


1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 14.4.2018  20:47
    Bába z ledu (2017)
    ****

    Jak kdybych většinu toho filmu už viděl v jiných českých filmech. A jak kdybych většinu té většiny viděl ve Štěstí. Ale co - Inárritu, Almodóvar a mnozí další taky točí pořád podobné filmy. Navíc v Bábě z ledu je oproti těm podobným předchůdcům tentokrát všechno o kus lepší. O kus humornější, o kus vyhrocenější, o kus civilnější, o kus uvěřitelnější, o kus propracovanější,... čisté čtyři hvězdy (u Štěstí kdysi bylo stejné hodnocení o kus upocenější).

    • 28.3.2018  01:41
    Tvář vody (2017)
    ****

    Pro mě dlouho očekávaný film. Věděl jsem, že del Toro, tvůrce Faunova labyrintu, jednoho z nejzásadnějších filmů v historii, se po komiksech vrací k nějaké vlastní fantasy pohádce pro dospělé. Od té chvíle jsem se bránil veškerým dalším informacím - trailerům, anotacím, recenzím, výsledkům Oscarů,... a po pár týdnech, kdy se mi volno v diáři ne a ne sejít s časy promítání, jsem na něj skutečně vyrazil, aniž bych tušil, o čem film vlastně je. Potvrdilo se mi to jediné, co jsem už věděl. Tvář vody je pohádka pro dospělé. A co dál? Je to skvěle udělaná pohádka pro dospělé. Bohužel s trochu povrchním scénářem. Autor si docela často přivolává na pomoc deus ex machinu. Nějaké přesahy, propracovanost a rafinovanost, jimiž se mohl pyšnit Faunův labyrint, Tvář vody zcela postrádá. Tvář vody se může zařadit klidně po bok Jumanji (toho původního), Avataru, s přimhouřeným okem i prvnímu dílu Nekonečného příběhu nebo klidně i Arabely. Je to poutavá pohádka, v níž se nadpřirozeno šikovně a vtipně prolíná s realitou. Po Faunově labyrintu jsem sice čekal víc, ale zklamaný jsem z kina rozhodně neodcházel. Jen se prostě Tvář vody nezařadí do mého šestihvězdičkového fondu. Je to jen hodně dobrý film, který si zaslouží být v červených číslech. Ale zdejší podhodnocení chápu. Hlavního Oscara si takovýto film, který přináší jen zábavu a nic navíc, opravdu nezaslouží. Obzvlášť, když letošní ročník byl tak silný. A tak berou spravedlnost do svých rukou někteří uživatelé CSFD, kteří filmovým akademikům ukážou, zač je toho loket.

    • 25.3.2018  22:29

    Zajímavý dokument. Při jeho sledování jsem si musel chtě nechtě vzpomenout na Klusákova Daliborka. Až přijde válka totiž zpracovává velmi podobné téma, ale bere to za úplně jiný konec - jak obsahově, tak řemeslně. Navzdory tomu, co pak v besedě říkal režisér Gebert, si myslím, že i jeho film je spíše ukázkou bandy podivínů - kluků a chlapů hledajících podobně jako Daliborek své místo ve světě a smysl své existence. Na rozdíl od režiséra si nemyslím, že se jedná o nějaký zásadní jev ve společnosti, protože jsou to jen desítky či stovky lidí v pětimilionovém státě. Ale líbí se mi, že Gebert téma vlastenectví ukazuje v mnohem širším kontextu, třeba, že hlavní hrdina - zakladatel Slovenských branců - je dvacetiletý vysokoškolský narcistický student, který to svým způsobem bere jako zábavu a přípravku pro svou potenciální politickou kariéru - a moc dobře si uvědomuje, jak se svým charisma a inteligencí může snadno zmanipulovat jednodušší lidi. A pokud se nakonec nerozhodne věnovat se archeologii, kterou studuje, může z něj být za pár let klidně slovenský Okamura, který ve volbách posbírá přes 10 %. A právě to je mnohem strašidelnější, než pár desítek kluků hrajících si na vojáky nebo přerostlý tápající Přerovák hrající si na nácka Daliborek. Navíc řemeslně se jedná o méně režisérsky angažovaný přístup, takže tohle byl přesně ten film, který mi na rozdíl od Daliborka sedl. Přitom pracuje s řadou podobných motivů.

    • 22.3.2018  22:50
    Mečiar (2017)
    *****

    Klobouk dolů. Tenhle dokument má sílu, aniž by tlačil na pilu. Měl jsem trochu předsudky, když jsem zjistil, že to točila Nvotová a lehké obavy se mě držely i chvíli po intru z dětství, kdy se zdálo, že se režisérka bude snažit mačkat emoce za každou cenu. Ale to se rychle změnilo. Oceňuji férové přiznání hned na začátku, že se jedna o její příběh. Nesnaží se divákům nabulíkovat, že točí neutrální reportáž ve stylu publicistických pořadů jako jsou třeba Reportéři ČT. Skvělý mix archivních záběrů a rozhovorů ze současnosti. Perfektně předvedený kontrast ve změnách nálad ve společnosti ilustrovaný na demonstracích za protichůdné věci. Člověk si nejen opráší události z 90. let dávno skryté v zákoutích paměti. Závěr z poměrně nedávné minulosti dodává filmu přidanou lehce mrazivou hodnotu. Kéž by se našlo aspoň pár jedinců, kterým film otevře oči. Ale nejspíš to opět uvidí jen ti, které to akorát utvrdí v jejich názorech, zatímco Ficovci a Mečiarovci se na něj nepodívají nebo v tom uvidí komplot "bratislavské kavárny".

    • 21.3.2018  00:53

    Začátek slibuje strhující podívanou, ale postupně film trochu ztrácí tempo a vlastně nepřináší nic překvapivého. Že je profesionální sport úmorná dřina, to ví každý. A že v Rusku to jde všechno ještě více "over the limit", ví každý, kdo se o sport aspoň trochu zajímá. Možná by autoři mohli zajet ještě do Číny a natočit tam Over the Limit 2, nebo spíš Over the Limit na druhou. I přes svoje nižší hodnocení rozhodně doporučuji film vidět. Ze tří filmů, které jsem ten večer na Jednom světě viděl, na mě sice udělal nejslabší dojem, i tak ale nějaký dojem udělal. Zajímavá myšlenka mé přítelkyně: "Možná to byl záměr, udělat ten film stejně úmorný, jak úmorný je gymnastický trénink."

    • 19.3.2018  21:38

    Typ komedie, u které se po většinu času usmíváte, ale prakticky ani jednou se od srdce nezasmějete. Ambiciózní plán natáhnout krátkometrážní seriál do podoby celovečeráku končí podobně rozpačitě jako prezidentská kampaň Jana Fischera v roce 2013. Nejsilnějšími momenty jsou zásahy do předvolební kampaně a prosakování Tondy Blaníka do veřejného života. Kdyby tyto pasáže s trochou omáčky autoři sestříhali do pěti, šesti desetiminutových dílů seriálu, mohly by patřit k Blaníkově zlatému fondu. Takhle je to spíše takový načančaný chlebíček z volebního štábu, po jehož nakousnutí zjistíte, že už na stole pár dní leží, a že jeho sežvýkání zabere víc úsilí, než by se na první pohled mohlo zdát.

    • 18.3.2018  09:37

    Fajn film aneb kategorie "do televize dobrý". Hodnotím spíše v rámci žánru příběhů z válečného období. V tomto kontextu patří Dáma ve zlatém opravdu spíše k průměru nebo lehkému podprůměru. Příběh samotný sílu má a milionkrát zpracované téma války a křivd přináší z poměrně netradičního pohledu - odebrání uměleckých děl, šperků a dalšího majetku nacisty, jejich následnou cestu nacistickými kancelářemi, zasedačkami, domácnostmi až do muzeí a následnou snahu o navrácení původním majitelům. Největší ztrátu oproti jiným dramatům pracujícím s tématem druhé světové války nabírá Dáma ve zlatém v hereckých výkonech, slabším scénáři a celkové atmosféře. Celé je to tak nějak rakousky chladné a člověk se do příběhu úplně nevnoří. Možná je to záměr a britský štáb chtěl ve Vídni skutečně navodit atmosféru podobnou Komisaři Rexovi, vyhnout se hollywoodské velkoleposti a klišé a odvyprávět příběh spíš věcně. Podle mě je to škoda, ale i tak jsem rád, že jsem film viděl. Nepřinesl mi sice silný zážitek, ale aspoň jsem zase poznal další kus historie.

    • 16.2.2018  05:17

    Lítost. Ta ve mně převládá den po zhlédnutí. Čím dál víc si totiž uvědomuju, jaký měl ten námět potenciál. Stačilo by, kdyby se ho ujal někdo šikovnější s bohatšími zkušenostmi. Celé mi to připadalo v takovém "prcičkovském" stylu a když jsem v Segalově portfoliu uviděl 50x a stále poprvé, vše do sebe zapadlo. Tolik afektovaného herectví, tolik nesmyslného chování postav, ta nejtuctovější hudba, jakou si dokážete představit,... Chápu, že to má být asi především parodie na boxerská dramata, takové boxerské Scary Movie. Ale u Scary Movie je vše od začátku do konce vyhnané do maxima. Zpátky do ringu se po většinu doby plácá někde na půl cesty mezi totální parodií a klasickou komedií a chvílemi se dokonce snaží tvářit docela vážně, skoro až jako drama. Výsledek je plochý jak boxerův nos. A vrátím se na začátek - když pomyslím, jak zajímavý by to mohl být film, kdyby se ho chopil někdo, kdo umí humor používat trochu rafinovaněji, třeba tvůrci Nedotknutelných nebo v rámci Hollywoodu někdo, kdo umí připitomělé parodie dělat vlastně docela vkusně - třeba Seth MacFarlane... achjo.

    • 7.2.2018  22:13

    Jako komedie s dokumentárními prvky na 4 hvězdy, jako dokumentární film na 2 hvězdy. Průměr tedy vychází na tři, ale za to, co Klusák předvedl v Osvětimi, si to opravdu víc jak dvě nezaslouží. Abych použil pojem hlavního hrdiny, je to "pseudodokument". Spousta scén hraných, na nějaký přesah, který by nabídl pohled na krajně pravicovou scénu a "obyčejné slušné Čechy, kterým se stýská po Adolfu Hitlerovi", jak hlásá anotace, zapomeňte. Místo toho sledujeme podivínskou rodinku, kterou režisér a jeho squadra stylizují přesně tak, jak si na začátku usmysleli. Vše vrcholí v Osvětimi, kdy Klusák najednou angažovaně skáče před kameru, Daliborka v jeho názorech pořádně vykoupe a pak se ještě snaží uměle vyprovokovat větší konflikt, aby měl závěr filmu ty pravé grády. "Dokumenty", které jsou točené s předem daným scénářem a vyzněním a ještě jsou z velké části hrané, mi jsou prostě proti srsti.

    • 4.2.2018  15:24

    Netradiční, poetické, spíše dospělácké. Přesto se mi bohužel na tuto mořskou vlnu nepodařilo naskočit a nechat se jí pohltit. Animace a atmosféra sice zajímavá, ale příběh mě absolutně míjel. Často mi přišel zdlouhavý a fádní. Dle místního hodnocení i uznání od odborných porot na všemožných festivalech bude chyba možná ve mně.

    • 3.2.2018  14:16

    Paradoxně jsem dřív viděl třídílný dokument na Prima Zoom, takže tento celovečerní film už mi nepřinesl nic navíc. V rámci stopáže vybrali autoři klíčové pasáže, chyběla mi tam snad jen část týkající se přípravy na první cestu jako studování jazyků apod. Zbytek hodnocení se ztotožňuje s mým hodnocením zmíněného trojdílného dokumentu Miroslav Zikmund: Cesta stoletím.

    • 29.1.2018  21:53
    Manželské etudy po 35 letech (TV seriál) (2018)
    *****

    Pořád to funguje. Natáčet cizí životy se může zdát jako práce snů pro každého dokumentaristu, ale věřím, že vybrat ze všech těch životních eskapád jen tu dřeň, která se vejde do necelé hodinky, udržet ochotu většiny hlavních hrdinů k natáčení ve složitých životních situacích a nakonec z nich tu dřeň i dostat - to je kumšt. Heleně Třeštíkové se to daří a v jedinečném projektu dokumentuje nejen běh života, ztrátu ambicí, nalezení ambicí nových, přehodnocení životních priorit a mnohé další osobní i rodinné etudy, ale i proměny doby jako takové. Obrovská změna mezi první a druhou sérií se dá čekat, ale měl jsem obavy, že mezi druhou a třetí sérii už takové posuny v životě a natož pak ve světě kolem nebudou. Naštěstí jsem se pletl. Opravdu podařený projekt, kde autorka nemusí okatě a angažovaně tlačit na pilu a stávat se hybatelkou děje, jak je to dnes moderní u všech těch Remundů a Klusáků. Zajímavost jednotlivých epizod samořejmě kolísá a já hodnotím především celek včetně předchozích dílů - ze zhlédnutí pouze poslední série nemůže člověk nic moc mít. Slabší jsou příběhy Mirky a Antonína a především Zuzany a Vladimíra. Tam je to tak na tři hvězdy - u 5. epizody na silnější, u 4. naopak s odřenýma ušima. Další čtyři příběhy jsou však na plný počet, protože - jak říká okřídlené rčení - tohle napíše jedině život.

    • 28.1.2018  13:41
    Malý princ (2015)
    *****

    Krása. Jestli předělávat klasické příběhy a přibližovat je atraktivně dalším generacím, tak prosím takto. Nádherná animace, ideálně namíchaný poměr obou dějových linek, chytlavá hudba, sympatické postavy a to vše bez přehnaného zploštění předlohy. Jak propastný rozdíl třeba oproti nejnovější Vánoční koledě.

    • 25.1.2018  18:30

    Vzpomínám si, jak jsem dal Kobrám a užovkám nadšeně pět hvězd a pochválil je i v komentáři. Ale asi se mi o tom zdálo, protože teď koukám, že tu nemám ani hodnocení, ani komentář. Takže znovu. Největší překvapení z české tvorby za poslední roky. Trailer vypadal atraktivně, ale to už tak u trailerů bývá, takže jsem si nedělal přehnané iluze. Jenže tenhle film neuvěřitelně šlape. Nemám co vytknout a pokud bych měl naopak něco vypíchnout, tak to budou dialogy. Jsou tak civilní, jako by je psal sám život. Žádný filmový kýč, ke kterému by to u rodinného dramatu mohlo snadno sklouznout. Na první zhlédnutí jednička s hvězdičkou. Zároveň film působí jako trvalka, která s časem a s dalším zhlédnutím neztratí nic ze své krásy. Trochu překvapivě ale druhá projekce (asi po roce) nebyla taková síla. I tak nechávám plné hodnocení.

    • 22.1.2018  21:10

    S takovou osobností se dokument točí sám... chtělo by se říct... ale jak poodhaluje Petr Horký, ono to zas až tak jednoduché není. Dostat z profesionála Miroslava Zikmunda emoce a nečekané odpovědi, to je docela kumšt. A tak to řeší přípravou různých překvapení třeba v podobě nečekaných setkání. Velmi povedený dokument, který stručně ve 150 minutách (takový malý paradox) představuje životní dráhu i osobnost jednoho ze tří největších cestovatelů české historie. Fanoušky Z+H potěší a někoho třeba ponoukne k tomu, aby se o tuto dvojici začal zajímat víc. Bohulibý počin.

    • 21.1.2018  14:56
    Labyrint (TV seriál) (2015)
    ****

    Labyrint mě prakticky po celou dobu bavil, takže nelze hodnoti níže. Zápletka, herci, rozuzlení - vše na vysoké úrovni. Trochu nadbytečná mi připadala linka vztahu mezi hlavními dvěma postavami. Ta byla tak tuctová, že by ji dokázal napsat každý divák sledující Ulici nebo Růžovku. Ale budiž. Asi to bez toho nejde. Málokdy zná člověk místa natáčení. Tady se mi to poštěstilo, takže jsem zároveň zaregistroval pár zeměpisně nesmyslných záběrů a nesrovnalostí, ale to je detail. Labyrint jsem dostal darem na DVD a dlouho jsem neměl chuť a cítil podvědomou skepsi ke zkouknutí. Zbytečně. Vážně to bylo dobrý.

    • 17.1.2018  18:58

    Krásně natočená pohádka. Oproti prvnímu dílu už nemůže těžit z prvotního okouzlení, ale pořád je radost sledovat peripetie andělského trouby a záludného čerta. Vtipy už jsou bohužel oproti jedničce častěji šroubované a nepřekvapivé. Hodnocení zaokrouhluji dolů především kvůli tomu, že jedničce jsem dal 4 hvězdy a ta byla opravdu lepší. Nejlepší pohádkou Vánoc 2017 tak pro mě je Nejlepší přítel. Oproti Andělu páně 2 je to sice dost popík, ale funguje.

    • 12.1.2018  19:14
    Trapný večer (divadelní záznam) (2000)
    **

    Po čtvrthodince jsem sáhnul po notebooku a už nechal jen jako kulisu. Něco málo úsměvného tam bylo, ale bylo toho opravdu sakra málo. Kdybych se na to měl dívat bez další činnosti, považoval bych to za ztracený čas.

    • 10.1.2018  20:04

    Dlouho jsem trabanťáky lehce obdivoval, ale po sledování jejich příběhů jsem nijak netoužil. Až jednoho svátečního dne v televizi vůbec nic nedávali, mně se nechtělo přesouvat do postele a tak jsem to na trabanty v Africe přepnul. A zaujalo mě to natolik, že jsem dokument musel další den dokoukat. Má totiž nakažlivě svižné tempo a zážitky z cest jsou zpracované sice profesionálně, ale mají pořád trochu nádech amatérského videa, což v tomhle případě vnímám paradoxně jako plus. Trabanty v Africe mě moc bavily. Milé překvapení.

    • 10.1.2018  02:01

    Nádherný příběh s luxusním vizuálním zpracováním. Nejsem úplně fanouškem filmů založených na vzpomínkách vypravěče s prostřihy do současnosti. Je to většinou scénáristická berlička, která jen narušuje tempo vyprávění. I Pí by dle mého odsípal ještě lépe bez tohoto prvku, jenže závěrečná pointa, která není vůbec laciná, linku se vzpomínajícím vypravěčem potřebuje. A tak jsem tentokrát ochotný nad tím bez rozpaků přimhouřit oči. Stejně tak i nad surikatím ostrovem, který mi už připadal "trochu moc", ale při závěrečné pointě dostal také svůj smysl. Bylo to jedno z nejkrásnějších trosečnických dobrodružství, jaké jsem viděl a ještě jednou klobouk dolů před vizuálními efekty i výkonem hlavního hereckého protagonisty.

    • 7.1.2018  19:41
    Interstellar (2014)
    ***

    Film, u něhož šestistupňové hodnocení nestačí, protože je přesně na rozhraní. Dal jsem tři, další den zvýšil na čtyři a potom opět vrátil na tři. S žádným jiným hodnocením jsem takto nešachoval. V tomhle filmu mě Nolan totiž opíjí rohlíkem a já se nemůžu rozhodnout, jestli mně to opravdu vadí, nebo je mi to vzhledem k celku vlastně jedno. Nakonec se ale přece jen přikláním k nižšímu hodnocení. Nádherné kulisy, povedené akční scény, lehce sarkastický robot a pár Nolanových i mých hereckých oblíbenců přece jen nepřeváží fakt, že film působí až moc ukecaně - řadu dialogů bych vypustil, i když se nás asi snaží dostat do hloubky problematiky černých a červích děr a dalších záhad vesmíru. Navíc konec, ač má svoje tempo, postrádá větší míru překvapení, obzvláště ve srovnání s další Nolanovou tvorbou (Dokonalý trik, Sledování, Počátek,...). Když červí díry, tak jedině Donnie Darko :o) I když to je samozřejmě film z úplně jiného ranku.

    • 6.1.2018  11:10
    Demokraté (2014)
    ****

    Zajímavé téma, které dostává v běžném zpravodajství spíše jen okrajový prostor. Oceňuji, že není pojato jednostranně jako boj opozice za dobro, ale vládní strana i opozice dostávají prakticky stejný prostor, čímž si divák může udělat komplexnější představu o celé situaci. Nejsem expert na politiku afrických zemí, takže nedokážu posoudit nakolik - i přes stejnou plochu pro obě nesvářené strany - autoři divákem manipulují volbou konkrétních záběrů. Ale narozdíl třeba od známé dvojice Remunda-Klusák, z jejichž dokumentů cílená manipulace a snaha dosáhnout předem určeného vyznění často jen čiší, u tohoto dokumentu jsem takovou manipulaci s nasbíraným materiálem nevnímal. Pokud to tedy tvůrci provedli, tak velmi šikovně. Díky za rozšíření obzorů.

    • 4.1.2018  21:58

    Průměrný animák. Neurazil, nenadchnul. Nepřinesl žádnou přidanou hodnotu, krom toho, že možná díky němu pozná tento klasický příběh další generace, která si ve 3D kině film určitě užila ještě o kus víc. Ve 2D naopak některé pasáže, které jsou tam jen pro efekt, až příliš bijí do očí a divák by byl radši za silnější navození atmosféry, jakou se podařilo vytvořit třeba v hrané verzi z konce devadesátek. A právě s tou budu mít nejspíš Dickensovu Vánoční koledu už navždy spojenou.

    • 1.1.2018  14:44

    Když mě dokáže zaujmout film o sportu, který nesleduju, už to znamená, že filmaři odvedli kvalitní práci (byť si pak můžou dovolit nějaké věcné chybičky, ale to by jim zase neodpustili Američani). Vítězové a poražení perfektně vykreslují jeden sportovní tým, v němž má každá osobnost své klady a zápory, silné a slabé stránky, starosti a radosti. Skoro nepochybuji o tom, že by film fungoval, i kdyby byl z prostředí fotbalu, hokeje, basketu a úplně bez problémů z prostředí rugby, protože ten neustálý fyzický kontakt tomu dodává to pravé koření. Samotné zápasy jsou tady spíš na vedlejší koleji, byť jen lehce. Pozornost poutají právě jednotlivé osobnosti z kabiny i managementu a prolínání jejich občas protichůdných snah a cílů. Ústřední roli tu hraje trojúhelník trenér-majitelka-mladý talent, ale prostor naštěstí dostávají i další chlapíci z kabiny a vedení. Některé linky zákonitě nemůžou dostat tolik prostoru, jaký mají potenciál (hráč smiřující se s odchodem do sportovního důchodu vs. jeho manželka), ale to už by pak bylo na seriál. A vlastně věřím, že kdyby z toho někdo desetidílný seriál natočil, slupnul bych ho jako malinu. Jediná výtka směřuje k poslední dvacetiminutovce, která přináší klasický kýč, ale uznávám, že je kumšt natočit sportovní film s originálním koncem. Těžko vymyslet něco jiného než velkolepé vítězství nebo porážku se ctí. Závěrečné titulky se snaží z klasického konce alespoň trochu vykroutit, což budiž autorům přičteno ke cti. Klobouk dolů také před dynamickým zpracováním zápasů. Kdyby to takhle dynamicky šlapalo i ve skutečnosti a nebylo v tom sportu víc komerčních přestávek než hry, možná bych ho i občas sledoval.

    • 31.12.2017  10:50
    Nejlepší přítel (TV film) (2017)
    ****

    Pohodová záležitost. Že by se z toho stala kultovka jako z Anděla páně, Lotranda a Zubejdy nebo Princezny ze mlejna, to sice nehrozí, ale na Boží hod do televize dobrý. Humor nedrhne, peklo má povedenou atmosféru, pánové v hlavních rolích nenadchnou ani nezklamou, některé vedlejší role naopak vyloženě potěší (především Vydra, Langmajer). V rámci českých vánočních pohádek z posledních let patří k těm nejlepším a daleko překonává všechny ty, u nichž už si nepamatuju ani jejich jména.

    • 30.12.2017  14:53

    Sedmička hvězdné ságy pro mě znamenala zklamání, jenže SW stejně vždycky dáte ještě jednu šanci. Potrestal jsem Disneyho tím, že jsem nešel do kina na Rogue One, z kterého se ale nakonec vyklubal parádní film (odměnil jsem Disneyho koupí blu-ray). A tak jsem s velkým očekáváním vyrazil na osmičku opět do kina. A stálo to za to. Bylo to tedy trochu jako na horské dráze, Poslední z Jediů přinesl několik luxusních scén (např. závěrečná bitva mistra a padavana a vůbec celá solná planeta), řadu povedených vtípků (při výcviku Rey, návštěva Yody, postava Benicia Del Tora a ve výsledku i polonahý Kylo Ren a skupinka tučňáků), ale i pár zbytečných kýčovitých momentů (především vztah Finna a té asijské holčiny). Ve výsledku to ale byl parádní filmový zážitek, asi takový, jaký člověk od SW čeká. Škoda, že film sráží nadměrné vykrádání a opakování původní trilogie. Neopakuje se jen celkový vývoj děje - impérium je zpět, povstalci jsou v krizi (asi se nikomu nechce přicházet s nějakou novou propracovanější zápletkou), ale bohužel i řada dialogů je jako přes kopírák (namátkou třeba There is no conflict,...). Možná to má být taky dělání si legrace sami ze sebe, ale u mě to tedy takhle nezafungovalo. Pokud devítka přijde s větší originalitou a sníží počet kýčovitých dialogů (vím, že úplně bez nich to nejde), vznikne třeba zase pětihvězdičkový díl této nekonečné ságy. Držím Disneymu i všem fanouškům pěsti. A pokud jde o herecké obsazení, na Boyegu už si tak nějak zvykám, ale příště by mohl dostat toho prostoru ještě méně, z Daisy Ridley se pomalu klube charismatická herečka, Benicio Del Toro famózní, na Drivera si ale asi nikdy nezvyknu. SW by si zasloužily nějakého charismatičtějšího záporáka.

    • 28.12.2017  17:53
    Avishai Cohen Symphonic (koncert) (2016)
    *****

    Když nevíš, co v kariéře dál, udělej projekt s filharmonií. Tak působí hudební svět posledních (desítek) let. Zdá se, že kdo ještě symfonický projekt neudělal, nebo jej neplánuje, jako by v hudebním světě ani nic neznamenal. Často je výsledek spíš rozpačitý, ale vždy to zní tak neodolatelně, že vstupenky se prodávají samy stejně jako všechny formy záznamu, které z něj vzniknou. Občas se však najde světlá výjimka a najednou jazzové trio v kombinaci s padesátkou filharmoniků vytvoří neskutečně silný zážitek. Přesně to se stalo na podzim roku 2016 na koncertu JazzFestu Brno. Cohenův repertoár si svým charakterem o podobné zpracování totiž už tak trochu říká sám. Byla radost zažít toto spojení na živo a díky České televizi si jej pak ještě zopakovat doma v obýváku.

    • 27.12.2017  11:11

    Výborný dokument o pro širokou veřejnost nepříliš známém hudebníkovi, kterého však zná prakticky každý jazzman na světě. Dokument mapuje nejen Vitoušovu kariéru, ale v odpovědích se odráží i velký kus jeho osobnosti. Člověk zároveň do značné míry pochopí, proč je Miroslav Vitouš tak komplikovaný (stejně jako každý - jak říká jeho bratr Alan). Chválím i celkové zpracování a poměr prostoru, který dostaly jednotlivé osobnosti a záběry z koncertů a zkoušek. Už se těším, až budu mít příležitost vidět o cca 10 minut delší verzi. V té televizní bylo poznat, že je tu potenciál jít ještě víc do hloubky a dohrát některá témata, která zůstala jen nakousnutá. Pokud se tak stane, bez váhání přidám pátou hvězdu.

    • 10.12.2017  12:26
    Zmizelá (2014)
    ****

    Zjistil jsem při lustraci filmů Davida Finchera, že jsem Zmizelou zapomněl ohodnotit. Je to asi víc jak rok, co jsem film viděl. Skvělý scénář vycházející z nejspíš dost dobré knihy. Mistrovský souboj dvou výrazných osobností. Tenhle koncept mám rád, ať už v Dokonalém triku, Mlčení jehňátek, Okamžiku zlomu, Insomnii nebo právě Fincherově Zodiacovi. Zmizelá mě bavila podobně a až to půjde někdy v TV, rád se na ni podívám znovu. Na rozdíl od výše zmíněných, které si rád jednou za čas pustím cíleně, to však u Zmizelé nechám náhodě. Touha vidět to znovu zkrátka není zas až tak silná.

    • 9.12.2017  14:44

    Jsem moc rád, že jsem Faunův labyrint poprvé viděl v kině. Už tehdy mě ohromil a já od té chvíle čekal, až vyjde na DVD. O pár let později konečně vyšel v papírovém obalu a já jej od té doby viděl asi třikrát, vždy s odstupem několika let. A oproti prvním dojmům z kina se ani při posledním zhlédnutí nic nezměnilo. Jen už dopředu vím, jaký zážitek mě čeká, a tak se zhluboka nadechnu, už když tu stříbrnou placku vkládám do přehrávače. A mráz mi běhá po zádech už při úvodní melodii. Běhá mi vlastně po zádech kdykoliv tu melodii slyším (jednou za čas mi ji naservíruje náhodné přehrávání mých asi tisíce mp3). Pak už se nechám unášet příběhem. Na něm stejně jako kdysi v kině vidím drobné logické nesrovnalosti (rychlost běhu koně vs. rychlost běhu člověka, schovávání se pod stolem před kapitánem,…), v kterých se asi rádo pohnípe pár diváků. Já tohle ale Faunovu labyrintu okamžitě odpouštěl a nijak mi to zážitek nekazí ani nyní. Při závěrečných titulcích si pak uvědomím, jak moc ten film zbožňuju a jak ho zároveň nenávidím za to, jak mě vždycky dostane. Faunův labyrint je masterpiece, moje srdcovka, nejlepší pohádka (nejen) pro dospělé. Jen doufám, že del Toro už je dostatečně hollywoodský režisér a tak nedopustí, aby vznikl nějaký typický hollywoodský remake. Dabing je v pohodě, ale libozvučnost španělštiny je přidanou hodnotou, stejně jako neokoukanost herců. Vynikající kamera, úžasné kostýmy. Baví mě i střih – obor, který obvykle při hodnocení filmu úplně přejdu. O skvělé hudbě už jsem se zmínil. Miluju tenhle film. V mé filmotéce jasná šestá hvězdička a doufám, že mi del Toro zase někdy připraví podobný zážitek – třeba už zanedlouho s Tváří vody.

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace