Kivis

Kivis

Radek Babička

okres Brno


0 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
    • 19.1.2019  15:46
    Češi zachraňují (TV seriál) (2018)
    ****

    Vynikající počin. Oceňuji, že se dokumentární seriál nevěnoval pouze exotickým destinacím, ale ukázal i rezervaci zubrů v Česku. Dan Bárta je charismatický průvodce, který navíc přírodou žije, takže mu vše o to víc věříte. Jeho přirovnání a snaha o popularizační pojetí byla sem tam trochu křečovitá, ale v těch celkových dva a půl hodinách se to ztratilo. Naopak ještě jedno velké plus za titulní píseň. Doufám, že se nejpozději do pár let dočkáme pokračování. Námětů je určitě dost a dost.

    • 17.1.2019  22:25

    Po ději Zelené míle jsem nikdy moc nepátral, ale z nějakého důvodu jsem žil v domnění, že to bude nějaké psychologické drama. A ona je to spíš pohádka pro starší a pokročilé. Pořád jsem čekal, možná i ovlivněn zdejším vysokým hodnocením, kdy přijde nějaký nečekaný zvrat, kdy nás autoři filmu přečůrají - něco ve stylu Šestého smyslu nebo Sedm. A musím autorům uznat, že napětí dokázali mistrně vystupňovat. A že se v takovém filmu nakonec nic překvapivého nestalo, to bylo opravdu překvapivé. I přes snahu o emotivní závěr jsem viděl už hodně filmů, jejichž závěr ze mě dostal emocí víc.

    • 15.1.2019  00:13
    Spectre (2015)
    ***

    Bondovky šly vždy tak nějak mimo mě. Spectre na tom nic nezměnila a nového nadšence pro svět agenta 007 ze mě neudělala. Akce fajn, pár vtípků taky vydařených, ale jinak průměr. Zápletka se zločineckou chobotnicí se tváří hrozně rafinovaně, ale mně to přišlo jen jako taková habaďura na diváka a ve skutečnosti to z thrillerového žánru nic nemá. Ale možná "celou pavučinu lží a děsivou pravdu o Spectre" docení jen pravověrní fanoušci, kteří znají kontext lépe. Pro mě každopádně nic, co by se mi vrylo do paměti.

    • 13.1.2019  21:07

    Kdyby to byl první životní příběh z 2. světové války, který bych na filmovém plátně viděl, možná by mě Zlodějka knih poslala do kolen. Ale už jsem jich přece jen za život viděl poměrně dost a v tomto kontextu patří Zlodějka knih spíše k těm slabším. Tím rozhodně netvrdím, že nevyvolá žádné emoce a nechá diváka ledově chladným. Jen se tu prostě opakuje - a ne příliš originálně - hodně motivů, které už znám z jiných filmů. A dějová linka okolo knih není zas až tak silná, aby film někam posunula. Trochu zvláštní mi taky přišlo, že Liesel četla a slovíčka na stěnu psala v angličtině. Chápu, že je to občas oříšek, si s těmito situacemi poradit, ale tady přece jen mohli autoři nechat kvůli autenticitě němčinu.

    • 12.1.2019  12:11

    Proč? Proč mi někde v podvědomí utkvělo, že je to docela solidní film? Proč jsem se předtím nepodíval sem na ČSFD, abych zjistil, že jsem Báječné show už kdysi dávno - jářku před dvanácti lety - dal dvě hvězdičky? Proč jsem to protrpěl znovu až do konce? No dobře jsem se tím vytrestal. Velmi ambiciózní nápad s více než solidním pěveckým obsazením. A tady pozitiva končí. Animace příšerná i na rok 2002, zpracování bajek nudné a ta vata mezi nimi úplně o ničem a bez nápadu. Tak jo. Teď už si to snad zapamatuju a chraň mě pánbů, abych se na to za dvanáct let omylem podíval plný nadějného očekávání znovu.

    • 9.1.2019  01:49

    S panem režisérem máme něco málo společného. Už jsem si taky nějaký čas říkal, že je škoda, že se v dokumentech neobjevuje i česká příroda, a že má určitě co nabídnout. Japonská výprava dokumentaristů toho byla důkazem. Mile mě překvapil i komentář, v němž většinou implicitně a občas i explicitně zaznívá, že nic není černobílé (obnovitelné zdroje, motorová vozidla v přírodě, těžební průmysl,...). Že by lidé měli chránit především přirozené prostředí a moc to nepřehánět s umělou pomocí přírodě, to je ještě taková nadstavba, kterou si z tohoto dokumentu odnáším. To, že je dokumentární film o přírodě plný poutavých záběrů, už beru v dnešní době trochu jako samozřejmost, i když za tím stojí neoddiskutovatelná dřina a trpělivost. Jen to ale ke kvalitnímu zážitku nestačí, jak jsem se ostatně nedávno přesvědčil u druhého dílu Putování tučňáků. Planeta Česko se naštěstí s pouhým nasbíráním pěkných záběrů nespokojuje a přidává i scénáristickou a režisérskou nadstavbu. Díky, pane Poláku! A v pražské zoo už mě nikdo neuvidí. Mít tam tolik hadů volně vypuštěných... to je skandál! :oD

    • 5.1.2019  13:16
    Partička (TV pořad) (2011)
    ****

    Jeden z nejspolehlivějších zdrojů zábavy. Samozřejmě, najdou se slabší díly, Dangl není zrovna moc sympatický a Čurko za klávesami, to je už úplný bizár, ale hlavní protagonisté jsou vybráni skvěle. Po devadesátkové Ruské ruletě s Lábusem a Kaiserem konečně zase přišel někdo s improvizací, která baví.

    • 4.1.2019  13:19

    Už ani nevím, kolik Poirotů jsem díky své drahé polovičce, většinou jako kulisu, viděl. Tenhle seriál mně nikdy nevadil, ale ani mě nikdy nedostal. Zato dokument o představiteli hlavní role mě, nevím proč, zaujal, už když jsem ho uviděl v programu. A byla to velmi příjemná hodinka pohledu do zákulisí tohoto, dnes už kultovního, seriálu. Zajímavá místa, zajímavá setkání, každý další krok ve stopách "skutečného" Poirota pečlivě připraven, přesto nic nepůsobilo uměle nebo šroubovaně. Až poběží v televizi nějaký další díl Poirota, nejspíš se na něj budu dívat zase s o něco větší chutí.

    • 3.1.2019  10:50
    Chaplin (1992)
    *****

    Tento životní příběh má obrovský potenciál k tomu, aby diváka vtáhl do děje. Ale není to zadarmo. Je k tomu potřeba v první řadě obsazení hlavní role nějakým excelentním hercem ve špičkové formě, je k tomu potřeba přidat pár scénáristických a režisérských kulišáren, jako třeba když se útěk z hotelu mění v grotesku, nezbytné jsou také kvalitní kostýmy, zručná kamera a chytlavá hudba, které dokonale navodí atmosféru počátků Hollywoodu a v neposlední řadě se nesmí podcenit ani obsazení vedlejších rolí. Film Chaplin tohle všechno zvládá a pro mě je to jeden z nejlepších životopisných snímků, jaké jsem kdy viděl. Trochu mě na něm zamrzely dvě malé kaňky. Za prvé to, že si vyprávění zjednodušuje postavou vypravěče a prostřihů do "současnosti". Za druhé tím, že mezi závěrečnou scénou a titulkami si ještě asi dvě minuty čteme, jak která postava dopadla. Pokud jde o postavu vypravěče, mile mě překvapilo, že ji tam režisér opravdu nechtěl. Jak řekl v bonusových materiálech, postava Anthonyho Hopkinse se ve scénáři objevila tři týdny před natáčením po nátlaku producentů, kteří měli oskarové ambice. Sám Attenborough ví, že z filmu šlo dostat ještě víc a nejraděj by ho natočil znovu. Ale tehdy mohl prý točit s Hopkinsem nebo vůbec. A co se týká toho výpisu historie jednotlivých postav mezi závěrečnou scénou a titulkami - obvykle mě to nevadí, ale tady to bylo opravdu přehnaně dlouhé a během toho dlouhého čtení ze mě vyprchala část emocí, které bych jinak mohl vstřebávat během titulků a pak začít historii jednotlivých postav sám dohledávat na internetu. Ale chápu, že v roce 1992 byl internet ještě v plenkách. Ale i když mě tyhle dvě drobnosti mrzí, celkově to byl skvělý filmový zážitek.

    • 31.12.2018  18:59

    Vlk z Wall Street je jako jízda po naleštěném zábradlí. Od začátku nabere vysoké tempo, které se během jízdy zvyšuje. A že je to sakra dlouhé zábradlí. Nikde však nedrhne a rychlost před koncem je tak už téměř zběsilá, plná adrenalinu a emocí. Škoda jen, že divák na konci této jízdy ladně nezeskočí a místo toho si drobátko narazí rozkrok o okrasný prvek na konci pomyslného zábradlí. Přeloženo do běžné řeči - neskutečně jsem si Vlka z Wall Street užil, vůbec mi nepřišlo, že má pomalu tři hodiny a k úplné spokojenosti a pětihvězdičkovému hodnocení mi chyběl jen nějaký vypečenější, rafinovanější konec. Ne každý film ho nutně musí mít, ale Vlkovi by vážně slušel.

    • 29.12.2018  13:37

    Chtě nechtě porovnání s pro mě kultovním Putováním tučňáků se nelze vyhnout. Pro ty, kdo film z roku 2005 neviděli, může být tato novinka možná nadprůměrným dokumentem. Pro nás, co máme původní film nakoukaný skoro až nazpaměť, je Volání oceánu pouhým opakováním a navíc v dost naředěné podobě. Volání oceánu opravdu nepřináší žádnou nadstavbu, scénář je prakticky stejný jako u předchůdce, jen technika se zase posunula, takže si můžeme vychutnávat let každé mořské kapky a vidět každý pór tučňáčí kůže ve 4K. Chybí však silnější momenty, chybí to kouzlo netradičně pojatého dokumentu, kterým disponovala jednička. A co teprve hudba. Ta první Putování tučňáků povznášela z dokonalosti někam ještě dál až k pomyslné šesté hvězdičce. Zato ve Volání oceánu je tak tuctová, jak jen může být.

    • 28.12.2018  20:19
    Na odstřel (2009)
    ****

    Má to spád, napětí, od začátku správně znepokojující hudbu, charismatické postavy. K tomu v rámci možností realisticky ztvárněné novinářské prostředí. A kdo by to v thrilleru čekal - i pár zatraceně vtipných hlášek v celkově perfektních dialozích, namátkou třeba "Ukaž jim ty fotky. Je to rozbrečí a tobě pomůže" nebo "Za koho mě máš? Za Bambiho mladšího bráchu?". Jen ten konec jestli není trochu překombinovaný. Překvapivý je, ale nejsem si jistý, jestli pak do sebe všechno zapadá, jak má. To si možná ověřím až se na Na odstřel podívám někdy s chutí znovu.

    • 28.12.2018  00:46
    Nevinnost (2011)
    ***

    Moc mě bavily postupné dějové zvraty, ale film mě přišel odbytý z hlediska uvěřitelnosti. Sice jsem v titulcích zahlédl, že přítomen byl i konzultant pro kriminalistiku, ale ani to mě nakonec neobměkčilo. Všechno šlo nějak podezřele jednoduše - jak co se týká práce kriminalistů, tak především soudců. Jinak je ale Nevinnost opravdu víc než solidní film. Asi hodina v duchu nějakého dílu kvalitní televizní kriminální série a potom přibližně půlhodinová nadstavba typicky Hřebejkovsky propletených vztahů. Tyhle tři hvězdičky patří k těm nejsilnějším, jaké jsem kdy dal a třeba jednoho dne zaokrouhlím nahoru.

    • 23.12.2018  22:51

    Povedená pohádka v krásných kulisách a k tomu zároveň sbírka poetických nadávek - Rarach aby tě napíchl... zemskej červe... prachsakra... dědek trouchnivá... utřinose... a spousta dalších hlášek, které patří samy o sobě do zlatého fondu.

    • 23.12.2018  00:20
    Dumbo (1941)
    ****

    Klasika. A po zásluze. Disneyho styl animace mě vždycky bral a s přibývajícími křížky na krku mém i na krku filmu samotného se to nijak nemění. A snová pasáž poté, co si Dumbo s myšákem dají pořádně do nosu a do chobotu - to je absolutní potěšení pro oči.

    • 22.12.2018  13:24

    Ničím nepřekvapující, přesto velmi dobře fungující. Válka o planetu opic je jako když vezmete formu na dort, kterou používáte na každé narozeniny a vyplníte ji tou nejlepší kombináci surovin. Obdarovaného tím sice nepřekvapíte, přesto bude nadšený. Stejně tak tohle vyvrcholení nové trilogie jde po naprosto standardní dějové lince a vyprávěcí struktuře, ale dělá to perfektně. I tak je trochu škoda, že v takovém filmu chybí nějaký moment s velkým "M", po kterém by člověku spadla brada. Btw až při sledování mi došlo, že jsem nějak vynechal druhý díl, ale ničemu to zvlášť nevadilo, člověk si snadno domyslí, co se v Úsvitu zhruba odehrálo, což mi pak potvrdil i bohatý bonusový materiál, který nabízí další skoro dvě hodiny pohledů do zákulisí i historie.

    • 18.12.2018  01:09
    Jo (1971)
    *****

    Jeden z posledních filmů s de Funèsem v hlavní roli, který mi unikal. Byl jsem hodně zvědavý, jestli mě dokáže zápletka, gagy a snad už stokrát viděný představitel hlavní role pobavit i skoro 50 let po vzniku filmu. A světe div se, stalo se! Ze začátku film působí až moc ukřičeně, exponovaně, přehrávaně - divadelní předloha se nezapře. A zatímco Louis tohle umí prodat, u ostatních to trochu trhá uši. Postupně si to však sedne a i když bujarý smích a omdlévání ani nadále nechybí, divák už to tolik nevnímá, protože ve stupňující se spleti událostí, přibývajících vtipných situací a dialogů, se to ztratí. Hodněkrát jsem se od srdce zasmál - scény se sezením na gauči, rozhovory s komisařem, jízda po zábradlí, "Nejsi ve své kůži." - "No jo, je mi velká.",... A dokonce, což se nestává ani u Fantomase, jsem byl i trochu napnutý, jak to dopadne. Plné hodnocení není z žádné nostalgie, nebo slepého obdivu k mému nejoblíbenějšímu herci. Je to spíš potvrzení, že mě Louis nejvíc dostává spíš v komornějších komediích často do jisté míry podobných divadelní inscenaci.

    • 16.12.2018  13:58

    Das ist ajne gróse konspiración. Objektivně asi jedna z absolutně top Funèsovek. Subjektivně mám raděj spíš ty méně výpravné. To ale nic nemění na skutečnosti, že si Pošetilost mocných dám rád znovu a znovu a vždycky mě některé hlášky a situace dostanou. A o tom to je. Perličkou je, že se tento film natáčel ve Francově Španělsku, což vedlo k různým problémům i veselým historkám z natáčení.

    • 15.12.2018  23:20

    Pár zápichů tam je, osobitý styl to má, ale že bych z toho byl na větvi, to ani zdaleka. Na takovou blbovinku dost přemrštěná stopáž.

    • 4.12.2018  21:57
    Amy (2015)
    ****

    Hodně smíšené pocity. Nejen z obsahu, ale i formy. Místo, abych přemýšlel o pomíjivosti slávy, její odvrácené tváři, nebezpečí drog a významu vztahu mezi rodiči a děti, rojily se mi hlavou spíš otázky kolem dokumentu samotného. Dal starej Winehouse rozhovor zdarma a co Amyin manžel? Hrozně moc pochybuju o tom, že se na dokumetnu pořádně nepřiživili, ale nepídil jsem se po tom, tak třeba se pletu. A co ty bulvární záběry, které nás tolik nechávají okusit z první řady jaké to je, mít kolem sebe neustále smečku fotografů a kameramanů? Funguje to skvěle, člověku se z toho zvedá žaludek, ale na druhou stranu se právě jednou z bulvárních kamer na to dění díváme. Prozřel někdo z bulváru a poskytl dokumentaristům tyhle záběry zdarma, aby aspoň trochu ulevil svému svědomí, nebo si za ty záběry nechali znovu pořádně zaplatit? Odpovědi na tyhle otázky začnu záměrně hledat až po napsání tohoto komentáře a ať už budou jakékoliv, na mém hodnocení to nic nezmění. Pro mě bude tenhle dokument mít vždycky dochuť lehké kontroverze. Ale takový byl konec konců i život Amy. A ve výsledku musím uznat, že film přinejmenším skvěle vykresluje, jak dopadnete, když se necháte využívat pár sakra šikovnejma manipulantama. A starej Winehouse si vesele dojí dál - plánované turné s hologramem a za pár týdnů nám bude zpívat jakožto "swingový zpěvák a filantrop" v Brně. Ještě bych si tady zvládl vylívat srdíčko dál, ale raděj tenhle komentář ukončím, jelikož už se mi z toho všeho opět začíná dělat šoufl...

    • 3.12.2018  00:07

    Taky už jste z ČSFD zdegenerovaní tak, že místo, abyste si vychutnávali film, běží vám hlavou úvahy, jestli je to spíš na tři, nebo na čtyři hvězdičky a proč spíš zaokrouhlit nahoru a proč zase dolů? Mně už se to stává docela pravidelně - většinou už během filmu, výjimečně až při závěrečných titulcích. U Tří billboardů jsem si ale na nějaké ČSFD a hvězdičky vzpomněl až dlouho po skončení filmu, a to považuju jako důkaz toho, že mě film opravdu dostal. Hraje na podobnou notu jako třeba můj oblíbený Gran Torino, ale přesto je z toho úplně jiná písnička. Rozepisovat se tady o skvělých hereckých výkonech, režii a dalších aspektech, by bylo jen nošením superlativů do lesa plného chvály. Všichni víme, že Oscar 2018 za nejlepší film měl putovat kousek za Ebbing ;o)

    • 18.11.2018  21:28

    Kamarádka mi před několika lety řekla, že Procitnutí v Garden State má skvělý soundtrack. Stáhnul jsem si ho a dodnes je stabilní součástí mého playlistu. A po letech jsem se konečně dostal i k filmu samotnému a byl zvědavý, jestli naplní nebo třeba ještě překoná kvality soundtracku. Nestalo se. Milostný příběh dvou více či méně pošahaných lidí má potenciál zapsat se výrazně do paměti, ale Garden State se to nedaří. Je to takový pohodový film, ale bez jediného výrazného momentu. Za rok si z něj nebudu pamatovat nic, než ten soundtrack. Vlastně už po týdnu si z něj nepamatuju skoro nic.

    • 16.11.2018  23:57
    Dunkerk (2017)
    ****

    Zvláštní pojetí. A to je vlastně hlavní plus. Natočit dneska film z 2. světové nějak netradičně, to se zdá prakticky nemožné. Ale podle mě se to Nolanovi podařilo. I když film asi o dost víc ocení ti, kteří mají dějiny víc v malíku. Méně zasvěcenému, což jsem i já, trvá docela dlouhou dobu, než se zorientuje kdo je kdo, kdo patří ke komu, proč se děje, co se děje, co s čím souvisí. Obzvlášť letecká linka filmu je poměrně nepřehledná, když mají piloti většinu obličeje zakrytou. Ale na konci nad tím člověk mávne rukou, protože mu dojde, že opravdu viděl něco neobvyklého. Válečný film bez hlavního hrdiny, válečný film bez vyprávění souvislostí. Čistou akci bez širšího kontextu s drásavou hudbou, která řeže do živého a kamerou, díky niž jste součástí děje, i když film nesledujete v multiplexu, ale jen na televizní obrazovce. Na druhé shlédnutí bych si to asi užil ještě o kus víc. Uvidíme.

    • 14.11.2018  23:21

    Nízkorozpočtové filmy? Jo, jasný, sem s nima. Jen houšť a větší kapky. Ale tohle? Přece se ten nízký rozpočet nemusí zrcadlit ve slabých hereckých výkonech, scénáři, kameře,... Knížku jsem četl a bylo to sice ne nezapomenutelné, ale rozhodně nadprůměrné čtení. Ale není to podle mě materiál, který by se dal jen tak vzít a prsknout na filmové plátno. A to přesně tvůrci udělali. Slabý průměr.

    • 27.10.2018  14:49

    Z celého filmu výrazně vyčnívá pasáž točená v Blackpoolu - cirkus, pouť, ten nejindustriálnější industriál, sníh. A úplnou špičku tohoto "výčnělku" představuje souboj na pouti. Ještě by se našlo pár dalších povedených jednotlivostí jako třeba přetáčení času, při kterém jsem si ale okamžitě - byť je princip trochu jiný - vzpomněl na popcorn ve Velké rybě. Celkově mě však příběh ani nikdo z kladných a záporných hrdinů za srdce nechytil. Závěr taky spíš zklamal - přišel mi dost odbytý. Logika může jít u fantasy filmů občas stranou, ale nemám rád, když se neřeší vůbec a tady jsem ten pocit několikrát měl.

    • 17.10.2018  02:22
    Adidas versus Puma (TV film) (2016)
    ***

    Viděno jen pár týdnů po Rivalové navždy, takže se těžko ubránit srovnávání. Tohle pojetí je filmovější kamerou, střihem, hudbou,... ač TV film, působí jednoznačně víc "kinově" než Rivalové navždy. Oproti nim si musí vystačit se sotva dvou třetinovou stopáží a to je přesně to, co se tomuto snímku moc nedaří. Přitom za skoro dvě hodiny se strhující příběh odvyprávět dá. V tomhle případě si ale myslím, že by mě Duel bratrů nenadchl, ani kdyby pracoval s podobnou délkou jako Rivalové navždy. Místo toho, aby dával houšť a větší kapky, totiž zůstává dost povrchní s několika delšími zbytečnými scénami a pasážemi. Navíc mě nenadchlo vykreslení postav, když Adi vyzníval jako kladný hrdina a Rudy jako záporák. Možná to tak bylo i ve skutečnosti a možná se tento film drží víc reálií, ale i kdyby - v tomto typu filmů mám mnohem raději, když člověk nefandí nikomu a vlastně všem. Přesně to se daří Rivalům navždy, zatímco Duel bratrů na tom ztroskotává. Jediné, v čem Duel bratrů konkurenta předčil, bylo vrcholení rodinné krize. To bylo opravdu na dřeň a škoda, že po rozdělení firmy na Adidas a Pumu už spadl film zase jen do průměru.

    • 15.10.2018  21:58

    Kdysi jsem na toto téma viděl zajímavý dokument, který mám od té doby v "ČSFD budíčku", ale už ho roky nedávali. Shodou okolností se téměř současně pustily dva německé štáby do filmového zpracování a další shodou okolností běžely oba filmy téměř současně na dvou českých televizních kanálech. Tento dvoudílný film jsem viděl jako první a moc mě bavil. Začnu od detailu - ostatně o detailech jsou i boty. Maskéři jsou profesí, kterou hodnotím málokdy, jestli vůbec někdy. Nicméně tady odvedli skvělou práci a stárnutí všech hlavních hrdinů bylo dokonalé. Pokud jde o pojetí děje, oceňuji, že jeden bratr nebyl vylíčený jako hodný a druhý jako ten špatný. Divák našel pochopení pro oba a oběma svým způsobem tak trochu fandil. Jak moc se film držel historických faktů, nemůžu posoudit, protože už je to opravdu dlouho, co jsem dokument o Adidasu a Pumě viděl, ale ono to není zas až tak důležité (, pokud nejste součástí rodiny Dasslerů). Protože ať už fabuloval více či méně, tak jako film fungoval na jedničku. Nemůžu říct, že bych tam za těch 180 minut našel nějakou delší slabší pasáž a nastavovanou kaši. Jinak mě hned zaujala Dasslerovic továrna, která jakoby z oka vypadla barrandovské hale ze seriálu Bohéma. A vzhledem k tomu, že se točilo hlavně u nás, tak to asi byla ona. Jediné, na co jsem za ty tři hodiny nepřišel, bylo, proč jsem už od útlého dětství měl averzi ke značce Adidas. S přibývajícími roky sice trochu opadla, ale boty jsem si od nich - na rozdíl od Pumy - nikdy nekoupil. Takže gratulace Rudimu. Možná to bylo ale mojí averzí vúči Německu a tím, že jsem Adidas vnímal jako vlajkovou loď německé výroby, dával přednost Nike nebo Reeboku, zatímco Pumy pro mě byla značka typu "jednou za čas dobrý", takže gratulace Adimu.

    • 30.9.2018  11:54
    Toni Erdmann (2016)
    *

    Za celých 160 minut jsem nepřišel na to, jak se Toni Erdmann dostal na seznam filmů, které chci vidět. Výhoda stopáže je ta, že stihnete o jednoho Bernarda víc, ale ani s lehce zvýšeným množstvím alkoholu se mé vnímání filmu nijak převratně nezměnilo. Co se Toni Erdmann snaží říct? Že je dnešní doba pokřivená, a že pro všechny ty peníze, kariérní růst a úspěchy zapomínáme vnímat maličkosti každodenního života? To je pěkné, ale s tímhle poselstvím přicházejí snad desítky filmů každý rok a nepotřebují na to takhle rozplizlí scénář. Ano, jsou tam i zajímavé momenty - atmosféra v nočním klubu byla tak skvěle navozená, jako bych tam vážně seděl, nahá party kdy ze sebe hrdinové shodí všechny ty masky, které na sobě musí mít nasazené v každodenním divadle svých životů... Ale to všechno by vystačilo tak na krátkometrážní film kolem dvaceti minut a účel by to splnilo možná ještě lépe. Jsem člověk, který se docela vyžívá ve zvláštních filmech, ale poslední dobou na ně nějak nemám štěstí. Jestli jsem dal nedávno Gattace dvě hvězdy, musím jít tentokrát s hodnocením ještě níž.

    • 29.9.2018  10:58

    Tahle akce byla v realitě tak napínavá, že k ní v rámci filmového zpracování težko přidat něco navíc. Vzpomínám, jak jsem to tehdy do noci sledoval a hned si na Google mapách hledal, kde se akce odehrávala. Den patriotů opravdu nic navíc nepřinesl, ale zároveň nic nepokazil. Velmi kvalitně zpracované akční scény, proložení skutečnými záběry a na konci výpovědi skutečných hlavních hrdinů. To jsou filmařské techniky, které se nabízejí na první dobrou a je vlastně dobře, že do nich filmaři šli.

    • 24.9.2018  21:58
    Gattaca (1997)
    **

    Lehce znaven jsem si říkal, že si pustím něco s kratší stopáží, abych to dodíval až do konce, ale Gattaca zafungovala jako dokonalá ukolébavka. Beru, že ten unylý styl vyprávění je součástí hry, ale mně to opravdu výsostně nudilo. Ani když jsem to další den, už čerstvý, dokoukával, nic se nezměnilo. Na tuhle vlnu jsem ani dodatečně nenaskočil. Poměrně tuctový a předvídatelný závěr jen utvrdil pocit, že si tenhle film hraje na víc, než je. Jediné, co si z něj odnáším, je varování, že pravák si ho přece nikdy nedrží levou rukou. I přes nízké hodnocení jsem rád, že jsem Gattacu viděl. Řemeslně je to originální film. Jen se se mnou úplně minul.

<< předchozí 1 2 3 4 7 10 13
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace