Kivis

Symfonie. Filmová symfonie. Almodóvar mě zatím téměř vždycky bavil, ale nikdy nerozsekal. Ale tahle kůže to vše změnila. Film, který se nejprve tváří jako tajemná pohádka plná naděje pro nás, co lehce trpíme na atopický ekzém, se postupně promění v parádní thriller. A paradoxně vůbec nevadí, že hlavní rozuzlení tušíte oproti jiným Almodóvarovým filmům podstatně dřív. Pořád toho totiž zbývá k vyřešení až až, takže vás film drží v napětí až do úplného konce. Navíc ta chemie mezi Banderasem a Elenou Anaya je prvotřídní. Do poslední chvíle nevíte, koho víc obdivovat a komu přát něco zlého.

Tohle je především otázka vkusu. Takže tři hvězdy za originální pojetí, které se ovšem do mého vkusu vůbec netrefilo. Nicméně mám naprosté pochopení i pro uživatele, kteří tomuto dokumentu hodí plný počet.

Povedená komedie z dílny mé oblíbené dvojice Smoljak-Svěrák, kterou jsem viděl celou snad jen kdysi v dětském věku a od té doby se k ní nějak ne a ne dostat, na rozdíl od Vesničky, Samoty, Jáchyma nebo Marečka, které jsem za tu dobu viděl nesčetněkrát. Je to pro mě v tvorbě Smoljaka a Svěráka taková Popelka a tak tomu asi zůstane i poté, co jsem se na Vrchního po těch mnoha letech konečně zase podíval. Je to fajn, bavil jsem se, ale hlavní ani vedlejší postavy zkrátka nepřirostou k srdci ani zdaleka tak jako ty v komediích zmíněných výše.

Na tohle jsme čekali!!! Konečně dokument s pořádnou stopáží, který přináší zevrubné ohlédnutí za životem a kariérou jednoho z nejlepších herců historie. Pro člověka, který o Louisovi přečetl dvě knihy a nějaký dokument už také viděl, je to vlastně spíš opáčko. S novými informacemi už lze dnes přijít jen stěží. Ale toho archivního videomateriálu! Záběrů - především z divadla a různých momentek z natáčení - je tu požehnaně. Jen je škoda, že se dokola opakují některé záběry ze soukromí, ale to je opravdu jen droboučká kaňka na této 100minutové cestě životem Louise de Funèse. Hluboká poklona před prací archivářů, z které pan režisér/scénárista dostal maximum.

Ale jo, Elisho, já ti tam ty čtyři hvězdy pošlu. V rámci tohoto pokleslejšího žánru je to vlastně nadprůměr, ty jsi v nejlepší formě a musím přiznat, že mě film hned dvakrát překvapil - při prvním zvratu jsem čekal klasické rozuzlení s dvojčetem a i závěrečné rozuzlení bylo vtipné a docela překvapivé. To třeba posledního Almodóvara jsem prokoukl mnohem dřív.

Roztomilý rozhodně, zábavný také, jímavý trochu na křeč. Já bych k popisku filmu ale přidal ještě "pomalý". A to v tom nejlepším slova smyslu. To rozvláčné tempo vyprávění má totiž svoje kouzlo. Scéna s deštníkem na zastávce se mi nesmazatelně vryla do paměti. Celkově povedený příběh o přerostlé činčile. A jak všichni víme - činčily jsou nejvíc.

Výborné. Až natolik, že jsem zapomněl ohodnotit a okomentovat. No a teď skoro s tříletým odstupem si jen pamatuji, že šlo o kvalitní bizarní zábavu, která byla ještě daleko syrovější než Čtvrtá hvězda a o úroveň lepší než Dabing Street. Higlightem pro mě, jakožto velkého fanouška Spejbla a Hurvínka, byl díl Vládci loutek. Ale celý seriál si držel nadprůměrnou úroveň.

Herecké výkony mistrovské, scénář a výprava na vysoké úrovni. Životopisné drama, za které by se nemusel stydět ani Hollywood, takže jen a jen dobře, že se jde Zátopek po zisku mnoha zlatých medailí utkat i o zlatou sošku Oscara. Tento příběh pochopí i Amerika. K favoritům asi patřit nebude, ale to nepatřil ani při maratonu v Helsinkách a jak to dopadlo. Ale zpět k filmu. Ještě jednou se tu rozplynu nad herci. Martička Issová byla můj kůň už od Dobré čtvrti (která mimochodem dnes s odstupem času vypadá hrozivě). Václava Neužila jsem objevil až o pár let později, ale také se od začátku zařadil mezi mé oblíbence. Jsem rád, že právě tato dvojice dostala prostor ukázat svoje schopnosti ve velkofilmu tohoto formátu. V obou případech to byla trefa do černého. Do kina jsem přicházel s velkým očekáváním a odcházel velmi spokojený. Přispělo k tomu i ideální dávkování sportovního a osobního dramatu, takže ještě jednou v tomto ohledu klobouk dolů před scénářem. Vlastně za očekáváním zůstaly jen dva aspekty. Tím prvním je hudba - samozřejmě jsou tu odjakživa dva protipólné pohledy, zda má hudba plně sloužit filmu a nevyčnívat z něj a nebo zda má tvořit jeho výraznou složku. A já od filmu tohoto typu zkrátka čekám, že si po odchodu z kina budu chtít alespoň párkrát pustit soundtrack a třeba si i nějaký motiv přidat do playlistu ke sportování. To se tady však neděje. Hudba je až příliš plochá. Ale pokud jste zastánci názoru, že hudba z filmu nemá vyčnívat a jen sloužit obrazu, tak budete spokojeni. Druhé lehoučké zklamání je ze závěru. Jsem rád, že se autoři vyhnuli lacinému loučení na smrtelné posteli, ale doufal jsem, že bude ukázáno trochu víc z toho, co v Zátopkově životě následovalo na přelomu 60. a 70. let. To by byl ten správně hořký závěr podle mého gusta. Ale opět - záleží na vkusu. Ten skoro až americký pohádkový happy end si určitě najde velkou řadu příznivců. A musím uznat, že mě překvapilo, že i ten sladký závěr byl na motivy skutečnosti. Takže nic vyumělkovaného, i když to bohužel na první pohled tak trochu působí. Sečteno podtženo - držím pěsti v oscarovém klání a určitě se rád několikrát podívám znovu.

Smíšené pocity. Muž z Acapulca je totiž výborný film. Jediná jeho slabina je, že se úplně netrefuje do mého vkusu pro humor. Vlastně jako tahle série Belmondovek všeobecně. A to samotného Belmonda uznávám jako skvělého herce. Muž z Acapulca má několik momentů, které pobaví, čiší z něj atmosféra mého milovaného Mexika, ale na celovečerák je toho prostě ve výsledku tak nějak málo. Takový ten film, který člověk nepovažuje za ztrátu času, ale chuť podívat se na něj znovu nebo si pustit další díl série je nulová.

Deset let uteklo, než jsem se k tomuto fenoménu své doby konečně dostal. Seriál to byl vychvalovaný a to i lidmi, od kterých bych to zas až tolik nečekal, takže očekávání byla poměrně vysoká. Okresní přebor je sice nepřekonal, ale beze zbytku naplnil. Perfektní mix humoru a nenápadného nastavování zrcadla, který pak Prušinovský s Kolečkem ještě vybrousili v Mostu. Z každé scénky je cítit, jak si herci své role užívají. A platí to nejen o téměř vždy úžasném Ondřeji Vetchém a mém oblíbenci Davidovi Novotném, ale i o hercích, kteří mě jindy zas až tak neberou, jako třeba Luděk Sobota, Jakub Kohák nebo Táňa Vilhelmová. Seriál baví od úplného začátku a po milostném vzplanutí jedné dvojice jede ještě víc na komoru. Jeden by měl pomalu chuť na další sérii.