Kivis

Syrový pomníček všem obětem doby. Nic víc, nic míň. Schmitzer vyčnívá, Dlouhý zdatně sekunduje, ostatní, jindy skvělí, herci tu nemají vzhledem k docela slabému scénáři zas až tak moc co hrát. Štěk sem, štěk tam a výsledek sotva průměrný. Velká škoda u takového silného námětu.

Zase jeden film, který jsem zapomněl ohodnotit. A to jsem na něm byl už pár dní po premiéře v kině a od té doby viděl i v TV. Nemůžu si pomoct, ale mě Mimořádná událost neskutečně baví. Chybí jí sice trochu té hořkosti na závěr, jakou disponovaly Vlastníci, a zůstává tak víceméně čistokrevnou řachandou. Jenže za mě řachandou na úrovni. Postavy tvoří vtipný mix a dialogy jsou mistrovsky napsané. A my, co se státním dopravcem jezdíme skoro každý den, to celé možná oceníme ještě o něco víc. Mimořádná událost je pro mě dokonalou ukázkou české oddychové komedie a s přehledem natrhává sedinku všem Bobulím, Románům pro muže i ženy a podobným trhákům.

Tak člověk jde po Vlastnících a Mimořádné události na další hořkou řachandu a ono to ani trochu vtipný není. Ten žánr "komedie" je v tomto případě naprosto zavádějící. Ne, že byste se aspoň někde trošku neuchichtli nebo neusmáli, ale to se vám stane i u Kmotra nebo Přeletu nad kukaččím hnízdem a u těch taky žánr "komedie" nesvítí. Ale teď už k filmu samotnému. Je to zase naprosté mistrovství. Scénáristicko-režisérské, že někoho napadne smíchat dohromady takovou pro film na první pohled neatraktivní útlou knížečku a inspiraci skutečným příběhem. A je to také naprosté mistrovství herecké. Co všechno dokáže zahrát Oldřich Kaiser jen obličejem, to je radost sledovat. A k tomu přidává parádní hlasovou stopu vypravěče. Malé, ale docela významné, plus si Havelka zaslouží i za herecké obsazení. Jsou to, kromě Dáši Vokaté, vesměs známé tváře, ale je to jeho třetí film a ty tváře se neopakují. Tak snad bude mít kde brát i do budoucna, protože tohle je taky docela osvěžující, že se neupíná k jednomu osvědčenému hereckému ansámblu, který hraje pořád ty stejné archetypy. Jedinou výraznou slabinu tohohle filmu za mě představuje až přespříliš velká předvídatelnost. Když už to hraje na takhle vážnou dramatickou notu, zasloužilo by si to jeden nějaký výrazný "tpč moment". A od legendární putující, mizející a zase přibývající bábovky ve Vlastnících u Havelky víc než u kohokoliv jinýho sleduju, jestli už si tyhle detaily hlídá a ani tentokrát se to úplně nepovedlo. Věci na stole byly občas rozmístěny jako pro praváka a jindy zase jako pro leváka. Ale to už je spíš jen takový úsměvný detail.

Pamatuju si, jak mě to nadchlo, když jsem to v roce 2008 viděl poprvé. Konečně někdo natočil, jak to celé začalo, jak se to zvrtlo a jak je to na začátku nultých let rozpolcené od prava do leva, od nácků po anarchisty a do toho ještě úplně bokem stojí apolitičtí. Opravdu parádní dokument s lehkým historickým exkurzem a s barvitým vykreslením tehdejšího panoptika, jehož jsem se tenkrát cítil být součástí (jako takový apolitický fanoušek SHARPů a posluchač skáčka, kterýho neskutečně sralo, jak si veřejnost včetně médií dává rovnítko mezi slova "skinhead" a "nácek"). O asi 20 let později už je z toho zároveň takový pěkný otisk doby včetně úsměvných (i když někdy hořce) začátků internetu. Už tam těch emocí necítíte tolik, řeči vypravěče vám přijdou občas trochu na sílu, ale z těch Amíků a Švédů bránících čistotu bílé rasy je vám pořád stejně na zvracení. A i když z tohoto dokumentu už necítím takové nadšení jako před 20 lety, za zásluhy pět hvězd nechávám a jdu si koupit něco nového od Bena Shermana. Stay SHARP!

Ze začátku takové lehce rozpačité, ani ryba ani rak. Ale pomaličku si v tom to svoje už během první série najdete. Pak vás to baví víc a víc a najednou si u čtvrté série začnete pouštět víc dílů v kuse, než jste měli v plánu a u páté a šesté už se tohle stane standardem, protože děj i humor graduje... a nakonec pár měsíců netrpělivě čekáte, až HBO vypustí i poslední sérii, v které to tempo už trochu opadne, ale přesto za tím vším udělá milou závěrečnou tečku. Některé díly jsem už jako kulisu viděl vícekrát a myslím, že podobně jako u BBT se v některých případech budu při Xtém sledování smát ještě o něco víc než při prvním. Herecké výkony super. Hlavní postava správně "napřesdržku", máma správně poznamenaná roky v domácnosti a silným texaským pánbíčkářstvím a všichni ostatní sympaťáci jako hrom. Ani nevím, koho jsem si nakonec nejvíc oblíbil. Táta, Georgie, Missy? Babča? Vedle Sheldona jsou všechny ty postavy perfektně propracované a baví mě jejich vývoj. V tomhle ohledu je tenhle seriál ještě mnohem propracovanější než BBT. Je to do jisté míry logické, protože v partě dospělých kamarádů nemůžou být proměny vztahů a povah tak dynamické jako v rodině s třemi vyrůstajícími dětmi a babčou, kolem které se motají různí nápadníci. A to je podle mě jedna z nejsilnějších stránek tohohle seriálu, ke kterému jsem původně přistupoval s lehkou skepsí. Že to není onechild show, ale každá postava dostává obrovský kus prostoru, který využívá beze zbytku. Scénáristé, bravo!

Originální. Bezesporu. Ale že by mě to vtáhlo do víru dění a pak vyfluslo s bradou na zemi jak některé jiné Nolanovy filmy, to zase ne. Mám z toho takový zvláštní pocit. Jako by to mělo všechno a stejně tomu něco chybělo. Asi nějaký ten faktor X.

Brutální slátanina. Dlouho předlouho doufáte, že dojde k nějakému momentu, který té zběsilosti dá nějaký smysl/význam/pointu, ale ono se nic převratného nestane. V nekonečnu alternativních vesmírů je nejdůležitější mít v cajku rodinné vztahy. Tak jo. Žjova a jak taková věc může být dlouhá. Více než dvě a čtvrt hodiny. Mazec. Hlavní princip přemisťování má potenciál pobavit, ale brzy se vyčerpá a opravdu neutáhne takhle dlouhý film. Ale jo, přiznávám, že ten závěr ze mě nějakou lehkou emoci vymáčkl, ale to už dnes dokáže i mikrotenový sáček poeticky poletující kolem mě, když jdu z nákupu v Albertu. Nicméně dobře, jedna hvězdička za závěr navrch. Až po dodívání jsem zjistil, že to má nějakého Oscara. Čekal jsem, že za vizuální efekty, ty byly totiž opravdu špičkové. Ale ono ne. Ony jsou to Oscary za spoustu hlavních kategorií včetně filmu roku. Mně tady asi fakt něco uniká.

Už jsem asi jako každý měl tu čest s pixarovskými animáky, u kterých jsem se smál, až se za břicho popadal, u kterých jsem bulel jako želva, které mě dostaly něčím naprosto nečekaným, které ve mně doznívaly ještě pár dní, které se pro mě staly evergreenem... Duše nespadá ani do jedné z těchto kategorií. Přesto mě dostala. A to svou "jinakostí". Přijít s něčím novým v tomto žánru už je vážně kumšt a tady se to povedlo. Jak technickým zpracováním, tak námětem. Bavil mě i styl humoru založený hodně na takových lehkých, občas sotva postřehnutelných narážkách na kdeco. Nechal jsem se tou jinakostí tak unést, až jsem začal očekávat, že by i rozuzlení mohlo být jiné, netradiční pro tento žánr. No, v tomto ohledu zůstali tvůrci bohužel konzervativní. A i když i tomu závěrečnému řešení nechyběl další vydařený vtípek, u kterého se musíte uculovat, je to pro mě taková malinká kaňka na celkovém i tak silném zážitku.

Nejvíce bodů míří k tvůrcům za volbu ústřední postavy. Že se rozhodli nevyprávět příběh z pohledu Hanče ani Vrbaty, ale Emericha Ratha. O něm jsem v životě neslyšel, přitom je to další z bohužel mnoha případů, kdy politické okolnosti vytlačí úspěšné a poctivé lidi na okraj společnosti. Jinak mi ale film nepřinesl tolik emocí jako jiná životopisná sportovní dramata. Čím to? Myslím, že od každého trochu. Casting, herecké výkony, scénář, hudba, režie. Nic z toho nebyl propadák, ale ani nic oslnivého. Nejvíc mně asi neseděla právě ústřední dvojice Adamczyk-Kaiser. Každý zahrál dobře, ale nějak jsem se nedovedl naladit na to, že je to jedna a táž osoba.

Atmosféra, spád a na závěr výborné a docela překvapivé vypointování. Jeden z pokladů jihoamerické kinematografie. Připomněl jsem si ho po asi 15 letech a pořád to vše funguje.