Jeoffrey

Jeoffrey

Martin Zach

okres Praha-východ
administrativní pracovník

47 bodů

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3 4 5
  • 1.10. v 20:10

    Anime sezóna Podzim 2018

    Už mi pomalu dochází nápady, jak tuhle pravidelnou rubriku uvést - takže už je to tu zase - nová anime sezóna...

     

    Sleduji a líbí se:

    Seishun Buta Yarou wa Bunny Girl Senpai no Yume wo Minai

    Irozuku Sekai no Ashita kara

    Toaru Majutsu no Index III

    Fairy Tail: Final Series

    Sword Art Online: Alicization

    Golden Kamuy 2nd Season

    Tensei shitara Slime Datta Ken 

     

    Sleduji:

    Akanesasu Shoujo

    Double Decker! Doug & Kirill

    Ken En Ken: Aoki Kagayaki

    Rerided: Tokigoe no Derrida

    Sora to Umi no Aida

    Zombieland Saga

    Tonari no Kyuuketsuki-san 

    Uchi no Maid ga Uzasugiru! 

    Kishuku Gakkou no Juliet

    Bakumatsu

    Radiant

    Yagate Kimi ni Naru

    Goblin Slayer

    Release the Spyce

    Ulysses Jehanne Darc to Renkin no Kishi

    Anima Yell!

    Merc Storia Mukiryoku no Shounen to Bin no Naka no Shoujo

    Beelzebub-jou no Okinimesu mama. 

    Tokyo Ghoul:re 2nd Season

     

    Z předchozí sezóny pokračuji ve sledování:

    Attack on Titan Season 3

    Satsuriku no Tenshi 

     

    Dropnuto:

     

    Nesleduji:

    Jingai-san no Yome 

    Kaze ga Tsuyoku Fuiteiru 

    Dakaretai Otoko 1-i ni Odosarete Imasu.

    JoJo no Kimyou na Bouken: Golden Wind

    Hinomaruzumou

    Gyakuten Saiban: Sono &quot;Shinjitsu&quot;, Igi Ari! Season 2 

    Gakuen Basara

    SSSS.Gridman

    Himote House

    Gaikotsu Shotenin Honda-san

    Ore ga Suki nano wa Imouto dakedo Imouto ja Nai 

    Conception 

    Senran Kagura 2nd Season

    Karakuri Circus 

     

    + všechno ostatní na co jsem zapomněl... 

    Anime sezóna Podzim 2018
  • 2.9. v 12:47

    Jeoffrey in da loop...

     

    Jsem člověk, který si zakládal na tom, že pořád míří kupředu (i když neví kam) a zpátky se neohlíží. "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky", říkal jsem... Život si ale vždycky dělá co chce a tak i některé naše zásady občas vezmou za své. A tak mám novou práci. Novou? Vlastně ne tak docela, dělám to samé co předtím ve stejné firmě, kde jsem už jednou byl, ale za nových podmínek. Možná člověk někdy musí udělat krok zpět, aby viděl novou cestu kupředu, možná je někdy jednodušší vrátit se tam, kde to známe, abychom opět našli sami sebe a nebo někdy prostě musíme znovu udělat tu samou chybu, abychom se z ní doopravdy poučili, nebo alespoň přišli na to, že někdy se vše prostě jenom točí ve smyčkách a my se jen dokola honíme jako kočka (nebo pes) za ocasem. 

     

    Co to ale znamená? Že už zase nebudu mít tolik času na svoje koníčky, že toho už zase tolik nebudu psát a že opět budu marně honit skluz ve sledování (nejen těch aktuálních) anime. Psaní obsahů, komentářů a hraní si s obrázky, které by pak měli skončit v galerii bude zase až na druhé koleji... NEET je mrtev a pracovník administrativy (tedy náš obyčejný uředníček) povstal jako Fénix z popela! Samozřejmě to má i svoje výhody, protože odpadá klasická otázka "Bude příští měsíc na chleba?", ale jestli tohle celé je dobré rozhodnutí ukáže až čas...

     

    A co na to zdraví? Kdo ví... Zatím se drží a ani nedělá přílišné problémy, ale to se může v budoucnu opět zhoršit, protože i tohle může být jen další smyčkou, nebo spíš sestupnou spirálou, na kterou jsem opět vstoupil...

     

    A co Akicon a další akce? Víkendy mám volné - prozatím, tedy třeba sobotní návštěva festivalů je pořád ve hře...

     

    Takže se opět vydávám na cestu, sice na takovou, kterou už jsem jednou šel, ale možná s novými překážkami, možná s novými zážitky a možná taky ne... Povede kupředu, nebo si jen opíšu další dramatické kolečko? A je na konci posledního okruhu nějaký cíl? Závodníci tvrdí, že ano !?! Možná uvidíme - To be continued...

    Jeoffrey in da loop...
  • 20.8. v 19:23

    Dozvuky Advíku 2018

     

    Jak už jsem psal níže (3.8.), tak letošní letní Advík mi bohužel ze zdravotních důvodů nevyšel (takže jsem vlastně kromě toho letošního zimního na žádném ani nikdy nebyl...). Sice festivaly navštěvuji ani ne rok a po pravdě se občas musím i přemlouvat, protože jsem kůže líná (a na to se neumírá...) a asociál, ale je vidět, že jsem letos opravdu o hodně přišel! Nevěříte? Tak si přečtěte pravidelné reporty těch zdejších uživatelů, kteří měli to štěstí, že se mohli akce zúčastnit...

     

    Honza135  

     

    Ryuuhei

     

      

    No a co bude dál? Po pravdě - kdo ví? Zdravotně jsem se sice opět zlepšil a dokonce se zase rozhlížím po nové cestě, kterou se v životě vydám (například aktivně a zodpovědně hledám nějakou novou a třeba i zajímavou práci, protože NEET v reálném světě sám zase tak dlouho nepřežije...), ale když jsou některé vaše obtíže chronické a tedy se jich nejde příliš zbavit (objeví se, když to nejmíň čekáte a dělají si co chtějí), pak se blbě něco plánuje... Takže další akce pro milovníky anime je Akicon v říjnu a jestli přijde i Jeoffrey? Možná (když zdraví a práce - bude-li nějaká - dovolí), protože pořád jsou věci, které bych chtěl vidět, zažít a nebo koupit... Třeba  ---->

    Dozvuky Advíku 2018
  • 10.8. v 21:44

    Mr. Raindrop...

     

    Konečně po týdnech odporného vedra a sucha venku sprchlo a já si náhle vzpomněl na (dle mého) jeden z nejlepších endingů v historii anime (a musel si ho hned najít). Je to z Gintamy - samozřejmě...

  • 9.8. v 22:56

    Jeoffrey na vlnách retra

     

    Díky seriálu  High Score Girl se posledních několik týdnů vezu na vlně nostalgie. Opravdu moc hezká reklama na staré hry (+ to má i docela obstojný normální příběh), člověka ani nepřekvapí, že to sponzoruje Square Enix. I když podle toho Street Fightera bych spíš čekal dotace přímo od Capcomu...

    Každopádně to byla kdysi velká pecka, když se u nás v obchodním domě "Květ" objevil první automat se SF II. Stálo to tehdy pětikorunu za jednu hru a s bratranci jsme tam trávili mládí a utráceli všechny úspory. Dokonce jsem tehdy chodil i rád s mámou nakupovat...

    Pamatuji si že nejradši jsem hrál za Blanku, protože kdo se přiblížil dostal elektrikou (což ale nefungovalo třeba na takového Guila, za kterého pořád bratranec spamoval ty zatracený bumerangy, nebo co to bylo...)...

    Každopádně jsem hodně zvědavý, jestli v High score girl přijde na odiv i pro mě ještě větší pecka než je celý SF a to je starý dobrý Mortal Kombat. Tuhle hru jsme hráli u bratrance na jeho 486 skoro 2 roky.

    Navíc má Mortal Kombat rozhodně mnohem lepší filmové zpracování a jedny z nejlepších a nejchytlavějších hudebních motivů.

    Třeba takové "Choose your destiny" si ještě dneska pouštím, když doma něco tvořím a potřebuji energii, nebo i jako pozadí při hraní her...

    Jeoffrey na vlnách retra
  • 8.8. v 12:10

    Banana !!!

     

     Ještě že dieta nejsou jenom hořký čaje, suchý pečivo, suchá rýže, brambory a podobně... Už jsem se třeba zmínil, jak skvělá věc je banán? To ví přeci i Mimoň!

    Banana !!!
  • 3.8. v 09:43

    Advík 2018

    Tady měl být report z letošního Advíku... Bohužel se ale nakonec ze zdravotních důvodů nezúčastním, takže i další ročník této akce bude bez mé maličkosti. Užijte si ho proto i za mě a snad za rok :(

     

     

     

     

     

    Já se jdu léčit - prášky, dieta a hořký čaj...

    Advík 2018
  • 1.8. v 10:03

    Umu / Extra - the grand finale...

    A já si naivně myslel, že tohle už je za námi a pak dneska ráno otevřu stránku s anime a tam na mě hledí velké finále Fate/Extra: Last Encore - Irusterias Tendouron !!! Úžasné - vskutku... Zapnu a už se to na mě sype!

    Umu / Extra - the grand finale...
  • 29.7. v 10:53

    Úprava profilu 29.7.2018

    Kdyby náhodou někdo z vás, kdo mě má v oblíbených, tápal nad tím, proč mu dnes dopoledne neustále vyskakují upozornění na to, že si uživatel Jeoffrey změnil profil, ale kromě jednoho změněného a jednoho přidaného obrázku tam nic nového není, pak vězte, že obrázky na profilu prošli kompletní revizí, některé byly oštítkovány tituly, nebo popisky (aby bylo zřejmé odkud jsou, co značí) a někdy i označením postav! Zkrátka intenzivně pracuji na tom, aby byl můj profil nejen barevnější, ale zároveň aby bylo jasné, co že to vlastně je (a to nejen vám, ale hlavně mě)... 

    Úprava profilu 29.7.2018
  • 13.7. v 11:18

    NatsuCon 2018

    Budu dlouhý a budu podrobný, budu mnohem obsáhlejší report než ten ze zimního Advíku 2018, protože tentokrát toho uvidíme více a hlavně jsme připraveni !!!

     

    Phase 1 - dělostřelecká příprava (13.7.2018 18:00 - 19:00):

     

    Tak jsem se po půl roce zase odhodlal vyrazit někam mezi lidi. Proč? Protože jsem to slíbil a protože se Natsucon 2018 koná na stejném místě jako zimní Advík a tedy to tam v podstatě už znám a taky proto že má docela bohatý program.

    Opět jsem se rozhodoval jak moc se do této akce položím a po zralé úvaze a s přihlédnutím k svému věku, zájmům a zdravotnímu stavu mi z toho vylezlo, že se vydám pouze na sobotní program. Proč? Protože ani v pátek ani v neděli se mi nevyplatí se trmácet do Prahy a není tam ani nic co by mě k tomu nutilo. Jistě pátek má pár zajímavých přednášek pro dospělé, ale když je 90% z toho yaoi tak se mi zbaběle stahují půlky (a druhá polovina křičí, že chce stejný fokus taky na yuri a tím rozhodně nemyslím Yuri on Ice...). A jezdit jen proto, abych se dozvěděl o fetiších ve vidoehrách (na ty japonské mi stačí zahrát třeba FFXIV - nádherná to hra!!!) a koukl na komiksy 18+ (když já radši pohybující se obrázky), se mi nevyplatí.

    No a neděle? Opět na můj vkus hodně cosplaye a yaoi... Ale má pro mě třeba loli módu - zajímavé téma, ale já rád 2D ne 3D. Takže radši fiktivní jazyky ze světa her a doplnit to přednáškou o japonských zahradách? Popravdě ani tohle mě nepřinutí k tomu vstávat další den a podnikat cestu do Prahy... 

    So saturday it is !!! No a na rozdíl od předchozího Advíku, kde jsem jel vysloveně "na blind" jsem si tentokrát udělal i program. Protože plánování je krásná věc a je strašně napínavé, když se vám pak všechny vaše plány hroutí - takováto životní dramata vám totiž nenabídne ani Ordinace v růžovce... Tedy můj sobotní plán byl  (doporučuji si k prostudování otevřít již jednou odkazovaný program):

     

    přijedu na devátou, koupím lístek a do desíti si všechno pěkně prolezu + dám snídani.

    10:00 - přednáška "Lampioňák" - protože na Fursuit nejdu a tady netuším, co tím Lampioňákem autor myslí...

    11:00 - jedna z mnoha přednášek na téma "Korea" (celkem jich je v programu Natsuconu 6 - docela hodně na festival japonské kultury, nemyslíte?) - šel bych klidně i na ty "Zbraně", ale tohle mě zajímá o trošku víc. Navíc je to ve stejném sálu jako Lampioňák a tedy se nemusím hýbat.

    12-13 - Pauza na jídlo a možná kouknout na merch nebo na to AMV peklo

    13:00 - "Ghibli" poprvé

    14:00 - další "Korea", ale nevím jak moc budu vyšťavený, když tak bych dal o to delší pauzu

    (14) 15-16 - Pauza na oběd

    16:00 - "Ghibli" podruhé

    17:00 - "Worldbuilding" ne že bych chtěl něco psát, ale je dobré vědět, co se v tomhle ohledu dá dělat špatně

    18-19 - buď "Musashi Miyamoto" nebo pauza třeba na lehkou večeři

    19:00 - "MAL" protože je to můj oblíbený zdroj informací

    20:00 - "Comfort Women" protože to téma je zajímavé

    21:00 - "Temný fandom" - kdo by nechtěl poznat temnou stranu

    22:00 - "Evoluce fanouška" - řekněte mi prosím už konečně někdo, kam jsem se to vyvinul!

    23:00 - 0:00 cesta domů dle dokonale připraveného plánu s pomocí stránek idos.cz

     

    (* časový harmonogram byl vytvořen na rychlo den před samotným odjezdem a mé představy a dojmy se zakládaly pouze na často dost rychle pročtených anotacích)

     

    Natřískaný plán a pokud jste si k němu otevřeli i zmíněný program, tak jistě najdete jeho velké nedostatky. Třeba to, že některé po sobě jdoucí přednášky jsou v různých sálech a tedy se bude přebíhat a to hodně...

     

    Dá se to zvládnout a uvidíme všechny naplánované body, nebo se to zhroutí jako domeček z karet? Dovolí to chatrné zdraví ? Nezvítězí třeba moje pověstná lenost? A budou stát jednotlivé přednášky za tu námahu? Dostaneme se ve zdraví domů ve spolupráci s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, nebo nás zachrání až "tágo"?  

    Je čas to zjisti, čas na dobrodružství !!!

     

    Phase 2 - transport a prvotní osahání terénu (14.7.2018 7:00 - 10:00):

     

    Spal jsem mizerně, pouhých pár hodin a ráno jsem vůbec nevěděl čím to bylo. Že by nervy, že zase jednou někam jedu? Vzhledem k faktu, že jsem posledních několik let spíš asociál a tak je zázrak mě vytáhnout z mého brlohu, kromě případů kdy opravdu musím, tak bych tomu možná i věřil. Na druhou stranu jsem si říkal, že se tam moje nevyspalost ztratí, protože jsem si pamatoval stížnosti některých návštěvníků zimního Advíku, kteří si mezi sebou vyměňovali nejrůznější důvody, proč se na akci nevyspali (někteří měli v noci povinnosti či dokonce i práci, další měli prostě problém spát jinde než doma kde to znají...). Připravil jsem si tedy do batohu potřebné vybavení (deštník - protože co kdyby a mikinu - protože v noci bude zima), nafasoval peníze, vzal si svůj starý dobrý mobil (který má ještě tlačítka a moc na vycházky nechodí) a papír, na který jsem si pečlivě (rukou a ve spěchu) zaznamenal svůj program a sály, kde se jednotlivé přednášky konají. Nádraží bylo opuštěné, byla sobota a prázdniny, takže kromě pár odvážlivců vracejících se z tahu a dvou starších pánů chystajících se někam na kola, nikde nikdo nebyl. Zakoupil jsem si jízdenky (tam i zpátky) a vzhledem k faktu, že měli ve zdejším obchodě  i čerstvé bagety (nebo tak alespoň vypadaly, protože opakuji, že byla sobota a prázdniny), jsem neodolal a koupil jídlo a pití do vlaku (bageta a cola - snídaně šampionů).

    Vlak jel na čas a já se uvelebil hned v první soupravě v mezipatře, kde byly i dveře do kabiny řidiče. Tím jsem si zajistil, že jsem za celou cestu na "Hlavák" byl asi jediný pasažér, kterého pan průvodčí zkontroloval. Byl to mladý muž a jeho dnešní výkon práce spočíval v tom, že když vlak zastavil v zastávce, tak vyšel z kabiny řidiče, došel odmávnout na perón odjezd a pak se zase se vší parádou vrátil zpět do kabiny. Že bychom dnes měli paní řidičku? Každopádně to nemění nic na faktu, že jediný kolem koho prošel jsem byl já a když toto provedl už podruhé, tak mu to nedalo a zeptal se jestli mám lístek. Další zajímavý zážitek jsem prožil ve Vršovicích, kdy z druhého patra "městského slona" kráčela dolů mladá slečna v krátkých šatech, no a když sedíte na níže položeném místě, než se pohybuje někdo s krátkou sukní, tak se vám prostě naskytne ten starý známý pohled, který je součástí tolika ecchi anime. Byly bílé a já si uvědomil, že na pantsu shot člověk může narazit úplně kdekoli a kdyby slečna ještě spadla a to tak, že by její "oppai" skončili v mých rukou, tak bych možná zase začal věřit v to, že tohle nejsou klišé, ale čirá realita, která se může stát každý den! No a pak by mě seřvala a zbila, protože tohle se stává jenom s tsundere a byla by z toho po mnoha peripetiích láska na celý život... Zpátky na zem!

    Na Hlavním nádraží bylo pro změnu docela plno, přijelo totiž hned několik vlaků a lidé se slévali do jednoho štrůdlu, který mířil k východu nebo na metro. Tedy i metro bylo na můj vkus plné, ale podle dívky s modrými kočičími oušky na hlavě jsem se ujistil, že jedu správně. Najít místo konání byla pak hračka, protože tu složitou cestu (vylézt na Křižíkově, jít rovně a pak u parku s kostelem doprava) si nešlo splést. Byl jsem tam docela brzo a tak jsem se v klidu usadil do zdejšího parku na lavičku, protože dřív jak v 9 ráno nemá smysl se někam cpát a napsal svému kamarádovi a zdejšímu kolegovi Honzovi135, že jsem teda ve zdraví tady.

    Odbyla devátá hodina (chval každý duch Hospodina!) a já se vydal přímo do místa konání. Zakoupil jsem si vstupné a mé první kroky vedly k místu, kde jsem čekal dle své předchozí zkušenosti z conu a se zdejší budovou, že zde bude plánek. Nastudoval jsem si, kde jsou oba (pro mě důležité) přednáškové sály a jelikož jsem si všiml, že je otevřené vnitřní hřiště a zde je uděláno venkovní sezení s jídlem a pitím (a protože jsem byl rozežraný z vlaku a zase měl žízeň), tak jsem zamířil tam. Bylo krásně, počasí se opravdu vyvedlo a já našel úžasné místo, kde se dalo odpočívat, jíst i pít a hlavně to byl dobrý styčný bod, kde jsem se mohl s Honzou setkat. Napsal jsem mu svojí pozici, koupil si malinovku a prostě jen seděl, čekal a sledoval probouzející se a snídající lidičky. Honza přišel kolem půl desáté, tentokrát to nebylo žádné setkání na poslední chvíli - asi se naučil vstávat! Pozdravili jsme se a začali se bavit. Zjišťoval jsem, kde je náš další zdejší kolega Ryuuhei, protože i na něj jsem se těšil, ale bylo mi řečeno, že zde sice je, ale že má po většinu akce svůj program, který se s tím naším příliš nekryje a tak se kompletně a pořádně (náhodná setkání na chodbě na pár minut nepočítám) sejdeme až v 16:00 na Grekovu přednášku o Ghibli. Na to, že bylo ráno jsem si rázem připadal docela čilý, řešili jsme zajímavá témata, protože Honza konečně viděl "svatou knihu veškerého anime zla" a tak na snídani zaznívali poznámky o futanari (aneb když má žena něco navíc) a oppai (pro ty co neví co to znamená) všech druhů a původu. Nejspíš nás pár lidí zaslechlo a nedivil bych se, kdyby tato ranní pánská debata vzbudila u některých náhodných posluchačů i pohoršení, ale nikdo se neozval, protože i tohle tak nějak k té široké komunitě fanoušků japonské kultury patří a jsou i tací, co o tom píší a prezentují přednášky. Příjemné probrání, které mělo za chvíli pokračovat první přednáškou!

     

    Phase 3 - Let the show begin! (14.7.2018 10:00 - 13:00):

     

    První přednáška nesla název "Úvod do světa lampioňáků aneb fandom jednoho muže" a byla v sále Meidži. Z minulého Advíku jsem zažil jen prostory pohodlné posluchárny (zde sál Nara) a tedy jsem byl hodně zklamaný, že sál Meidži byla obyčejná třída, kde lavice nahradili řady židlí. Obyčejné, prosté a při vzpomínce na mé zimní zážitky i na videa z Animefestu tak trochu smutné, ale mohl jsem čekat, že vcelku obyčejná škola nebude mít víc jak jednu posluchárnu a když jsem vzal v potaz na jak příhodném místě tahle lokalita je, jak dobře se mi sem dojíždí a vůbec tahle budova hledá (jen pro připomenutí, ten zmíněný kostel hned vedle se opravdu nedá minout), tak jsem se s tímhle nakonec smířil. Přednášku vedl mladý a docela sympatický muž a já očekával s čím přijde, protože i když jsem četl anotaci, tak jsem neměl tušení kdo nebo co to ten lampioňák je a obrázky mi evokovali představu omezeného kulturisty s prázdnou hlavou, která je zde nahrazena lampionem. Velice rychle jsme byly seznámeni s celým konceptem tohoto fandomu a osobou jeho zakladatele, který sám jako pionýr (pouze s nějakými 8 následovníky na Twitteru) zkoumá tajemná a záhadná stvoření, která jsou označována za lampioňáky a o kterých toho sice příliš nevíme, jen to že existují a snad jen díky několika naprosto relevantním (OK, no moc ne...) nálezům a důkazům se mnohé domníváme. Zkrátka jsem si připadal, jako když jsem na přednášce Ala Gorea, tak jak ho popsal South Park a právě jsem byl seznámen se stvořením, které pan Gore označuje jako "ManBearPig". Tahle přednáška byla zábavná, zapálená a plná informací, z kterých jsem si odnesl asi hlavně to, že i ta největší blbost s kterou se setkám na internetu (nebo i někde jinde, třeba na první ranní přednášce) si zaslouží mojí pozornost no a pan přednášející zase zjistil, že odborníků na toto téma, kteří sami dokáží přijít s novými poznatky a teoriemi je ve zdejší komunitě nečekaně hodně. Byl to od pořadatelů povedený krok vybrat tuto přednášku, kterou autor původně poslal (jak sám přiznal) s naprostým přesvědčením že bude odmítnuta, v tento den a v tuhle hodinu, protože pokud jsem byl ještě jakkoli unavený tak tohle mě dokonale probralo a naladilo na tu správnou atmosféru a říkalo mi "pojď se bavit, pojď si hrát..."

    Čekal jsem na další zážitky a seznámil Honzu s mými dalšími plány (zde jsem si totiž nebyl příliš jistý na jakou přednášku se raději vydat) a ten mi řekl, že on teď na nic nejde a že má žízeň a že chce vidět zdejší merch. Nebyl jsem tu ještě ani tři hodiny a protože jsem stydlivý chlapec, tak se mi samotnému v tuto chvíli ještě nikam nechtělo a tak jsem udělal první škrt ve svých plánech a šel s Honzou prohlížet, co kromě přednášek Natsucon nabízí. První věcí, kterou jsme potřebovali vyřešit byla již zmíněná žízeň. Napadlo mě zajít zase ven na vzduch, ale když jsem zmínil svůj předpoklad, že venkovní bistro nahradilo Maid café, tak jsem byl vyveden z omylu (přeci jen tu Honza byl již v pátek a tak měl prostě přehled) a ihned pocítil nutkání tento milý podnik navštívit. Shodli jsme se a tak jsme dorazili do Maid café, které bylo na stejném místě jako na zimním Advíku, prostředí vypadalo stejně, jen to menu mi přišlo bohatší a bylo tu víc lidí (skoro jako bych teď definoval celý Natsucon 2018). Největší nevýhodou celého zdejšího Maid café je bohužel to, že si nemůžu vybrat, kdo mě přijde obsloužit a tak jsem z mladého a elegantního číšníka neměl takový požitek, jako kdybych si obsluhu mohl vybrat sám, ale chápu docela dobře proč toto nejde a také že jsem v restauraci a ne v nějakém jiném "zábavním podniku", tedy i s tímto jsem se dokázal smířit. Objednali jsme si milk shake a tlachali opět o našich nejnovějších zážitcích spojených s anime a o tom, zda a jaký merch máme v plánu koupit. Protože ano, i já, který jsem do teď v pokoji neměl nic co by prozrazovalo můj koníček, jsem potřeboval dosti nutně novou podložku pod myš a tady je náhodou měli a s pěknými obrázky, takže proč nespojit příjemné s užitečným. Závěr návštěvy Maid café mi narušilo zjištění, že neumím pít milk shake, že zkrátka nedokážu správně a dostatečně intenzivně sát (nebojte, vím jak blbě to zní) a tedy se mi ucpalo brčko, což vedlo k tomu, že jsem dvakrát znesvětil zdejší čisté stoly (a musel utírat). Byl jsem z toho tak konsternován, že jsem ani nedokázal docenit krásu slečny, která nás přišla zkasírovat a tak jsem musel věřit Honzovi, že to stálo za to a že jsem to opět posr.. - pokazil. Následovala obhlídka merche, tentokrát pouze orientační, protože Honza neměl dostatečnou hotovost a tedy si bude muset dojít vybrat a já raději utrácím až když vím, kolik mi zbude peněz po obědě, který vím že, s ohledem na vysokou úroveň zdejší restaurace a pizzerie (můžu vřele doporučit), bude nejvyšším vydáním tohoto dne. Byl jsem mile překvapen, stánků zde bylo hodně a merche ještě víc. Hodně mě zaujaly repliky zbraní a když jsem viděl, že jsou i cenově docela dostupné (katana za 2-3000,- což je oproti originálu cca 10x levnější) tak mě posedla touha si v budoucnu něco takového koupit jako dekoraci do pokoje. Zařadil jsem to na seznam k dalším podobným plánům jako "jet do Japonska" a doufám, že to neskončí jako má mladická opojení ve stylu "musíme založit kapelu...". Našel jsem i to co jsem hledal a viděl hned minimálně 2 podložky, které by splňovali má nejpřísnější kritéria a to za příjemnou cenu 100,-Kč/ kus, jen budu muset oprášit svou Angličtinu, protože obsluha zde byla zahraniční, stejně jako původ všeho tohoto zboží (které tím získávalo na ceně). Takže jsem se prozatím vzdálil se slovy "I'll be back" (a tentokrát to vážně splnil, ale k tomu později...). Bylo kolem dvanácté a já měl v programu pauzu, která tedy nyní po vyškrtnutí přednášky od 11:00 měla celé dvě hodiny (a já byl v půlce). Co s tím volným časem? Bylo krásně a tak není divu, že jsme s Honzou opět vyrazili ven, sedli si ke stolům, objednali si 2 limonády a já pro sebe i jeden párek v rohlíku, protože bych měl ze zdravotních důvodů pravidelně jíst. Následující hodinu jsme si porovnávali své plány, trochu je upravovali a já se odhodlal, že na další přednášku o studiu Ghibli tentokrát nejen že půjdu, ale půjdu tam sám! Honza přednášku kvitoval slovy, že na každém conu je nějaká takováhle, témata se sice mírně obměňují, ale že on je již tak nějak přesycený a jedna přednáška o Ghibli (protože tu další si nemohl díky osobě přednášejícího nechat ujít) mu prostě dneska bude stačit. Navíc si potřebuje dojít vybrat peníze na merch a zapracovat na svém reportu (odkaz je na konci). Během naší diskuze jsem sledoval své okolí a s neskutečnou radostí jsem viděl, že mezi zdejšími cosplayery vidím hned 2x Gintokiho a 1x Zuru z Gintamy vždy ve velmi kvalitních kostýmech (kvalitních kostýmu zde byla spousta a pro mě asi nejlepším byla žena v kostýmu ze Zaklínače, který byl velmi detailní a díky koženým kalhotám i neskutečně sexy - ne že bych si liboval v kůži, ale to jak dokáží kožené kalhoty vyrýsovat a podtrhnout některé ženské křivky je zkrátka lahodné...)  a připomněl jsem si, že na svém seznamu věcí, které bych chtěl jednou pořídit (ano, ten již výše zmíněný) je i Gintokiho oblečení, nebo uniforma zdejších Shinsengumi a kdyby vyhrál Gintoki (a on vyhraje vždycky!) tak musím sehnat i jeho dřevěný meč! Takže jednou... No a potěšen tím, co oko mé vidí a naplněn nadějemi, že snad další členové anime komunity konečně pochopili, které anime je prostě nejlepší ze všech jsem se vydal na další přednášku. 

     

    Phase 4 - Když se pár věcí nepovedlo (14.7.2018 13:00 - 16:00):

     

    Přednáška "Zapomenuté hrdinky studia Ghibli"  byla opět v sále Meidži a vedl jí muž tak v mém věku (rozmezí 30-40). V podstatě šlo o představení zajímavých vedlejších postav (pojem hrdinka v názvu totiž neznamenal kladnou postavu, ale pouze postavu), které by si dle pana přednášejícího prostě zasloužili více pozornosti. Bylo to zajímavé a bylo vidět, že se zde potkávám s někým, kdo má k dílům studia Ghibli neskutečně silný vztah, má žebříček svých nej postav a dokáže o nich dlouze mluvit a nejspíš by nikomu nedovolil, aby se jich jakkoli slovně dotkl (tohle je prosím typický příslušník evoluční skupiny "Garda" jak jsem se s ní seznámil až mnohem později v rámci "Anime evoluce"). Zároveň to byl i pán, co hned za rohem prodával a tedy vlastnil největší kolekci merche se zaměřením na studio Ghibli, kterou můžete u nás a na conech vidět, což nám nezapomněl hned 2x zmínit (protože reklama musí být!!!). Každopádně jsem chápal fascinaci přednášejícího a výběr jednotlivých postav, protože to byly vždy silné a poměrně komplexní (komplikované) charaktery, zajímavé osobnosti a někdy i hybatelé celého děje. Jenom jsem měl smůlu, že jsem si sedl moc dozadu a před až příliš veselou skupinku mladíků (tak 20-25), kteří se rozhodli bavit a vyluzovat různé zvuky, což jim asi přišlo vtipné... Mohl jsem se přesunout, nebo jim něco říct, ale jak jsem zmínil, jsem stydlivý pán (navíc se sám občas neumím chovat) a tak jsem jen seděl, mlčel a trpěl. Naneštěstí mě ale tohle setkání s neukázněností docela psychicky unavilo a tedy jsem se uchýlil k nepopulárnímu řešení a vyškrtl si z plánu další přednášku o Korei a opět šel ven se občerstvit.

    Objednal jsem si limonádu a napsal Honzovi, že jsem zase v "hlavním stanu" (tedy na místě, které se stalo naším styčným bodem) a hned jak dorazil jsem ho obeznámil s tím, co jsem prožil a že by bylo záhodno se dojít najíst, protože potřebuji dobýt baterie a na chvíli i změnit prostředí. Honza plán schválil a upozornil mě, že bychom měli vyrazit co nejdřív, protože bude pak zase dobré na další přednášku (Ghibli od Greka) dorazit s dostatečným předstihem, abychom nejen našli dobrá místa, ale chytli místa vůbec, protože Grek je ve zdejší komunitě tak trochu pojem, celebrita a pro některé až božstvo, které zaplňuje přednáškové sály a v kombinaci s takovýmto tématem (Ghibli pořád táhne, i když z něj mohou být někteří pravidelní účastníci již otráveni) může být pro některé opozdilce i tragickou zkušeností = zkrátka si nesednou, nebo budou sedět na schodech, nebo koukat z boků sálu (a to prý nechceš!!!). Dopil jsem a vyrazili jsme do nedaleké a již prověřené restaurace s pizzerií s plánem opět spáchat ten nejhorší kulinářský zločin v dějinách italské kuchyně - dát si pizzu s ananasem!

    Restaurace byla pořád stejně majestátní, jako jsem si jí pamatoval a uvnitř poměrně prázdná, protože hosté hojně využívali zdejší "polní" (na chodníku) zahrádky. Usadili jsme se objednali si a já musel hned na záchod, protože kde je velký příjem tekutin musí být zákonitě i nějaký ten výdej. Následující hodinka se nesla v duchu uvolněné i osobní konverzace mezi dvěma kamarády a kolegy, kteří se vidí podruhé v životě a to ještě po půl roce, mají stejné zájmy a i podstatnou část fetišů - zkrátka bylo toho hodně co probrat! Bohužel prakticky po pár minutách po jídle jsem musel jít znovu na záchod a bylo mi jasné, že tohle není dobré (pozor nejde o to, že by bylo něco s jídlem!!!). Mám jisté chronické zdravotní problémy, díky kterým moje zažívání stojí slušně řečeno za houby a které způsobují další komplikace, díky kterým se mi v současné době po vykonání velké potřeby například velmi špatně a bolestivě sedí - víc říkat nehodlám, tohle není lékařská zpráva, ale zařadit jsem to sem musel, protože už dříve jsem se o svém ne zrovna 100% zdravotním stavu zmínil, tedy na vysvětlenou. Zkrátka věděl jsem, že teď to bude teprve zajímavé...

    Zaplatili jsem a vyrazili zpět s dostatečnou časovou rezervou, ovšem když jsme byly v budově došlo na volání přírody i na Honzu (s jídlem fakt nic nebylo, šel prý na malou!!!) a tak jsem šel napřed, abych zabral dobré místo ve frontě před sálem Nara (konečně velká posluchárna). Zde však žádná fronta nebyla a když jsem viděl Hintzua (snad to píšu dobře, opsáno z jistého deníčku jednoho zde často zmiňovaného uživatele, který mi dotyčného dopoledne ukázal a vysvětlil jeho význam), což je pán, který je další legendou komunity, velkým šéfem i znalcem a tím který pořádá Animefest (a kdoví zda jen ten), jak jde po prvotním ostýchavém nahlédnutí dovnitř (uvnitř měla být Cospaly soutěž a dveře byly také zvenčí olepené oznámeními se spoustou informací ohledně akcí s LGBT a yaoi tématikou - asi z pátku...), neodolal jsem a poháněn pudem zabrat ta nejlepší místa vstoupil do sálu. Už zde bylo i poměrně hodně lidí a já konečně po několika hodinách opět zahlédl Ryuuheie, jak s kamarádem sedí hned v druhé řadě. Sedl jsem si před něj, ale po chvíli usoudil, že první řada není tak nějak pro mě a že kdyby došlo na záludné otázky, tak jsem moc na ráně (tady vidíte jak stydlivý jsem). Takže jsem se zbaběle přesunul z první řady do třetí a v momentě, kdy jsem dosedl mi začal vibrovat mobil. Ihned mi došla ta tragická chyba, která jsem se právě dopustil a pohled na zavřené dveře mi vše potvrdil. Měl si čekat venku, držet místo ve frontě a ty tam tak trochu nejsi! Vystřelil jsem ven, našel Honzu a oznámil mu, že sál je už přístupný a že může dovnitř. Následovala nás skupinka dalších lidiček, kteří také stáli venku, protože nevěděli, že už můžou vstoupit a já rychle zamířil k vybraným místům, kde jsem si nechal batoh. Celá řada byla pořád volná, takže jsem mohl Honzu ujistit, že jsem vlastně celou dobu vevnitř držel ta nejlepší místa a mistrně tak skrýt svůj nyní již drobný omyl...

     

    * Jsme v polovině a zatím tedy plán moc neplním! Naštěstí jsem si uvědomoval, že jsem za celých 6 hodin viděl jen 2 přednášky, ale i tak jsem si to tady užíval. Zmobilizoval jsem však veškeré své úsilí na to abych v té druhé podal lepší výkon, slíbil jsem si to, snažil jsem se a nakonec to bylo mnohem těžší, než jsem si myslel, ale nyní přicházejí asi ty nejsilnější a nejlepší zážitky z celého Natsuconu a tedy jsem byl i náležitě odměněn. 

     

    Phase 5 - Věci očekávané i nepředvídané (14.7.2018 16:00 - 19:00):

     

    O tom, že Grek umí přednášet na opravdu vynikající úrovni se přesvědčilo již mnoho z fanoušků anime a japonské kultury, protože pravidelně přednáší již poměrně dlouhou dobu a často i na několika různých akcích během jednoho roku. Navíc je  jeho styl přednášení prostě poutavý, velmi informativní, plný zajímavých faktů a inteligentního humoru. Dokáže si třeba i vybrat  takové téma, které pro někoho působí naprosto obyčejně a rozvést ho tak, že je to vše nakonec mnohem zajímavější, než jste čekali. A tak se z přednášky "Politicko-umělecké okénko studia Ghibli", která v anotaci slibovala (velmi ironicky) nudu, stala zase jednou výborná zábava a já se dozvěděl, že ti velcí pánové, které uctíváme jako bohy jsou jen obyčejnými lidmi (nečekaně...). Bylo to o tom, kterak levicový pokrytec spolu s agrárním pokrytcem pod křídla drsného byznysmena přišli a založili něco co tvořilo nádherná i geniální díla a do aury pohádkové dokonalosti i samo sebe odělo, aby ledacos skrylo. Přesto ale všechna tato úžasná díla tvořili jen obyčejní lidé s různorodými názory na svět a dění v něm a každý z nich svůj pohled, pocity a názory otiskl jako poselství do svých filmů, které spousta lidí hltá a miluje, aniž by věděli, co vše do nich bylo vloženo. Zde se nám dostalo faktů a částečně i vystřízlivění, díky kterému mám chuť se podívat v nejbližší době třeba znovu na Cestu do fantazie a to nyní mnohem otevřenějšíma očima a s ohledem na to, že vím, na co její příběh poukazuje. Někomu to možná zruinovalo jeho sny a dětství, mě to dodalo další nové pohledy na věc, ale ta základní pravda - tedy to že si těch pánů, co za studiem Ghibli stojí, pořád neskutečně vážím - se nezmění. Proč by měla? Protože jsou v některých ohledech stejní jako kdokoli jiný? Vždyť pořád platí, že dokázali vytvořit něco co dokáže pohnout tolika lidmi, co nás donutí se zamyslet. Lidé, kteří něco takového umí budou mít vždycky můj obdiv.

    Po tomto veskrze perfektním zážitku jsem se rozhodl dát si první rychlé přeběhnutí a vydat se do sálu Meidži (byla to jen dvě patra směrem dolů) na přednášku "Worldbuilding: stavění světa od hlíny až po hrady". Šel jsem sám, Honza chtěl opět pracovat na reportu a taky si popovídat s Ryuuheiem a dalšími známými na festivalu, které díky mé maličkosti tak trochu zanedbával. Byl jsem lačný po dalších informacích a i když nemám v plánu nic psát (i když jsem s touto myšlenkou jednu dobu koketoval a měl ve své hlavě rozehraný neskutečně dlouhý a složitý fantasy epos, který byl podle mě naprosto geniální a který posledních několik let solidně zanedbávám - takže smůla, nového Tolkiena nebo Martina se v nejbližší době nedočkáte...) považoval jsem za důležité alespoň se poučit o tom, co se může v tomto ohledu dělat špatně. Nebudeme si nic nalhávat, chyby v konceptu fungování některých fanatsy světů můžeme dle mého najít i v některých anime, stejně tak jako různé autorské nešvary (How? It's magic!). Přednáška cílila především na kreativce, tedy na autory fanfikcí, budoucí spisovatele, nebo kdo ví, třeba i scénáristy a přinášela velmi kvalitně zpracovaný návod a rady jak postupovat, čemu se vyhnout, co by nemuselo fungovat... Přednášející byl člověk se zkušenostmi a přehledem, ale zároveň nebyl někým, kdo by třeba díky všem těm zkušenostem ztratil tu tvůrčí jiskru a hlavně snahu své postřehy a vize dál předávat. To, že jde o autora a psavce se dalo poznat v tom, jak byly koncipované body jeho přednášky, hezky v celých větách a ne jen jako body, zkrátka tohle byl někdo jako já, kdo si věci radši napíše a nemluví jen z patra, ovšem ne že by to nedokázal. Pro mě osobně jedno z největších překvapení na festivalu, kde se z přednášky, od které jsem si příliš nesliboval stalo něco, co mě bavilo a oslovilo.

    Tedy dobrá nálada stále pokračovala, ale jen po nějakých pět minut. Zákon schválnosti funguje vždy tak, že špatné věci se stávají zpravidla tehdy, když je nejméně čekáme a na mě znovu přišlo "volání záchodu" a bolesti břicha. Neprodleně jsem tedy vyrazil na zdejší pánské WC a nebýt v takovéto krizi, tak bych zdejší toalety hned po prvním nahlédnutí opustil! Někteří lidi nejsou lidi, ale dobytek! Výzdoba zdejších toalet byla vskutku odporná a všemu vévodily kusy uschlého toaletního papíru po stěnách a stropě (to se toaletní papír zmačká, namočí a flákne na strop a ono to tam drží, navíc voda dělá ještě moc hezký efekt okolo papíru). O tom, jak vypadaly samotné kabinky nebudu ani mluvit, ale trvalo mi docela dlouho, než jsem našel nějakou použitelnou a během hledání pochopil, proč mi jako malému pořád opakovali "když jdeš na malou, zvedej prkénko". O tom, že jsem další čas strávil obkládáním všeho toaletním papírem, abych si mohl sednout (a tak se málem po...) ani mluvit nebudu. Zkrátka jeden intenzivní zážitek střídal druhý a mě začínalo být nějak podivně. Když jsem konečně vylezl, tak na mě začala doléhat únava, ale pořád jsem se dokázal dohrabat ven na hřiště. Tady jsem se potkal s Honzou, který mi ukazoval své známé stojící opodál (možná čekal, že projevím zájem se seznámit, ale je mi líto, jsem tak trochu asociál a nálada na navazování nových známostí zrovna z pochopitelných důvodů vůbec nebyla). 

    Snad poprvé toho dne debata trochu vázla... Únava mě pomalu dostávala a tak mě nic chytrého ani jinak zajímavého nenapadalo. Naštěstí se Honza rozhodl jít pracovat na reportu, protože asi viděl, že na pokec už moc nemám a tak jsem venku osiřel. Chvíli jsem jen tak seděl, pak si pár minut mnul oči a nakonec mě napadlo, že potřebuji pohyb a navíc jsem si vzpomněl, že potřebuji ty podložky pod myš. Vydal jsem se opět dovnitř a přímo ke stánku, který jsem si ráno vyhlédl. Jeden z mnou předvybraných kousků si už stačil koupit někdo jiný, takže jsem musel prohrabat celou hromadu, abych si ke svým plavkovým dvojčatům Ram a Rem (Re:Zero) vybral něco dalšího a narazil na poklad v podobě mé milované Saber (Fate/Stay Night). Vybírání a radost z výsledku mě zase malinko nakopla, ale to soustředění už nebylo tím, čím bylo ráno a také jsem cítil onu známou a nepříjemnou ostrou bolest, která se zhorší až si sednu. A to jsem měl před sebou nejnáročnější a závěrečnou pasáž toho všeho - čtyři přednášky v kuse. S drobnými obavami, které jsem si slíbil, že na sobě nedám znát, jsem vyrazil opět do nejvyššího patra, kde byl sál Nara a kde již čekali Honza i Ryuuhei až budeme vpuštěni. Neodolal jsem a musel jsem se pochlubit svým úlovkem, který jsem pak byl nucen i ukázat.

     

    Phase 6 - Statistiky a nášlapné miny (14.7.2018 19:00 - 21:00)

     

    Přednáška "MyAnimeList očima datového vědce" byla přesně tím, co sliboval její název i anotace. Vzali jsme data z největší anime databáze na světě, extrahovali je, očistili je a zpracovali a hle milí diváci, zde jsou výsledky! Vzpomněl jsem si na to, že statistika nuda je, má však cenné údaje... Byly jsme opravdu svědky grafů, tabulek a datového porna, které ale bylo zpracováno přehledně a všemu se dalo rozumět (až na některé způsoby měření, nebo spíš použité výpočty a vzorce, protože tohle je prosím vysoká škola a vzorce, které jsem třeba já bohužel nestihl během svého krátkého pobytu na VŠCHT vůbec poznat...) i když mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, jak se pracuje se spektrálním vyobrazením (myslím, že tak se ty barevné tabulky jmenovali). Člověk se dozvěděl věci, které si dokázal vysvětlit, dále pak i některé nečekané skoro až zvláštní. Přednáška byla živá a o některých výsledcích se i živě diskutovalo. Nejvíc si to asi užíval Honza, bylo vidět, že pánové co studovali technické obory k sobě mají vždy velmi blízko a tak mě nepřekvapilo, že si Honza šel po konci přednášky za jejím autorem pro kopii jeho výsledků. Já šel napřed, byl jsem zahlcený informacemi, které jsem zpracovával, opět o něco unavenější a tak trochu mimo a tehdy se to stalo...

    Několikrát jsem si opakoval veškerou posloupnost událostí tak jak se stali, abych někomu nekřivdil a vše správně pochopil a tedy to podám tak, jak mi to vychází a s přihlédnutím k tomu, co všechno jsem evidentně zase jednou udělal špatně. Ve stavu v jakém jsem byl a snažíce se tvářit co nejsebevědoměji, abych zamaskoval, že už mi není zrovna nejlíp jsem dorazil ke dveřím sálu Meidži. Byl jsem tam v tu chvíli asi jediný muž a po levé ruce kde stál stánek s merchem jsem měl skupinku mladých žen (18-25). Zrovna v momentě, kdy se vše začalo, scházel ze schodů Ryuuhei. Jedna z dívek mě oslovila a zeptala se mě "Co tu chceš?" Budu v tuto chvíli předpokládat, že dívku zajímalo, jestli třeba náhodou nechci jít ke stolečku s merchem, který po levé straně blokovali. "Jdu na přednášku o komfort woman (vysloveno vumen)" odpověděl jsem aniž bych si uvědomil, že mě právě zradila angličtina a že jsem spáchal chybu,která mi nejspíš nebude odpuštěna. Když se podíváte na můj program v první části reportu tak je zkratkovitý a stejně tak byl i ten, co jsem měl na papírku, takže místo abych řekl celý název přednášky jsem řekl jen část a ještě špatně! "To jsou ale comfort women (vysloveno vimin = množné číslo!!!)". Ta odpověď mnou projela jako nůž, bylo to vysloveno s naprostým opovržením. "Jo jasně, angličtina" nezmohl jsem se na omluvu (další obrovská chyba), jen jsem si ve svém zpitomělém mozku konečně uvědomoval svojí chybu, ale zatím jen v anglické výslovnosti. Jenže říct o takovémto problému, že se týkal jen jedné ženy je závažný prohřešek, ignoranství a tedy v roce 2018 něco neodpustitelného! Teď už chápu... Dívka reagovala s lehce jedovatým tónem "No ale ta byla přesunutá, tady bude přednáška o nedobrovolném sexuálním vykořisťování žen japonskými muži!" Stále jsem nechápal co se děje, došlo mi, že jsem něco špatně řekl, ale vůbec mi nedocházelo co! Odpálil jsem minu a ani o tom nevěděl. Nechápavě jsem se podíval na Ryuuheie a pak na program přednášek vylepený na dveřích "Asi zase něco změnili na poslední chvíli, ale tak i tohle je zajímavé téma..." V tu chvíli jsem byl proklán hned několika vražednými pohledy a asi jediné, co mě zachránilo byl fakt, že se otevřeli dveře a já mohl vlézt dovnitř, aniž bych chápal co se děje. Děvčata mě následovala a sedla si raději co nejdál. Možná jim v tu chvíli i došlo, že jsem nebyl nějak ofenzivní, že jsem byl jen typický ignorant, který se chová jako spousta dalších chlapů a prostě nechápe citlivost některých věcí a témat. A chápu, že i tohle je štvalo. No jo, ale co pak dělá někdo takový na přednášce o sexuálním vykořisťování žen? Že bych si tam šel právě doplnit to vzdělání, třeba to vážně považuji za zajímavé téma? Možná mě i zajímají japonsko- korejské vztahy a jejich složitost, kterou jsem poprvé začal pobírat na zimním Advíku na přednášce Zízy, která líčila jak kontroverzní pro tyto vztahy je třeba svatyně Jasukuni a zmínila právě i otázku comfort women. Možná se tady jen snažím ospravedlnit, vůbec to tak není a jenom mě to celé zajímalo protože "ha ha prostituce" (i když na to aby mi byl přisuzován tenhle úhel pohledu si ve svých 32 letech připadám už přeci jen tak trochu starý...).

    Pořád mi to nějak nedocházelo a měl jsem špatný pocit, který se promítl i do toho jak jsem vnímal celou přednášku a nepomohlo ani to, jak hezká a sympatická mladá žena jí vedla. Dozvěděli jsme se poměrně slušně o historii japonsko-korejských vztahů a o tom, kde tyto nedobrovolné sexuální otrokyně měli původ. Dozvěděli jsme se i v jednom rychlém shrnutí, jaké tohle mělo důvody, což nám dávalo jistý nádech objektivity, protože nic se neděje bez příčin. Ale vůbec nebylo rozvedeno, jestli to opravdu fungovalo tak, jak Japonci zamýšleli. Zkrátka comfort women byly zavedeny třeba i proto, aby vojáci neznásilňovali obyvatelky na jimi dobytých územích. Když si tu zvrácenost shrnu tak jak jí chápu (a předem říkám, že jsem občas ignorant a taky žádný génius, nebo spíš déle mi to trvá...) - Japonci vytvořili nedobrovolné sexuální otrokyně a tedy sexuálně vykořisťovali ženy a to proto, aby zabránili znásilňování na dobytém území, tedy aby zabránili sexuálnímu zneužívání jiných žen (kde pak některé z nich později mohli klidně zase skončit jako další nedobrovolné comfort women). Je to absurdní a ta absurdita toho celého třeba nebyla vůbec pořádně zmíněna a rozvedena. Tohle je přeci taky hodně šílené, navíc se vsadím, že to ani tak nefungovalo a že se znásilňovalo stejně a o to víc je to celé absurdní a šílené. Co ovšem nebylo opomenuto bylo rozvedení podmínek, které zde byly a popis všeho, co se zde dělo. Tohle bylo nejsilnější částí přednášky, tak to dost možná i bylo zamýšleno a celé to bylo podáno tak, že mi to bylo až nepříjemné (ty podmínky a popis toho všeho). No a pak přišlo finále, kde se rozebíralo, jaké tohle všechno mělo vztah na japonsko-korejské vztahy. Což když se nad tím zamyslím působilo skoro až groteskně (tím myslím ty vztahy). Neustálé přetahování se, dohadování se, popírání a omlouvání a nakonec řešení s kterým ale stejně není ani na jedné straně skoro nikdo spokojený. No a na úplný závěr díky časovému presu už jen velmi krátká ukázka toho, co by problém mohlo vyřešit, zkrátka co kdo vlastně chce (ale druhá strana jim to nedá). Tady mě opět strašně mrzelo, že tohle nedostalo víc prostoru, jednotlivé požadavky a jejich reálná splnitelnost by byla také zajímavým tématem. Co jsem si z toho odnesl? Že přednáška byla díky tomu, kde byla její síla opravdu především o tom, co mi dívky řekli u dveří, tedy o odporném sexuálním vykořisťování žen japonskými muži a kdybych si dovolil jakkoli polemizovat o tom že některé části slíbené v anotaci na probrání byly rozvedeny strašně okrajově (ale přiznávám - v přednášce byly zmíněny všechny!), nebo na ně díky hlavnímu zaměření nezbylo tolik času, pak bych se asi mohl dostat ve svých úvahách do ještě většího minového pole a naštvat další lidi.

    S Honzou a Ryuuem jsme celou přednášku po skončení hodně řešili, každý s ní měl v jistém (a každý v jiném) ohledu nějaký problém a i jsem se snažil přijít na to, co se vlastně stalo před přednáškou (ani teď jsem to celé tak nějak nechápal...). Pánové mě jistým směrem navedly, ale oči mi otevřelo až další přednáška o temné straně fandomu, která byla hned poté a hlavně díky tomu, co jsem si z ní odnesl jsem si všechny věci znovu přehrál a dal jim nějaký rámec, našel (snad) všechny svoje chyby, které mi v tu chvíli třeba i unikali a dokonce je mi to i líto a omlouvám se. Snad to bude lepší vysvětlení a omluva, než nabídlo Japonsko Korei...

     

    Phase 7 - prozření a evoluce (14.7.2018 21:00 - 23:00

     

    Pokud bych si měl vybrat pro mě nejzajímavější přednášku celého festivalu, něco co mě donutilo se zamyslet a i po skončení dál přemýšlet o nějakých věcech (tedy tady hlavně o mezilidských vztazích a to nejen v anonymním prostředí), pak bych rozhodně zvolil tu s názvem "Temná strana fandomu". O čem to bylo? Především o tom, že když někdo něco tvoří a je jedno jestli píšete, kreslíte, komentujete, veřejně diskutujete nebo i kritizujete, tak je obrovská šance, že narazíte na někoho kdo bude vůči vám hodně ostrý, agresivní - zkrátka toxický. Proč? Především proto, že vy mu svým dílem nebo názorem můžete kazit jeho sny, jeho představy, tedy jeho ideologie o tom jaké určitá věc, dílo, nebo třeba i chod celé společnosti mají být. Budou i lidé, kteří vám budou říkat, že na svůj názor nebo na svůj vlastní styl a provedení nemáte z nějakého důvodu nárok nebo právo. Zároveň a to jsem považoval za geniální, jsme ale byly i upozorněni na to že pokud cokoli tvoříme, tak musíme počítat nejen s "hatem" ale i se skutečnou objektivní kritikou a že když na ní zareagujeme agresivně, začneme osočovat toho druhého a nebo nedej bože do toho tahat jeho neznalost, pohlaví, původ a tak dále, tak v tu chvíli jsme tím toxickým idiotem my a ne ten člověk, který k našemu dílu jen sdělil svůj názor, na který má nečekaně také právo a my s ním musíme počítat, protože něco ze sebe dáváme na odiv veřejnosti a tak přijdou reakce. Ono to vše prostě není jednoduché a přehnaná citlivost na některá témata, zatvrzelá představa o tom, jak by měl svět fungovat, zkrátka zarputilost a přesvědčení, že jen já mám pravdu nám dává sílu a když nemáme argumenty, abychom si svoje názory obhájili, nebo už předem máme oproti našemu ideologickému oponentovi předsudky, pak prostě dojde na drsné výpady a útok a čím méně argumentů máme a čím silnější naše předsudky jsou, tím jsme agresivnější. Lidem zkrátka často chybí schopnost se vcítit do těch druhých, snaha chtít pochopit jejich motivy, jiný úhel pohledu a také soudnost, tedy schopnost ustoupit v momentě, kdy vidím, že jsem narazil na někoho, s kým absolutně nehnu... Mohl bych tady pokračovat a rozebírat, co vše jsem si z přednášky odnesl, přidat nějaké (na přednášce uvedené) naprosto úžasně absurdní příklady toxicity a nesmyslné logiky nejen jednotlivců, ale třeba i celé společnosti (protože existuje i něco jako lavinový efekt), ale myslím, že když zabrousíte na internetu (protože anonymní prostředí toxicitě velmi svědčí tím, že zde máme iluzi toho, že nemůžeme být dohledáni a potrestáni - což bylo opět velmi správně zmíněno) do nějaké diskuze (ať už k článku, obrázku, videu ...), tak si snadno najdete příklady sami...
    Vždycky jsem se snažil dívat se na jakékoli konflikty a spory z pohledu obou stran a podle toho se třeba i chovat, abych konfliktům předešel, nebo je sám nevyvolával. Častokrát jsem se přesvědčil, že někdy to prostě nejde, protože srážka s blbcem bolí a stejně často jsem si po nějaké době uvědomil, že tím blbcem jsem byl tehdy vlastně já a k čemu jsem nakonec došel na úplný závěr je, že v žádném konfliktu a sporu není jen jeden blbec, vždycky tam jsou dva a víte proč? Protože kdyby tam byly chytří lidé, tak se dokážou vždycky nějak domluvit, i kdyby řešením toho bylo jen prosté zjištění, že se vlastně nedomluví.
    Co všechno si člověk může odnést z jedné přednášky? U těch opravdu dobrých častokrát mnohem víc, než bylo autorovým záměrem.
    Hluboce zamyšlen nad vším co jsem slyšel a hlavně nadšený z toho, že existují i lidé, kteří se dokáží i na takovýhle problém koukat objektivně, pečlivě a ze všech stran jsem odcházel na svojí poslední přednášku s názvem "Evoluce anime fanouška". Ta byla takovým milým rozdělením nás fanoušků anime do různých skupin podle toho, kdy jsme s anime začínali (aneb které série utvářeli náš vkus a názory a jak se to na nás podepsalo) a pak také podle toho, kolik titulů jsme již stihli vidět (tedy jak moc zažraní jsme a opět, jak se to na nás podepsalo). Před samotným začátkem rozdělování a škatulkování jsme byly naprosto správně upozorněni přednášejícím, že to rozhodně není na 100% přesné a neplatí to na každého - nemůže být (škatulky a nálepky totiž díky tomu, že je každý člověk unikát s originální minulostí, nikdy nejsou plně funkční) a tak jsem nacházel své charakteristické znaky klidně různě roztříštěné po vícero skupinkách. Jak to přesně myslím? Předvedu na sobě! Viděl jsem hodně anime, když si vyfiltruji tady na ČSFD v hodnoceních "japonské" a "animované" tak dostanu určitý obrázek a podle toho bych se měl dokázat zařadit do jedné ze zdejších skupinek právě díky "dělení podle počtu zhlédnutých anime sérií". Ovšem tato skupinka počítá s tím, že když jste viděli tolik anime, tak je váš zájem o anime enormní a tedy se logicky zaobíráte i věcmi, které s tím souvisí. Podle tohoto škatulkování bych měl mít pokoj plný různého merche, který bych měl mít vystavený na pečlivě vybraných poličkách (mám teprve od soboty celé 2 podložky pod myš, nic víc...), měl bych obrážet cony a akce zaměřené na anime (byl jsem na dvou a to spíš jen proto, že mě ukecali, sám bych se k tomu asi nedostal a dál prostě jen koukal na anime), měl bych mít spoustu podobně zaměřených přátel a mezi nimi jisté postavení (opět zopakuji, jsem asociál a při představě, že by si mě měl někdo brát za vzor, nebo považovat za odborníka se jen nevěřícně šklebím). Tedy pokud škatulkování nefungovalo, proč se o něm dělala přednáška? Hlavně proto, aby si každý v té škále našel sám sebe, zaměřil se na to jak daleko se s kterým aspektem dostal, kde by mohl být a hlavně se tím pobavil! Přednášku jsem bohužel musel opustit před koncem (Protože mi jede co? Protože ti jede vlak, vole!) a jelikož jsem chtěl být slušný, tak jsem se rozloučil s Honzou a Ryuuheiem a díky tomu jsem byl zase absolutně za blbce, protože jsem seděli hned vepředu a já tak rušil výklad, což mi v tu chvíli absolutně nedošlo (začínám si uvědomovat, že jsem asi sociálně neohrabaný...).

     

    Phase 8 - Return to castle Wolfenstein - Mise splněna

     

    Odcházel jsem dřív hlavně proto, abych se vyhnul situaci, kdy nestihnu vlak domů v 23:35 a tady bych musel pak strávit skoro celou hodinu na Hlavním nádraží, kde touhle dobou už bývají převážně bezdomovci a podivná individua, především pokud nemáte soudnost a chcete raději čekat v tomhle vedru někde venku a tak omylem vlezete do "Sherwoodu" (jak je prý nazýván místními zdejší park před nádražím). Párkrát jsem tam skončil ještě během svých mladších let, jednou i s rozpitou lahví vodky (a to je velké lákadlo pro okolí) a je to zážitek! Šel jsem dřív o celých dvacet minut, abych se vyhl i té situaci, že budu muset vlak dobíhat, zkrátka že se někde zaseknu, přijedu na Hlavák a na tabuli bude můj vlak blikat a hlásit, že za pár minut zmizí. Navíc moje linka bývá pravidelně přistavena k sedmému nástupišti, které je od metra nejdál a už jsem zmínil, že jsem líný a rozhodně ne atlet? Byl jsem tak nervózní, že se něco pokazí, že jsem šel hodně rychle a nesledoval vůbec co se děje kolem, což bylo možná i dobře, protože jedna scéna, kdy jsem na druhém chodníku zaslechl něco jako "A na kolena a dělej... A teď pěkně celou podrážku..." by asi vzbudila můj zájem, ale já si pořád jen opakoval: "Nemáš čas!" Metro bylo natřískané a já jsem v tu chvíli prostě nechápal co tu všichni dělají (byla sobota večer a lidé mají na rozdíl od tebe společenský život, který touhle dobou vrcholí, vzpomeň si!). Ono i na tom nádraží bylo docela živo, ještě pohled na tabuli... Opět jsem se krásně přepočítal a tím jak jsem hnal jsem se dostal do situace, že na tabuli zvesela blikal odjezd jistého osobního vlaku v 23:05 --- tedy předchozí spoj k tomu, kterým jsem chtěl jet ještě neodjel... Noční běh mě dokonale probral, díky shozeným 20 kilům (už jsem zmínil, že mám dlouhodobé zdravotní obtíže?) se mi běželo jako nikdy - byl jsem jak vítr... Teď by asi bylo hodně zábavné popsat, jak mi vlak ujel před nosem, ale věřte nebo ne - tohle se nestalo! Skočil jsem dovnitř do vlaku (ona mě totiž asi viděla přibíhat průvodčí), dveře se zavřeli a já jel domů. Krev rozpumpovaná, myšlenky zase jeli na 100%, cesta utekla krásně a já přišel domů, převlékl se, umyl se, natáhl se - a nemohl jsem usnout!!! Byl jsem vzhůru asi do 4 do rána s tím, že jsem asi 2x vstal z postele a psal části téhle grafomanské šílenosti. O tom, že druhý den mi bylo hrozně, byl jsem nevyspalý a tělo se tak nějak začalo probírat z toho jakou dostalo nálož (natož jak dopadly některé mé zdravotní problémy) se rozepisovat nebudu, ale vše mi šlo ztěžka. Takže i tenhle "výtvor" je několikrát přepisovaný, upravovaný a vychází na rozdíl od jeho kamarádů reportů od Ryuuheie a od Honzy135 (odkazy níže), později a ani po všech těch editech a opravách s ním nejsem spokojený tak jako jsem byl s tím ze zimního Advíku.

     

    Neodcházejte, tohle ještě pořád není všechno. Ještě schází asi nějaké stručné zhodnocení a taky jsem slíbil odkazy na další zajímavé čtení!!!

     

    Je tedy za mnou Natsucon 2018 moje druhá návštěva komunity fanoušků anime, všeho japonského a nyní asi i korejského - nebylo by lepší prostě říkat asijského a dát to i do názvu ?!? A oproti té první, tedy zimnímu Advíku 2018 (protože nemám s čím jiným srovnávat) to bylo větší, bohatší (ať už programem či jen množstvím nabízeného merche), náročnější... Jo a taky to bylo v létě a tedy bylo hezky a teplo a mohlo se sedět venku (napsal Jeoffrey - 10 let)... Přednášky byly všechny svým způsobem záživné (některé byly zábavné, jiné velmi informativní, další ve mě zase budili jiné silné dojmy), tedy nemohu říct, že bych se nudil. Přednášející byly vždy lidé zapálení s vášní a odhodláním předat svůj pohled ostatním, nebo nás minimálně donutit k zamyšlení. Mě se to zkrátka líbilo a třeba venkovní posezení na hřišti mě v tomhle vedru nadchlo (ale to bude asi na všech letních akcích, že...)

    Byly samozřejmě i věci, které se nepovedly a ty nejdůležitější si dokáže pozorný čtenář (pokud tedy má někdo v plánu tohle opravdu číst, protože já bych se na to dost možná jen díky té délce hned vykašlal...) sám najít, ale na co si teď vzpomenu dám i sem, ať to nemusíte hledat a celé to nedejbože znovu číst... Je divné, že na festivalu japonské kultury je tolik přednášek o Korei a některé z nich se dle anotací budou dotýkat Japonska asi jen okrajově. Za sebe bych z těch šesti, když se podívám na program, dokázal pochopit zařazení jen mnou navštívené přednášky o comfort women (své ideální řešení zmiňuji výše - nazvat celou akci festivalem asijské kultury). Dále je zde hodně yaoi, ale kde je adekvátní počet přednášek o yuri a LGBT neberu, tam patří obojí! No a poslední musím zase vzpomenout pánské záchody. Viděl jsem hodně, ale aby školní záchody vypadaly jak v hospodě 4. cenové a vy měli zrovna tu smůlu, že je vážně musíte použít, to je smutný... Nevím, jestli to bylo dílem žáků, nebo naší komunity a asi mi na tom nezáleží, ale bylo to něco, co doufám, že už nikdy nezažiju (i když i tohle byl "kulturní" zážitek).

     

    To, že nebylo tolik přednášek o anime třeba na rozdíl od jiných chápu, na anime máme AnimeFest a i když nemůžu ze své zkušenosti soudit, tak nejspíš i Advíky a AkiCon (a možná i další, které vůbec neznám...), takže tady jen přidávám můj názor a je to mimo "sekci kritika".

     

    Ale teď už opravdu končím! Děkuji za pozornost a pokud jste to někdo dočetli až sem - tak jste blázni!!! Jestli bude někdy něco podobného (jako další takovýhle report z nějaké kulturní akce)? V tuhle chvíli doufám, že už ne (když tak rozhodně menší, stručnější a přehlednější), protože to bylo náročné - naložil jsem si víc, než jsem byl schopný bez problémů unést a rozepsal jsem se víc než jsem chtěl... Jistě, za pár týdnů je tu letní Advík, ještě větší, ještě delší a s programem mnohem víc o anime a já to budu muset všechno zvážit, jak se k tomuhle postavím, ale to vše až poté, co uvidím nějaký program...

     

    Níže přidávám odkazy na reporty s poznatky dvou dalších kolegů a kamarádů, s kterými se na těchto akcích setkávám, a kteří částečně (hlavně si to přeci píšu pro sebe, abych si pamatoval, co jsem zažil) můžou za to, že tohle vůbec vzniká a u kterých jsem si jistý, že mé výplody i čtou a stejně tak já čtu ty jejich a oba můžu doporučit, pokud vás zajímají některé (podle mě) zajímavé části japonské kultury. Takže:

     

    Honza135

    Ryuuhei

     

    No a ještě přihodím nějaký obrázek, sem se hodí rozhodně logo festivalu...

    NatsuCon 2018
<< předchozí 1 2 3 4 5
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace