Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 674)

plakát

Kjúdžicu no Warumono-san (2024) (seriál) 

Rád bych napsal, že jsem si Mr. Villain’s Day Off užíval, přeci jen má to takovou klidnou a milou atmosféru, hlavní hrdina je sympaťák, ale bohužel zábavnost jednotlivých částí každé epizody pro mě dost kolísala. Možná je to tím, že nejsem příliš posedlý pandami, a tak jich tu na můj vkus bylo prostě moc… Co se humoru týká, tak pro mě fungoval jen asi v polovině případů, zkrátka zasmál jsem se mnohem méně, než bych si přál. Líbily se mi pasáže s robotickou kočkou, dětská romantika duchů stromů a rodinné vztahy zdejších Rangerů. Na druhou stranu některé části z ústředí zdejších padouchů, nebo návštěvy místní zoo či lokálního supermarketu mě nechávaly úplně chladným. Ovšem jako takový nenáročný nedělní seriál, u kterého můžete vypnout a stejně jako hlavní hrdina jen v pohodě relaxovat to docela fungovalo. 6,4/10

plakát

Šin no nakama dža nai to júša no Party wo oidasareta node, henkjó de Slow Life suru koto ni šimašita - Season 2 (2024) (série) 

Mám z druhé řady hodně rozporuplné pocity. Co mě tu nejvíc štvalo? Asi to, jak moc se tahle řada zaměřila na Ruti, vždyť i celý opening je z velké části jen Ruti fanservis. Chtěl jsem se dívat na další příhody Rit a Reda, jak se bude jejich vztah dál prohlubovat a jak spolu budou žít na venkově s přáteli, ale místo toho jsem dostal z velké části jen příběh o tom, jak se Ruti integruje do společnosti a další Ruti fanservis, což mě po pravdě moc nezajímalo a na hlavní dvojici opravdu došlo až v posledním díle. Co mě tu bavilo? Celá linka kolem hrdiny Vana, zkrátka ukázka toho, jaký taky může být hrdina ve zdejším světě a vlastně jsem byl i poměrně spokojený s tím, jak se ta linka nakonec uzavřela. Vůbec celý poslední díl se dle mého povedl, byl konečně tím, co jsem od seriálu chtěl a zároveň i příjemným zakončením téhle řady a možná i celého seriálu. Tím, jak rozporuplný dojem jsem během sledování měl, jak se u mě střídal zájem a nezájem, se s celkovým hodnocením dostávám na čistý průměr, díky poslednímu dílu, který jsem si poměrně užil, však půl bodíku přidám. 5,5/10

plakát

Loop 7-kaime no akujaku reidžó wa, moto tekikoku de džijúkimama na hanajome seikacu o mankicu suru (2024) (seriál) 

Musím říct, že jsem si seriál docela užil. Zaujal mě už první díl, především díky velmi dobré animaci, ale také tím, jak zde autoři umně pracovali se světlem a stínem, zkrátka jak mi poměrně elegantně a efektivně představili prince Arnolda, aby z něj šel respekt a zároveň i strach. Stejně tak jsem si strašně rychle oblíbil hlavní hrdinku, dokázal bez problému přistoupit na celkovou premisu o časové smyčce a šesti předchozích životech, které Riše zažila. Přišlo mi to celé jako povedený nápad a byl jsem zvědavý, jak moc bude se svými předchozími zkušenostmi a setkáními v rámci současné linky pracovat. A můžu potvrdit, že v tomhle ohledu jsem byl docela spokojený, seriál nezapomněl na to, že Riše tyto zkušenosti a znalosti má, a tak jich hojně využívala. Chápal jsem, proč je pro Arnolda hlavní hrdinka tak zajímavá, bylo mi jasné, že tohle je žena, s kterou se nenudíte, která vás dokáže neustále překvapovat, což mnohým imponuje. Bylo pro mě příjemné sledovat vzájemnou interakci hlavního páru, jejich občasné lehké škádlení a pozorovat, jak se chladný a pragmatický princ nenápadně mění, ačkoli se stále snaží zachovat si tvář, stejně tak jako se postupně měnil vztah Riše k samotnému princi a i to, co chce ve svém novém životě dokázat. Za mě jde zkrátka o velmi dobrý, poměrně zajímavý seriál, který mě bavil a to i přesto, že absolutně nechápu, proč má v názvu slovo „záporačka“, protože hlavní hrdinka antagonistkou nikdy nebyla, alespoň z toho co jsem zatím viděl… 7,5/10

plakát

Sasaki to Pii-čan - Season 1 (2024) (série) 

Sasaki and Peeps je příběhem přepracovaného čtyřicátníka, který si jednoho dne v obchodě koupí magického ptáka a najednou může cestovat mezi dvěma různými světy a z nějakého důvodu se na něj neustále lepí hromada nezletilých dívčin. To poslední bude asi nějaká divná preference pana autora, ale vzhledem k faktu, že Sasaki má oči jen pro svého Píčana, tak je všechno v naprostém pořádku a FBI volat netřeba. Samotná premisa o cestování mezi dvěma různými světy nezněla zrovna zajímavě, navíc se mi hned v hlavě vybaví minimálně dvě anime (Iseaki de Cheat Skill… a Rógo ni Sonaete…), která podobný koncept dokázala podle mě totálně zabít, takže jsem příliš velkou důvěru v seriál neměl. Na druhou stranu jsem mu chtěl dát šanci už jen proto, že hlavní role jsou namluvené mými nejoblíbenějšími hlasovými herci (Tomokazu Sugita a Aoi Júki) a nakonec jsem rád, že jsem tak učinil. Hodně pomohla už prodloužená první epizoda, kde na mě seriál dokázal rychle vybalit o čem všem vlastně chce být a byla to opravdu originální a zajímavá směska témat. Máme tu lidi s nadpřirozenými schopnostmi v našem světě, máme tu kouzelníky ze světa fantasy a máme tu i magické holčiny z tajemné dimenze. Protnuli se nám tu tři naprosto odlišné koncepty, jak pracovat s nadpřirozenými silami a já byl opravdu zvědavý, jak se tu s tím bude pracovat. A zklamaný asi ani nejsem, je zde hezky zachyceno, že i když jde kolikrát o odlišné techniky, výsledek je většinou stejný, a tak se kouzelník Sasaki může tvářit jako nadaný esper, ale i jako „magický muž“ a všichni, včetně mě, mu to pořád věří. Dokonce pro mě funguje i to samotné cestování mezi světy, obchodování a budování nových kontaktů, vše působí pořád plus mínus logicky a přirozeně a já si to užíval – minimálně tedy v úvodu. Ze začátku mi tu vše přišlo tak nějak svěží, nápadité a zajímavé, bohužel jsem ale postupně začal mít dojem, že seriálu dochází dech, že v některých částech začíná být najednou zkratkovitý – především linky ve fantasy světě působili tak nějak nedopečeně, nebo se možná stříhalo z původní předlohy víc, než by bylo třeba. V druhé půlce jsem měl také občas dojem, že mi tu chybí nějaké pevnější směřování celého příběhu. Výsledný dojem pro mě nakonec zachraňuje poslední díl, včetně potitulkové scény. Konfrontace, kterou jsem zde viděl mi přišla nápaditá a finální cliffhanger velmi zajímavý – vzpomněl jsem si na to, proč se mi seriál ze začátku tak moc líbil a jak mě dokázal překvapovat. Takže přivřu oči nad tím tápáním a pro mě ne moc povedenou linkou o záchraně obchodníka Marca a dám slabší 4*, takže nějakých 6,7/10.

plakát

Saikjó tank no meikjú kórjaku: Tairjoku 9999 no rare skill moči tank, júša party o cuihó sareru (2024) (seriál) 

Za mě naprosto generická fantasy, která měla pár věcí, které mě zaujaly (homunkulové, posednutí manou…) a pár, které mi přišli jako totální blbost (správcování/administrace dungeonů, gača systém na monstra…). Stejně tak dokážu říct, že mě trošku bavilo prvních a posledních pár dílů, ale některé pasáže uprostřed mě nebavili skoro vůbec. Hlavní hrdina měl své momenty, ale rozhodně to není někdo, na koho bych si za pár dní vzpomněl, stejně tak většina postav tu byla tak nějak nevýrazná, tuctová. V soubojích se taky neukázalo nic moc, co bych chtěl chválit, snad jen řeknu, že jsem rád, že čísla jako ukazatel damage se tu objevila jen párkrát, jak znám některé asijské videohry, tak mohlo být mnohem hůř. Tohle je za mě zkrátka takový ten neslaný, nemastný průměr, na který si za týden nevzpomenu. 4,9/10

plakát

Ao no Exorcist - Shimane Illuminati Hen (2024) (série) 

Trvalo to jen dalších sedm let, než si anime producenti opět vzpomněli na příběh bratrů Okumurových a jejich boj proti Satanovi a já jsem rád, že mě tenhle seriál i po tak dlouhé přestávce pořád zajímá. Tentokrát to z velké části táhl fakt, že se příběh točil kolem Izumo, kterou mám rád (rozhodně třeba mnohem raději než Šiemi) a její příběh mě dokázal zasáhnout a trošku dojmout. Fungovala pro mě i celá ta tajemná organizace Iluminátů v čele s Luciferem, byl jsem zvědavý, co zase kuje Mefistofeles, bavil mě i nevypočitatelný Šima, ale nejvíc jsem se během sledování těšil, až dopadne pověstná sekyra na jednoho z nejotravnějších a nejhnusnějších záporáku, co jsem v rámci Modrého exorcisty viděl – zkrátka až to prase, tedy pardon doktor Gedóin, dostane, co si zaslouží. Sice Modrý exorcista vedle moderních šónenů v rámci soubojů už trošku zaostává, ale pořád jsou docela slušně animované. Za sebe nejsem nijak zklamaný, mám rád tu atmosféru a tajemství, na kterých příběh staví, takže co jsem viděl, mě docela bavilo, a proto jsem rád, že na další sérii tentokrát nebudu čekat tak dlouho. 7,2/10.

plakát

Kusurija no hitorigoto - Season 1 (2023) (série) 

Někdy čekáte na úžasný anime seriál celé roky, jindy dostanete hned dva v jedné anime sezóně. Lékárnice je skvělá, už podle trailerů jsem viděl, že tu máme po stránce animace něco krásného, živelného, detailního. Práce s barvami je v tomhle seriálu něčím, co je třeba neustále chválit a ten kdo tohle vytvářel měl zkrátka cit pro estetiku. Další věc, co mě tu úplně uhranula byla hudba, první opening je naprosto perfektní, a i doprovodná hudba se Kevinovi a spol. povedla na výbornou, a to nejen ty krásné tradiční procítěné čínské motivy. Je tu však jeden důvod, proč jsem si tenhle seriál doslova zamiloval, jedna tak neskutečně zajímavá a úžasná osůbka, kterou považuji za jeden z nejlepších ženských charakterů v anime vůbec. Řeč je samozřejmě o Maomao. Ta dívčina je osobnost - neskutečně sympatická, kterou si oblíbíte nejen kvůli jejím kladným povahovým rysům, ale doslova jí budete žrát kvůli jejím nedostatkům a divným koníčkům. Okouzlující, inteligentní (zná i odpověď na Snapovu otázku: „Co to je a kde byste hledali bezoár?“), zábavná, sarkastická, energická… A jak skvělou má chemií s Džinšim a to to celé vlastně ani zatím není tak úplně romantika, i když Džinši by rád věřil, že ano. Jejich neskutečně zábavné interakce mě vždycky dokázali spolehlivě rozesmát. Nejde se nezamilovat do téhle Lékárnice s hlasem Aoi Júki, která mi zde opět potvrzuje, že je v současnosti jednou z nejlepších japonských hlasových hereček vůbec a že dokáže dát kreslené postavě tak moc charakteru, že tím doslova táhne celý seriál, stejně jako kdysi s pavoučicí Kumoko. Není to však jen o hlavní hrdince, hrdinovi a jejich vzájemné chemii, mě zde bavily i všechny ty záhady, palácové intriky, prostě jak ta detektivka, tak i ta telenovela pro mě fungovaly na výbornou. Zajímali mě osudy vedlejších postav, fandil jsem jednomu z vojáků, aby si vydělal na svou vysněnou kurtizánu, přál jsem šťastný konec i těm charakterům, o kterých jsem z počátku pochyboval, co jsou vlastně zač, ale které mi dokázali autoři tak moc prodat, že mi i na nich nakonec začalo záležet. Zkrátka Lékarnice nejen že je nádherným dílem na pohled, ale má i mnohé co nabídnout v rámci příběhu a jsem moc rád, že hned oznámili druhou řadu, kterou si nenechám ujít. 9,9/10.

plakát

Kekkon jubiwa monogatari - Season 1 (2024) (série) 

Jak to dopadne, když se chlapci (možná - maybe) dostane mezi hromadu generických ečči komiksů i Tolkienův Pán Prstenů? No dost možná ho to inspiruje k sepsání poměrně průměrného, generického ečči, kde bude hlavním úkolem posbírat prsteny k nim i nějaké ty manželky, ale protože to je jen ečči, tak na svatební noc stejně nikdy nedojde, minimálně ne v první řadě. Největším nepřítelem hlavního hrdiny není temný král, ale jeho vlastní stydlivost a k tomu spousta "kazišuků", kteří se objeví kdykoli, když jich je nejméně potřeba. Vzpomněl jsem si, proč mě klasické ečči vždycky tak moc nebavilo, protože erotiku a nahotu, která nakonec nikam nevede, považuji vlastně tak nějak za zbytečnou. Naštěstí tu aspoň netečou potoky krve, není tu žádná cenzura formou božího světla, hlavní hrdina není až takový trouba, a i ty holčiny nejsou úplně tragické. Příběh je sice docela marný, je to z části repetitivní, jak když Ash sbírá pokémony, ale nedokázalo mě to úplně otrávit. Jestli se však pustím do druhé řady v tuhle chvíli nemám tušení, ta první ode mě dostane mírně podprůměrných 4,7/10.

plakát

Jubisaki to renren (2024) (seriál) 

Nejlepším anime o hendikepované dívčině stále zůstává Koe no Katači a nejlepší romantikou téhle anime sezóny je druhá řada Dangers in my Heart, přesto však je Jubisaki to renren velmi zdařilým romantickým anime s velmi hezkou animací, hudbou a naprosto skvělou a roztomilou hlavní hrdinkou. On i ten hlavní hrdina je velmi zajímavý, na poměry japonského anime absolutně neobvyklý až divný, ovšem vzhledem k jeho příběhu je to vlastně docela logické. O čem mluvím? Japonci obecně jsou hodně rezervovaní a velice si cení svého osobního prostoru. Ale Icuomi je přesně takový ten extrovert, co na nějaký osobní prostor příliš nehledí a je klidně schopný na ulici chytit kolem ramen v podstatě cizího člověka, nebo dívku kterou právě poznal chlácholivě pohladit po vlasech. Pro Japonce, ale i průměrného českého introverta je tohle skoro až creepy. Jak jsem však psal, dává to smysl, protože Icuomi byl od malička vychovávaný v Německu, a tak má ohledně chování i díky své vyloženě extrovertní povaze úplně jiné standardy. Projevuje se to i v tom, jak je zde Icuomi iniciativní ohledně něžností a polibků. Z části je toto celé vyobrazení hlavního hrdiny i odrazem toho, jak si japonský autor představuje průměrného energického Němce (nebo Evropana obecně), občas přitažené za vlasy, že i nám to může připadat zvláštní. Mě byl však Icuomi velmi sympatický, mám rád otevřené a upřímně lidi, co říkají, co si myslí, stejně tak je mi milá jeho snaha poznávat svět a vlastně i rozšířit svět naší hrdinky a stát se jeho součástí. Vůbec celý ten protikladný pohled dvou romantických rivalů (a i celé společnosti) na hendikepované děvče, kdy jeden by jí nejraději držel zavřenou někde v bezpečí, zatímco druhý by jí chtěl ukázat krásy světa, byl hodně zajímavý, škoda že se s tím zatím trošku víc nepracovalo. Povedené tu je i téma neopětované lásky a co s tím, jak to zdejší postavy řeší. Zde však musím přidat jednu drobnou výtku, v celé sérii není snad žádné drama – jakoby láska a romantika byla jen procházkou růžovým sadem s růžovými brýlemi a v padesáti odstínech růžové a veškerá rivalita a problémy se daly vyřešit klidnou chlapskou domluvou nebo pár slzami. Zkrátka na můj vkus to bylo až moc sladké, což sice hezky ladilo k povaze naší hrdinky a všemu tomu červenání, ale nezaznamenal jsem nějaký silný moment, díky kterému bych si byl na 100% jistý, že na seriál nezapomenu, což by byla škoda. Ještě jednu připomínku bych asi našel, než tohle celé uzavřu. Už z traileru se lze všimnout, jak zde mají mužské postavy výrazné rty. Počítal jsem, že s tím bude seriál pracovat, že to je kvůli lepšímu vyobrazení odezírání ze rtů a ano, je to tak, ale opravdu využité je to za celou dobu jen jednou, mnohem větší důraz je tu na ruce a znakování. Každopádně Jubisaki no renren mě nezklamal, byl to velmi milý romantický seriál, který si těch 8/10 ode mě zaslouží, plný počet nedám, protože mohl být v některých ohledech lepší, silnější a zajímavější, ovšem i tak to byla velmi dobrá podívaná.

plakát

Undead Unluck (2023) (seriál) 

Undead Unluck pro mě byla hodně unikátní, zajímavá a zábavná podívaná. Nemůžu si totiž stěžovat na seriál, který má tak originální superschopnosti, zkrátka pokud mě někdy zajímalo, jak by také mohli vypadat X-meni, kdyby je psal Japonec, tak tohle je za mě z velké části odpověď. Stejně tak "používání všech částí těla v souboji" tu pro mě dostalo nový význam. Postavy jsou velmi dobře zapamatovatelné, zajímavě prokreslené a mnohé z nich (především hlavní duo) jsou mi velmi sympatické + funguje vzájemná chemie. Příběh je důmyslný – promyšlený do mnohých drobných detailů, takže třeba fakt, že je se zdejším světem něco hodně špatně (kam se poděly hvězdy…) postřehnete sami ještě dřív, než vám to někdo vysvětlí. Baví mě i ta určitá komiksovost a i to, jak je seriál od určité části v závěru sám sobě meta (aneb kdo že je tu ten vypravěč...). K tomu si přidám velmi slušnou animaci, ucházející hudbu a mám minimálně silné 4*. Na nejvyšší hodnocení to nakonec těsně není, protože mě Undead Unluck nedokázal naplno strhnout jako některé jiné seriály z posledních dvou anime sezón, s kterými musím chtě nechtě srovnávat. 8,4/10

Ovládací panel
155. nej uživatel Česko
143 bodů