Jeoffrey

Tak se tak dívám na poslední díl seriálu, na obrazovce se toho děje spousta, každý tu bojuje, postavy si vylévají svá srdíčka, jedna z nich se i neohrabaně snaží o prolomení čtvrté stěny, další „TO“ řekne, a tak v seriálu zazní jeho vlastní název... Měl bych si ten vrchol série užívat, děje se to ho tady přece tolik, ale můj výsledný dojem je rovný nule. Souboje mě nebaví, dialogy mě ubíjejí, vylévaní srdíček nefunguje, prolamování čtvrté stěny nepůsobí vtipně, plus si ho málem ani nevšimnu. Proč se tu všechno děje a o čem to vlastně celé bylo si už po pěti minutách od konce dílu jen stěží vybavuji. Zkrátka se tu na příkladu z posledního dílu snažím říct, že „Ledový čaroděj, co bude vládnout světu“ je strašně zapomenutelné a docela nudné anime, z kterého jsem měl až příliš často dojem, že tu není nic, co bych už neviděl jinde a lépe, ale navíc se mi jeho děj už během vysílání občas prostě motal dohromady se seriálem o reinkarnovaném Exorcistovi, který také běží v téhle sezóně. Ze začátku tam aspoň bylo něco, podle čeho jsem si seriál dokázal nějak odlišit, byl to prostě to fantasy, kde hlavní hrdina mluví strašně spisovně, každému říká „pane“ nebo „slečno“. Plus jsem se bavil tím, jak špatně a šablonovitě je napsaný první rádoby záporák Albert Alium, ty pravidelné záběry na jeho naštvané výrazy byly tak zábavně pitomé… No jo, ale pak hlavní hrdina začal mluvit normálně, Albert se přestal mračit a mě seriál začínal zapadat. Jestli tam byl někdy nějaký humor, tak buď nebyl moc vtipný, nebo byl občas pitomý takovým tím cringe způsobem, který jsem měl problém zvládat už třeba u The Fruit of Evolution. A úplně nejotřesnější byla celá pasáž s výcvikem Rose na turnaj, po které jsem definitivně nechápal, jak mi tu má být hlavní hrdina nějak sympatický a mám ho brát vážně, když se tu chová jak nějaký "maskovaný" pitomec. K tomu mi všechny postavy přišly jak šablony, za minutu nevím, co originálního a zajímavého bych o nich chtěl říct, některé, jako třeba Elisa (druhá hlavní hrdinka!), mi přišly pro příběh absolutně zbytečné. Navíc ani animačně to nebylo kdo ví jaké pokoukání, souboje byly jen samé střihy a pár efektů. A jestli se hudba o něco snažila vám taky moc neřeknu, protože jsem jí skoro nepostřehl. Tohle je zkrátka nudný podprůměr, který na mě nedokázal udělat skoro žádný dojem, ale zároveň mě nedokázal ani příliš naštvat (takže jsem ho dokázal ze setrvačnosti dokoukat). 4/10

Pokud jste film neviděli, nečtěte, komentář / recenze obsahuje pár SPOILERŮ. Docela slušné pokračování seriálu, které sice asi nebude mou nejoblíbenější pasáží v celém příběhu, ale některé kvality, a i ten celkový příjemný feel si to vlastně udrželo. Začátek byl na můj vkus až moc poklidný, trochu mě naštvalo, jak rychle dokázal Rimuru vyřešit všechny problémy jen co se objevil v království Radža a já si proto hned říkal, že tohle nebude ten příběh, kde bych se měl o hlavního hrdinu a ani nikoho z jeho okolí bát. A o tom, že mám pravdu mě pravidelně přesvědčoval celý průběh a hlavně úplný konec, kde u jisté pasáže s oživováním jsem se musel až smát, jak pitomě to na mě působilo a jaký tu všichni měli plot armor a to i přesto, že by příběhu nevadilo a vlastně by se dle zaběhlých fantasy klišé od něj i očekávalo, že tu někdo umře. Každopádně i když mám svět TenSury rád, oblíbil jsem si snad všechny jeho postavy a jsem přesvědčený, že i když je hlavní hrdina teď už neskutečně OP, pořád jsou tu hrozby a síly mnohem mocnější a silnější, tady se je tvůrcům ukázat moc nepodařilo, a tak mi chybělo jakékoli napětí. Zkrátka nebylo to ono a našel se ještě jeden moment, kdy jsem se musel trošku bavit na úkor filmu. Animace je tu sice hodně slušná, souboje jsou plynulé a dynamické, někdy i pěkně barevné, prostě se na ně dobře dívá, pozadí sice nejsou do detailu prokreslená, jsou spíš někdy až lehce strohá (ale to bylo i v seriálu), ovšem na barevnost a atmosféru to nemá vliv a většinou si toho nevšimnete, ale byla tu jedna scéna – naháněčka důlního vozíku, u které jsem si říkal, že je hezké, že se studio 8bit snaží o kreativní práci s kamerou a snímáním, že chtějí divákovy přenést ten zběsilý pohyb, v kterém se vše odehrává, ale bohužel to buď animátoři nebo kameraman moc neustáli a tak celá tahle sekvence pro mě nevypadala zrovna moc dobře… Co se hudby týká, tak ta mi tu přišla sice dobře zvolená, ale vlastně jen lehce nadprůměrná a občas i málo výrazná. I tak jsem ale rád za další nahlédnutí do světa TenSury, film mi vlastně docela svižně a příjemně utekl, nabudil mě na další seriálové pokračování a představil minimálně jednu zajímavou postavu (Violet), o které chci vědět víc a budu rád, když se časem přidá ke zdejšímu ansámblu, takže si toho všeho nakonec cením na nějakých 7,5/10.

Tohle už je zase spíš jen takový obyčejný videoklip, který ukazuje lehkou romanci z prostředí divadelní školy, kterou sem tam kombinuje s nějakými těmi pohádkovými motivy a jistou dávkou symbolismu (jablko). Je to jednoduché, je to krátké, ale asi to bude tím, že mám rád retro animaci a rockovou muziku a tady se to dalo všechno dohromady tak, že jsem neměl problém si to na těch pár minut užít, jak mi to ladilo, takže dám lepší hodnocení, než by si tento klip asi objektivně zasloužil. K vidění zde. 6,8/10

Většina věcí mě tu zaujala, ale pokaždé vlastně jen trošičku. Příběh je poměrně jednoduchý, skoro až tuctový, prostě něco ve stylu SW: Nové naděje v prostředí, které se zase trochu podobá Vodnímu světu, jenom je na hladině pěna a občas tu trčí nějaký ten strom až do nebes. Postavy také nebyly nikterak komplexní, ale i tak mi byly vlastně sympatické a o jejich další putování mám tedy zájem. Animace i když byla kompletně 3DCG nebyla špatná, tohle je takový ten snesitelný průměr, který Polygon Pictures dokáže, který diváka nijak extra nenadchne, ale ani neurazí. Svět mě docela zaujal, jen škoda, že designy většiny zdejších živočichů už tak povedené nebyly, sice jim nechyběla fantazie, ale nedostávalo se jim ani krásy ani děsivosti, a tak jsem z nich nic moc necítil. Zkrátka Kaina pro mě není nic úžasného, nic špatného, prostě jen o trošičku lepší průměr. Ale i přesto mě vlastně docela zajímá, co bude dál a kam to bude celé pokračovat v plánovaném filmu. 5,5/10

Ani po skončení posledního dílu jsem si nebyl příliš jistý, jaké hodnocení chci seriálu dát. Má určitě několik nesporných kvalit, většinu z věcí, které chtěli autoři říct nebo ukázat, se jim také podařilo dostatečně předat, a i nějaké ty emoce u mě občas padaly na úrodnou půdu, ale i tak jsem nebyl ze seriálu úplně odvázaný a nedokázal jsem se na jeho vlnu kompletně naladit a prostě si ho užít. Co mi tu vadilo? Třeba to, že dialogy byly občas zbytečně rozvleklé, nebo některé zvláštní nápady autorů, které mi do příběhu moc nesedly a já si tak jen říkal „Upír! Vážně?“, nebo dumal nad motivací zdejšího záporáka, který jako již tradičně vlastně nebyl tak úplně záporák a říkal si, jestli to celé nešlo udělat úplně jinak, protože takhle mě celá Alova linka a její závěr spíš otrávili. K tomu mi přišlo, že si toho seriál na dvanáct dílů naložil někdy až příliš, chtěl být romancí, dobrodružstvím, řešit sociální témata, společenské problémy, intriky, magické záhady a kdo víc co ještě, a tak skákal od jednoho k druhému, ale ani jedno pro mě pak nefungovalo na 100%. Ale tohle všechno nakonec převažují jasná pozitiva. Začnu tím, že tu máme dvě sympatické hlavní hrdinky, jejich vzájemná chemie docela dobře funguje, takže pak i šlape ta romantika, nebo spíš se tu občas najdou nějaké milé momenty. Uvěřil jsem i oběma postavám vývoj, kterým si během seriálu prošly a i to, že se k němu prostě vzájemně potřebovaly. Pochopil jsem, co všechno mi chce seriál předat, zaujala mě některá témata, kterými se rozhodl zabývat a dostal jsem k nim i docela uspokojivé odpovědi, i když nikterak hluboké. Animačně to byl opravdu spíš průměr, občas se něco povedlo, a tak třeba první souboj Anis s monstry nebyl vůbec marný, ale někdy zase bylo vidět, že studio Diomedéa má pořád co zlepšovat, a tak třeba ten souboj poslední už moc dobrý nebyl a některé efekty v něm (ohnivé koule) byly vysloveně slabé. Každopádně „magická revoluce reinkarnované princezny a geniální mladé dámy“ se tedy nakonec opravdu započala, a i díky tomu byl konec poměrně uspokojivý (protože autoři splnili i to, co deklarovali v názvu). A nejspíš i proto, že se mi závěr vlastně líbil, udělím nakonec tu lepší známku a pokusím se zapomenout na ty vlažnější pasáže, během kterých jsem nebyl seriálem příliš přesvědčený… 6,6/10

Líbil se mi poměrně originální vizuální styl, ale příběh, ačkoli byl docela zajímavý, na mě působil jen tak nějak průměrně, emocionálně mě příliš silně nezasáhl, prostě jen mírně zaujal. Plus tím, že celý tento projekt Toho promuje jako „hudební anime filmy“, jsem byl docela překvapený, že samotná píseň tu hrála spíš jen takovou doprovodnou roli, jako taková trochu lepší hudba na pozadí. K vidění zde. 5,5/10

U Hikari no Ó jsem napsal, že mě zaujal příběh, ale byly mi naprosto ukradené postavy a u „Zklamaných hrdinů, co jednou zachrání svět“ to mám přesně obráceně. Seriál mi dokázal prodat ústřední čtveřici postav, dal každému z nich zajímavou backstory, díky které jsem si k nim všem dokázal najít cestu a ve stylu "Hrdiny se štítem" je všechny hodil na samotné dno, odkud už se může jít jen nahoru, v tomto případě vše obohacené o kladení důrazu na vzájemné mezilidské vztahy. Bohužel už ve vyobrazení té cesty vzhůru, toho přerodu postav z „nevěřím nikomu“ do módu „těmhle bych mohl věřit“, ale seriál poměrně selhává. Přišlo mi, že tento důležitý vývoj se udál až příliš rychle, tak nějak nezajímavě a nepřirozeně a k tomu veškerá ta linka s Kizunou a doslovným spojováním postav mi přišla prostě divná a jako by se do mi do celého seriálu příliš nehodila. Ono už od začátku jsem měl problém s některými aspekty příběhu, které mi do jeho ladění absolutně neseděly. Některé, jako třeba fakt, že zde máme regulérní japonské idolky, jsem si časem dokázal logicky odůvodnit, když se odhalilo reálné zasazení celého příběhu (čím tento svět ve skutečnosti je), ale některé, jako třeba matematické klání, mi přijdou jako pitomý nápad doteď. Každopádně ve výsledku až budu vzpomínat za pár měsíců na tohle anime, tak si jsem jistý, že se mi vybaví, že tu byli čarodějka co má ráda gambu, kněz co rád holky, dračice co ráda jídlo a dobrodruh co simpuje idolky a proč tomu tak je, ale třeba o čem byla linka se Stepping Manem a vůbec co se tam celkově v jednotlivých dílech vlastně dělo, mi v hlavě nezůstane. Zajímá mě, co s hlavní čtveřicí dál bude, kam se jako osobnosti i jako tým budou dál vyvíjet, ale už teď si říkám, že to bude nejspíš zase zabalené do divného, nudného, místy až blbého balastu, díky čemuž budu pak lehce otráveně přemýšlet tak akorát o promarněném potenciálu a můj zážitek opět nebude lepší jak průměr… 5/10

„Sněhulák a ledová kolegyně“ je vlastně takovou pozvolnou, roztomilou a naivní romantikou, která je ale místy solidně nudná, že mě občas až uspávala. Říkám si, že bych měl ocenit fakt, že se příběh odehrává v kancelářském prostředí a že v jeho centru jsou zase jednou dospělí lidé, místo pro anime tak obvyklých středoškoláků, ale vzhledem k povaze ústřední dvojice je to vlastně úplně stejné a já se opět dívám na „štěněčí“ romantiku neskutečně stydlivých Japonců plnou červenání se a nevyřčeného, z které mám i tentokrát dojem, že se vše posouvá jen šnečím tempem. Absolutně tu absentuje nějaká dějová kolize nebo drama obecně, prostě chybí cokoli, co by příběhu dodalo jiskru, celou dobu se to jen veze na vlně „chceme být co nejvíc cute“ a tomu je podřízený i veškerý humor, takže nějakou třeskutou komedii rozhodně nečekejte, tohle má být prostě jen taková ta příjemná série, co vás má v zimě zahřát u srdíčka, ale bohužel i v tom pro mě funguje asi jen tak v polovině případů. Animace je adekvátní k hlavnímu úkolu, takže pěkné pastelové barvičky a v určitých situacích dokáží tvůrci vyčarovat i nějaký ten opravdu pěkný záběr (třeba zmrzlé krajiny, rozkvetlé sakury…). Hudba si také nehraje na nějaké velkolepé motivy, u romantiky si přeci vystačíme s lehkým klavírem a houslemi, v pravý okamžik jsou pěkně slyšet a dobře se to poslouchá. Co se té samotné romantiky týká, tak mi přišla tak nějak průměrná, občas tam byla příjemná chemie a hezké momenty mezi hlavní dvojicí, jindy to na mě ale vůbec nezabíralo a někdy mi to přišlo až pitomé – bohužel často v momentech, kdy jsem měl brát seriál vážně. Ani vedlejší postavy mě silou svých romantických linek nijak neoslnily, hlavně z dvojice Katori a Otonaši jsem vůbec nic necítil. Co tedy s tím? Na jednu stranu nechci být nějak extra krutý, má to být příjemný romcom a definici slova „příjemný“ se jim i za mě podařilo naplnit, ovšem dál je to jen průměrná romantika a slabší komedie, u které jsem si uvědomil, že sledování budování vztahu mezi dvěma kuudere asi nebude úplně pro mě. Ale tak aspoň mají hlavní hrdinové rádi kočky, v tom je chápu a můžu za to něco přihodit. 5,5/10

Tohle se docela povedlo! Nana's Secret Garden bez problémů obstojí jako solidní a milý krátký film, který má povedené téma, které dokázal i na takto malém prostoru hezky zpracovat. Zkrátka neměl jsem problém pochopit o čem to celé je a na konci mě vše dokázalo i trošku dojmout. Animace je jednoduchá a sympatická, zvolená píseň mi taky sedí. Takže fajnových 6 minut. 7,5/10 (k vidění zde)

Produkční společnost Toho Animation uveřejní v následujících 5 dnech na svém Youtube kanále 5 krátkých hudebních animovaných filmů. Proč to dělá? Kdo ví, možná chtějí zjistit, jestli něco z toho nemá potenciál na projekt s větším formátem (film / seriál), možná chtěli dát šanci se zviditelnit některým novým tvůrcům... Každopádně zatím mi to přijde jako hodnotit AMV na nějakém anime festivalu, nebo jen posuzovat obyčejný trailer... Co se týká samotného Tentai Kansoku, tak příliš nezaujal, z toho co jsem viděl to na mě působí celé tak nějak průměrně, zkrátka kdybych tohle viděl jako upoutávku na film, tak získám dojem, že to bude další obyčejná a tuctová středoškolská romantika, na kterou bych se asi podíval, ale rozhodně to nebude něco, co bych s nadšením očekával, protože jsem v tom neviděl nic, co by mě nějak víc zaujalo. Dokonce to na mě udělalo i o něco slabší dojem, než předchozí Loundrawův krátký počin Futari-bun no šómei. Takže 5/10 a k vidění zde.