Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Drama

Recenze (1 646)

plakát

Hikari no ó - Season 2 (2024) (série) 

Druhá série Hikari no ó bude určitě pro někoho úžasnou kulminací geniálního příběhu, ale já jsem si většinu seriálu připadal jak živočichář Béďa, když se dívá na umučení svatého Šebestiána. Zkrátka tu pořád někdo někam chodí, neustále se o něčem prázdně tlachá a furt tu lítaj nějaký svatý (dobře tady bohové) … Čekal jsem velké věci, na město, kde se pohybovali naši hrdinové, se chystal obrovský útok, který se ale odehrál úplně mimo obrazovku a z útočníků jsme tu viděli za celou sérii celkem dva! Hlavní hrdina se podstatnou dobu příběhu vyrovnává s tím, že mimo záběr skoro všechny nepřátele zabil, drama vybudované na něčem, co jsem ani neviděl! K tomu šílený yapfest o zdejších bozích, o tom, jak lidé zničili a ničí Zemi, neustále chození tam a zase zpátky bez nějakého výsledku, kolikrát z hodně divných důvodů, spousta konfrontace plná mizerně animovaných soubojů proložená sice krásnými, ale atmosféru bourajícími, arty. Všechno tak prázdné a mdlé, plné rádoby důležitých dialogů, u kterých jsem si ale připadal, jak když čtu další vedlejšák z Genshinu. Aspoň že samotné finále bylo relativně uspokojivé, vše se solidně uzavřelo, i když to bylo opět plné expozice formou kecání o životě brouka… Vizuálně je i tahle série stejně unikátní, jako byla ta první, styl má jak z 80. možná 90. let, forma obrazového vyprávění velmi svébytná, využívající někdy skoro až filmové, jindy zase doslova komiksové, postupy během zaměřování se na různé detaily a postavy, občas doplněná nádhernými uměleckými arty, které bych klidně zarámoval a hodil si na zeď – takový zvláštní mišmaš, který se mi často líbil, pokud tu zrovna nebylo cokoli v pohybu, protože jakýkoli pohyb, především v soubojích, vypadal jak když ho animoval a stříhal úplný amatér. Na to jak mě seriál zaujal, jak jsem si ho v první sérii vlastně i docela užíval a byl zvědavý, co přijde, mě druhá polovina doslova nudila, to, co jsem chtěl vidět a co mě zajímalo, se odehrávalo většinou mimo záběr, nebo se vše neskutečně okecávalo a okecávalo, takže jsem často ztrácel pozornost a tak bych vám ani nedokázal přesně vysvětlit, co že se tu odehrálo, mám jen základní představu. Zkrátka tohle mě nebavilo, jediné, co se mi tu trochu líbilo, byla forma, ale obsah mě často doslova ubíjel. Jaká škoda, kdyby se tu víc ukazovalo a méně mluvilo, kdyby se místo vypisování dialogů Mamoru taky trochu zamyslel nad reálným scénářem a režií - tím, co chce divák vidět, pak by tenhle seriál možná dokázal strhnout víc lidí než jen artové fanatiky a pseudointelektuály, kteří v tomhle plkání možná najdou smysl života, vesmíru a tak vůbec… Za mě prázdných, znuděných, zklamaných 3,5/10.

plakát

Meidži gekken: 1874 (2024) (seriál) 

Meidži gekken: 1874 ve finále není nic moc extra, a to mě zrovna začátek období Meidži docela zajímá už od dob, kdy jsem koukal na prvního Kenšina. Tenhle seriál ale nemá moc co nabídnout, příběh nemá žádné vysloveně výrazné a silné okamžiky (i když se občas tak moc snaží), není v něm skoro nic, co by nějak víc zaujalo. Kvalita akčních scén je maximálně průměrná, během většiny soubojů jsem necítil žádné velké napětí, mrazení, nebo třeba zájem o osud těch, kteří právě bojovali. Co jsem si z toho všeho nakonec odnesl? Maximálně potvrzení, že "Poturčenec horší Turka". Nebo možná to, že i když jedna ruka netleská, přesto se s ní prý dá bezchybně střílet z luku… OK. Každopádně chci říct, že jsem dostal docela málo na to, kolik bylo v příběhu postav, co všechno se seriál snažil na prostoru deseti dílů odvyprávět. Co je horší, spoustu zvratů jsem si dokázal snadno odtušit, třeba to, jak dopadne Sumie, jsem trefil na první dobrou. Ke kladnému dojmu nepomáhá ani fakt, že mi hlavní hrdina přišel nevýrazný, a tak mě mnohem víc zajímal třeba Kjóširó a jeho parta na cestě za pomstou a jako nejsympatičtější postavu musím označit mistryni meče Kotó, i když do příběhu příliš nezasáhla. Na druhou stranu ale nemám asi ani moc co kritizovat, seriál není hloupý, jenom prostě není ani z poloviny tak zajímavý a epický, jak by chtěl. Body k dobru připisuji i za to, že tu není nic, co by mě vysloveně štvalo, spíš vidím jen promarněný potenciál (hlavně u těch soubojů) a takový šedý, nevýrazný, průměrný, maximálně lehce nadprůměrný, seriál, který jsem bez problému dokoukal, ale za měsíc si na něj nevzpomenu. 5,2/10

plakát

Isekai de Mofumofu Nadenade Suru Tame ni Ganbattemasu. (2024) (seriál) 

Fluffy Paradise jsem si užil, mám rád tyhle roztomilé a příjemné série, které nejsou nijak extra náročné a dá se u nich dobře relaxovat (obzvlášť si jich cením v zimě, kdy je venku pošmourno, brzy se stmívá a moje celková nálada je často tak nějak – mizerná). Hlavní hrdinka je velmi milá, její snaha chránit všechna ta „nepochopená“ monstra (Goblin Slayer by se z Nefertimy asi zbláznil) je mi sympatická, protože kdo by neměl rád roztomilou malou holčinu, která se především snaží všem pomáhat a jejím hlavním cílem je pohladit si každé chlupaté stvoření, které se tu namane. Co se příběhu týká, na jednu stranu nad ním nechci moc přemýšlet, protože mi připadá, že některá rádoby velká dramata se s tím roztomilým a sympatickým laděním seriálu tak trochu tlučou a občas si také říkám, že některé problémy by se daly vyřešit mnohem rychleji, navíc ani hrdinčin plán na rezervaci pro příšery mě zatím úplně nepřesvědčil (snad ta monstra dopadnou lépe, než Indiáni v Americe) na druhou stranu minimálně u celé té poslední bitvy jsem nakonec dokázal ocenit, že se autor snažil vyřešit problém relativně uspokojivě pro obě strany, takové to „vlk se nažral, ale koza zůstala celá“, plus mě pořád zajímá, co se za celou tou migrací potvor na sever skrývá a co je tedy tím hlavním hybatelem v pozadí. Zkrátka i když jsou v příběhu nějaké díry, věci, které by se daly vyřešit lépe, přesto mě zaujal, což je u seriálu, který má být primárně o roztomilosti, chlupatých zvířátkách a malé holčině, která se chce s každou touhle příšerou skamarádit vlastně velký úspěch (bohužel ale příliš nevěřím, že bych se dočkal další řady, to se u těchto seriálů moc nestává). Animace je velmi líbivá, hudba též, většina postav mi byla celkem sympatická, nikdo mi tu vysloveně nevadil… Za mě si první dokončené anime v této sezóně odnese 7/10 a jako takový ten trošku dramatičtější, ale pořád velmi dobrý a roztomilý Večerníček to na nedělní zimní večery fungovalo.

plakát

Kaiju Decode (2021) 

Nejdůležitější otázka, kterou jsem si položil po těchto devíti minutách byla, jestli mě tenhle kraťas zaujal natolik, abych chtěl z tohoto světa vidět něco víc a odpověď je bohužel jednoznačná – ne díky... Sice má zdejší prostředí své kouzlo, barevně je to někdy docela působivé a těch pár místních zvířat a rostlin, které mi seriál představil, vypadalo poměrně originálně, ale k čemu to je, když mi hlavní hrdina přišel nudný a nevýrazný - prostě veskrze tuctový. Hlavní hrdinka je sice o něco zajímavější, filmeček se mi jí snaží prodat, stejně jako tu velkou příšeru, s kterou tam bojuje (co taky čekat od filmu, který má v názvu slovo Kaidžu…), ale ono to moc nefunguje a ani hrdinka ode mě víc jak 7/10 za charakter design nedostane. Možná tomu, že mě film nenadchl, napomáhá i ta průměrná 3D animace, kterou tvůrci sice docela umí (= dá se na to koukat), ale pořád to není žádná pastva pro oči, snad kromě těch barviček. Co mě vůbec neoslovilo byla samotná zápletka, nebo spíš jsem z těch necelých 9 minut moc nepobral, o čem že to vlastně je a o čem by to kromě objevování nějakého zvláštního světa, skenování divných vajec a bojů s velkými potvorami mohlo ještě být… Za mě tohle dostane maximálně 4/10. K vidění v japonštině s anglickými titulky na oficiálním YT kanále Toei.

plakát

Jofukaši no uta - Season 1 (2022) (série) 

Každou sezónu to může být jenom jedno nové anime, které vystoupá na pomyslný trůn a získá si ode mě označení „Anime of the season“ a tentokrát to byla naprosto jasná volba. Nejlepší soundtrack, nejnápaditější a nejsilnější vizuální zpracování včetně doslova perfektní obrazové režie k tomu strašně atmosférická záležitost, která může až způsobit, že dostane neskutečné nutkání se o půlnoci obléct a prostě vyrazit na procházku do nočního města, dále pak výborná práce s metaforami, kdy je celý příběh doslova prosycený dvojsmysly a dokonalou paralelou na dospívání a zároveň i důkaz, že upírská tématika ještě není úplně vysátá a bezkrevná. Mám pokračovat? Asi není třeba, spíš si víc rozeberu všechny ty zmíněné body. Takže zpátky k hudbě, všechny tři použité songy od Creepy Nuts perfektně ladí do seriálu a já i věřím, že celý seriál vznikl vlastně proto, že Kotojama slyšel v rádiu písničku, která je zde použitá jako ending, protože už v ní se zrcadlí ta atmosféra, dvojsmysly a hravost. Co je ještě lepší, je fakt, že opening i ending v podstatě za pomoci použitých záběrů vypráví své vlastní malé příběhy a je to už hodně dlouho, co jsem viděl takhle krásně propojenou hudbu a obraz do ideálního a unikátního zážitku, který dává divákovi víc než jen jeden smysl. A to jsou jenom úvodní a závěrečné titulky a už tady je vidět, že sledujete něco vážně nápaditého, do čeho dali autoři hodně. No a jaký pak může být samotný seriál? Stačil jeden díl, abych byl naprosto unesený, a ještě dlouho přemýšlel nad tím, jak může být třeba takové vysávání krve sexy. Co se vizuálu týká, počítal jsem, že budu mít problém s designem postav, znal jsem předchozí Kotojamovu práci, viděl jsem jeho reklamu na sladkosti jménem Dagaši Kaši, takže jsem znal jeho styl kresby, který je, no řekněme hodně osobitý a pro mě nepůsobil zrovna dvakrát přitažlivě, ale tady je to úplně jedno, síla charakterů a vynikající práce s každým záběrem a barvami přebije úplně cokoli a dokáže udělat postavy v těch správných momentech nejen sexy, ale i opravdu krásné. Jak jsem psal, obrazová režie je tu prostě úžasná a plně souhlasím s názorem Greka01, který v Anime Cirkusu prohlásil, že tohle anime je mnohem víc shaftovější, než celý současný Shaft se svým novým RWBY. Jsou tu ony povedené a občas lehce zběsilé střihy, jsou zde nečekané detailní záběry na věci, nebo třeba i části těla, které nějakým záhadným způsobem fungují k dotvoření atmosféry a vzbuzení zájmu diváka o to, co se na obrazovce děje, parádní práce s kamerou, jejím pohybem i úhly záběru, ale to není všechno. Je tu i skvěle předvedená práce s barvou, která podtrhuje krásu některých záběrů a noc tak díky nim v životě nevypadala krásnější a kouzelnější, ovšem jde třeba i o to použít barvu k navození toho správného dojmu a atmosféry. Co to v praxi znamená? Že tu třeba máte dramatické scény, které se odehrávají celé v rudé, nebo temně šedé, i když to absolutně neodpovídá reálnému prostředí, ale je to tu proto, že i barva má pro diváka svůj skrytý význam a může vám mnohem silněji přiblížit důležitost okamžiku. Jednotlivé barevné tóny totiž dokáží vyvolat u diváka emoce, jsou to jednoduchá pravidla, třeba že růžová může znamenat roztomilost, nebo třeba svůdnost, červená zase násilí, krev atp. Stejně tak se kvalitně pracuje s animací, kdy seriál umí základy, třeba jako použít zjednodušenou animaci a pozadí pro podpoření vtipných scén, ale zároveň i ví, kde animačně přidat, aby vznikly nádherné obrázky, které si prostě chcete dát na pozadí, nebo jak udělat záběr sexy, postavu neskutečně okouzlující (třeba i takovými detaily, jako je prokreslení očí a přidání na jejich barvě). Celý seriál má opravdu vynikající atmosféru, což jsem na jednu stranu čekal, přeci jen mangu doporučoval už Gigguk a přesně tohle tam vynášel do nebes, ale i když jsem ho bral vážně, tak stejně výsledek předčil má očekávání a opravdu jsem měl několikrát chuť jít se v noci courat po městě. K tomu je zde krásně rozebrané téma dospívání, problémy mládí, hledání sebe sama, prožívání prvních romancí, to vše se tu doslova zrcadlí nejen v hlavních charakterech, ale i v mnohých postavách vedlejších a jejich vlastních malých příbězích. A postavy jsou také naprosto úžasné, je na jednu stranu zmatený čtrnáctiletý kluk, který se hledá a zjišťuje, co vlastně od života chce, k tomu se nechává unášet touhou mládí po svobodě, ale zároveň mu to sympaticky a někdy i mile a racionálně přemýšlí. A pak je tu Nazuna! Nazuna je už teď pro mě pravděpodobně nejlepší waifu roku 2022, protože v sobě krásně kombinuje většinu věcí, po kterých spousta mužů skrytě touží. Co chce vlastně takový chlap od ženy? Podle jednoho vtipu musí ideální žena být najednou: přítelkyní, milenkou, pannou, prostitutkou, manželkou, matkou… Na jednu stranu tu máme sebevědomou upírku, která se nebojí mluvit o sexu a dělat si z něj srandu, jen aby se ukázalo, že je to vlastně v podstatě ne tak úplně jistá dívčina, která se bojí jakékoli romantické vazby. Je to dívka, která hlavního hrdinu provádí pro něj novým světem, působí sebejistě, ale zároveň si sama uvnitř užívá strašnou spoustu nových a nečekaných zážitků. Krásně komplexní osoba je tahle Nazuna a když jí ještě udělají animátoři v některém záběru náležitě krásnou, roztomilou nebo sexy (a zmínil jsem, že to fakt umí) tak se dokážete zamilovat mnohem rychleji než Kó a hned chcete být taky upír a toulat se s ní po nocích... A pak je tu samotná upírská tématika, upíři tu slouží z velké části jako paralela pro úplnou svobodu, ovšem jsou to pořád upíři, takže seriál nemůže opomenout mnohé morální problémy, které s tím souvisí. Jenže ani to není úplné, oni ti upíři pořád mají nějakou tu duši, a tak jsou stejně komplikovaní jako lidé a autoři s tím umí perfektně pracovat. Tedy i tohle téma tu má svoji sílu, není tu jen jako cool kulisa a podle některých otevřených dějových linek má pořád mnohé co nabídnout, vše kolem toho upírství a jak přesně funguje zkrátka vzbuzuje můj zájem a já chci vědět víc, chci další sezónu, a to ideálně hned! Call of the Night je zkrátka dalším z dokonalých zážitků, které mi tahle sezóna přinesla, ukázkou kvalitně odvedené práce, dobře zadaptovanou předlohou, ale i příkladem, jak působivé může anime být. 10/10

plakát

Hidamari Sketch - Sae Hiro socugjó-hen (2013) (série) 

Velmi hezké zakončení celého seriálu, hlavně tedy ten opravdu poslední díl. Sice jsem čekal, že to pro mě bude emocionálně větší overkill (na rozdíl od Juno jsem nakonec kapesníčky nepotřeboval), ale i tak jsem si to užil, opět hlavně ten opravdu poslední díl, který byl chytře obohacený o flashback o tom, jak se obě naše maturantky vlastně poprvé potkaly. Něco končí, něco začíná, příběh Sae a Hiro na ubytovně Hidamari se dopsal, a to jestli se z Juno stane zodpovědná třeťačka co bude vzorem pro ostatní, nebo jestli chudák Mijako teď nepojde hlady, když jí nebude mít kdo vařit, se už asi nedozvím. Byl to každopádně velmi sympatický seriál, na který jsem se začal dívat hlavně proto, jak moc unikátní byl po animační stránce díky práci studia Shaft a skončil mírně dojatý a plný příběhů šestice dívek, na které si doufám snad někdy vzpomenu, kdyby ne, tak by to asi byla škoda. Konec, zvonec a 8/10.

plakát

Hidamari Sketch - x Honeycomb (2012) (série) 

Tuhle sezónu Hidamari Sketch jsem si opravdu užil, nejspíš stejně tak dobře jako řadu první, v některých částech, hlavně díly uprostřed, možná i o trošku víc. Co zde bylo tou přidanou hodnotou, proč to najednou začalo tak hezky fungovat? Jde hlavně o to, že celý seriál se pomalu blíží ke konci, a tak se do toho veselého světa Hidamari ubytovny přidaly i lehké tóny melancholie. Začala se řešit některá důležitá témata, jako třeba co dál s životem po škole a jak to bude s tím nezapomenutelným kamarádstvím, které zde dívky našli. A hlavně díky tomu, že jsem s děvčátky strávil poslední tři měsíce, a tedy mi docela přirostly k srdci, pro mě ta lehká melancholie opravdu fungovala. Zároveň jsem ale měl v té prostřední části dojem, že autoři chtějí dát do kontrastu i co nejvíc té zábavy, jako by se mi snažili říct: „Pojďme si tuhle poslední velkou část před finále náležitě užít!“. Díky tomu mi ty vtipy tentokrát přišli možná o něco zábavnější, některé zápletky, jako třeba školní festival, jsem si užil o dost víc, než když se mu seriál věnoval v jedné z předchozích sérií – zkrátka v jednu chvíli jsem přemýšlel o známce nejvyšší, jak moc mě seriál na jednu stranu bavil a zároveň dokázal sem tam i hezky dojmout. Nakonec na to ale nedojde, poslední dva díly (takže Vánoce a Nový Rok) totiž byly v rámci celé série víceméně průměrné, myslím, že se z nich dalo dostat mnohem víc a oproti zbytku sezóny na mě nijak extra emocionálně nezapůsobily, a to i navzdory faktu, že poslední díl má opravdu výbornou doprovodnou hudbu. Takže ve výsledku si ode mě Honeycomb odnese jen 8,4/10 a jdu si pro kapesníčky a pak na velké finále…

plakát

Slime taošite 300 nen, širanai uči ni Level Max ni nattemašita. - Season 1 (2021) (série) 

It's not about making a harem, It's about FAMILY! A že se tahle zvláštní rodinka rozrůstá opravdu velkou rychlostí, snad jen Dominic Toretto to umí rychleji (a zběsileji)... Jinak je to docela sympatická a milá komedie, které je občas trošku pitomá a dětinská, ale příjemně se na ní dívá a docela dobře se u ní relaxuje. Máme tu spoustu sympatických postav (hlavní hrdinka, Beelzebub...), některé jsou roztomilé (děti), jiné jsou "jen" milé (sestry) a taky je tu jedna lehce pitomá, ale zábavná elfka. Ve většině seriálu se neudá nic dramatického, problémy jsou řešené většinou buď klidně nebo zábavně a s tím jak moc silná je Azusa se ani není čemu divit. A já jí tu sílu věřím, stejně jako věřím cestě, kterou k ní přišla, přeci jen je to podobné, jako když zabíjíte rok bez přestávky ve WoWku prasata za 5 Expů, to se na ten max level nakonec taky dostanete... Co mi ale dost kazilo dojem byl občasný a dle mého zbytečný fanservis, především některé scény s vládkyní démonů mi přišli hodně divné a neustálý fokus na Halkařin hrudník, jako kdyby tahle postava kromě toho, že má být humorným elementem, nebyla ničím jiným, než jen "chodícíma kozama", byl také docela laciný. Ona i celá poslední episoda byla jen takovým pomrknutím na diváka, především pokud má rád služebné a připomenutím všech postav, co se v seriálu objevily, takže by za mě spíš obstála jako OVA a ne jako závěr. Každopádně ve výsledku jsem víc spokojený, než otrávený, takže za mě lepší  3*, nebo chcete-li 6/10.

plakát

Ókami to kóšinrjó - Season 2 (2009) (série) 

Druhá série mi přijde slabší než ta první, méně zábavná i zajímavá. První půlka s romantickým trojúhelníkem, kočičím zlatem a burzou byla sice docela zajímavá, ale sledovat tápajícího Lawrence pro mě bylo občas docela bolestivé, chyběla mi tu celkově ta lehkost a zábavnost z první řady. Druhá polovina (a obchod s kožešinami) mi zase přišla zajímavá až v posledních dvou dílech (do té doby jsem měl dojem, že se vlastně vůbec nic neděje), ale i tak to co jsem sledoval bylo takové rozhárané, nálady postav se tu měnily během jednoho střihu, ale pro mě jako pro diváka to vůbec nefungovalo, a navíc jak píše Scalpelexis i já měl z konce dojem, že je prostě nezasloužený. Sice má seriál pořád fajn animaci, výbornou hudbu, někdy skvěle napsané dialogy a milou chemii mezi ústřední dvojicí, když se jen tak škádlí, ale tentokrát jsem kouzlu Vlčice a koření úplně nepodlehl a tak víc jak 7,5/10 nedám.

plakát

Ókami to kóšinrjó - Season 1 (2008) (série) 

Když jsem si procházel anime sezónu Jaro 2024 a viděl všechny promo materiály k chystanému remaku, tak jsem najednou dostal neskutečnou chuť si znovu pustit tuhle dnes už víc jak 15 let starou verzi, kterou jsem si kdysi tak oblíbil. Přeci jen není od věci si seriál připomenout a bude se to hodit, protože budu mít onen chystaný remake s čím srovnávat. A musím říct, že první sezóna Spice and Wolf je pořád tak úžasná, jak si jí pamatuju. Sympatický, chytře napsaný a velmi zábavný seriál, který celou dobu táhne vzájemná chemie ústřední dvojice, jejich neustále pošťuchování, proložené momenty, kdy jsou k sobě krásně upřímní. A není to jen romantika a postavy, co mě zde zaujalo, ale i všechno to obchodování, řešení ryzosti stříbra v různých mincích, pašování zlata, obchodnická protřelost – vše reálně a uvěřitelně zpracované. K tomu vše ve velmi slušné animaci (na rok 2008) a s výborným hudebním doprovodem, který není nikterak složitý, je zde hodně píšťal, houslí a poměrně jednoduché hudební motivy, které ale jsou slyšet a skvěle se k jednotlivým scénám hodí. Zkrátka remake to nebude mít vůbec jednoduché, protože tahle verze je za mě vynikající, minimálně první sezóna je pro mě i dnes 9/10.

Ovládací panel
155. nej uživatel Česko
142 bodů