Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (1 161)

plakát

Cliffside (2018) 

Pár zajímavých nápadů, slušná kombinace westernu a fantasy. Pro mě strašný hlavní hrdina, ale povedené hlavní hrdinky, především pavoučice. Byl bych rád za nějaký další díl, protože potenciál to podle mě má, ale 3 roky od pilotu a nic - tady už moc nedoufám... 6,4/10

plakát

Satina Wants a Glass of Water (2019) 

Líbila se mi finální pointa, zbytek je spíš jen takový průměr s tím, že animačně nic moc (OK beru v potaz, že to dělá opět parta nadšenců a nejde o žádnou velkou produkci, ale viděl jsem i graficky propracovanější obdobné projekty, jako třeba Helluva Boss atp.). Navíc i ten humor tady nic moc, třeba druhý kraťas s názvem Satina Wants a Bedtime Story je zábavností o level výš, i když mu tam hodně pomáhá odkaz na Dooma. Tady dávám jen 5,1/10

plakát

Bad Luck Jack (2020) 

Krátký příběh o síle přátelství, který mi ale nepřináší nic překvapivého ani zábavného co bych někde jinde neviděl, na rozdíl od ostatního díla od Vivziepop. Nejspíš bych z toho měl lepší dojem, kdybych znal její web komix Zoophobia, protože by mi pak přišel zdejší svět třeba bližší (a zajímavější) a měl bych vše i zasazené do nějakého hlubšího kontextu. Takhle je to jen docela fajn kraťas v sympatické animaci, kde mi ani to zpívání až tak nevadí... 6/10

plakát

Rodina na baterky (2021) 

Jsou tu věci, které docela dobře fungují. Třeba poselství o rodinných hodnotách a generační konflikt dcery s otcem, kdy on je naturalistický boomer a ona je progresivní a kreativní zoomer, byly prostě docela fajn. Dokonce jsem z toho všeho cítil i nějaké ty emoce, takže i tady to bylo v pořádku, ale pak jsou tam další věci, které mě zrovna moc nebavily. Třeba celá robotí apokalypsa působila tak nějak naivně, infantilně a hloupě. V jednu chvíli jsem dokonce i čekal, že mi tam začne zpívat Jarda Uhlíř o tom, že nemám opouštět staré věci pro nové... Ono po pravdě většina humoru, který jsem tu dostával byl pro mě osobně z velké části jen fail. Zvládám hodně ulítlé věci, některými se dokonce i bavím, ale tady mi to přišlo prostě většinou spíš jen pitomé, než vtipné a ani ten pes to nezachraňoval. Možná to bude tím, že na některé věci jsem už vážně moc starý a tak když vidím třeba humor založený na filtrech v chytrém telefonu, tak mám pokaždé chuť místo smíchu mlátit hlavou o stůl a takové dětinské a pro mě nudné vtípky tam jsou tak z 60% což v praxi znamená, že mě to až příliš často nebaví. Takže pro mě film fungoval v těch hlubších tématech, v těch povrchnějších (rádoby humorných) u mě hořel jak papír a říkal jsem si, že bych možná místo tohohle road tripu dal radši další díl o Griswoldových. Na druhou stranu musím ocenit určitou animační kreativitu, líbili se mi třeba ty jakoby přidané různé efekty (raptoři, duha atp.), díky tomu to působilo vizuálně o něco zajímavěji, než jen obyčejný animák. Když si to ale vezmu kolem a kolem, tak tohle nebyl zrovna film pro mě a asi mám úplně jiný smysl pro humor, protože ať dělám co dělám, víc jak 5/10 ode mě tohle dílko nedostane.

plakát

Amphibia - Série 2 (2020) (série) 

Druhá série je určitě lepší a zajímavější než ta první. Za sebe jsem kladně ocenil už to, že jsme konečně vystrčili paty z venkova a vydali se na road trip, během kterého se dala zažít další dobrodružství a zase to trochu rozšířilo lore celého světa. Za mě příjemná změna. No a druhá polovina jde ještě o level dál a najednou dostáváme ucelený, přímočarý, ale zároveň poměrně dospělý příběh, kde díky poslednímu dílu už nabývám konečně pocitu, že to není fajn seriál pro děti, nebo spíš konečně jsem plně zaujatý i já a těším se co bude! Jasně, některé episody byly i tak slabší, výplňové (třeba když těsně před finále řešíme šneky, tohle přeci není Spongebob!) a někdy jsem si říkal, že mě štve, když nastane nějaký problém, postavy ho vyřeší, ale v dalším díle se k tomu častokrát musí znovu vrátit, protože i když se něco jakože vyřešilo, tak to stejně musíme znovu rozebrat a uzavřít. Jak dlouho trvá někomu opravdu odpustit? No tady minimálně dva díly! Ale je to výtka? Nebyl bych víc naštvaný, kdyby tu postavy měnily své názory jak korouhvička? Takže ono to vlastně nebude špatně... Každopádně poslední díl je na 5*, má spoustu překvapení, z toho minimálně jedno hodně nečekané a opravdu vzbudí chuť po další sérii. Celkově je druhá série minimálně chvalitebná, těší i odkazy na Gravity Falls. Stejně jako Goku u mě taky nějakých 8/10 a je mi jasný, proč se mu to tak líbí, prostě modrá je dobrá :)

plakát

Omoi, omoware, furi, furare (2020) 

Nebudu tvrdit, že by to byl kdo ví jak silný zážitek, rozhodně mě Omoi, Omoware, Furi, Furare emocionálně nedostalo tak, abych byl citově nějak okouzlený či rozhozený, ale určitě to nebyl špatný romantický film, spíš naopak, mělo to své silné stránky. Jako největší mínus vidím, že tady toho "Mám tě rád, nemám tě rád..." dostaneme na jeden film opravdu hodně a tím, že mi občas unikalo (nebo to bylo autory možná špatně zpracované), kolik mezi jednotlivými romantickými zvraty uteklo času, jsem minimálně u jednoho nabyl přesvědčení, že tato postava změnila svoje city na můj vkus nepřirozeně rychle a tak to na mě moc dobře nezapůsobilo. Také jsem se příliš nevyznal v jedné lince a po pravdě ještě teď se snažím probrat tím, jak to tyto dvě postavy mezi sebou měli. Byla tam nějaká romantika, nebo jim jenom chybělo nějaké zakončení / rozřešení toho všeho? Možná až se na to kouknu někdy znovu, dám si na tohle větší pozor. Co mi neuniklo jsou asi největší klady tohoto filmu. Mezi ně musím počítat příjemně civilní nádech toho všeho, prostě docela slušnou uvěřitelnost, že takový příběh by se mohl klidně mladým lidem stát. Stejně tak mě zaujaly postavy. Všiml jsem si, že každá z nich má něco, čím mě naprosto odrazuje a říkám si, že tohle nedělá dobře, ale zároveň má ta samá postava i jinou vlastnost, díky které se najdou chvíle, kdy jí chápu a říkám si, že přesně teď se dobře chová. Postavy jsou komplexní, což v praxi znamená, že třeba o jedné můžu říct "A" které mě na ní štve, ale hned musím dodat "B" které se mi na ní líbí (nebo naopak) a film s tím dobře pracuje. Zkrátka postavy tu opravdu mají silné a slabé stránky a až na jednoho klučinu v kostýmu policisty se tu nenajde nikdo, kdo by podle mě všechno vždy dělal správně a nebo naopak tu není nikdo, kdo by měl nějaký zásadní problém, s kterým by nechtěl něco dělat. Postavy se tu vyvíjí a tak se to, co se vám u některých nelíbilo, postupem může lehce otupovat, ustupovat a obracet. Obdobně se vyvíjí city a většinou (o jednom případu, kdy jsem tomu moc nevěřil, jsem se zmínil výše) to má své důvody a logiku. Takže je to za mě dost dobrý romantický film se slušnou animací a doprovázený příjemnou a dobře padnoucí hudbou, který bych neměl problém si kdykoli pustit znovu, líbil se, i když mě emocionálně nezasáhl tak, aby to u mě zanechalo nějakou hlubší stopu. 6,8/10

plakát

DOTA: Dračí krev - Book 1 (2021) (série) 

Defense of the Ancients - ten mod na Warcraft III si pořád ještě pamatuju (FeelsOldMan), ale nikdy by mě tehdy nenapadlo, že z toho bude úspěšná samostatná hra, která začne celé velké MOBA šílenství. Jednu dobu jsem se i na nějaké ty turnaje v DOTě 2 díval, pokud to hraje někdo, kdo to opravdu umí, tak je to docela zábavná podívaná, i když ten koncept se může zdát na první pohled vlastně strašně jednoduchý. Je to jak týmové (asi proto mě osobně ta hra nikdy moc nešla) šachy (nebo možná spíš přetlačovaná), kde ale rozhodují i schopnosti jednotlivce. No a taky je to už hodně dlouho, co DOTu válcuje o něco barevnější LOLko a tak je třeba oslovit nové hráče a proto tu teď je tohle dílko... O loru kolem postav moc nevím, navíc se mi jich už taky vybaví jen pár, ale dokážu si představit, že fanouškům hry se tento seriál bude hodně líbit. Znalci tam poznají různé schopnosti postav ze hry, dokáží najít a pojmenovat nějaké ty passivky a ultimátky, prostě si to budou užívat mnohem víc než já. Pro ty méně políbené, nebo ty, kteří už z téhle série hodně zapomněli by to mohlo být takové dobře vypadající průměrné fantasy, u kterého já osobně oceňuji, že postavy jsou všechno, jen ne černo-bílé, mnohé je tu sympaticky zamotané a tak mě seriál dokáže docela často překvapit. Takže i když toho o DOTě už vážně moc nevím, tahle reklama mě oslovila, zabavila, zaujala a i když mě asi ke hraní hry znovu po všech těch letech nepřivede, přesto bych klidně dal další díly a nějaký ten další lore, který jsem tam u hry nikdy nikde pořádně neviděl... 6,6/10

plakát

Jasuke (2021) (TV seriál) 

Yasukemu se nedá upřít jedna věc, ten seriál rozhodně nenudí! Je to kombinace nečekaných věcí, bláznivých zvratů - prostě něco co překvapuje v každém díle něčím novým, až vám po tváři několikrát přeběhne pobavený, jindy až ironický úsměv a hlavou myšlenka "Na co to tu sakra koukám?". Je to skoro jako kdyby Netflix dal autorům neomezenou svobodu nad svým dílem a tak do scénáře prošla naprosto každá kravina, která může někoho v souvislosti s Japonskem a fantasy napadnout a to vše ve vší vážnosti. Po pravdě by mě ani nepřekvapilo, kdyby se tu ještě z nenadání třeba objevili němečtí zombíci jedoucí na dinousaurech, nebo se ukázalo, že za vším vlastně stojí mimozemšťané, kteří chtějí ovládnout svět skrze prodej sojové omáčky, ale i tak tu bylo toho zvláštního dost... Občas je to hodně šílené, příběh letí dost svižným tempem a mnohé se prostě děje, protože ve světě fantasy se to dít může a když si podvědomě říkáte, že byste třeba něco chtěli vysvětlit, tak vás v lepším případě odbydou jednou strohou větou, kde vám sdělí, co že se jako právě stalo, nebo proč je zrovna toto tady. Je to divné, je to šílené, občas je to i dost cringe, ale světe div se, nějak to drží pohromadě. Yasuke je zvláštní kombinací tradic a neortodoxního moderního pohledu na ně, což by mělo už ze samé podstaty věci jít proti sobě a z části tu to proti sobě jde, ale zároveň se to i zvláštně kombinuje a nečekaně funguje až tak, že to přináší hodně nových a svěžích myšlenek a nápadů. Jako kdyby mě tu chtěli přesvědčit, že v tomto odvětví v kombinaci s animovaným prostředím je vlastně dovolené vše a já jim to z části věřím, ale zároveň si někdy říkám, že větší snůšku kravin a špatné dějové expozice jsem v životě neviděl. Po pravdě ani nevím, jestli anime mělo dostat pro svou první část víc dílů, na jednu stranu bych si přál, aby některé věci byly lépe vysvětlené, některé linky lépe propracované a postavy dostaly víc času (protože jsem během seriálu poznal opravdu dobře a tedy si dokázal oblíbit pouze hlavního hrdinu), ale na druhou stranu takhle to tempo prostě jelo a tak díly utekly jak voda, což bylo svěží (a znovu zopakuji - nenudilo to ani minutu). Stejně tak si nejsem jistý, jak moc se mi to všechno líbilo. Střídali se u mě pobavené a překvapené "Cože?" s těmi, které značili jen nedůvěru a ironii - někdy jsem chtěl jásat nad tím co vidím, jindy si zase dát hlavou o stůl. A nebyly to jen zvraty, ale i dialogy, které byly někdy hodně dobré a jindy takové, no prostě divné... Co dokážu říct je, že studio MAPPA odvádí na poli animace nadstandartní výkon. Souboje jsou příjemně plynulé, krvavé a grafické. Bitvy umí působit dostatečně epicky. Magie je barevná, intenzivní a kouzelná, prostě působí opravdu tak mocně a poutavě (někdy sice až přehnaně, ale budiž), jak by ve fantasy měla. No a pak je tu hudba. O elektronické hudbě toho osobně moc nevím a o jejím využití jsem měl vždy docela jasné přesvědčení - primárně se hodí do sci-fi her (třeba Mass Effect) a filmů (Blade Runner). Ale dát jí jako základ pro soundtrack k fantasy situované do feudálního Japonska? Se asi někdo zbláznil! Jenže zase, ono to výborně funguje... Soundtrack je skvělý. Openning je nádherná skladba, kterou si mám chuť stáhnout a poslechnout celou, ending ušel. Zbytek doprovodné hudby je kombinace různých klasických motivů (třeba bubny) a elektronické hudby, která do soubojů s katanami krásně pasuje a její beaty jsou častokrát sladěné s pohyby postav, takže je vidět, že ten, kdo dělal bojové scény s hudbou počítal, nebo možná autor hudby viděl během její kompozice bojové scény, zkrátka dost dobře to sedí. Stejně tak ta hudba trefuje a doplňuje atmosféru, je znát, je slyšet... Vypadá to, že Flying Lotus ví co dělá a mě si tady dost získal! Ve výsledku jde u mě o zajímavé anime s vysokými produkčními hodnotami, které je po stránce děje buď něčím naprosto neotřelým, nebo jde o totální haluz a dost možná je to od obojího trochu. Je to cool, nebo je to kravina? Na tohle byste si fakt měli přijít sami, ovšem doporučuji se podívat... Také asi chápu jakékoli hodnocení, já sám končím rozpolcený někde uprostřed s tím, že animace a hudba to pro mě zvedají na celkově slabší nadprůměr. 6/10

plakát

Gekidžóban Kimecu no Jaiba: Mugen Rešša Hen (2020) 

Čekal jsem dlouho, ale přeci jen dívat se na Kimetsu no Yaiba, nebo na cokoli od studia Ufotable, v kino rip verzi, nebo s rozlišením 480p a nižším je podle mě zločin proti estetice, dílu samotnému i jeho autorům. Chápu, že nedočkavost u tohohle filmu může hrát svojí roli, ale pokud to nemáte alespoň v HD, pak přicházíte o jedno z největších kouzel celého tohohle filmu a to je grafické zpracování. Od prvních záběrů na impozantní vlak, kde autoři dokazují, že se dá udělat výborný CG model dopravního prostředku, který sedí s klasickou animací aniž by nějak rušil, až po jeho průjezd krajinou, dokáží ukázat tvůrci nádhernou krásu okolního prostředí v kombinaci s kvalitní prací kamery, kdy při náhodném několikavteřinovém záběru na koleje, po kterých vlak jede a kde vedle roste tráva, máte skoro až vizuální orgasmus a chcete si ten záběr zkopírovat do svého PC a dát si ho na pár dní aspoň jako spořič obrazovky. A pak je tu třeba zimní krajina s vichřicí, která je natočená tak, že jí skoro až cítíte, prostě působí tak krásně a do jisté míry i realisticky! No a pak jsou tady souboje, už ten první je senzační a kamera si opět hraje, je neskutečně dynamická, předvádí vše z nečekaných úhlů a já vzpomínám na hlavní důvod, proč se mi vlastně tak líbil seriál. O tom, jaký je souboj poslední, se ani bavit nebudu, závěr samotného filmu je po stránce akce, dynamiky a estetiky na úrovni toho nejlepšího ze seriálu a díky levelu obou soupeřů působí snad ještě víc šíleně a efektivně. Konečný souboj byla 5* podívaná! Vlastně asi celá animace a hudba by za mě byla na 5* (i když je tu jedna část, kde musím přivřít obě oči, pro ty co již viděly řeknu jen SPOILER ruce a chapadla SPOILER END). Co ale už taková pecka není je ten zbytek. Ze začátku a snad i na konci jsem měl z filmu dojem, že si někdo myslí, že čím víc budou postavy křičet a brečet, tím snáz jim všechny ty silné emoce uvěřím. OK, dělá to tak spousta shounenů, ale tady to byl na začátku a na konci fakt extrém a u mě osobně se kýžený účinek bohužel nedostavil. Necítil jsem to ani z poloviny tak silně, jak bych si přál a jak bych díky všemu tomu křiku a breku cítit měl. Možná jsem s přibývajícím věkem cynik a nebo možná opravdu nefunguje to, co se mi mnozí snaží namluvit posledních pár let - tedy že čím hlučnější, tím lepší (vtipnější, dramatičtější, smutnější = emotivnější)! Kromě starých známých, kde milujete Nezuko, protože jako jediná má roubík, tu máme v popředí jednoho z řad Hashirů, co má tolik energie a entuziasmu, kolik má síly v hlasivkách (takže asi proto je to opět o level víc uřvané) a ze začátku na mě působil takovým tím dojmem ukázkového idealistického hrdiny, který se pořád směje a dokud neusne, tak snad ani nemrkne (pamatujete třeba na Miria z Boku no Hero Academia - same feel!). Pak jsou tu hned dva záporáci s tím, že první dostane prostor, ale nějak mi tam chybí zajímavější uzavření jeho příběhu, složitější a sympatičtější motivace, přeci jen v seriálu byl každý záporák i tak trochu k politovaní, tenhle mi byl buřt. Druhý se zase zjeví bez jakéhokoli antrée a tak jeho příchod působí tak nějak, nebudu říkat divně, protože něco podobného v tu chvíli vlastně očekáváte, takže jde spíš o klasické shounen klišé, kdy si jen uvědomíte - to jsem čekal... A to samé (žádné překvapení) přijde i u samotného finále, kdy navíc opět u mě ta hlasitost všeho prostě nezabírá, snad zase až na jeden moment (nápověda pro ty co již viděli SPOILER You're a coward!!! SPOILER END). Celkově jsem rád, že jsem si počkal na HD verzi, na cokoli dalšího ze světa Demon Slayera (hlavně druhá řada seriálu) se pořád těším, ale stejně jako u seriálu jde pořád především o to blýskavé pozlátko, ta řemeslná práce s grafikou, kamerou, nebo hudbou, co mě tu tak bere. Obsah toho obalu je však jen trochu lepší průměr. Osobně mě potěšilo, že Zenitsu tu nedostal až tak moc prostoru a když ano, tak byl v "cool modu". Zklamalo celkově málo Nezuko... 7,5/10

plakát

A Channel: The Animation (2011) (TV seriál) 

Rozhodně mi nepřijde, že by byl A-Channel v rámci svého zařazení (roztomilá školní dívčí komedie) jen pouhým šedým průměrem. Máme zde fungující a velmi dobře skombinované postavy, jejichž typy osobností mě vyhovují snad v každém obdobném seriálu. Především Run je tím charakterem, který v těchto konceptech mám velice rád a který mě dokáže spolehlivě pobavit svojí naivitou a bezstarostností (někdy až hloupostí), ovšem i Tooru má své kouzlo, moc toho nenamluví, ale je roztomilá a zábavná zároveň (navíc už od dob Kuchiki Rukie a třeba i takové Rurumo mám v anime pro drobné dívky s krátkými vlasy jistou slabost). Ovšem ani Nagisa nebo Yuuko (nebo i Yutaka a Miho, či celý učitelský sbor) nejsou nevýrazné a také dokáží překvapit a potěšit. Zkrátka složení a charaktery postav mi tu sednou a díky tomu jsem se ani jeden díl nenudil a jejich interakce se mi jednoduše líbila. Samozřejmě je to skečová komedie bez nějakého zásadního velkého tématu na pozadí, spíš jen se společným zaměřením pro konkrétní díl, ale to v rámci žánru není ničím zvláštním a pro dobrou relaxaci a pobavení tohle vlastně v klidu stačí. Zvolená témata nejsou také nijak překvapivá, většinou jde o dost obyčejné věci, včetně všemožných klišé (třeba plážový díl), ale díky vzájemnému působení dívek a jejich povah šlo u mě o podívanou hodně zábavnou a milou (i když ne nějak originální) s docela dobrými vtipy. Kromě skvělých postav, slušného humoru a průměrných příběhů je tu ještě jedna věc, která u mě osobně ovlivňuje celkový dojem a která způsobila, že jsem dal tomuto seriálu momentálně přednost před dokoukáním K-ON!! a to je hudba. Po pravdě mi celý tento seriál hudebně (nejen opening a ending, ale i celková doprovodná hudba) hodně sedl a mile mě překvapily i ty písně, které se objevují ke konci skoro každého dílu (ale pozor nejde o ending) a doprovází nějakou zábavnou koláž záběrů na dívky v různých činnostech (jde o zrychlené přehrání některých událostí, třeba společné zábavy, vyobrazené někdy pouze statickými záběry na nejrůznější činnosti, které během tohoto časového úseku proběhly, doprovázené různou hudbou). I animačně se mi to celé líbilo. Prostě na mém metru spokojenosti, který měří, jak moc jsem se u anime pobavil, jak dobře jsem se u něj zrelaxoval a který odvozuji podle četnosti a intenzity přiblblého a sladkého úsměvu na svém obličeji se u A-Channelu dostávám na nějakých 7/10. Je to horší než Azumanga, Skicák, Jahodové Maršmelou, Aria a mnohé další, ale zase mě to bavilo třeba víc než takové Lucky Star (které je milé, ale nesedí mi moc jeho humor) a tak mám asi jasno a za mě A-Channel mezi šedý průměr nepatří.

Reklama

Reklama