vitac.

Komentářem pokryju celou trilogii, zdá se mi zbytečný psát ke každýmu z filmů zvlášť. Meiji kenkaku romantan (jednička) je taková moc hezká pohádka, která může fungovat zcela samostatně, bez dalších pokračování. Všechno je nalajnovaný, s jasně definovaným zlem, bez zbytečných dějových odboček. Ale ono to vůbec nevadí, protože tahouny jsou perfektní samurajská akce (skvělá choreografie, přehledná), vizuál, hudba a hezká tvářička hlavního hrdiny. Holky musí být nadšený, když i mně se líbil:) Děj se odehrává asi tak v letech 1867 (jednička) a 1878 (dvojka, trojka), takže je to takový velmi odlehčený steampunk (bezbolestná:), bitevní loď, ...) s fantasy stylem boje s katanama. Záporná strana je spíš legrační, taková nekňubovská, než že by z ní šel děs - do tohoto světla ji staví i přehrávání herců a zvolená hudba během chvil, kdy jsou na scéně. U "mlátičky" jsem se takhle parádně nebavil od... asi od Kick-Ass. Kyôto Taika-hen (dvojka) rozjíždí komplexnější příběh, mnohem víc ponurý, proti serióznějšímu nepříteli. Trpí tím, že slouží v podstatě jen jako příprava na finále, kterým je Densetsu no Saigo hen (trojka). Dvojka je tak nejslabší částí trilogie, hodně roztahaná, s menším počtem akčních scén. Ani hudební doprovod neudržel kvalitu jedničky a to se nespravilo ani ve trojce. V té se ale naštěstí vrací hromada vynikající akce a závěrečná gradace, takže vše je opět v pořádku:) Postupně bych dal čtyři, tři, tři a půl hvězdičky a rozhodně doporučuji jako výživnější alternativu k americkým nechci-přemýšlet-chci-se-bavit akčním popcornům.

Ach jo, jak rád bych dal tomuto sympatickému filmu čtyři hvězdičky, ale kvůli zachování čistoty svého svědomí zkrátka nemůžu... Když pominu některé lehce krkolomné části scénáře (který je však celkově dobrý a předem ne úplně lehce odhadnutelný), tak největší neštěstí spatřuji v tom, že autoři neodolali pokušení divákovi ke konci vše explicitně a do puntíku vysvětlit. To se prosím u tajemných filmů nedělá! Točit Panenku já nebo David (Lynch), divák by musel dávat pozor, jaký tvar má popelník položený na stole v hlavní společenské místnosti horské ubytovny:) Zda třeba příslušník právě supí kolem dřevěné boudy v nejlepší kondici, nebo ohořelých dřevěných trosek, či jestli je dívka oděna v bílém, modrém, béžovém,... atd. Kdo je nepozorný, nepřemýšlí, případně oboje, jen ať pěkně ostrouhá, žádné slitování s takovýma, můžou se dívat s popcornem pod nohama na couvající tryskáče v Avengers:) Jinak, jak jsem již zmínil, příběh je fajn. Pastýřská legenda o (na ďáblovi vyškemrané) panence je zasazena do nádherných alpských kulis a kamenné vesničky jako ze středověku. Mlha se líně převaluje (respektive "by se líně převalovala" - nebýt tyhle náladovky zrychleně:)) po strmých srázech a noří se do bezedných strží... prostě atmosféra perfektní. Také je výborně dokreslená hudbou, která velmi prsopívá napětí, podobně jako krásná (a zbytečně nežvanící!) Roxane Mesquida v hlavní roli:) Ačkoliv tento komentář už píšu trošku v žertovném duchu, je film svým způsobem hodně smutný a hluboce dojemný, i to mu u mě slouží ke cti. Stejně jako zapojení absintu:) Takže líbilo, tři a půl hvězdičky.

Velké drama na malém plácku doslova utopeném mezi vysokými domy uprostřed velkoměsta. Někdo se schovává (nebo vyrovnává svým vlastním způsobem s minulostí) v klášteře v horách, někdo v karavanu stojícím na právě zmíněném plácku... Na horách člověka slunce oslepuje odrazem od nekonečně mnoha bílých plošek sněhu, ve městě od někonečně mnoha okenních tabulek (nebo jedné konkrétní). Zkrátka, je to podobné. Ale poctivé rozjímání, a je jedno kde, vyžaduje pravidelný režim a každodenní rituály - běda tomu, kdo do nich zasáhne a naruší je, ať už je to pán či kmán! Přesně to se na stalo. Poetika (ne nepodobná hrabalovské) a čas rozjímání musí ustoupit ostrému duelu (ne nepodobnému souboji v prašnému westernu) o bytí a nebytí. Ovšem i během války nezapomínáme na naši slabost pro baskytary, auta a ženy:) Provedení není co vytknout, takže tu máme zase po čase jeden opravdu krásný film za čtyři a půl hvězdičky.

Silné téma nejtěžší jaderné havárie v historii lidstva je zpracováno notně roztahaně a často mi při projekci přicházelo na jazyk slovní spojení "televizní film". Přitom události oněch několika posledních dubnových letních (nevím, zda tím distributor v oficálním textu upozorňoval na to, že tehdy mělo být v Pripjati krásné počasí, nebo snad na fakt, že ve Svazu evrops... sovětských socialistických republik bylo léto pokrokové a začínalo tam prostě dřív:)) dnů roku 1986 jsou podány dobře a lehce mrazivě, z perspektivy několika obyčejných obyvatel, které režim neinformoval buď vůbec, nebo jen nedostatečně. Jenže jejich další osudy nejsou příliš zajímavé a tápal jsem i v jejich přesném časovém usazení. Olga Kurylenko svou postavu nehraje špatně (překvapivě) a v druhé polovině filmu toho krom jejího "bloudění" Zónou a v jejím stínu moc nabídnuto nebylo. I přes tyto nedostatky mě ale film dokázal oslovit. Jednak dobře zachycenou atmosférou živého i mrtvého města a svojí jemnou lyrikou. Především mě ale téma černobylské havárie zajímá a toto je vůbec první hraný film (dokumentů je - byť různě kvalitních - dostatek), který jsem o něm měl možnost vidět. Jinak bych nejspíš šel s hodnocením ještě o hvězdičku níž... Pozri sa tam na ten požiar. No nie je to prekrásne... Hej je to skutočne nádhera. Pripime sa na túto prekrásnu noc. Dobre. Musím vám povedať, ten vietor je teda čerstvý. A obloha žiari hviezdami.

Po drtivou většinu stopáže krásný dokument o životě v lesích mírného pásu, plný fantastických záběrů přirozeného chování nic netušících lesních tvorů (převážně zvěře a ptactva, občas i hmyzu). Se smyslem pro detail, nad kterým někdy zůstával rozum stát. Jenže naneštěstí místo objektivního komentáře bez negativního citového zabarvení v pozdějších fázích časové osy příběhu - nedávného vývoje lesa a ústupu jeho rozlohy s růstem kvality života člověka - sklouzne film k ekologistické propagandě a pokryteckému sypání si popela na hlavu za to, že si vůbec dovolujeme žít a využívat zdrojů, které kolem sebe nacházíme. Jasně, Paříž zbořit a vrátit lesu...:) To je ohromná škoda, jinak by nebylo co vytknout. Tak proto nakonec jen tři hvězdičky, ale např. pro rodinu s dětmi a dovysvětlujícím komentářem posléze je Les saisons výborným vyplněním volného večera. Po dlouhé době jsem viděl film s dabingem (v provedení Tomáše Hanáka), no... u dokumentu a s takto nízkým počtem slov se to dalo přežít:) (Kino Scala, ČSFD projekce, 9. 4. 2016.)

Sotva půl hodina po filmu a jsem strašně zklamanej. Ani si snad nebudu dělat legraci z toho, že jsem právě ohodnotil svůj osmistý 88(.) film... A přitom cca 109 ze 110 minut bylo výborných, plných "nekorektních" vtipů jako vystřižených z Německé sody. Vyvážený mix jednoduššího a prvoplánového blitz humoru s humorem vyžadujícím jistou historicko-kulturní orientaci - na své si tady přijde asi každý. Co se legrace týče, na tu je EIWD opravdu velice bohatý. Ovšem nejde jen o ni, dějem se prolíná hned několik více či méně zajímavých rovin. Živost mu také dle mého dodává přepínání mezi lehce dokumentární nebo, řekněme, reportérskou formou vyprávění, především při setkávání se s lidmi při Hitlerově "turné" po Německu, klasickým filmovým sledováním příběhu a vystoupeními viděnými z obrazovky, v televizních pořadech. Předlohu jsem nečetl (přiřazuji na seznam:)), ale jestli tomu dobře rozumím, tak se od ní film odklání v momentě "začátku svého nátáčení". Nic proti, to se mi líbilo, nepůsobilo to zde špatně nebo příliš šroubovaně. I explicitně řečenou "hlavní myšlenku" v jedné z posledních scén bych přežil, přestože není úplně přesná. Celý zážitek mi ale zruinovalo pár desítek sekund během závěrečných titulků. Film se tím dopustil přesně toho, co z velké své části kritizoval! Když tenhle finální podraz v sobě maximálně ututlám, dám tři hvězdičky. Je mi líto dát jinak nadprůměrně dobrému filmu méně. Ovšem skončit dřív a hlavně s hlavou vztyčenou... bylo by to bez problému za čtyři. (Kino Blansko, 24. 3. 2016.)

Těžko podle mizerné a prázdné předlohy neudělat mizerný a prázdný film. Zatímco první dvě Zuzaniny knihy se (se sestupnou tendecí) nějak přelouskat daly, třetí už jen se zatnutýma zubama a silným odhodláním, a přesto právě z té Hollywood vycucne dva filmy?! Je na bíledni, že šlo o finanční kalkul. Jenže já za zbytečné komentáře placený nejsem, tak sfouknu oba díly v jednom, hm?:) První - nuda a šeď ve sterilním zpracování. Mírný závan zájmu jsem pocítil při lukostřelbě na bombardéry, to se povedlo na plátno převést hezky:) Velmi slabé dvě hvězdičky. Druhý - lepší, méně rádoby moudrých keců a konečně taky nějaká akce, v podzemí dokonce hodně dobrá. Slušné dvě hvězdičky. Pro oba díly platí - instatní, nepříliš zábavná zábava, která rychle vyšumí a narozdíl od prvních dvou filmů (které by mi náhodně po letech vidět nevadilo) jen na jedno použití.

Kdyby zápletka nebyla tak neuvěřitelná... Ale i kdybych k ní přistupoval jako k formě básnické licence a fakt, že zde muž nepozná/nechce poznat svoji v podstatě jen mírně pozměněnou manželku, bych bral jako nezvratnou premisu, o které se dál prostě nepřemýšlí, pořád je ve filmu tolik dalších momentů, které nepřehlédnutelně drhnou. Takže se stále nemůžu ubránit dojmu, že forma výrazně zvítězila nad obsahem. Mně se obzvlášť líbila zvuková stránka filmu, ani tak nemyslím hudbu (přestože se také podařila), jako spíš zvuky a ruchy z okolí (cvrlikání ptáků, ševel listí, anonymní kroky a hlasy za oknem) střídané tíživým tichem. Ani nahlédnutí do poválečeného Německa není úplně časté, škoda jen, že bylo příliš vidět, že o to tu moc nejde... Phoenix ve mně zkrátka zanechal rozporuplné pocity a několik otázek, které (ne)příjemně dráždí (jak došlo ke zranění hlavní hrdinky?, věděli ostatní členové "uvítacího výboru", koho ve skutečnosti vítají?). Takže za zpracování a tuhle provokativnost tři hvězdičky dám, i když mě film dost často štval a několikrát jsem doufal, že se ozve nečekaný výstřel a bude konec:) (Kino Art, 10. 3. 2016.)

Seriál mi byl (věřím, že v dobré víře:)) doporučen, sám bych se do něj nepustil. Sice doporučení se týkalo až druhé série, ale já jsem samosebou metodicky začal od první a hodnotím po jejím konci (a dvou dílech druhé návdavkem). Mám moc rád víno, ještě raději mám kraj okolo Pavlovských vrchů, takže... ano - záběry na oblíbená místa potěší, jenže zbytek je jakási karikatura smíšená s reklamou (i špatná reklama je reklama). Herci mi tolik nevadí, je to tak půl na půl mezi tím, co v naší kotlině snesu a nesnesu, ale tak tragický scénář (většinou) z tak atraktivního prostředí, na to člověk musí mít olbřímí negaci talentu (jméno Kolečko si budu dobře pamatovat...). Polovina zápletek je trapná, průhledná, postavami se smýká jako loutkami ve vichřici... A ta (k)řeč, kterou se v seriálu hovoří, ta se používá, prosím, (k)gde!? Hudba - mizérie, úspěch písně Víno od Chinaski u širokého publika je nezpochybnitelný, ale to je vše, za šestnáct dílů čtyři bídné motivy pořád dokola!? (Mimochodem, Kiss jsou metal;) Haha :P) No, při představě, že bych u toho ještě musel sledovat bloky reklam... Fuj:) Ovšem posledních několik dílů jsem shodou okolností sledoval posilněn přibližně půl litry opravdu dobrého svatebního vína (přece je nenechám zkazit:)) a zážitek byl mnohem lepší... Ale to přece nemůže být podmínka nutná, i televizní seriál by se měl dát bez dalších psychických následků dát zvládnout ve střízlivém stavu:) Avšak abych jen nehaněl (a vyjma efektu závěrečného alkoholového opojení) nějak odůvodnil svoje celkem vysoké hodnocení (dvě hvězdy dostalo ode mě např. i Penny Dreadful) - občas se vtip podaří, na "masovou zábavu" to mohlo dopadnout i hůř (o Vánocích jsem u rodičů viděl jeden díl Ulice a Růžová záhrada je prý ještě o třídu "lepší":)) a viz opět úvod mého komentáře... Dvě hvězdičky u mě znamenají "nic moc" - za podmaz k přípravě večeře a jejímu zdolání je to tak akorát. Osobně bych doporučil o nějaký ten pátek starší, ale mnohem kvalitnější seriál Putování za vínem. Ten stojí za to vidět v klidu a člověk se u něj mnohdy i něco nového dozví. 14. 3. 2016 - druhá série je ještě slabší.

Dobrý film, který nechá nahlédnout pod pokličku zajímavé (a pro mě nové) soutěže. Těžko se vyjadřovat k ději, abych nevyzradil zbytečně moc a nepokazil tak dalším zážitek... Tak snad aspoň obecněji - silně dramatických momentů, až by se vám zatajil na chvíli dech, jsem přiliš nenašel. Ne že by tu potencionálně nebyly - myslím však , že je šlo vygradovat lépe. Síla moře je z filmu slušně cítit, ale ne tolik jako například v All Is Lost. Pěkně je zachyceno odtržení hlavního hrdiny od svých blízkých a vůbec vztah na dálku s nimi (jen pro zajímavost, současný rekord závodu je cca 78 dní, ještě na konci 90. let to bylo přes 100 dní - takže ne úplně krátká doba k osamělému rozjímání:)). I finiš se podařil - toho se člověk občas bojí - a cestou k němu jsem byl stále udržován v příjemném napětí, jak se vše nakonec vyvine... Celkově jsem spokojen, mám pro cestování vlastními silami, souboje s přírodou, živly a osudem slabost, a když je to ještě sólo, tak o to větší. Sám jsem nezažil euforičtější pocit, než porazit pár set kilometrů (pravda, na souši) a dostat se do vytyčeného cíle, takže si dokážu dost dobře představit, jaká extáze to musí být po obkroužení celé Země... a tento film mi to částečně umožnil se závodníky prožít. Hezké tři hvězdičky.