xpaja

Filmová adaptace románu Mlýn na ponorné řece A. Technika. Po vizuální stránce naprosto dokonalé (vč. K. Chadimové). Krom skvělé kamery vyniká i hudební doprovod. Vláčil dokázal precizně vykreslit tajemnou a mrazivou atmosferů, v tom je nejen v českých luzích a hájích nedostižný. Přiběh filmu,odehrávajícího se uprostřed horkého a extrémně suchého léta, je vcelku jednoduchý. Pojednává o vzájemném boji zaslepené církve a světské moci zosobněné postavou Macháčkova kněze a rozumem obdařeného mlynáře . ---== 95% ==---

Devitiletý Eero je, stejně jako tisíce dalších dětí, po po vpádu rusů do Finska poslán do bezpečí neutrálního Švédska. Jeho nová matka se cítí vina smrtí své dcery a tak se vnitřně brání vytvořit si vztah k jinému dítěti. Přijetí Eera z její strany tak není nejvřelejší. Postupem času k sobě nachází cestu a Eero si ke své náhradní matce vytvoří silnější pouto než k té skutečné. Film provází skvělá hudba a především úžasná zelená severská krajina. ---== 95% ==---

Životní výkon Nicka Nolteho a rozhodně nejlepší adaptace Kurta Voneguta. I když musím přiznat, že síla předlohy táhne formu zpracování nahoru. Howard W. Cambell jenž pracuje jako americký špion, ale svou agitátorskou činností udělá pro třetí říši více užitku než by kdy mohl přinést špionáží Spojeným státům. Muž jehož jediným pozitivem v životě byla jeho životní láska, kterou záhy ztratil a jenž je všemi považován za někoho jiného, než kým ve skutečnosti je. Muž který je vláčen osudem a místo aby byl oslavován jako hrdina, je stíhán ranou za ranou. Závěrečná scéna je jednou z těch na které nelze zapomenout. Za slabší pasáže dávám ---== 90% ==--- .

Po vizuální stránce naprostý skvost, navíc doprovázený nádherou hudbou. Musím se přiznat, že jsem od tohoto filmu moc nečekal, ale o to více mě pozitivně šokoval. I ten námět je perfektní, jen by si možná zasloužil trošku více propracovat. Narozdíl od většiny ostatních filmů na téma pomsty, kde jde především o likvidaci fyzickou. Kokuhaku nabízí pomstu opravdu promyšlenou, pomalou a krutou. Psychická bolest dokáže být daleko horší než jakékoli fyzické utrpení a toho si byla slečna Moriguchi vědoma. Film ve své podstatě není nijak hutný a jen pro vyvolené intelektuály. Naopak, jde o pomstu z pohledu více zůčastněných. Kde každý z nich formou monologu vydává své svědectví a vše je pro jistotu ještě zpomaleno. Divák tak vše pochopí a nemusí nijak namáhat své mozkové buňky. Po skvělém úvodu je film ve střední fázi možná až moc roztahaný a ztrácí dech, závěr je pak velmi silný, možná až přehnaný (výbuch po zpátku). Pro neznalého evropského diváka může být nepřijemná jakási naivní logika se kterou je film poslepován a také neustálá snaha o emoční vyhrocení jednotlivých scén. Ale to je asijská kinematografie a jejich způsob myšlení. Přesto film není nijak dojímavý, spíš jen chladně klouže po povrchu. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, naopak. Ani ty slabší části mě nijak neurážejí. Aspoň jsem se mohl soustředit na to uchvacující vizuálno á la Max Payne. Díky té obrazové nádheře mi to ani nepřišlo tak depresivní a po skončení jsme byl spíš pozitivně naladěn. Dávám --- == 90% == --- .