Agatha

Dá se říci, že Hotel Bertram přesně odpovídal mojí představě při čtení knížky. Staromódní hotýlek, který je okupován milovníky zašlých časů svého mládí, kde se čaj podává tak jak má a zákusky chutnají přesně tak jako kdysi. A v krbu neodmyslitelně hoří ohěň za doprovodu rozhovorů starých dam. Jednou z nich je i naše známá slečna Maprlová, která si zde dopřává jednoho z mála povyraženích. Záhy si však začne všímat zdánlivě nesouvisejících podivností, které se v hotelu odehrávají. Docela mile mě překvapil samotný úvod filmu, kdy současně vlakem přijíždí slečna Marplová a letadlem přilétá energická a světaznalá Bess Sedgwicková, kterou skvěle zahrála Caroline Blakiston. Působilo to celkem pompézně a dramaticky, skoro jako entrée na velkém plátně. Pak se to tak pěkně usadilo a tvůrci se snažili celkem věrně držet knihy. Jediné co mě trochu zklamalo byl opět slabší konec. Alespoň si slečna Marplová mohla před odjezdem s inspektorem Davym podat ruku, když jim to spolu tak pěkně šlo. Skvělá adaptace. 80%

Na začátku jsem se zhrozil ústřední dvojice jedoucí v autě, silně přípomínající Kena a Barbie, ale první dojem se docela rychle změnil a John Moulder-Brown mi spíš začal přípomínat Brada Pitta :-) S Geraldine Alexander tvořily na plátně pozoruhodně vyvážený pár a jednoduše mě bavili. Předlohu jsem zatím nečetl a tudíž jsem byl dost překvapen jak moc se liší toto zpracování a novější s Geraldine McEawn. Tentokrát mě bavilo snad všechno, herci, scénář, režie a mj. i nádherné zahrady a zákoutí plné šťavnaté trávy a krásných květin - ale tak akorát, žádný pestrobarevný kýč. Slečna Marplová se zde opět projevila jako zvědavá babi všetečka plná účasti, ale působí velice mile, takže se snad na ní nikdo nemůže ani zlobit. A přesně takový dojem jsem měl z této postavy i při čtení knížek. Dosud jsem považoval za nejlepší slečnu Marplovou Geraldine McEwan, ale po 6 epizodách se začínám i já přiklánět k Joan Hickson, ke které jsem zpočátku choval malou nevraživost - a vůbec nevim proč. Jediné co mi trochu vadí na všech epizodách je celkem rychlé a tak trochu odbyté rozuzlení. Pár vět na vysvětlení a je konec. Myslím si, že občas by tomu slušel nějaký ten flashback nebo rozsáhlejší přiblížení pohnutek pachatele. Ale jinak velká spokojenost. 85%

Tento legendární film či spíše film, jehož natáčení a uvedení se stalo legendou, jsem si naplno vychutnal až po shlédnutí neméně vynikajícího seriálu Feud, který je zábavnou a tak trochu smutnou sondou do historie celé Baby Jane od začátku až do konce. Bette Davis a Joan Crawford.... tolik krásy, tolik filmů, tolik slávy a úspěchu a tolik vzájemné nenávisti. Přesto to spolu na nějaký čas vydržely, jedna druhou akceptovaly (jak inspirativní) a mohl tak vzniknout film, který by s jiným obsazením stoprocentně zapadl do prachu filmového fondu jako tisíce dalších. Ale nestalo se, mělo to tak prostě být. Myslím si, že právě díky Baby Jane se tyto dvě tak rozdílné herečky a bytosti staly nesmrtelnými. Už jen kvůli tomu stojí tenhle snímek za pozornost a nedovolil bych si hodnotit níže.

Pro tento díl je hodně specifická chůze :-) Hodně se tu chodilo a pobíhalo odněkud někam a jaksi nezbyl čas pro herce, kteří by mohli něco rozehrát. Celkově to na mě působilo dost kostrbatě a chyběl tomu spád. A řekl bych, že tomu chyběly i emoce. Bohužel scénář tomu moc naproti nešel a ani obsazení se mi moc nezamlouvalo. Polly Adams hrála zamilovanou asi poprvé v životě, protože topornější být nemohla. O jejím nápadníkovi se dá říct to samé. Robert Lang jako nerudný plukovník Protheroe odešel ze scény ještě dřív než stihl být opravdu protivný a herečka hrající jeho dceru byla též jalová. Zachránila to jedině slečna Marplová, která vyšetřuje zločin takřka na prahu svých vlastních dveří. Její kočkování s nesympatickým inpektorem Slackem bylo na celém snad nejzábavnější. Mimochodem Joan Hickson byla za svůj výkon nominovaná na cenu BAFTA jako nejlepší televizní herečka... Škoda, kdyby šel scénář místo toho věčného "chození" více do hloubky a zaměřil se na hlavní aktéry, tak to dopadlo o dost líp. To se myslím daleko více podařilo v adaptaci z roku 2004 s Geradine McEwan. I když byl možná závěr oproti předloze trochu pozměněn a více vygradován, působilo to rozhodně uvěřitelněji a citlivěji. Dodnes si pamatuji šibalskou Rachael Stirling hrající manželku kanovníka , výtečnou Janet McTeer jako Ann Protheroe a jejího nesnesitelného chotě, kterého hrál Derek Jacobi. Novější zpracování u mě tentokrát vyhrává. 65%

Kapsu plnou žita jsem kdysi četl, ale v paměti mi nezůstalo téměř nic. Televizní zpracování s nudnou Julii McKenzii jsem ke svému nynějšímu zjištění také viděl, ale z něj si nepamatuju už vůbec nic. Tuto adaptaci si ovšem budu pamatovat dobře a určitě se k ní ještě vrátím. Nejen kvůli znamenité Joan Hickson, která mě každým dílem baví čím dál víc, ale i povedené zápletce, díky níž se podařilo vystavět temnou atmosféru a fungující napětí. Herci ve vedlejších rolích jsou také zajímaví, především Tom Wilkinson jako inspektor Neele nebo hospodyně ztvárněná Selinou Cadell, která si o 15 let později zahrála nehezkou a všetečnou sestru Dr. Shepparda ve Vraždě Rodgerda Acroyda. Timothy West jako hlava rodiny, ďábelsky zahrál svou otravu. Nutno dodat, že ze čtyř viděných epizod jsem se bavil nejvíce. 90%

Po Mrtvé v knihovně další třídílný přepis s více něž 150 min. stopáží, ale tentokrát mi to přišlo adekvátní a velmi povedené. Jediné co mě zklamalo byla odfláknutě natočená poslední vražda a i ten konec se mi zdál moc rychlý a zmatečný. Kdybych neznal předlohu a neviděl novější zpracování, tak se asi trochu ztrácím. Ale možná je to jen můj dojem. Jinak tleskám celkovému zpracování. Tentokrát jsou opravdu i vedlejší postavy dobře zahrané. Můžeme vidět mladinkou Samanthu Bond - pozdější Lady Rosamud z Panství Downton, servírku moc pěkně zahrála Liz Crowther, pobavila i Elaine Ives-Cameron jako kuchařka a Ursula Howells si svou slečnu Blacklockovou velmi užila. Potěšilo mě, že policie tu nehraje takové ty natvrdlé druhé housle, jak tomu obvykle bývá, ale snaží se opravdu něco vyšetřit. Společné scény uhrančivého inspektora Craddocka (John Castle) a všudypřítomné slečny Marplové jsou uchu lahodící a vyšperkované do detailu. Joan Hickson svou roli hraje tak jako by nic, ale skrývá se za tím mnohé, a je vážně kouzelná. 85%

Není kouře bez ohýnku se paní Christie opravdu povedlo a sama ho označila za jedno ze svých nejoblíbenějších. Filmový přepis se povedl také. Oproti Mrtvé v knihovně je zde o třetinu kratší stopáž a celkem to prospělo. Nevím jestli to bylo účelem tvůrců nebo to tak v Británii prostě mají, ale obsazení některých vedlejší rolí je opravdu ukázkou kreativity "matky přírody"... Jeden hezčí než druhý ;-) Ale možná, že jsme moc zhýčkaní Hollywoodem s jejich večně krásnými a mladými umělci. Naopak britský "naturel" tomu dodává přirozenosti a jistý díl povzbuzení, protože je dobré vědět, že vzhled není na překážku :-) Horší už to ale bylo s hereckým talentem - někteří působili hodně toporně neřkuli ochotnicky. Na hlavní hvězdu Joan Hickson se ale kouká moc pěkně, je vidět jak obrovské zkušenosti měla již za sebou, když přišla její nejslavnější role. Její hlasový projev působí tak umírněně a rozvážně, a přitom není ani nudný, ani strojený. Prostě paní herečka. 75%

Tak vám nevim, zrcadlo to nastavilo nepěkné, ale že jsme národ debilů a vychcánků to už vim dávno. Nevim proč bych na to měl koukat ještě ve filmu. Ale kvůli Jihlaváku Havelkovi jsem tomu chtěl dát šanci. Herci samozřejmě výborní, technicky bez námitek, ale už ten samotný námět mě nebaví, ačkoliv se konečně snaží jít jiným směrem. Pár úsměvných a hodně absurdně pravdivých okamžiků to mělo, ale nic z toho mě nepřiměje se na to podívat ještě jednou. Snad jen v divadle, tam by se mi to líbilo víc. A jen tak na okraj - lituji každého "normálního" vlastníka, který musí obdobnou schůzi absolvovat.

Jestli je předloha tak skvělá jak se o ní traduje, tak do filmu se toho podařilo přenést opravdu pramálo. Chtěl jsem vydržet do konce snad jen z úcty k Elišce Balzerové, ale chvílemi to byla muka. Bylo to cukrkandlové, herecky teatrální, bez atmosféry a až na pár úsměvných vtípků bohužel i nudné. Hudba, skládající se z jedné, stále se dokola opakující se smyčky, mě po krátké chvíli vyloženě vytáčela. A titulková písnička byla tragická. Asi se moc tlačilo na pilu nebo to chtělo jiného režiséra. Zlatá Tátova volha.

V Británii i jinde velice oblíbené a snad až legendární adaptace slečny Maprlové s Joan Hickson jsou u nás takřka neznámé. Snad kdysi v 90. letech je vysílala ČT, ale kdo by si to pamatoval. Snad jen milovníci Agathy Christie neúnavně pátrající po různých adaptacích jejího díla mohou oživit takřka zapomenutou televizní sérii, která na DVD vyšla snad jen na ostrovech. Ale dobré duše jsou stále mezi námi a tudíž si můžeme lecos najít a dohledat ;-) V záplavě krvelačných kriminálek, které se neustále rojí jako sarančata, působí tato relikvie z konce minulého století jako jejich neotesaný prapředek, ale při bližším pohledu si ji musíte zamilovat stejně jako diváci v době své premiéry. Má to svou atmosféru, navzdory klidnému tempu jež zajišťuje dlouhá stopáž - více než 150 minut je na adaptaci útlé knížečky snad až příliš. Ale Agatha to napsala dokonale, tak proč se jí nedržet a předělávat jak se to částo stávalo v novější verzi s Geraldine McEwan. Joan Hickson je sice daleko rezervovanější ve svém pojetí slavné slečny Maprlové, ale nakonec si ji prostě musíte oblíbit. Podmanivý je i ústřední hudební motiv a vůbec - celkové zpracování se v mnoha rysech podobá slavnější sérii Hercule Poirot s Davidem Suchetem. 70%