PaTeXx

Fantastické finále s důkazem, že i Rust má nějaké emoce. Někomu se to sice nelíbí, ale mě to dokonce dojalo. Pizzolatto je génius. "It's just one story. The oldest." "What's that?" "Light versus dark."

Jsem rád, že se dvojka dala zase dohromady, ale už teď vím, že ten duet otravných negroidů mě bude dost srát.

Přijde mi, že se toho dozvídáme moc a ještě k tomu šíleným tempem. Pomalu to ani nestíhám všechno vstřebávat, stejně jak tu kundu Margaret.

Už od začátku epizody byla atmosféra neskutečně temná, až jsem měl obrovský strach, že se něco stane, nebo že se dozvím něco, co nechci. A když začal McConaughey filozofovat o časoprostoru a dimenzích, hned mi naskočily flashbacky z Interstellaru.

V posledních deseti minutách jsem se ani nenadechl. Neskutečný kinematografický zážitek.

Tenhle seriál má všechno, co potřebuje. Fantastické herecké výkony, atmosférická hudba a o tom střídání dvou časových období ani nemluvím. "...and like a lot of dreams... there's a monster at the end of it."

McConaughey a Daddario jsou bytosti s darem od boha. I když každý s trošku odlišným darem.

Parádní pilot. McConaughey jen kypří charizmatem a kombinace s Harrelsonem funguje na jedničku.

Celkově byla druhá série o chlup lepší než první. Líbily se mi případy (byť jen dva, ale aspoň pořádné), ale tentokrát mi trošku zavazel Johnův vedlejší děj ala starání se o teenku z porna. A Alice tomu hodně chybí.

Vynikající zakončení s zatím asi nejlepším antagonistou v seriálu. Tohle byl pravý boss.