Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Drama
  • Animovaný
  • Pohádka

Recenze (730)

plakát

Valerie a týden divů (1970) 

20% — Dvakrát jsem se pokusil tento film pochopit a dvakrát se mi to nepodařilo. Jaroslava Schallerová je ve svých třinácti letech nádherná, ale to je tak všechno. Výtvarná stylizace je na vysoké úrovni, ale bohužel je tu na úkor příběhu, který je prapodivný, zmatený, nepřehledný. Když vás nudí film, který trvá všehovšudy necelou hodinu a čtvrt, je něco špatně.

plakát

Boží mlýny (2021) (TV seriál) 

30% — Průtokový zabíječ času bez hlubší myšlenky, kdy po shlédnutí posledního dílu si již ztěží vzpomenete, o co šlo v těch předcházejících. Navíc na rozdíl od prvního dílu, kdy hlavní hrdinové pouze vyvolali nenávist mezi dvěma skupinami padouchů, kteří se pak postříleli navzájem, se s postupem času stávají jejich metody stále diskutabilnějšími a vedou k nelegálním činnostem, přičemž odposlechy by byly to nejmenší, konkrétně mám na mysli manipulaci s tělem mrtvé dívky v posledním díle. Shlédnout se to dalo, ale o morálních otázkách bych radši pomlčel.

plakát

Parazit (2019) 

60% — Pozor, mírné spoilery. První polovina filmu je opravdu skvělá. Expozice šílené bezskrupulózní rodiny a jejich vynalézavý způsob, jak se vetřít do rodiny extrémně bohatých, ale jinak trochu simple lidí, to mě opravdu bavilo. Bylo mi však jasné, že u toho nemůže zůstat, tak přišlo překvápko s utajeným „podnájemníkem“ v bunkru. Tady ale tempo filmu začalo polevovat. Situace to byly určitě nečekané, ale na druhou stranu přemrštěné. Poslední půlhodina se pak neuvěřitelně táhla, hypnotizoval jsem hodinovou ručičku a při každé zatmívačce jsem se těšil, že už konečně vyjedou závěrečné titulky, a při každé následující roztmívačce jsem si jenom povzdechnul. Závěr byl totiž neskutečně natažený. Od dcery, která film viděla a která mě prakticky donutila se na něj podívat, jsem věděl, že to skončí masakrem. Jenže ten nejdřív dlouho nepřicházel, a když konečně přišel, ty důvody, proč k němu došlo, byly takové nemastné, neslané. U toho pošuka, který takovou dobu žil v podzemí, bych to i pochopil, ale aby se tatík zpovykal jenom kvůli tomu, že panu šéfovi nevoněl? A navíc film pokračoval ještě několik nekonečných minut i po masakru, kdy jsme čekali na pointu, která byla očekávatelná a na to, jak dlouho trvala, tak i taková nic moc. Moje výsledné hodnocení tak reflektuje především první polovinu filmu a také přece jenom neotřelý námět.

plakát

Kukačky (2021) (TV seriál) 

80% — Překvapivě povedený seriál. Režisér Arichtev má za sebou participaci na projektech, které ne vždy patřily mezi ty, které mě zajímaly. Spíš naopak. Tady se to ale povedlo. Zajímavý námět, vycházející ze skutečné události, ale kompletně přetvořený podle potřeb tvůrců, předkládající situaci, do které by se žádní rodiče nikdy nechtěli dostat. Částečně detektivní zápletka (kdo vyměnil novorozence, kdo za minulého režimu udal rodinu současné primářky Kateřiny), částečně vztahové problémy (Marcela a její „nápadníci“, David a Tereza), ale především rozbor pocitů zasažených manželských párů (Olga a Karel vs. Tereza a Martin). Sledujeme příběh a ptáme se: „Jak bychom se zachovali v podobné situaci my?“ Napomáhají i kvalitní herecké výkony, především Sabiny Remundové, Davida Novotného a Marty Dancingerové, sympatie vzbuzuje i Denisa Barešová. Dokonalý je taktéž Petr Kostka ve své roli protivného starce, celkem dobře mu sekunduje Libuše Švormová v roli jeho manželky, i když nedostala tolik prostoru. A nesmím zapomenout na představitele obou chlapeckých rolí, např. ten autismus jsem Viktoru Sekaninovi naprosto uvěřil. Marek Adamczyk měl asi trochu smůlu na postavu, jeho Martin je po celou dobu pojat spíše nesympaticky, ale i on měl ve spoustě případů svoji pravdu. Seriál mě rozhodně dokázal přitáhnout k obrazovce, i když pár nedotažeností tam bylo. Především podivná postava vyšetřovatele (David Máj), který na vše nahlížel optikou hokejového zápasu. Tato linka byla podivně rozmělněna a na konci nedošla svého uzavření: Jak tedy byl případ oficiálně uzavřen? Byl někdo potrestán? Kdo? A jak? Podobně dopadla i linka s Martinovými rodiči (Jiří Štrébl a Veronika Freimanová), pořád se do případu nevhodně montovali, dokonce údajně podali soudní žalobu, ale v posledních dílech to vyšumělo do ztracena. To je také hlavní důvod, proč nedávám plné hodnocení.

plakát

Případ mrtvého nebožtíka (2020) 

40% — Neměl jsem od filmu žádná přehnaná očekávání, ale začátek mě celkem příjemně překvapil. Bylo zřejmé, že se autoři inspirovali v sérii „Bláznivá střela“, přičemž některé fórky byly slabší, ale některé zase celkem dobré, a tak jsem se docela i zasmál, což se u komedie předpokládá. Bylo jasné, že úvodní tempo nemůže vydržet celou dobu, neboť bude potřeba dodat i aspoň trochu smysluplný příběh. A tak zhruba po půlhodině (přesně jsem to nesledoval) začalo příběhu přibývat a fórků ubývat. Nutnost odvyprávět, byť bizarní, příběh a smysluplně ho ukončit vedla k tomu, že se film stával nudnější a nudnější. Dokonce jsem zaregistroval, že manželka, která se zezačátku taky docela bavila, najednou začala dřímat. Mě to sice nepostihlo, ale až tak daleko jsem k tomu taky neměl. Určitě není od věci, když se někdo pokusí realizovat vyloženě oddychovou kriminální komedii. Sázka na styl „Bláznivé střely“ asi vyšla o něco lépe než Jaroslavu Soukupovi kdysi sázka na styl „Policejní akademie“. Škoda, že film nedokázal udržet nasazené tempo a že místo toho, aby postupem času gradoval, tak jeho zábavnost měla spíše klesající tendenci. A ani rozuzlení nebylo takové, aby výsledný dojem pozvedlo nějak výrazně výše, navíc „modří už nějakou chvíli něco tušili“. Výsledkem je tak oddychový film, který vám hlavně zezačátku vyloudí úsměv na tváři, a pokud náhodou při jeho sledování neodoláte spánku a zaspíte konec, tak vás to ani nemusí moc mrzet.

plakát

Lekce (1996) (TV film) 

40% - Film, který by se asi rád zařadil mezi strhující soudní dramata s obžalobou stávajícího systému, ale nemá na to. Všechno je předem dané a ani v otázce pachatele nedojde k žádnému zvratu. Jediným trochu napínavějším momentem tak zůstává, jestli hlavního hrdinu odstřelí, nebo ne. Po skončení filmu se vkrádá otázka, co nám tím tvůrci vlastně chtěli říct.

plakát

Ďábel (2010) 

50% — Jako oddychovka dobrý. Vměstnat pět lidí do malého prostoru výtahu a rozehrát mezi nimi „hru“ na deset malých černoušků je docela výzva. Trošku zamrzí, že hlavního záporáka (ďábla) jsem odhalil prakticky okamžitě, jak byla sestava osazenstva výtahu konečná. A kdo ne, tak buď není trénovanej, nebo to jednoduše neřešil. Samozřejmě by to samo o sobě na skoro 80 minut filmu nestačilo, takže muselo být přidáno ještě pár postav zvenku. Ale jako jo, proč ne.

plakát

Daria (2020) 

10% — Jedním z hlavních problémů filmu je, že se bere strašně vážně. Je jako teenager s chmýřím na bradě, který se urputně snaží, aby ho ostatní brali jako dospělého. Po technické stránce to, podle mého, není až tak špatné, ale jinak je ve filmu špatné skoro všechno. Postavy mluví pateticky, vrhají ostré pohledy, jsou tajemné jak hrad v Karpatech, až je to celé směšné. Navíc je nejspíš špatné i režijní vedení herců, protože všichni hrají jak amatéři (a nepodezřívám paní Šulcovou a pány Noska, Lichého, Schmitzera, že by to lépe nedovedli). Druhým problémem je samotný děj. Je dost zmatený, vyskytují se tam podivné postavy (např. Taz s téměř nadpřirozenými schopnostmi) a dá docela problém si v tom udržet přehled. A třetím problémem filmu je pak jeho samotný závěr, resp. pointa. To bylo, prosím pěkně, jako co?! Sice to tak trochu vysvětlovalo zmatený děj, ale zase to byl perfektní podraz na diváka. Vlastně chybělo málo, aby ten závěr poslal u mě celý film do odpadu. Nakonec ta jedna hvězdička sice skomíravě, ale přece jen mihotá. Zbytečný film.

plakát

Setkání v Praze, s vraždou (2008) (TV film) 

40% — Problém je v tom, že pointa (tj. jak zemřel Bubeník a kdo to má na svědomí) je zřejmá hned zkraje filmu. Samozřejmě, mohlo tam být překvapení, ale nebylo. Vyšetřovatel tedy svým vyšetřováním pouze stále více potvrzuje to, co divák už dávno ví, nebo aspoň tuší. Vlastně je to z detektivního hlediska docela dobré — postupné odhalování skutečností, zavírání slepých uliček, jen kdyby u diváka nebylo to povědomí o pachateli. Takže nám zbývá pouze moralizování nad tím, jestli je nebo není špatné zavraždit člověka, který se celý svůj život choval hnusně a spoustě lidem přinesl neštěstí, zdravotní újmu i smrt. Autor sice nechává na konci vyšetřovatele Přemka (v podání Pavla Lišky) vyslovit názor, že vražda zůstane vraždou, nicméně i on se nakonec rozhodne podle hesla „bližší košile než kabát“ a oficiálně potvrdí verzi o sebevraždě, aby nepřišel o svoji milou, jejíž otec má na Bubeníkově smrti svůj podíl. Sice z toho pro sebe vyvodí „morální důsledky“ a dává u kriminálky výpověď, ale přesto. Josef Škvorecký to nenapsal špatně, otázky byly znepokojivé a neměly úplně jednoznačné odpovědi, ale vlastní realizace byla trochu těžkopádná a výsledná stopáž zbytečně natahovaná, něco mezi 50 — 60 minutami by bohatě stačilo. Taky si asi šlo odpustit prvoplánovou karikaturu Bubeníkovy milenky v podání Evy Salzmannové, to jeho manželka v podání Jaroslavy Adamové byla mnohem lepší a uvěřitelnější.

Reklama

Reklama