tomeš

To je jeden z těch pokladů, u kterejch si říkám, jak mi mohly sedm let unikat. Že je Phoebe Waller-Bridge vtipná, vím z Graham Norton Show, ale že umí až takhle, to jsem nečekal. Jediná škoda, jak už tu povzdechli jiní, že to je tak krátký a jen jedna série. PS: Koho zaujal Jonathan Bailey, ten se může těšit na Fellow Travellers (2023) od Rona Nyswanera. PS: Po měsíci jsem si to pustil znova a je to snad ještě lepší!

Asi nejlepší film o nejednoznačnosti, co jsem viděl. Memorable quotes: "Vzpomínky, co nikoho nezajímají." "Veškeré špatné svědomí Západu jakoby sedělo vedle něj na gauči."

Jako film mě Close velmi bavilo - jak to bylo natočený, zahraný, jak v tom (ne)byla použitá hudba. No a pak je tu samozřejmě to téma přátelství a jeho proměny v čase, včetně všech těch emocí, ve kterejch se asi leckdo najde. Za mě výborný.

Sympatický, uteče to jako voda, feel-good, a záslužný pro cílovku ZŠ. V tý já ale nejsem a srdcovka to nebude.

Vlastně o dost lepší, než jsem čekal. A místy jsem se opravdu smál. Kdybych předem věděl, že to je od Jiřího Havelky, asi bych čekal víc. Každopádně bod plus za rozkošnej policejní páreček.

Uznávám, že jsem nikdy nic takovýho neviděl a že mě to postupně i začalo bavit, zejména kvůli bezbřehý vynalézavosti tvůrců a propracovanosti detailů (na zdi visící rukavice pro párko-prsty), což vlastně na mě bylo nakonec asi moc. Stojí za vidění, ceny si zaslouží, ale srdcovka z toho nebude.

Takovej průměr, na kterej se během dlouhejch zimních večerů dobře kouká. Třetí hvězda za dokonalou ředitelku v podání Rachel House.

Do letadla dobrý, pobavilo a občas hlubší myšlenka. Stejně jako ostatní ten začátek mě moc nenadchnul, ale pak se to zlepšovalo. Byl jsem taky zvědavej, kam se posunul Carlos Cuevas, kterýho jsem si pamatoval z původního Merlí, ze kterýho se pak ještě snažil vykřesat víc (Merlí Saude), ale to jsem už radši neviděl. Nicméně musím říct, že ve Smiley mě mile překvapil a stejně jako ostatní hraje výborně.

Tak to byl trochu úlet, na kterým mě zaujalo, že i při rychlosti přehrávání 1,5 mi to přišlo pomalý. Prostředí kulturistiky je pro mě zcela neznámý a nejspíš takovým zůstane. PS: Queer linka filmu je zbytečná, fungoval by i bez toho.

Milá malá nezávislá variace na téma objevování sebe sama, na kterou musí mít člověk náladu a po který nebude mít depresi. Mně ta implicitnost a pomalý tempo bavily asi i proto, že už mám pro tyhle jihoamerický queer filmy nejspíš slabost a z těch, co jsem viděl v poslední době (Esteros, Yo, Adolescente, Los Fuertes), je tenhle citlivej autorskej debut rozhodně nadprůměr. Se ctí prošel i letošním Berlinale a bravo dramaturgii Zlín Festu, že tyhle snímky občas zařazuje (viz starší islandskej Óroi).