Nathalie

Tablo tabloidu. Je příznačné- a absurdní, když se tvůrce a objekt jeho zájmu chytnou do stejné pasti. Na publikum zbude jen prázdnota a povrchnost. A vůbec nezáleží na tom, zda se dívá liberál, marxista nebo konzervativec, založením skeptik, nebo těšitel. Stačí, aby byl kritickým divákem s otevřenýma očima a myslí, který není líný samostatně přemýšlet, dívat se pod masky a pod pózy, ptát se, proč. Tedy přesně to, čím Klusák není. 50%

Debata o americké zahraniční politice mezi comicsovými bublinami.

Duševní dvojče Lost in Translation, v němž se místo Tokia míhá Los Angeles budoucnosti, o níž psal kdysi dávno Marshall McLuhan. Snad jen Sofie Coppola umí o lásce, odcizenosti a postmoderní džungli vyprávět tak poutavě, jako její bývalý partner Spike Jonze. Jeden nepovedený vztah =) dva nedostižné filmy.

Někdy stačí málo. Podívat se na svět dětskýma očima v ich-formě, mít po ruce kameru v zrcadlovce a potloukat se po Českých Budějovicích. Tam by ostatně chtěl žít každý. Jiří Mádl to štěstí měl a natočil ve svém rodném městě odzbrojující, bystrý debut s přebytkem dobrých nápadů a zmrzliny. Školní, rodinné, ale i fotbalové prostředí vystřihl na jedničku, nemluvě o tom, že tak parádní dětské herce jsem neviděla od dob Tomáše Holého. Možná je to tím, že jsme s Mádlem vrstevníci, možná tím, že mu chybí rádobyartové manýry z FAMU, ale naopak je vidět poctivé řemeslo a hravost někoho, kdo sní o tom, že se stane velkým filmařem a dobude Hollywood. A proč vlastně ne? To See the Sun(dance) ! 75%

Svět po 11. září a všudypřítomné strašidlo terorismu udělalo z letadlových thrillerů nečekaně realistický žánr, v němž se letecký maršál Liam Neeson pohybuje jako ryba ve vodě. Pardon, ve vzduchu. Jako ze staré školy, a přesto vystihující postmoderní nejistotu i střet svobody a bezpečnosti.

Hodně hraček, málo hravosti.

Jak starý vlk Scorsese prodal davům penny stock...:)

Too (feel) good to be true.

Taková normální rodinka. Takoví normální zabijáci.

První peklo, ve kterém jsou andělé.