Darren98

Vražedná minulost neboli Haunter mi až poměrně nedávno naštěstí spadl do seznamu strašidelných filmů nutných ke zhlédnutí, protože přes místních ani ne tisících hodnocení (!) se tu alespoň střetávají na jediném profilu filmu všechny body unikátní trojice - horor, časová smyčka, Abigail Breslin. Výsledné kvality jejich spojení mi při směšných a absurdně nepřesných 55 % představují nejnedocenější thriller-horor jaký pamatuji.  Všechno tu funguje po celou dobu; každá pasáž využije námět, herce, efekty, kameru, hudbu i atmosféru o trochu navíc, než co od nich čekáte. A jakmile začne ubývat energie jedné části, film to jakoby sám pozná a přehodí nás do další fáze příběhu, dokud neprostřídá každou jednu nezbytnou (a ani jednu navíc) v nejlepším možném pořadí do mysteriózního dobrodružství centrované okolo takřka ideální slasherové protagonistky. Tohohle filmu si osobně cením víc než naprosté většiny nadčasových hororových klasik, protože jedna z oblíbených a nejvíce talentovaných dětských hereček se jakoby vynořila zpět ve vážnějším pojetí, které se tak jednoduše a až neuvěřitelně moc blíží mé představě perfektně vyváženého thrilleru až hororu s dívčí hrdinkou v hlavní roli, která nás provází celým spektrem podžánrů - obsahuje střípky duchařiny, vyvražďovačky, nalezené nahrávky i třeba psychologického hororu - a navrch boduje každou vteřinou nejlépe obsazeného záporáka s creepy úsměvem. 95%

Naprosto úžasný závěr, a nejzábavnější mysteriózní horor jaký znám! Vše co ve druhém díle chytalo potenciál se tady krásně přeměnilo v maximální využití nastavených základů z prvního dílu. Nejpůsobivější mi v trojici dějových linií přijde fakt, že v roce 1666 zároveň roste pocit, že vše do budoucna zaklapne, a zároveň se zjevuje hlas, varující před rozporem stran, kterým fandíme; dokud se vše neprotne ve vrcholné půlce a nezakotví naši loajalitu konkrétnímu cíli v tomto perfektně koherentním příběhu. 90%

Vyloženě jsem si vsadil a risknul 80 minut své pozornosti, když jsem s mininadějí na kvalitní film a spoustou pochyb v účinnost na moderního diváka zapnul počátek rozřezávacích hororů, jenž jeho pověst natřikrát předchází. A prvních 50 jsem věru vzdával holt svým předvídajícím dovednostem, které tvrdily, že půjde o nezáživné patlání s obětmi příliš starém na to zaujmout v dnešní době, vyjma krutého překvápka pro prvního klepnutého a skvělého záběrování u první slečny na zaháknutí. Jenže posléze přišla slavná motorovka, jejíž řachot byl pastva pro uši, kde až znepokojivě dobře sednul coby duet s neutuchajícím řevem jedné z prvních představitelek tropu "final girl". Bez vyzrazení zbytku musím narovinu přiznat, že s blížícím se koncem mi dění na obrazovce kradlo pozornost až exponenciálně rychle (poslední 3 minuty jsou pro mě nejvíc strhující závěr všech dob); a že tento původní Texaský Masakr v mých očích představuje surový horor, kterému právě ve svůj vlastní prospěch obrovsky přidává na té ohromné působivosti právě ta starší nízkorozpočtová vizáš a béčková atmosféra hraničící s found footage stylem, na konci které jsem u poslední přeživší ploché holčičí postavy najednou a velmi výrazně cítil tu čistou syrovou hrůzu, jakou prožívala v posledních chvílích. 74% zaslouženě