Pete

Sly má letos dokument na Netflixu, a tak Arnold musí mít hned 3. Pojďme tedy trochu srovnávat, jak se tito akční velikáni vypovídali: Oba měli otce násilníka, začínali ve skromných poměrech, které je vybičovaly k extrémní přemotivovanosti. U obou se vlastně řešilo jen minimum z osobního života, u Arnolda pravda trochu víc (u Slye nepadlo o partnerkách skoro ani slovo), zaměření striktně na kariéru. Zatímco však Stallone šel do toho srdíčkem (a pokud ne, tak je ještě mnohem lepší herec, než bych si byl pomyslel), vždycky se toužil etablovat pouze v Hollywoodu, a prošel si určitou sebereflexí, tak sebevědomý (až namyšlený) Schwarzenegger ze srovnání vychází jako stroj, pečlivě kalkulující další úspěch svého amerického snu na poli kulturistiky, filmu, nebo politiky. Do těchto oblastí, v nichž chtěl být nejlepší, nás pak zavádí jednotlivé díly. První tak strávíme ve fitku, což je docela osobní, a zde je jeho úspěch nezpochybnitelný. K herectví se musel ve druhém probojovávat (byť už z pozice milionáře), nicméně to je role, ve které ho máme všichni nejraději. Zatřetí Arnold jako kontroverzní politik-populista, kterého já bych tedy nevolil. Suma sumárum možná pro někoho motivující, ale příliš povrchní, v některých pasážích až neupřímné. A vůbec, to jejich neustále vzájemné poměřování je strašně dětinské, nemíním ho podporovat, a tak budu hodnotit obě zpovědi rovnocenně (stejně to nečtou).

Sly vzpomíná, a poslechl jsem si ho rád, i když to bylo možná až příliš sentimentální. Bohužel snímek nepřinesl moc nových informací. Vím, že Stallone sám není rozhodně tak blbej, jako jeho postavy, ale že je až takový "cíťa", to jsem nevěděl. Jestli je to všechno pravda, těžko říct - jedná se o subjektivní, osobní zpověď, a chybí tak tomu nějaký druhý protipohled, nebo řekněme alespoň lehká kontroverze.

Kdo neumí nebo nechce rozumět mezi řádky, uvidí jen zdlouhavý proces analyzující pád z okna. Tohle je však ten film, kde je nutné dávat pozor co a jak kdo říká, a jak to kdo přijímá, a pracuje s tím, a navíc nechtít od tvůrců mít vše jednoznačně, na stříbrném podnose. Jen tak si divák může "vychutnat" anatomii rozpadu jedné rodiny, který se tu před námi skutečně brilantně rozplétá, ale přitom není z role vnějšího pozorovatele explicitně vidět. Spolehlivá Hüller hraje jako o život, a mně dosud neznámý Arlaud tady navíc vypadá jak mladý Christopher Walken.

Měl jsem po Blaškově Podezření velká očekávání, která se zde úplně nenaplnila. Potenciál Oběti byl obrovský, a očekával bych, že mě takový film emocionálně rozseká. Ta rozehraná partie malých velkých lží mne ale bohužel nechala docela chladným. Dále obecně těžko říct, který soused na panelákovém sídlišti je horší, zda Čech, Slovák, Cikán, Ukrajinec či Vietnamec, ale zasazení děje do tohoto prostředí mi přišlo využité pouze také tak nějak napůl. A těžkosti, jakým jistě mnohdy u nás imigranti čelí, čekají stále na pořádné filmové zpracování - i když zde je právě příjemná ta nejednoznačnost a objektivita v tomto pohledu. Technickým provedením slušný euro-art standard.

První dva díly byly opulentní velkofilmy, v tom třetím Branagh elegantně změnil pojetí směrem ke komorním dramatu, které mu sedělo vždy lépe. Tento Poirotův Halloweenský speciál tak působí svěže, zvlášť když se povedlo několik režijních lahůdek, a chválit se bude i kameraman a střihač. Příště (a doufám, že nějaké bude) bych ale rád viděl nějaký normální, klidně obyčejný případ, kterých má Agatha v zásobě spoustu.

Ne pět, ale víc jak pětadvacet let už mám od maturity. Dívám se na to tak, že je jiná doba, ta mladá generace má přecejen trochu jinak nastavené priority, řeší různé věci odlišným způsobem, řekl bych komplikovaněji. A rodiče jim to moc neulehčují, zvlášť ta její matka měla do citlivého pochopení velmi daleko. Ať je to jak chce, před sexem (hlavně před tím prvním) by měl vždycky proběhnout neformální (a třeba i neverbální) souhlas, jak již o tom kdysi zpíval i Janek - "Smím?" "Musíš, a to teď hned!". Čili z právního hlediska taková Smlouva o dílo, a tu lze uzavřít i pouhým konkludentním jednáním. Obsahově a tématicky film tedy velmi trendy, podnětný k dlouhým diskuzím. Formou dosahují mladí tvůrci lehce nad evropský průměr, takže z celkem nenápadné vztahové minisérie skandinávského střihu tu máme v českém rybníčku málem událost roku. Nadějný režisér i scénáristka jsou každopádně jedněmi z těch, kterým bych přál konečně celovečerák.

První nemožná mise Ethana Hunta proběhla v říši snů na záchranu jednorožců proti úkladům Hellboye za pomoci otravných skřítků, a mně tedy krajně nesedla, i když musím ocenit Scottovu neskutečnou obrazovou imaginaci v dávných dobách království analogu.

Instruktážní video, jak rodina mafiánského práskače prochází programem na Ochranu svědků. Je to tak trochu laciná produkce, kde se většina děje odehrává v jakémsi poměrně luxusním bunkru Dr.Evila, který slouží pro přípravu na novou identitu. A mě ta rodinná krize, která nutně musela v ponorkovém prostředí nastat, nakonec docela chytla a bavila. Akorát místo Toma Sizemora bych si dovedl představit řekněme výraznějšího herce, ale o mrtvých jen dobře.

Skvělý film, který u mě tnul do živého i díky absolutnímu výkonu Huppert v ambivalentní, výborně napsané roli. Chabrol to natočil velmi civilně, stylem jako bychom se dívali na nějakého staršího Kachyňu či Menzela. Chapeau!

"Když se ďáblu smějeme, tehdy je nejšťastnější." No nevím, jestli si zvolili tvůrci zrovna nejvhodnější motto, když se diváci po celém světě u tohoto dílka museli neúmyslně opravdu hodně nasmát. Exorcista je zkrátka jen jeden, a tato verze 2023 mu nesahá ani po paty - Bože, jak příšerně genericky, až diletantsky jí autoři pojali! Vtipný Otec Crowe, jezdící na Vespě, který posílá patřičně do p*dele kněžskou komisi, tvoří ten jediný světlý bod filmu. Sice už postarší a obtloustlý, nicméně charisma z něj stříká na všechny strany, a tak alepsoň římské scény s ním mají v sobě "něco". Zbytek tvoří jen otravné, nenápadité klišé - ale můžu si za to sám, že si takovou kravinu vůbec pouštím.