Robbi

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu.

Nefunguje tu nic. Ano, spolehněme se na mladou, půvabnou tvářičku a rebela, který najde příčinu - ti potom ani nemusí hrát, čehož se opravdu dočkáme. Předvídatelné, utahané, bez jiskry, sountrack dělá spíš medvědí službu než by pomáhal. Lidé tu píšou, že by se to dalo shlédnout za půl hodiny. OMYL! Dalo by se to vměstnat do čtyř řádek. Všechna možná a zoufalá klišé, stojaté vody, děj se zastaví asi po dvou minutách filmu a pak už jen víme, co bude. Existují i jiné zbytečnosti, ale tohle je opravdu sirup naředěný s melasou a nejzelenějším želé, které bylo po ruce. Bohužel i sladkosti mohou být zkažené a bez chuti.

Někdy je těžké vybrat nějaké originální prostředí, zvláště když Schůzka se smrtí je už 61. zfilmovanou akcí s Davidem Suchetem v roli "malého, vlezlého Belgičana". Takže tato epizoda nemusí evokovat jen Vraždu v Mezopotámii, ale také třeba Záhadu egyptské hrobky nebo i do jisté míry Smrt na Nilu. Osobně jsem byl zvědavý, jak si režisér Pearce (točil už Smrt staré posluhovačky) poradí se změnou prostředí, a je pravda, je tu na mě dýchla inspirace některými dalšími vykopávkovými filmy. Každopádně bych ale řekl, že v záplavě některých jiných nekonečných "skvostů" jde stále o značný nadstandard a Suchet je pořád výborný - a pokud si začal barvit vlasy, rozhodně mi to vadí méně, než některé daleko mladší, ale o to více překarosované dámy.

Hodnotit Akci v Instanbulu je téměř nemožné - kdo se na ni podívá dnes, bude nejspíš prožívat něco mezi záchvaty smíchu a hysterickým kroutěním hlavy, jestli tohle lze myslet vážně (to se týká především závěru filmu). Ovšem nezapomeňme, že od doby natočení uběhlo nějakých 35 let a podobný syžet vlastně používala drtivá většina snímků s touto tématikou. Takže náš počin můžeme brát vysloveně jako ukázku, jak se ke špionáži postavila socialistická kinematografie - a v tomhle směru si troufnu říci, že byla odvedena slušná, rutinní práce. Mohl bych srovnávat s nejmenovanými US filmy, natočenými mnohem později, ve kterých neopeřený právník převeze skupinu protřelých defraudantů, a jedinou jeho zbraní je vysoký počet nepravděpodobnosti a takový pytel štěstí, že by ho museli vézt Santa Claus, Děda Mráz a Jesus dohromady, a stejně by se s ním nadřeli jak nikdy. Proto oceňuji i jednu maličkost - především možnost poznávat lokality, kde se natáčelo.

Kdyby to tu bylo na procenta, asi bych se klonil těsně pod 75 %. Je to samozřejmě výpravný epos, který si postava Alexandra Velkého zaslouží, ale bohužel místy poněkud rozvleklý. Je sice zajímavé dělat sondy do hlubin člověka, který došel tak daleko, ale v tomhle případě je to velice ambiciozně rozmáchlé, ale velkolepé gesto mnohdy zůstává nedokončeno či nedotaženo. Jsou tu i jiné někdy spíše komické úlety - těžko říci, jaký elixír si hadoložka Angelina Jolie v roli královny Olympias vynašla, možná nebohým plazům šmikala hlavičky a pila jejich vnitřnosti, protože v době, kdy je Alexandrovi pět vypadá tahle sebestředná postava úplně stejně jako o dvacet let později. Je třeba si uvědomit, že tehdy ještě nebyla fitka, plastičtí chirurgové a všechny ty liftingy a další vychytávky, takže tahle etapa by se asi na její vizáži poněkud promítla. Skladba herců je velice atraktivní, ale vedle Farrella si už nikdo příliš neškrtl. Vím, je to film o Alexandrovi, ale to je možná onen problém, proč těch hvězdiček není víc. Každopádně je však nutno Stoneovi přiznat, že odvedl práci typickou pro něj, tedy vysoce kvalitní a profesionální. Jen taková ta šlehačka navrch tentokrát chybí.

Je to opět taková agitka jako v případě Ozzyho. Ano, vím, že se Cooper vyhrabal z totálních sr..ek a stal se údajně od roku 1983 lilií, která nevzala do úst kapku alkoholu a štipeček koksu, ale spíš by mě zajímalo, jak se vyvíjela jeho další kariéra. Jak uvedl Johnny D., stopáž filmu toho moc neumožňuje, ale po návnadě v první polovině čekáme zhodnocení kariéry a ono prsk!, dojemný příběh o polepšeném rockerovi. Takže v duchu přemýšlím, kdo další přijde z těch poučených na řadu. Keith Moon už to určitě nebude.

Film byl zařazen do dvacítky nejpřeceňovanějších podle časopisu Premiere... Viděl jsem Americkou krásu s více než desetiletým odstupem, takže jsem nebyl ovlivněn obvyklým cirkusem, který se kolem "výjimečných děl" většinou strhne. A přemýšlím, v čem je jeho síla - v námětu určitě ne, je natolik běžný, že by stačilo postavit kameru do 85 % jakýchkoli domácností a máte hotovo. Herecké výkony - ovšem, minimálně dvě hvězdičky. Zápletka? Čitelná a jasná s předstihem, každá "překvapivá" akce je telegrafována desítky minut dopředu. Snové scény? Tisíckrát lepší jsou ty v Pyramidě hrůzy. Když k tomu přičtu v závěru "znectěné" beatlesácké Because, opravdu nelze dát víc než tři puntíky. Vím, že se diametrálně rozcházím s většinou zdejších uživatelů, ale občas se nebojím si uvědomit a hlavně najít odvahu (jak tu píše kleopatra) umět říci: "Císařpán je nahý!" Ne hledat důvody, proč všichni horlivě přikyvují, jak je Americká krása skvělá, ale zeptat se, proč to tak je a jestli to tak vůbec je!

Americký ninja má výhodu v tom, že byl první z poněkud šíleně natahované série, ze které Dudikoff utíkal a zase se tam vracel, takže měl určité procento originality a nápadu. Nevýhodou pro něj je, že záplava filmů tohoto žánru ten žánr samotný rozmělnila a udělala z něj kategorii, ke které většina lidí přistupuje už dopředu s přezíravým úsměvem. Souhlasím s názory tady, že to pro mnohé je spíš nostalgický film, a třeba právě proto si ho dost lidí opět rádo prohlédne. A jen taková perlička a otázka: kolik lidí si všimlo, že v roli padoušského seržanta Rinalda se objeví John La Motta, který exceloval v seriálu ALF jako Tannerovic vlezlý soused Ochmonek?

Dokument o jednom kontroverzním fotbalistovi je v podstatě podobný několika dalším - víceméně obdivný a tlumící negativní dopady. Ve všech kritických bodech Nicolasovy kariéry nikdy neznáme názor druhé strany. Že to byl výborný hráč, o tom není sporu, že ale měl své mouchy, do se z dokumentu dozvíme ve stylu: "Jistě, chyboval jsem, ale..." a následuje vodopád důvodů naznačující, že Anelka vlastně žádnou chybu neudělal. Jeho kariéru proletíme jako Saxana na koštěti, určitě by se diváci pobavili, kdyby viděli víc gólů onoho brilantního technika. Jinak lze dokument chápat jako snahu ukázat Nica jako lepšího, než za jakého se možná on sám považuje.

Uživatelka tyna24 tu vyslovila názor, že Angeliku nelze srovnávat. Je to jako chtít nesrovnávat verze Tří mušketýrů, Supermana či Batmana. Nová verze Angeliky je chladně vypočítaná do posledního detailu a romantika pochopitelně byla pochopitelně první, kdo musel vyklidit pole. Myslím si, že právě velice chabě pojaté hlavní postavy zničily jakoukoli šanci na úspěch tohoto remake, který pokud měl být vytvořen jako pocta k 50. výročí uvedení původní Angeliky do kin, tak to je skutečně ostuda. Hodně naznačuje i fakt, že Francouzi tuto novinku nepřijali a návštěvnost je velice chabá. Existují prostě řeky, kam se i přes veškerou snahu a občasné ošálení přísloví podruhé vstoupit nedá - a je nanejvýš pochybné to zkoušet.