Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (226)

plakát

Dívka a moře (2023) 

Jakékoliv připomenutí výjimečného výkonu je vždy vítané, otázkou ale zůstává JAK je to učiněno. Nažehlená a rádoby jímavá podívaná vlastně neodhaluje nic ze zákulisí plavby, třeba rozhodně nutnou fyzickou přípravu, práci na lodi, jednání s těmi, kdo pomohli plavbu realizovat. Místo toho je tu spousta sice do současné doby zapadající, ale celkem postradatelné vaty. Také se připojuji k názoru, jenž velice výstižně prezentoval JASON_X s dodatkem, že pokud chcete zjistit něco o skutečném hrdinovi, jenž se skutečně mohl spolehnout jen a jen na dno pod svýma nohama, vyhledejte si jméno Joshua Slocum a položte si otázku, proč místo růžového hávu nesáhl někdo po této látce. Znovu opakuji, že tím nijak nesnižuji výkon Jessicy Watson - jenom má více štěstí na moderní technologie, mediální pozornost, zkrátka dobu...

plakát

Ferrari (2023) 

Mnoho lidí asi svým hodnocením rozlítím, ale musím se na věci dívat širším objektivem. Film v mnoha směrech klame. Už jen názvem - určitě by byl přesnější Ferrariho rok 1957 případně Ferrariho tragédie v Mille Miglia 1957. Pokusit se vykreslit postavu tohoto velikána motorsportu jen několika měsíci a trochou náznaků? Vždyť těch zlomových situací v jeho kariéře bylo mnohem víc (namátkou odchod od Alfy, spojení s Lancií, úmrtí syna Dina, tragédie na Monze 1961, konflikt s Johnem Surteesem, smrt Lorenza Bandiniho nebo jeho úžasné schopnosti stmelit rozpadající se F1, takže nakonec nezanikla. Jistě tu hraje roli bulvární nahlížení na vztahy se ženami, ale kdyby autoři místo toho konečně pořádně - a ne hodně nepřesně, jako v Le Mans '66 - vysvětlili pozadí neuskutečněného spojení F-F (Ferrari-Ford), bylo by to přínosnější. Takhle vypadá film jako součást seriálu 30 životních příběhů Enza Ferrariho a nachází se někde v polovině celé řady. Pak tu je příliš mnoho hluchých míst, dost spekulativních, nehoda portugalského šlechtice (jehož plné jméno znělo Alfonso Cabeza de Vaca y Leighton, jedenáctý markýz de Portago) se vůbec neshoduje se skutečností a dost mi chybělo návazné soudní jednání vedené proti Ferrarimu a belgickému výrobci pneumatik, jenž ve filmu - nejspíš "pro jistotu" - vůbec zmíněn není. Bohužel nejsem ani příliš nadšen z Adama Drivera - nikoli z jeho výkonu, ale značně vzdálené podoby. Jenom bílé vlasy a černé brýle opravdu nestačí. Jako člověka, který se historii F1 zajímá téměř půl století a z toho polovinu aktivně, snímek dost zklamal. Závodních akcí tu je minimum, asi je měly nahradit intimnosti, což je styl dneška. Ferrari se dal, mohl a měl udělat podstatně jinak.

plakát

Ještěr (2023) 

Pro někoho možná líně plynoucí a málo akční detektivka, já v ní vidím poctivě zpracovanou kriminálku, v níž se překvapivě dobře etabluje Justin Timberlake. Rozhodně však poprávu zůstává středobodem Benicio del Toro, dost možná si napsal postavu Toma Nicholse vysloveně na tělo. Další klad vidím v nutnosti být neustále ve střehu, protože abyste celou záležitost pochopili, nelze druhým okem sledovat fotbal a ještě přitom hrát volačo na PlayStation. Po delší době film, jehož sledování je potěšením. A rozhodně potěší i velmi dobře volený hudební doprovod, zařazení písniček (například Knockin' On Heaven's Door) výstižně dokresluje atmosféru.

plakát

Last Sentinel (2023) 

Originální není ani námět, ani prostředí. Čtyři lidi na několika čtverečních metrech jsou vstupenkou do vypjatých vztahů a narůstající paranoidní hladiny. Jenže zůstalo jen u náznaků, nadějí ve zvrat nebo nějaké překvapení. Když se konečně a rozpačitě dostaví, je u unaveného diváka většinou pozdě. Klasická ukázka promarněné šance.

plakát

Pan Auťák a templáři (2023) 

Ještě mám v dobré paměti neohroženého pana Tomasze s tváří ještě ikoničtějšího kpt. Klosse (Stanisław Mikulski), takže celovečerní film výtvor na díle Zbigniewa Nienackiho bohapustě parazituje. Ovšemže je akčnější, tajemnější, dramatičtější, ale děje se tak klopotným a povrchním způsobem, že dokoukat vyžaduje asi větší odvahu než nalézt tolik požadovaný poklad. Lakonicky řečeno, potenciál předlohy, ať je jakákoli, se nepovedlo zúročit. Hlavně doufám, že závěr filmu naznačující případné další eskapády Pana Auťáka, je jen laciná vějička.

plakát

Sestra II (2023) 

Děj je vlastně velmi přímý a jednoduchý, tady žádné odbočky nečekejme. Samotné pojetí hororu bych ohodnotil jako ucházející, vytvoření tísnivé atmosféry je sugestivní a že lidé z kina neodcházejí s poznamenanou textílií je spíš ukázka jejich otrlosti než špatného pojetí. Nemyslím, že by druhá Sestra byla nějak výjimečná, ale ani dramaticky špatná. Pokud divák čeká hektolitry krve, rozervaná těla a vyhřezávající vnitřnosti, ať volí jiný žánr - tady sice najdeme značný počet obvyklých klišé, ale rozhodně u nich neusneme.

plakát

Špionážní operace (2023) (seriál) 

U některých dílů (především Operace Boží hněv) jsou z faktického hlediska velice povrchní, nepřesné až zavádějící - vypadají, jako by je tvůrci dělali na půl úvazku bez jakéhokoli zájmu. Ostatní neberou na ohled některé zřejmé pochybnosti - "my jsme se rozhodli, že to bylo tak a komu se to nelíbí, ať se nedívá". Jenže to by se seriál nesměl tvářit jako učební pomůcka.

plakát

Clark: Hvězdný zločinec (2022) (seriál) 

Velmi působivé a lze říci, že už konečně chápu, komu jsou věnovány hodnoty. Tak teď ještě v podobném duchu pojmout Heinricha Himmlera, Freda a Rosemary Westovy, hodně velkou naději má i Salvador Ramos. Měl bych jedno velké přání - aby byly zrušeny veškeré banky. Co by pak onen úžasný, charismatický a jedinečný Clark dělal?

plakát

Dokonalá souhra (2022) 

Vzpomeňme v tichém obdivu na Zdeňka Jirotku, Saturnina a nepřekonatelnou Květinku Martu. Dokonalá souhra zasazená do Austrálie se k ní hrdě hlásí, jen nám předvádí kouzla v podobě názorné ukázky, jak správně pracovat na ovčí farmě, aniž by náš exteriér doznal jediné úhony. Hvězda udělena především za hezké scenérie a pakobru, asi jednou reálnou věc v celé stopáži. Naštěstí jde vypnout naprosto tragický dabing, takže jsme neklesli na nulu či nešli do záporných hodnot.

plakát

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (2022) odpad!

Jsou filmy, za které by se mělo trestat doživotím. Tohle je jeden z těch případů. Nejhorší je, že to asi někdo myslel vážně a ne jako parodii na sebe sama. Nefunguje nic, všechny scény jsou jako kdybyste z poctivé kvalitní restaurace sklouzli do zaplivaného bufetu šesté až osmé cenové skupiny. Trapně až lacině působí i prostředí, všechno odbyté, ploché. Postavy působí drasticky amatérsky, výraz nic, bohužel ani vyčpěle a rádoby tajemná chmatačka Alessandra Mastronardi je jen nutnou a povinnou úlitbou kvótě feministického hnutí. Měl bych jedno neskromné přání - aby všichni účastníci původního filmu vstali z mrtvých a seřezali do "skutečného konce" ty, kteří pošpinili jejich památku.

Ovládací panel
5 bodů