Robbi

Není to jenom nostalgie, je to také knížka, která se od seriálu poněkud liší (například pan Auťák/Samochodnik má ve svém autě motor Ferrari), ale to na efektu nic nemění. Poláci tyhle věci zkrátka uměli - viz Prsten kněžny Anny - a nepůsobili ani příliš infantilně či nevěrohodně. Seriál už v češtině nejspíš nelze sehnat, ale i v polštině je mu celkem obstojně rozumět.

Ještě mám v dobré paměti neohroženého pana Tomasze s tváří ještě ikoničtějšího kpt. Klosse (Stanisław Mikulski), takže celovečerní film výtvor na díle Zbigniewa Nienackiho bohapustě parazituje. Ovšemže je akčnější, tajemnější, dramatičtější, ale děje se tak klopotným a povrchním způsobem, že dokoukat vyžaduje asi větší odvahu než nalézt tolik požadovaný poklad. Lakonicky řečeno, potenciál předlohy, ať je jakákoli, se nepovedlo zúročit. Hlavně doufám, že závěr filmu naznačující případné další eskapády Pana Auťáka, je jen laciná vějička.

Rozhodně je nesmysl mluvit o Ecclestoneovi jako o zakladateli F1 - to je naprostá blbost a autor tohoto výroku o královně motorsportu ví asi opravdu hodně. Stejně tak by mě zajímalo, jak někdo může Ecclestonea označit za autora rovnováhy mezi sportem a mamonem - právě něj, který v roce 1981 málem přivedl F1 do záhuby a velice zdárně ji do příchodu Jean Marie Balestreho ždímal. Seriál lze zařadit do kategorie dokumentů jako Senna - snad jen s tím rozdílem, že tady si aureolu neomylnosti a geniality buduje sám Ecclestone. Velké množství historických událostí si upravuje po svém a snad doufá, že lidé netuší, oč šlo v GP Španělska 1980, před sezónou 1981 a v Jihoafrické republice 1982.  Ovšem pro fanoušky F1 se nabízí velké množství atraktivních, v některých případech málo viděných historických záběrů - za ně nelze než poděkovat.

Jakékoliv připomenutí výjimečného výkonu je vždy vítané, otázkou ale zůstává JAK je to učiněno. Nažehlená a rádoby jímavá podívaná vlastně neodhaluje nic ze zákulisí plavby, třeba rozhodně nutnou fyzickou přípravu, práci na lodi, jednání s těmi, kdo pomohli plavbu realizovat. Místo toho je tu spousta sice do současné doby zapadající, ale celkem postradatelné vaty. Také se připojuji k názoru, jenž velice výstižně prezentoval JASON_X s dodatkem, že pokud chcete zjistit něco o skutečném hrdinovi, jenž se skutečně mohl spolehnout jen a jen na dno pod svýma nohama, vyhledejte si jméno Joshua Slocum a položte si otázku, proč místo růžového hávu nesáhl někdo po této látce. Znovu opakuji, že tím nijak nesnižuji výkon Jessicy Watson - jenom má více štěstí na moderní technologie, mediální pozornost, zkrátka dobu...

Jsou filmy, za které by se mělo trestat doživotím. Tohle je jeden z těch případů. Nejhorší je, že to asi někdo myslel vážně a ne jako parodii na sebe sama. Nefunguje nic, všechny scény jsou jako kdybyste z poctivé kvalitní restaurace sklouzli do zaplivaného bufetu šesté až osmé cenové skupiny. Trapně až lacině působí i prostředí, všechno odbyté, ploché. Postavy působí drasticky amatérsky, výraz nic, bohužel ani vyčpěle a rádoby tajemná chmatačka Alessandra Mastronardi je jen nutnou a povinnou úlitbou kvótě feministického hnutí. Měl bych jedno neskromné přání - aby všichni účastníci původního filmu vstali z mrtvých a seřezali do "skutečného konce" ty, kteří pošpinili jejich památku.

Zajímavý počin, ale slabší provedení. Při vší úctě k Isabelle Fuhrman a filmovému štábu, tak velká časová propast smazat nejde. Následují i poměrně závažné nedostatky logického charakteru, často se stává, že se něco stane tak krkolomně, že jediným vysvětlením je skutečnost, že to tak filmaři potřebovali. Proti Sirotkovi (2009) je prequel  těžkopádnější, okatě tísnivý, i když mírně rozostřený obraz doplněný matným filtrem toho zase tolik nezachrání. Je to poctivých 50 %, zbytek do třetí hvězdy vybojovala Julia Stiles v duchu poslední fáze existence agentky Nicky Parsons v sérii o agentu Bourneovi.

Velmi působivé a lze říci, že už konečně chápu, komu jsou věnovány hodnoty. Tak teď ještě v podobném duchu pojmout Heinricha Himmlera, Freda a Rosemary Westovy, hodně velkou naději má i Salvador Ramos. Měl bych jedno velké přání - aby byly zrušeny veškeré banky. Co by pak onen úžasný, charismatický a jedinečný Clark dělal?

Vzpomeňme v tichém obdivu na Zdeňka Jirotku, Saturnina a nepřekonatelnou Květinku Martu. Dokonalá souhra zasazená do Austrálie se k ní hrdě hlásí, jen nám předvádí kouzla v podobě názorné ukázky, jak správně pracovat na ovčí farmě, aniž by náš exteriér doznal jediné úhony. Hvězda udělena především za hezké scenérie a pakobru, asi jednou reálnou věc v celé stopáži. Naštěstí jde vypnout naprosto tragický dabing, takže jsme neklesli na nulu či nešli do záporných hodnot.

Taková typická malá domů, navíc další ukázka, že film není divadlo. Smutné je, že na podobné záležitosti doplácejí někteří herci, u nichž je zřejmé, že mají podstatně na víc. Ohledně hlavní hrdinky by se dalo podtrhnout to, co tu bylo psáno a možná ještě zcela bez jakékoli snahy o dehonestaci, že pózovat pro jistý časopis není totéž jako excelovat před filmovou kamerou.

Pro diváky, kteří neměli o převratu v Chile žádné povědomí, většinou film znamenal předčasný odchod. Přitom myšlenka a jistá fabulace byla zajímavá a po mnoha letech bych se na něj rád a znovu podíval, protože z něj zůstaly jen fragmenty a pár zapamatovaných dialogů, včetně černobílých záběrů z přestřelky v prezidentském paláci. Proto dávám střední hodnocení, uplynulé roky více ani méně nedovolí.