Robbi

Mnoho lidí asi svým hodnocením rozlítím, ale musím se na věci dívat širším objektivem. Film v mnoha směrech klame. Už jen názvem - určitě by byl přesnější Ferrariho rok 1957 případně Ferrariho tragédie v Mille Miglia 1957. Pokusit se vykreslit postavu tohoto velikána motorsportu jen několika měsíci a trochou náznaků? Vždyť těch zlomových situací v jeho kariéře bylo mnohem víc (namátkou odchod od Alfy, spojení s Lancií, úmrtí syna Dina, tragédie na Monze 1961, konflikt s Johnem Surteesem, smrt Lorenza Bandiniho nebo jeho úžasné schopnosti stmelit rozpadající se F1, takže nakonec nezanikla. Jistě tu hraje roli bulvární nahlížení na vztahy se ženami, ale kdyby autoři místo toho konečně pořádně - a ne hodně nepřesně, jako v Le Mans '66 - vysvětlili pozadí neuskutečněného spojení F-F (Ferrari-Ford), bylo by to přínosnější. Takhle vypadá film jako součást seriálu 30 životních příběhů Enza Ferrariho a nachází se někde v polovině celé řady. Pak tu je příliš mnoho hluchých míst, dost spekulativních, nehoda portugalského šlechtice (jehož plné jméno znělo Alfonso Cabeza de Vaca y Leighton, jedenáctý markýz de Portago) se vůbec neshoduje se skutečností a dost mi chybělo návazné soudní jednání vedené proti Ferrarimu a belgickému výrobci pneumatik, jenž ve filmu - nejspíš "pro jistotu" - vůbec zmíněn není. Bohužel nejsem ani příliš nadšen z Adama Drivera - nikoli z jeho výkonu, ale značně vzdálené podoby. Jenom bílé vlasy a černé brýle opravdu nestačí. Jako člověka, který se historii F1 zajímá téměř půl století a z toho polovinu aktivně, snímek dost zklamal. Závodních akcí tu je minimum, asi je měly nahradit intimnosti, což je styl dneška. Ferrari se dal, mohl a měl udělat podstatně jinak.

Originální není ani námět, ani prostředí. Čtyři lidi na několika čtverečních metrech jsou vstupenkou do vypjatých vztahů a narůstající paranoidní hladiny. Jenže zůstalo jen u náznaků, nadějí ve zvrat nebo nějaké překvapení. Když se konečně a rozpačitě dostaví, je u unaveného diváka většinou pozdě. Klasická ukázka promarněné šance.

Pro někoho možná nové a neznámé informace, ale bohužel je tento díl prošpikován chybami, nepřesnostmi a už v té době dávno vyvrácenými nesmysly. Jako přínos beru přítomnost Leroye Thompsona a vysvětlení zásadních nedostatků ve výzbroji, ale to nevyváží zcela zfušovaný popis samotného přepadení a další absence poměrně důležitých faktů.

Vzpomněl jsem si na jednu pozapomenutou, ale o to brilantnější monolog Vladimíra Menšíka, který se dostal do střetu se socialistickým zřízením. Když jako holič mydlil nějakého člena StB (což ovšem nevěděl), tak mu říká: "On by ten socialismus nebyl špatnej (kouká, on nic)... nebyl špatnej (kouká, zase nic)... opravdu nebyl špatnej (nic, tak vsadil všechno na jednu kartu)... kdyby ho snad dělali jiný lidi." A v případě druhé Bambitky bychom mohli říci: "Ono by to nebylo špatné, kdyby to bylo o něčem docela jiném." V podstatě vidíme to samé jako před lety, pouze jedna dvě postavy byly nahrazeny jinými. Jinak se dle Jana Wericha "jelo dále kočárem černým podél bílých skal". Proč vymýšlet něco nového, když tu máme zaručený know-how z jedničky, přeplácneme to silně vachrlatým motivem ze slavné písně Pavla Dobeše Něco o lásce a proto lze někdy kolem 26 minuty směle rezignovat na jakoukoli snahu o originalitu, ono to nějak doběhne. Takže to může být pohádka milá, snad i úsměvná, ale o to více zbytečná.

Civilně pojatý příběh muže, jehož naděje byla zničena dříve, než vlastně vůbec nastala. Příběhů kolem válečných padělků cizích měn zase tolik není, tento je zasazen do zvláštního rámce konce 50. let. Na rozdíl od uživatele Tosima bych rozhodně nemluvil o "budovatelské sračce"; žádná socialistická hesla, schůze, honění plánu či apely na soudružské chování - hledá se zdroj padělaných liber a související okolnosti a pokud tu nějaký morální přesah je, pak ono jednání jedinců tváří v tvář peněz, na nichž ulpěla krev nepohodlných svědků, především těch, kteří je za II. světové války museli vytvářet. Nános času samozřejmě setřel tehdejší aktuálnost, ale tak tomu je u mnoha jiných filmů, tenhle lze rozhodně hodnotit jako z kategorie lepších.

U některých dílů (především Operace Boží hněv) jsou z faktického hlediska velice povrchní, nepřesné až zavádějící - vypadají, jako by je tvůrci dělali na půl úvazku bez jakéhokoli zájmu. Ostatní neberou na ohled některé zřejmé pochybnosti - "my jsme se rozhodli, že to bylo tak a komu se to nelíbí, ať se nedívá". Jenže to by se seriál nesměl tvářit jako učební pomůcka.

Pro někoho možná líně plynoucí a málo akční detektivka, já v ní vidím poctivě zpracovanou kriminálku, v níž se překvapivě dobře etabluje Justin Timberlake. Rozhodně však poprávu zůstává středobodem Benicio del Toro, dost možná si napsal postavu Toma Nicholse vysloveně na tělo. Další klad vidím v nutnosti být neustále ve střehu, protože abyste celou záležitost pochopili, nelze druhým okem sledovat fotbal a ještě přitom hrát volačo na PlayStation. Po delší době film, jehož sledování je potěšením. A rozhodně potěší i velmi dobře volený hudební doprovod, zařazení písniček (například Knockin' On Heaven's Door) výstižně dokresluje atmosféru.

Děj je vlastně velmi přímý a jednoduchý, tady žádné odbočky nečekejme. Samotné pojetí hororu bych ohodnotil jako ucházející, vytvoření tísnivé atmosféry je sugestivní a že lidé z kina neodcházejí s poznamenanou textílií je spíš ukázka jejich otrlosti než špatného pojetí. Nemyslím, že by druhá Sestra byla nějak výjimečná, ale ani dramaticky špatná. Pokud divák čeká hektolitry krve, rozervaná těla a vyhřezávající vnitřnosti, ať volí jiný žánr - tady sice najdeme značný počet obvyklých klišé, ale rozhodně u nich neusneme.

Pokus skloubit pět žánrů do jednoho končí tím, že nefunguje nic. Hlavní hrdina v zoufalém pokusu vypadat jako Jeff Bridges, citlivá agentka, brutálně banální děj narýsovaný jak podle pravítka z mateřské školky. Jediná hvězdička za Maltu, jinak šup pod vodu a držet do skonání světa.

Mě by opravdu zajímalo, kdo ze zdejších "odpadlíků" má povědomí, jak se tehdejší události vyvíjely a co je na nich tak strašně tendenčního a propagandistického. Že sem US Army bez jakýchkoli skrupulí vtrhla a odvezla desítky beden, aniž by vznesla jakýkoli dotaz či požádala o povolední (aby už otevřené a jednoznačně přebrané kysny vrátila demonstrativně zpět), to je historický fakt. Že se na tuto skutečnost narouboval nějaký příběh, jakkoli nepravděpodobný, to je běžný kolorit kdekoliv - nejenom v ČSSR. Spíš se domnívám, že bdělé oko zastánců kvality a čistoty vidělo rok natočení a mělo hned jasno. Já se domnívám, že to odpovídá duchu doby, ostatně podívejme se do nabídky celosvětové produkce, co se tehdy točilo...