Popluh

Druhé Nymfomance se sice nepodařilo zakrýt, že Trier natočil v podstatě bulvárně banální film se snahou šokovat, který šokuje maximálně tím, jak moc utápí zajímavé postavy a jejich interakci v nesmyslně dlouhých a výstředních sexuálních nebo sadomasochistických scénách, zvlášť když ty nejzajímavější odbude poměrně rychle. Trier není žádný génius, je jen poměrně chytrým a nejspíš sečtělým bláznem, který má filmařinu v oku a ruce, opájí se vlastním egem a v momentě, kdy už se zdá že je schopný vtipné (sebe)reflexe (I. část) se vrhne do bláznivé nabubřelé manýry. Dvojka jako film funguje a baví i když míří ke zbytečnému a překombinovanému vyvrcholení. Pryč je lehkost prvního dílu, žádná deprese ale nepřišla. Jen zajímavě odvyprávěný film, který by v dnešní době chtěl touto formou vyprávět jen Trier. Obě poloviny jsou ale absolutně nekonzistentní a moc si nedovedu představit jak to bude dohromady fungovat. A doufám, že nesestříhané verze bude obsahovat předfinální scénu se Seligmanem, protože ten konec je sice pochopitelný, ale Trier se až tak moc soustředí na ženské nitro až ze svých mužských postav udělal jen prázdné loutky bez duše. Zkrátka taková nenáročná zábava pro české masy nezvyklé chodit na artové filmy.

Klasický Trier (hlavně tedy na poli propagace produktu), který pobaví, ale minimálně v první části zůstane relativně při zemi mírou explicitnosti. Nicméně je už teď jasné, že Nymfomanka se bude dát hodnotit hlavně v celku, tedy v nesestříhané a nerozdělené verzi.

Dokument z amerického turné Bad Seeds se silně Jarmuschovským feelingem. A fuguje to i s minimem koncertních vložek. Minimalistické podání s atmosférickou černobílou kamerou se k zachycení běžného života hudebníků na turné víc než hodí a jinak nedostupné muzikanty v čele s Cavem ukazuje z trochu jiné strany.

Stále skvělá zábava a koncertní nářez, obzvlášť v kině, jinak dokonalý zážitek ale kazí fakt, že se jedná o sestřih koncertu kde slušná část skladeb skončila na podlaze střižny. Naprosto bezdůvodně, byť výsledný výběr prověřených starších pecek s průřezem z nového alba je nanejvýš reprezentativní.

Cokoli z Asgardu kde není Loki nezáživný průměr, cokoliv z Londýna kde je Thor parádní oddechová jízda. Instantní Marvelovka, která neurazí ani nenadchne a popcorn vám z ní v puse rozhodně nezhořkne. Alespoň do té doby než takových bude přibývat tempem dvou filmů ročně.

Nejzábavnější blockbuster letošního léta. McClanenovitější než poslední McClane sám, záměrně vtipný a skvěle pracující s různými prezidentskými klišé a podvratně chytřejší, než by se mohlo na první pohled znát. Roland má koule neamerické výroby naplněné popcornem té nejvyšší kvality.

A(rt)vatar: Synecdoche, Robin Wright

Film, který zabil vlastní potenciál. Miliony utopené v "tvůrčích neshodách" spíš než ve výsledném filmu, na kterém je hlavně znát nejistota ve vedení příběhu, což ale není Forsterova chyba, protože původně nejspíš vyprávěl tak trochu jiný příběh. Jeho režie je jinak parádní, velké CGI celky se nesnaží nijak prodat a pojímá je místy až nezvykle civilně, nechybí tomu atmosféra nebo napětí a některé scény jsou dechberoucí. Brad Pitt hraje jako o život, respektive o ty milony, co do toho narvala jeho společnost Plan B, a potvrzuje svoji (vlasovou) univerzálnost v posledních letech. On ani ten konec není špatný, jen je na zbytek filmu naroubovaný hodně špatným konstruktem. Isolated System od mých oblíbených Muse je jako hlavní motiv perfektní pro většinu situací, použít ale v závěrečných titulcích disco verzi disco songu (byť dokonalého) Follow Me místo Uprising, to už je napováženou. Z kvalitativního hlediska se jedná o jakousi (nezaslouženou) remízu. Šance na výhru byla velká, ale zůstala u producentského stolu, potažmo ve střižně. Nicméně Unrated verze celkový dojem vylepšuje.

Brandon se potatil. Vizuálně chladné a podmanivé psychologické drama které rozhodně není myšlenkově prázdné. Jediné, co mě ale trošku zaráží (a možná i zklamává) je fakt, že Antiviral působivou psychologickou stránku nedoplňuje fyziologickou nepříjemností. Což by Cronenbergovi staršímu (a že se Brandon ani srovnání vyhnout nemůže) na začátku kariéry rozhodně problém nedělalo. I tak ale podařený film a velký příslib do budoucna, zvlášť poté co se tatínek pomalu ale jistě přesunul spíše na akademické pole.

Nebe konzumní společnosti aneb stepfordská panička zasazená do katalogového ikea domu a práce účetního. Dlouhý rozvleklý film u kterého vám každý úsměv zhořkne na tváři ještě dřív, než se na ní stihne usadit. Severská dystopická alegorická depresivní vize západní společnosti.