Popluh

Westernová soap opera, která resuscitovala kariéru Kevina Costnera. Naprosto zaslouženě. Jinak je to určitě hodně přibarvené a "přifilmované", ale jinak dramaturgicky pevně uchopené a režijné zvládnuté. A i díky tomu, že od nejtvrdšího sporu rodin uběhlo hodně krve, i zajímavě nečernobílé a komplexní. Alespoň většinou. První díl je rozvláčnější zejména kvůli tomu, že musí na scénu postupně uvést velké množství postav ve větším časovém měřítku než zbylé dva, z nichž se navíc většina nedožije konce série. Druhé dva díly už jsou v podstatě "jen" kvalitní westernovou survival vyvražďovačkou v shakespearovském stylu. Kvalitní minisérie.

Nikterak převratná a originální teenage dramedy, kterou ale táhnou přesně vybraní herci pronášející občas i ty násilněji naroubované pravdy (o kterých ale není třeba pochybovat) naprosto přirozeně. Sice je to pořád celkem milé, ale když si v tom člověk najde to svoje tak to může i celkem slušně zasáhnout. Možná mírně nadhodnocuji, ale v porovnání s loňskými průměrnými a podprůměrnými teenage komediemi a hlavně v porovnání se starším Perks of Being Wallflower je to vyloženě povedený civilní film (nejen) pro teenagery.

EXTENDED CUT = pure McCarthy a za 100 %

Chvílemi opravdu film hodný svého názvu. Po druhé kinoprojekci opravdu film hodný svého názvu. Po třetí projekci člověk nemá pocit, že by potřeboval vidět nějaký další film.

Vizuálně nejdrtivější film za hodně dlouhou dobu.

Nejkrásnější film, jaký jsem kdy viděl.

Trošku mě děsí, že z celé trilogie mám ve svých dvaadvaceti letech myšlenkově a pocitově nejblíže k těmhle čtyřicátníkům na "dovolené" v Řecku s dětmi...

Earth, I love you.

Woody Allens meets Jim Jarmusch meets David Bowie. Podvratná a chytrá indie komedie s až (ne)příjemně živými postavami.

Mám rád sportovní dramata, mám rád všechen ten patos a klišé, mám rád oddechové romantické filmy, mám rád všechen ten patos a klišé. Mám rád Clintův "pop-nihilismus" cynického důchodce, jeho patos i klišé které s přehledem utáhne. Není to dokonalé, ale na nic si to nehraje, je to předvídatelné, ale mozek vás z toho bolet nebude, je to šablonovité ale za srdce to chytne a je to tak dokonale obsazené, že si to zaslouží i tu nezaslouženou pátou hvězdu. Not so guilty pleasure. A sportovní filmy beru jako ty správné pohádky pro dospělé a poslední dávku naděje, že jsem úplně nepropadnul cynismu. Všechno v nich končí tak jak má, k mé naprosté spokojenosti.