Popluh

Jednoznačné vítězství formy nad obsahem. Bohužel až příliš jednoznačené. Bohužel proto, že ani ta forma není nikterak oslnivá. District 9 si sice hraje na něco víc, ale vítězí jedině na poli promyšlené marketingové kampaně. Film se sice z upoutávek nerýsoval jako tradiční divácký filmy který plní kina popcornožravými teenagery ale ve výsledku tak dopadl. Je to až s podivem vzhledem k vážnosti s jakou dané téma zpracovával původní fiktivní dokument Alive in Joburg. Asi bylo chybou očekávat jeho celovečerní verzi, protože Blomkamp se této formy drží jen cca úvodní čtvrthodinku a pak už jen servíruje klasické hollywoodské postupy a klišé. Postavy jsou tradiční, "černé" i "bílé", jen ta ústřední je "černobílá", bohužel tím nejklasičtějším možným způsobem. To samé se dá říct i o příběhu, jehož jedinou invencí je, že afroameričany či židy vyměnil za mimozemšťany. Ku klux klan či nácky nahradilo MNU, Oscara Schindlera Wikus van der Merwe. V podstatě. Co ale nejvíc mrzí, že se District 9 rychle zvrtne v to "nejlepší" z Baye (patetismus, zpomalovačky postav v dramatických efektech) akorát podané netradiční formou. Teenageři šílí nadšením, protože dostávají stejnou popcornovou značku na jakou jsou zvyklí, akorát v nové krabičce. Poslední víceméně akční hodinka, která nerozvíjí nic (děj ani postavy, jejichž rozvoj skončil infikací po 20 minutách), sráží District 9 do vod průměru. Za 30 mega je to hodně muziky a hodně uvěřitelných CGI postav, ale to bez příběhové opory a se zátěží mnoha wtf? momentů (inteligentní e. t. děcko, vojenská jednotka která snad střílí kuličky,...) nestačí k ničemu jinému než k průměru. Velké zklamání...

Na béčkovou hru Davida N. Twohyho jsem bohužel nepřistoupil, jelikož jsem její závěr předvídal po nějakých 15 minutách a způsob, jakým k němu dospěla, respektive jak ho vysvětlila, předčil i má nejhorší očekávání. Na nízký rozpočet je to hodně slušně natočená thrillerová jízda, která si hraje s divákem, přičemž mu závěrečnou pointou dá silně podpásovou ránu, za kterou se omluví alespoň geniálně naspeedovanou závěrečnou honičkou. Právě až ta odkrývá skutečnou béčkovost filmu, protože svým vzevřením by se do ní, místo skvělého a sympatického Timothy Olyphanta, hodil klidně i Van Damme.

Naprosto zbytečná adaptace, která je kupodivu tím zbytečnější, čím víc původní předlohu mění a (dez)interpretuje.

Dylan Moran opět sympaťák až na dno flašky, bohužel mi ale tentokrát jeho australské vystoupení tolik nesedlo. Každopádně fanoušci irského komika si můžou být jisti klasickou a zábavnou dávkou cynismu, tvrdých hlášek a urážení všeho a všech, přičemž ale Moran začíná nebezpečně často kroužit kolem stejných témat. Samozřejmě že při Live vystoupeních oceníte, když použije vtip který minulý týden uzemnil polovinu Londýna, na druhou stranu když sledujete třetí živák, očekáváte i nějakou tu obměnu. Samozřejmě, že se nekoná přímé křížení vtipů ve velkém, ale takový stále stejný feeling a s ním spojený pocit "to už jsem viděl" ano. Plus to samozřejmě není tak dokonale a neustále vtipné jako Monster. 70 %

Sympatický netuctový indie animák, který je v podstatě nonstop akcí na úkor nějakého příběhu, ale za to je tak svěží a nápaditý, že mu to s přehledem odpustíte. 75 %

Největší bizár co jsem poslední dobou viděl. No, možná nejen poslední dobou... Film, který se neustále vrství do sebe a který se samovolně rozvrství až finální montáží.

Úvodní akční nářez je skutečným vrcholem filmu, ale jakmile se Kable objeví a začne se rozvíjet příběh, jde to s celým Gamerem z kopce. Totálně předvídatelná, byť skoro neustále zábavná, akční sci-fi nabízí nepříliš originální vizi budoucnosti založené především na rozvinutí herních technologií. Zapracovat lépe na scénáři a připravit divákovi alespoň pár dějových překvapení, bylo by to mnohem lepší. Takhle zůstává jen perfektní akční béčko s parádním muzikálovým číslem, jehož hlavní devízou je, že po 15 minutách ukáže prakticky 90 % záběrů použitých v traileru. Hlavní devíza se ale rychle mění v jeden z velkých záporů, když právě ten úvod do hry je to nejlepší, co v mých očích Gamer nabídl. Škoda. Kableovo osvobození roztažené na celý celovečerák by pro mě bylo mnohem zajímavější. Škoda, potenciál tam byl. 55 %

Neskutečná "somarina/sommerovina" u které umře 9 z 10 lidí, kteří to vezmou vážně a budou čekat seriozní film o komandu vojáků. Protože to G. I. Joe není ani v nejmenším. Tak jako ve Van Helsingovi Sommers jen "stylově/sommerovsky" vykrádává (vzdává holt) béčkovým hororům a všechny je míchá do jednoho nadupaného celku, tady zase vykrádá své oblíbené akční či sci-fi filmy. Tu si bere něco z Iron Mana, támhle zase Spider-mana, ale jeho nejoblíbenějším filmem jsou bezesporu Star Wars. A až v G. I. Joe dojde i na ně, asi to nerozdýcháte. Smíchy. Nejstylovější je ale pro našinec honička v Paříži/Praze, kdy záporáci oživí rakety ve stejném domě do kterého se po 10minutové nadupané honičce centrem Praříže opět dostanou. To už bylo moc i na mě a někde v tom momentu jsem si začal film užívat naplno. Herci zoufalí (výjma nebezpečně hot Sienny), akce místy hodně gulášovitá, efekty k CGI zblití, dabing s největším guilty pleasure potenciálem od dob prvních pirátsky dabovaných VHSek (Hodil jste kládu pěkně daleko namísto tradičnějšího "Zvedl jste laťku hodně vysoko" atd atd), rozměry akce nezměrné. Sommers se opravdu proměnil v malé dítě a společně s ním i celá parta scénáristů, protože takový matroš tu už hodně dlouho nebyl. Nelogičnosti, wtf momenty, parádní dedukce (Wyansova postava z ničeho nic odhalí co udělal záporák s kufříkem, určení místa sídla záporáka pomocí fotky, keltština), milion zvratů a místy geniální flashbacky dělají z G. I. Joe neskutečně debilní cheezy jízdu na kterou nezapomenete do konce života. Ať už v dobrém či špatném. Já chci nášup. 80 % P.S.: Popcorn mi nikdy nedošel tak rychle :D A jestli se zjistí, že ten film je míněný vážně, prosím neříkejte mi to.

Nádherný snímek, ve kterém mistr jemných lidských dramat dokázal na plátno přesně přenést jemné kouzlo vztahu mezi psem a jeho pánem. Neopakovatelný a překrásně dojemný a neskutečně citlivý film, jehož atmosféru výborně dokresluje nádherná hudba. Richarda Gera jsem nikdy nemusel, v tomto případě mě ale svým dokonale civilním hereckým projevem naprosto překvapil. Výborně hrají i ostatní herci, ale je jasné, že o ně najde a jsou odstrčeni až na druhou kolej. Toho psa prostě chci. 95 %

Na novou Tarantinovku jsem se těšil až nezdravě moc. Víc než na Temného rytíře, víc než na jakýkoliv jiný filmy. Hodně pozitivní ohlasy v mém okolí mě navíc o geniálnosti filmu přesvědčily dávno před začátkem celého filmu a Tarantino je ani na ploše 153 minut nedokázal překonat. Respektive... Bylo nebylo ve filmy okupovaném mozku Quentina Tarantina se zrodil nápad, natočit válečný film. Možná že si i řekl, že to bude válečný film, jaký nikdy nikdo neviděl. A když mu nevyšlo jeho velkohubé komando snů (Willis, Stallone, Murphy, Sandler a bůh ví kdo ještě), vsadil na jednu jedinou kartu a na ní postavil celou propagaci. Brad Pitt se na vás šklebil z každého rohu filmových webů a hlásal, že má všechny shnilý vejce v jednom košíků a jeho silácké řeči z trailerů dávaly najevo, že si je naměkko rozhodně neudělá. Naměkko naopak bude skoro každý Tarantinofil, protože tohle se může jevit jako jeho splněný sen. Perfektní dialogové výměny střídají dobré dialogové výměny, ale špatnou slovní výměnu aby člověk pohledal. A nenajde. Špatnou ne. Ale zbytečnou? Dalo by se spekulovat. Těžko soudit co zůstalo na podlaze střižny, ale výsledek připomíná tak trošku polotovar. Samozřejmě Tarantinovský. Najednu stranu tu máme film jenž láká na komando židů v čele s výborným Pittem, které je přesně tak cool jak trailery slibovali, na druhou stranu ale žádný basterd není charakterově prokleslen tak jako Hans Landa nebo Shosanna. Jakoby nestačilo, že je film rozdělený na tradiční kapitoly, střídají se tu živoucí postavy, kterým byste věřili i nálepku "True story" s filmovými karikaturami ala Aldo Raine nebo ta německá herečka jejíž jméno asi nikdy nenapíšu správně. A víte co? Funguje to jako nikdy jindy. A to hlavně díky naprosto parádnímu a epickému konci, který všechny ty "skutečné" i filmové postavy splete dohromady a vyústí jediným možným způsobem, jaký tenhle mix postav dovoloval. A až za to přihodím tu 5* a to i přesto, že mě Quentin úplně nepřesvědčil o zas takových kvalitách svého díla. V kontextu jeho filmografie je tu ale pár záběrů, které v ní nemají obdoby a jsou ozdobou celého filmu. Takovou ozdobou jako tradiční Morriconeho hudba, neseriozně přehrávající Pitt či Roth nebo seriózně hrající Christoph Waltz, který určitě Basterdům posichruje nějakou tu nominaci na Oscarech. Kdo ví, možná i sám Quentin něco uloví. Přál bych mu to. Ale vyhrát by neměl. Poté by jeho ego došlo takových rozměrů, že by se rozpůlilo na dva Quentiny. A na to filmový svět připravený není. A myslím, že ani nikdy nebude. Tarantino je totiž jen jeden. Díky bohu. Po druhém zhlédnutí: Když už nečekáte jak skončí další rozhovor či jak se vyvine další scéna, konečně si Tarantinovi Basterdy vychutnáváte naplno. Postavy jsou napsané vskutku výborně a v Tarantinovském "historickém" vakuu fungují dokonale i vztahy mezi nimi. Stejně dokonale funguje i technická stránka filmu, perfektní kamerou počínaje, tradičně výborně zvolenou hudbou konče. Zatím film roku. Po třetí projekci: Tarantino (prozatím) natočil svůj masterpiece.