Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (585)

plakát

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018) 

Terminologií fantastických zvířat se jedná o filmového kočkopsa. Na knižním Potterovi jsem vyrůstal a dá se říct, že i vyrůstal souběžně s ním. Pro tento svět mám tedy slabost a Rowlingová si dobře uvědomuje, že kromě stále nových dětských čtenářů, je tu i obrovská masa dnešních (skoro)třicátníků slyšících na nostalgickou vlnu. A jedním z pozitiv je, že moc dobře ví, jak na ně. První Fantastická zvířata byla kouzelná retro pohádka. Pro účely pokračujícího filmového Potterovského univerza uvedla na scénu kromě Mloka Scamandera hlavně Grindewalda. Grindewald v Deppově příjemně nepřehrávajícím podání by si mohl rozehrát osudovou partii s Albusem Brumbálem (na minimu prostoru fantastický Jude Law) o osud nejen kouzelnického světa a Mlok Scamander klidně ať si v rámci své série hlavně pro dorůstající nové fanoušky čarodějnického světa dál blbne s řadou CGI potvor. A teď by mě zajímalo, kterého myslitele napadlo tyto dva světy smíchat dohromady, ale klidně bych si vsadil na někoho od Warnerů. Takže tu máme film, ve kterém se vraždí nebo umírají malé děti, které pak na Vánoce budou somrovat nového plyšového Hrabáka nebo nějakou jinou potvoru. Právě spojení Fantastických zvířat s Grindewaldem a násilné naroubování předchozího pohádkového příběhu do Grindewaldových zločinů je největším kamenem úrazu, který kromě aktuálního filmu zpětně tak trochu kazí i ten předchozí. Tyto dva filmové světy prostě měly zůstat oddělené a bylo by jim lépe. Ve trojce sice nejspíš bude lépe a dočkáme se (snad) více Brumbála a Grindewalda, nicméně pokud pořád bude obsahovat Mloka, jeho mudlovského sidekicka (jeho příchod na scénu ve druhém díle jeasi nejblbější scenáristický můstek celého Potterovského universae) a všechny ty na sílu roubované Hrabáky a jiné, pořád to nebude ono. A je to zatraceně škoda, protože Rowlingová pořád umí, zná své - již dospělé, čtenáře a dokáže jim předhodit řadu dějových i nedějových lahůdek a pomrkávání. Obávám se ale, že jestli i nadále bude tento svět rozvíjet jenom pod hlavičkou Fantastických zvířat, nebude to stačit. Po rozporuplné dvojce o osudu série rozhodne následující díl. Obavy jsou na místě. 50%.

plakát

Vyber si svou vlnu (2016) 

Určitě se nejedná o perfektní dokument, a to ani v rámci surfových filmů. Po technické stránce perfektní, po té dramaturgické již méně. Tak nějak se mi nechce věřit, že vesměs zajímaví lidé prezentovaní ve snímku toho při natáčecích sezeních řekli tak málo použitelného, že se toho do výsledného filmu dostane vždy jen po pár větách. Celovečerní stopáž by tomu seděla určitě více a nevěřím, že tvůrci na ní neměli k dispozici dostatek materiálu. A ohledně jedné z výtek, že surfování v dokumentu nestojí za moc. Nemyslím, že by si tvůrci dali za cíl ukázat českou špičku v tomto sportu, ve kterém se dokonce koná i národní šampionát. Jejich cílem bylo posbírat krajánky různě po světě, kteří kvůli surfování výrazně proměnili svůj život a následovali svůj koníček / životní styl do různých (exotických) krajin. A jelikož se ani v jednom případě nejedná o "výkonnostního surfaře", je z mého pohledu v pořádku, že se jim občas nepodaří (opakovaně) chytnout vlnu nebo jejich surfařský styl není plný parádiček a náročnějších prvků. Sám Boneyards v jiném komentáři píše, že jediný, kdo snese přísnější měřítko, je mladý syn jednoho z krajánků, ale už to nedá do spojitosti s tím, že je to zejména díky tomu, že jeho rodina následovala svůj nový životní styl až do země s celoročním (a oproti česku hlavně nějakým) přísunem vln a tudíž se v nich mohl pohybovat od mala. A takové štěstí žádný z hlavních aktérů dokumentu neměl. Jinak to ale nevypadalo, že by si některý z nich na nedostatek štěstí stěžoval. Tak to ostatně u lidí, kteří si šli za svým snem a splnili si ho, většinou vypadá.

plakát

Kong: Ostrov lebek (2017) 

Je to víceméně zvláštní, ale toho, co jsem čekal od Kings of Summer, jsem se naplno dočkal až v případě nového Konga. S tím rozdílem, že parta rozjařených adolescentů řádila za kamerou, nikoliv před ní. Kong je až nechutně zábavným vysokorozpočtovým béčkem, který si naplno uvědomuje své šestákovosti a dokonale ji využívá. Když nemáte dostatek prostoru řádně uvézt postavy a jejich motivace do děje, udělejte to co nejvíc efektně a zároveň se přesvědčte o tom, že každá jednotlivá postava bude naprosto dokonalým zosobněním nějakého archetypu. A ještě skvěle obsazena. Pak stačí jen nějaký ten zapalovač po tatínkovi a máte traumatizovaného hrdinu s kompletním pozadím a můžete se věnovat tomu, o co jde především. Megalomanské akci. A ta i díky velkému množství přehledných celků a eye-candy záběrů šlape naprosto perfektně. A velké plus za to, že se Jordan Vogt-Roberts nebál ze scény se slzopudným potenciálem útočící na první signální všech těch "bayovských military patriotů" udělat nejlepší gag filmu. Po dlouhé době jsem litoval, že jsem neinvestoval do popcornu.

plakát

Polednice (2016) 

Mám vlastně jen jednu výtku. Film má dobré obsazení a podařené vedlejší postavy, chvílemi mrazivou atmosféru a trošku podpásové, ale na druhou stranu skvěle fungující lekačky. Nicméně Polednice (inspirace Erbenem je opravdu víc než volná) jako kdyby se tři čtvrtiny filmu nedokázala rozhodnout, jestli bude psychologicky-sociálním dramatem s mírnými prvky buranské komedie nebo čistokrevný psycho horor. Obě roviny samostatně obstojí, dohromady se ale přetahují o pozornost a díky tomu pak film nevygraduje jak by mohl. Nechápejte mě špatně, finále je napínavé, ale tak nějak uspěchané, zvlášť co se týče proměny jedné postavy. Režie povedená, scénář taky byť ta symbolika je tam narvaná dost okatě - méně je někdy více. Za vyzdvihnutí určitě stojí hudba a skvělá práce se zvukem, obojí maximálně umocňující atmosféru.

plakát

REVENANT Zmrtvýchvstání (2015) 

Technicky precizní, což se ale s touhle sestavou dá čekat, ale naprosto bez momentu překvapení. Kamera je přesně taková jakou od Lubezkiho čekáte, výkon DiCapria, jakkoliv snese přísná kritéria, taky naprosto v mantinelech očekávání předchozích neproměněných nominací, to samé platí i u režie a scénáře. Bohužel dvě a půl hodiny jsou moc. Zvlášť u takhle předvídatelného filmu, kde není vzhledem k zápletce prostor bát se o postavu, která za celou dobu v podstatě nesleze z plátna. Což je u survival filmu naprosto zásadní nedostatek. Oscary to nejspíš dostane, možná se konečně dočká i DiCaprio a nikterak vadit mi to nebude, jen když už to nikdy nebudu muset absolvovat znovu.

plakát

Schmitke (2014) 

Odněkud nikam

plakát

Zmizelá (2014) 

Chlad a technická preciznost (rozuměj nuda bez srdce) kam se jen podíváš.

plakát

Rohy (2013) 

Většinu času povedená a doslovná adaptace skvělé knihy, která razantně ztrácí dech v úplném závěru, kde by měla naopak gradovat. Což je smutné, protože konec knižních Rohů byl strhující a nejspíš by takový byl i ve filmu, kdyby neměl scénárista potřebu ho "vylepšit" a upravit k obrazu svému. Škoda, obsazení bylo fajn a režie většinou příjemně nekompromisní, což se ostatně od někoho jako Aja dalo čekat. 60 %

plakát

Interstellar (2014) 

Ještě dva dny zpátky bych nevěřil, že Zimmer ještě dokáže složit tak strhující a perfektní soundtrack. Ještě dva dny zpátky bych ale taky nevěřil, že Nolan zvládne natočit zbytečný a průměrný film. No a vida.

Reklama

Reklama