Šakal

Šakal

Milan Smetana

okres Praha
citlivý cynik

75 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
    • 16.2.2016  18:14

    Už samotný úvod nenechává nikoho na pochybách, že nikoliv Iñárritu, ale mistr Lubezki bude ten, kdo tu bude tvrdit muziku… Vskutku originálně nasnímaná scéna útoku indiánů, která diváka rovnou vtáhne doprostřed všeho dění a následuje chlad prostupující skrz plátno, zažírající se hluboko do morku kostí a neumožňující, i přes tlustej pletenej svetr a zimní bundu s pevně naraženou kapucí na hlavě, se až do konce snímku zahřát. Nikoliv tak hlavnímu hrdinovi, majícímu životů vice než kočka, otužilejšímu než lední medvěd, oheň rozdělavájícímu na počkání, ve skoku (o tyči) si nic nezadávájícímu s Renaudem Lavilleniem a tak je to bohužel s celým snímkem. Veskrze na efekt, s marnými pokusy o přesah, podivným metafyzičnem, flashbaky pokoušejícími se nahradit (zakrýt) plytký scénář a Iñárritovou bezmocností, vyprávět ucelený, neroztříštěný, příběh. Někomu tohle možná ke spokojenosti stačí, mně ne. 65% [CGI scéna souboje s mědvědem vskutku impozantně natočená, ale co naplat, když se ani u ní člověk neubrání potutelnému úsměvu, kdy to na diváka přímo křičí, jak je to natočené veskrze na efekt, kdy místo definitivního máchnutí tlapou, vyrvání střev a rozporcování Lea to vypadá, jako úsměvná hra kočky s myší. Výkřiky typu “jestli ani za tohle nedostane Leo sošku, tak za co proboha už….”, neberu. Leo nemá prakticky co hrát a když pominu fakt, že ho Hardy přehrává o dvě koňské délky, je to zásluha Iñárrity, že nechal štáb hrábnout si na dno sil a potom už stačilo pouze pustit kameru a zařvat klapka].

    • 15.2.2016  17:32
    Marťan (2015)
    ****

    Ridley přestal filozofovat a i s vydatnou pomocí sympaticky hláškujícího kolonizátora, vesmírného piráta, Ironmana, discofila, farmáře…, ehm chtěl jsem napsat botanika Mata Damona náramně baví. Přičemž (až na pár vyjímek) dobrovolně rezignuje i na pocity zmaru, úzkosti z osamění, vyplívající z nastalé situace a naopak ukazuje, že na tom nehostinném Marsu je vlastně fajn (ty výhledy!) a tak je divák překvapivě svědkem feel-good rodinného snímečku, plného ryzí člověčiny a nikoliv „klaustrofobního syrového dramatu“. Ne vše se povedlo, ale v takto odlehčeném formátu, jsem ochoten, těch pár přešlapů, ano i toho Ironmana, p(r)ominout. Ridley je (pro mě) zpět! 85%

    • 15.2.2016  17:28
    Padesátka (2015)
    ****

    Pro někoho laciná pokleslá zábava, pro mě osobně kurevsky dobrej poctivej horalskej humor na úrovni. Zdejší podivné horské panoptikum mě (až na pár momentů) královsky bavilo a co víc, v samém závěru (tak jako v případě svérázného nekompromisního hlavního hrdiny Pavky Bulána) vykouzlilo spokojenej šmoulí úsměv ve tváři a to se počítá. Tahle režijní prvotina Vojty Kotka s nezaměnitelným rukopisem Petra Kolečka se nebere vůbec vážně (včetně dramatické poslední čtvrtiny) a byť příběh není tím, o co se může snímek opřít, překvapivě přesné herecké obsazení Pavelka-Taclík–Schmitzer a jím zdatně sekundující Tříkrálový (ne)pijan Dulava, to bohatě vynahradí. 75% P.S. zdejší hodnocení mě nepřekvapuje…..

    • 19.7.2015  22:56

    K naprosté spokojenosti už mi scházel snad pouze M. Biehn. Teď vážně. Je pravda, že po úvodních, více než slibných, pětadvaceti nostalgicky hravých minutách, ten snímek postupně ztrácí na tempu a působivosti (v) úvodu už se nepřiblíží, ale tentokrát překvapivě nebudu tak kritický. Možná proto, že na rozdíl od zdejší většiny, nepovažuji druhý díl za milník ve filmových dějinách, trojku za nudně rutinní a čtvrté pokračování za naprosto zbytečné flusnutí do ksichtu Terminátoří značce. Syrová, atmosférická jednička vládne sice v mých očích neochvějně dál, následována s patrným odstupem akčnější dvojkou, ale i přes tu spoustu výhrad, řadím tohle poslední? pokračování, mezi povedené a jsem rád, že to A. Taylor (společně se scénáristickým duem L. Kalogridis – P. Lussier) pojali takto odlehčeně, s výraznými pomrkáváními na první dva díly. Spousta z Vás to považuje za nešťastně laciné popř. to na Vás působí jak červený hadr na býka. Já se naopak bavil, užíval si odkazy, stejně tak pitvořícího se Árnieho a byť zbytek castingu je nezapamatování hodný (jaký to kontrast oproti prvním dvěma dílům) film vyloženě nezabíjí. Nikdy bych si nepomyslel, zvlášť po tom, co předvedl McG, ale …jsem rád, že jsi se Árnie vrátil. 75%

    • 19.7.2015  22:31

    V samotném názvu je obsaženo vše. Prostinký scénář sice na nějaké to ocenění zrovna neaspiruje, ale co na tom, když děda Miller i ve svém požehnaném věku, disponuje takovou bezbřehou nápaditostí, kterou společně se svojí osvěžující nekompromisností, zadupává své o generaci mladší kolegy, pěkných pár stop do písku. Když se na hodinky poprvé a naposledy, podíváte někdy v pětaosmdesáté minutě a to pouze pro to, abyste zjistili, jak dlouho si ještě budete tuhle opojně adrenalinovou vysokooktanovou jízdu užívat, hovoří to myslím za vše. Stejně jako fakt, když společně v jedné scéně vidíte proti sobě bojovat T. Hardyho a Ch. Theron a Vám nejen, že to nepřijde úsměvné, vy jim to vše věříte. Šílený Max, to překvapivě není Tom Hardy, ale zejména Ch. Theron, která opět dokazuje, že už to dávno není pouze pěkná tvářička (byť s kratičkým sestřihem a válečnými olejovými barvami ji to zatraceně sluší), ale herecký chameleón velkých kvalit. Jak symbolická je potom scéna, kdy Mad Max předává zbraň s posledním nábojem právě Furiose a naopak svým nabídnutým ramenem, poslouží jako pevná opora. Jakoby mimoděk říkal, vím, tady nehraju první housle resp. netvrdím muziku, jsem si však vědom faktu, že každý orchestr je tak silný resp. slabý jako jeho nejslabší článek a zejména záleží na dokonalé sehranosti. Občas soukromé ambice musí stranou, ve prospěch kolektivu. Nutno podotknout, že tenhle ansábl (pravda, slušelo by se spíše označení bizarní panoptikum) ve složení Mad Max- T. Hardy, Furiosa- Ch. Theron, Nux- N. Hoult, Immortan Joe- H.K.-Byrne….., je i díky šílenému kytaristovi, obrazovému vizionáři J. Sealeovi a zejména dirigentovi G. Millerovi sehraný téměř k dokonalosti. 90% P.S. souhlas viz Radek 99, neboť jak všichni dobře víme….na Prima Cool běží kultovní movies!

    • 3.3.2015  23:26

    Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90%

    • 10.2.2015  22:42
    The Guest (2014)
    **

    Scénáristická bezradnost nep(r)ominutelně zneužívající, znásilňující a parazitující (na) 80´s resp. 90´s. _Upřímně, ta neustálá snaha tvůrců, o vylepšenou resp. ozvláštněnou resuscitaci, již dávno prověřeného, mě začíná značně unavovat. Já jsem oldschool. Když whisky, tak poctivou, nikoliv medovou. Když vodku, tak čistou, nikoliv s příchutí melounu. Když ženu, tak „přírodní“, se vším, co to přináší a co k tomu neodmyslitelně patří a nikoliv umělohmotnou katalogovou skládačku, bez jiskry v oku, co vylezla, zjizvená a opuchlá, po čtyřiadvacetihodinovce ze sálu a měsíc se jí nemůžete dotknout. Vím, můžete namítnout….své fandy resp. fanynky, si i tato nabídka najde. Najde. To však neznamená, že já ji musím, na zdraví, (při)pít. _Závěrečný (před)halloweenský večírek ve škole (btw, musel jsem si ihned dopřát repete), plný všudypřítomného nadhledu a dávající jasně vzpomenout, na B. De Palmu, v nejlepších letech a formě, včetně významného pomrkávání v samotném závěru, to vše za vydatného přispění S. Moorea, dává tušit, že to v A. Wingardovi, někde skryto je a mohlo to být o poznání lepší. Tak snad příště…. 45%

    • 9.2.2015  22:53
    Podfukáři (2013)
    ***

    Každý správný iluzionista, si je moc dobře vědom, že pro úspěšné provedení triku, je zcela zásádní, odvedení divákovi pozornosti, zcela jinam. Toho si je scénáristické kvinteto resp. sexteto iluzionistických virtuózů, v čele s L. Leterrierem, moc dobře vědomo. K jejich resp. divákově velké smůle, jim však uniklo to nejpodstatnější. Tajemství úspěchu každého kouzla resp. iluze (jak chcete) tkví v nevyzrazení pointy. Za žádnou cenu! Ono se totiž většinou ukáže, že samotný trik je naprosto triviální, zvýšenou pozornost si nezasluhující. Hlavní je vždy samotná show a skutečnost, že divák chce být šálen a zcela dobrovolně přistupuje na onu hru- kouzlící iluzionista versus žasnoucí = bavící se divák.. A je tu ještě jedno nebezpečí. Tak jako v případě Now you see me, se vám může lehce stát, že tou doslovnou polopatičností, kdy nešťastně podceňujete diváka, ho tak akorát naserete a ta hra s vyloženými kartami, má za následek jediné. Divák v nich lehce čte. Ptáte se co?... Velkým tučným písmem zvýrazněné, jedno slovo – bezradnost! 60%

    • 27.1.2015  23:36
    John Wick (2014)
    ***

    Zemřela mu manželka a jediné, co mu po ní zbylo, byl pes. Toho mu právě zabili, návdavkem ukradli auto a né ledajaké. Mustanga Boss 429... Jsou věci, které se (zvlášť jistým jedincům) jednoduše nedělají. To ví i šéf místního podsvětí. Nikoliv však jeho syn a tak je zapotřebí zalarmovat všechno, co se umí rvát, střílet, (rukama) zabíjet..., neboť John Wick právě přerušuje předčasný důchod a (alespoň na dobu nejnutnější) se vrací mezi své staré známé._ Ch. Stahelski a D. Leitch se vykašlali na všechny rušivé elementy (vyjma samotného úvodu, potřebného k vysvětlení motivace hl. hrdiny) a soustředili se pouze na jednu věc. Perou to do diváka zprava zleva, hlava nehlava. Bohužel, stopáž je delší než by bylo zdrávo a tak snímek, po určité době, sklouzává k jisté monotónnosti, z které ho vždy na okamžik vysvobodí pár dobrých scénáristických nápadů. Za všechny, působivá přestřelka na diskotéce a „svět ve světě“, v podobě hotelu pro nájemné zabijáky, aby posléze opět upadnul do jisté letargie. Keanu sám na vše jednoduše nestačí a řekněme si upřímně, snímku dvakrát nepomáhají ani ústřední bad guys. M. Nyqvist měl už problém zahrát sebejistého investigativního novináře, natož bezpáteřního šéfa podsvětí. Jestli nějak, tak spíše působí, jako hodnej strýček od vedle, kterému sebrali bábovičky . Nemůžu si pomoct, ale pokud pomstu (odplatu), tak jedině tu v podání B. Helgelanda resp. M. Gibsona. Tady se jede (až na vyjímky) po celou dobu, tak zatraceně na vážno, až se jeden neubrání, opakovanému potutelnému úšklebku. Trocha toho nadhledu, černého humoru resp. cynických hlášek, by snímku jenom prospělo. _Na jedno shlédnutí, se však John Wick, dá bez úhony pozřít resp. přežít. Na druhou stranu, do vybrané delikatesy, pro nejmlsnější jazýčky, má stejně tak blízko, jako Uwe Boll k oscarovi. 60%

    • 27.1.2015  00:05

    Dobrá zpráva pro všechny narcisy. Svítá vám jistá naděje, že konečně poznáte sobě rovnou ( rovného), hodnou vašeho jedinečného sémě, tj; zachování resp. předání vašeho, tolik vzácného, genomu . To je ale hudbou daleké? budoucnosti. Do té doby si musíte vystačit se sebou samým, tj; nevyhnutelným bolestivým osudem, v podobě uhnání si tenisového lokte před zrcadlem popř. tímto rozpohybovaným manuálem, v podobě atmosferického snímku, který táhne (nahoru) E. Hawke a mladičký L. DiCaprio pardon S. Snook, to zejména v komorní dialogové pasáži v baru, gradujícího v momentě seznámení se mladšího se starším já a byť těch skoků (v čase) v závěrečné pětadvacetiminutovce, je i na R. Koudelku, v současné životní formě, víc než by bylo zdrávo, dvojice M. Spierig/P. Spierig, to překvapivě uhrála (čti ustála) až do závěrečného, předem avizovaného, přesto působivého finále aneb Nolan by se mohl/měl (při)učit. 80%

    • 25.1.2015  23:34
    Whiplash (2014)
    ****

    Strhující (jazzové) drama o touze po dokonalosti, uznání, respektu druhých.... Jednoduše snaze být (nej)lepším ve svém oboru, tj; stát se nesmrtelným. To za každou cenu. Tedy i na úkor vašeho soukromí, byť „slabší“ chvilka přijde, alespoň jednou za čas, na každého z nás. Svou všudypřítomnou živočišností nesmírně nakažlivé, z prostředí mému srdci tolik blízké. Věřil jsem, jak snaze resp. (ne)zdravé ctižádosti žáka A. Neimana na straně jedné, tak i té permanentní umanutosti, hraničící s fanatickou posedlostí, učitele T. Fletchera, dostat z lidí více, než se od nich očekává, tj; vychovat nového L. Armstronga, Ch. Parkera...., a to je pro mě, v těchto typech snímků, to nejdůležitější. _Finále, ve své jednoduchosti (stejně jako výkon samotného J.K. Simmonse) naprosto odzbrojující. Whiplash si u mě (v potu, krvi a slzách) vybubnoval 80%.

    • 25.1.2015  23:05
    Birdman (2014)
    ***

    Více než nápadité kameramanské cvičeníčko E. Lubezkiho, obestřeno příběhem, který tu byl už tolikrát a mnohem lépe! Schválně jsem si počkal s rozsudkem do druhého dne a ....nic. Ten film se přes vás převalí, jak lavina přes base camp party horolezců, se stejným účinkem resp. dopadem. Nezbyde naprosto nic. _Méně Keatona, více Nortona resp. společných scén s E. Stone, ubrat na teatrálnosti (vím, jsme na divadle..), více skutečných emocí a spokojenost by byla o poznání větší. _Bezpochyby nejhorší resp. nejslabší Iñárritu. 60%

    • 2.1.2015  23:43
    Zmizelá (2014)
    ****

    Hned na úvod předesílám,... ve světle zdejšího, poměrně rozporuplného přijetí, jsem se snímku poměrně obával a projekci oddaloval jak jen to šlo. Zbytečně. Fincher je zpět. Není to sice ten starý dobrý temný Fincher, ale i tenhle nový (překvapivě) sympaticky umírněný, byť chirurgicky přesný a plíživě znepokojivý (to samé platí o dvojici Reznor/Ross), držící se poměrně zpátky (vše ale třímající pevně ve svých rukou, to aby bylo dostatečně jasno) není nezajímavý. Ze starého dobrého Finchera si však ponechal to nejdůležitější. Zálibu v hraní si s divákovým očekáváním a následným jeho (ne)naplněním, tj; obratem o stoosmdesát stupňů. Nutno dodat, narozdíl třeba od The game, zde se mu to po celou stopáž uspokojivě daří a nevymiká kontrole. Něco mi říká, že nezanedbatelnou roli v tom sehrává i G. Flynn. Nemalá část z vás tu hořekuje nad tím, že snímek je chladný, odtažitý, odosobněný a to je jeho největší úskalí. Ano, přesně takový je, ale...já jsem zcela opačného názoru. Tohle je ta „jediná správná poloha“, jak zajistit, aby měl snímek patřičný dopad. Pike přesná ve všech polohách (teď nemám na mysli abecedu kámasútry, byť i zde bez námitek), kdo by to byl ještě před pár lety do bezelstné Jane z Pride & Prejudice řekl, Cronenweth se svou zbraní vládne jako málokdo, o dvojici Reznor /Ross jsem se již zmiňoval a tak jediný, kdo mi brání ve stoprocentní spokojenosti je, hádejte.... jednou. Gone girl je sice první snímek, kde mi Affleck nezpůsobuje dávicí reflex, tik v pravém oku a potutelný úšklebek od ucha k uchu zároveň, to je však spíše zásluhou scénáře (resp. charakteru jeho role) a zejména, znamená to pouze jedno. To, co jsem napsal._ Na knihu se nebývale těším. 88% [Ti rozmazlení náladoví frackové, mající nač si vzpomenou, jsou již beztak přesycení a tak bych si (Isherwoode) první a poslední záběr, ponechal pouze a jenom pro sebe].

    • 2.1.2015  10:42
    Revival (2013)
    ***

    „Vy ste taky moc pěkná. Máte např. moc pěkné....boty“. Faktem zůstává, že tohle bych spíše čekal od J. Vejdělka popř. (současné) M. Poledňákové než A. Nellis a naopak si troufám rozhodně tvrdit, v rukou P. Zelenky by se jednalo o nezapomenutelnou podívanou. Plivat na Revival však proto ještě nebudu. Nenáročný, kvalitativně notně rozkolísaný snímek, který kolem vás prosviští bez jakékoliv zpětné rezonance, o nějakém (hlubším) přesahu nemůže být řeč. Jako příjemná oddechovka na So večer, však poslouží naprosto spolehlivě. Ano, můžeme namítnout, že v současné záplavě paniců nanic, ulovených miliardářů, bestiářů, zkrocených krokodýlů ....vyčnívá jakýkoliv počin, jak strašák v čerstvě zaoraném poli, ale nakonec můžu konstatovat, že pozitiva, byť těsně, přebila negativa. To přes fakt, že pachuti jisté prvoplánovosti a lacinosti (když pominu fakt, že Alice dobrovolně rezignuje na jakoukoliv snahu o motivaci postav, postupný vývoj...) se divák jednoduše neubrání. Scénář rozhodně na nějaké ocenění zrovna neaspiruje, stejně jako se nevyvaroval opakovaným klišé (postava slepce začíná s postupujícím časem silně otravovat), Heřmánkovi s Polívkou vyžilé rockery (narozdíl od neúprosně stárnoucích bilancujících chlapů) jen těžko uvěříte a Geňa, ruku na srdce, do tohoto formátu jednoduše nepatří. Za to M. Krobot si svojí typickou roli užívá s noblesou sobě vlastní a M. Geišbergovi jeho rockera, chytající druhou (třetí?) mízu, bez problému uvěříte. Příjemným osvěžením je potom bezprostřední „malá prsatá“ J. Boková. To v případě V. Dyka, může divák pouze porovnávat, zda-li je horší zpěvák či herec. Na druhou stranu (byť do cílové skupiny mám asi tak blízko jako Ljuba Skořepová k zápisu do první třídy) si dovedu představit, že je to právě on, kdo něžnější části zdejšího (pubertálního) publika, přivozuje příjemné vlhko v kalhotkách a nevědomky je připravuje na letní olympiádu v nové netradiční disciplíně- hodu na (živý) pohyblivý terč. Pokračování, v podobě vyprodaného Strahova, bych se přesto jen nerad dočkal. Už kvůli faktu, že pouhá samotná představa protestující Z. Bydžovské, překonávající délku místního hřiště, mi.....zůstaňme u smířlivé fráze, „nedělá po těle dobře“. 60%

    • 1.1.2015  22:27

    Jak vidno, Charlize Theron, narozdíl od zdejší pubescentní většiny, co slintá nad jejími fotkami popř. si ho honí u jejích videí, smysl pro humor a sebeironii nepostrádá. Mohlo to být sice ještě o poznání nekorektnější, ale za ten nadhled, humor všeho druhu, ANO i inteligentní, si S. MacFarlane body právem zaslouží. Tenhle netradiční pohled na zkurvenej divokej západ, kdy chlap spořádaně čeká dole v bordelu na svou šukající děvku (pardon dívku) a naopak ženská chlapovi vystřílí na pouti růži resp. kachničku, (na)učí ho střílet, sežene chlast a výživný koláček- nepostradatelné to ingredience při západu slunce, nepostrádá nápad, (ne)vkusně baví a to se počítá! Pokud (romantickou) komedii, tak takovouto, kdykoliv a kdekoliv. Ne nutně na divokém západě. A (děti) nezapomeňte...na pouti se umírá! Palec nahoru za SPOILER návrat do budoucnosti resp. Ch. Lloyda a nespoutaného Djanga resp. J. Foxxe. 80%[Btw, konečně jsem pochopil, proč měl Krakonoš stále po ruce, nejlepší přítelkyni sojku].

    • 1.1.2015  10:49

    „No to racism“... trailer z tohoto nejnovějšího Chauveronova snímku, by se mohl promítat v přestávkách LM, místo pronášení, v úvodu zmíněného sloganu, největšími hvězdami, které se v současnosti prohání po nejrůznějších pažitech._Jj, říkám to pořád. Není nad to, strávit poklidné svátky vánoční, v nejužším rodinném kruhu. Třeba tak, jako zdejší, stále se rozrůstající, „Benettonovic“ rodinka. Bok po boku, společně k jednomu stolu, zasednou-Jackie Chan, Jásir Arafat, Bruce Lee, rabín Jácob, Muammar Kaddáfí, Benjamin Netanjahu a byť rodiče spoléhají resp. vkládají poslední zbytky nadějí, do nejmladší (nejchytřejší) dcery, do rodiny, zdá se, přibyde nejnovější přírůstek, v podobě „čokošoku“. (A)nebo ne?.. Chystající svatbu je nutné překazit stůj co stůj a tak hlavy rodin společně vyráží na ryby, probrat taktiku. S plným žaludkem se však přemýšlí o poznání lépe a k dobrému jídlu, již od nepaměti patří i kvalitní pití. A jelikož (říkám to pořád) alkohol sbližuje napříč všemi národy :-) a navíc se řídíte heslem „alkohol podávaný v malých dávkách, v jakémkoliv množství neuškodí“..., jsou to nakonec oni, kdo zachraňují sňatek. _ Byť snímek řeší notně ožehavé téma, nečekejte nic hlubokomyslného. Tady se jede, po celou dobu, v notně odlehčeném duchu. Upřímně, jednou za čas, když se to navíc podá takto nenásilně, why no?! 70% [Není, mezi místními uživateli, nějaký lingvista, co by přeložil, o čem se zpívá na závěrečné párty? Děkuji ,-)].

    • 31.12.2014  01:12

    ... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80%

    • 30.12.2014  10:34

    Gary Oldman coby zkorumpovaný policista J. Grimaldy. Chlapík s neukojitelným apetitem resp. nutkavou potřebou ukojit kdejakou nenasytnou dámu resp. jámu, aby si nakonec uvědomil, že tu jedinou pravou, má resp. měl, po celou dobu vedle sebe. Leč na prozření už je příliš pozdě. (A)nebo ne? Romeo is Bleeding je netradiční neonoirovka s příjemným jazzovým podkresem, více než přesvědčivým G. Oldmanem a správně šílenou femme fatale L. Olin, jejíž zvonivý smích vás bude budit v noci ze spaní. Navíc, vidět její akrobatické číslo, při opuštění vraku auta, mistr útěků H. Houdiny, uzavřel by se před světem a ponořil do dlouhého tvrdého tréninku ._ Lehce nesoudržné, v prostřední části mírně rozvleklé, ale Medak to měrou vrchovatou dohání atmosférou, černým humorem, osudovostí, výtečným castingem a jako dobrý nápad se ukázal průvodce příběhem, v podobě vypravěče ve třetí osobě. Něco mi říká, že jsme se neviděli naposledy. Zajímavý komentář (pro mě): Gilmour93

    • 29.12.2014  10:25
    Karel Gott 2014 (koncert) (2014)
    ****

    „Když vás tu tak vidím, cítím, že mě zase potřebujete“... potřebujeme Karle! Doufám, že budete ještě dlouhou dobu plný sil, schopen rozdávat radost, protože až tu nebudete, zbude po Vás velké prázdno, které bude těžké zaplnit. Názory se můžou různit, ale jedno je neoddiskutovatelné. Karel byl, je a vždy bude, dokonalý profesionál a gentleman, ať už se ženou snídá, stokrát chválí čas, hledá démanty, učí se to zvládnout sám, odnaučuje se říkat ne, přislazuje si kávu, utěšuje plačící milenku, či sní o prvním líbání a prvních džínách. A byť, alespoň do doby, než někdo přijde s životodárným elixírem mládí, se nám těžko podaří, natrvalo vzepřít kalendáři, chtěl bych mít, mistře, i přes ty známky ve vaší tváři, v pětasedmdesáti letech, alespoň polovinu vašeho elánu. Zůstaňte, prosím, i nadále svůj.

    • 27.12.2014  23:02

    Koukám, že je tady nějak přeVoříškováno. Já měl vždycky radši vanilkovou a hlavně, mě nikdy holky, co měly hlas jak vyřvanej frajer po nonstop večírku, co vyhulil krabku cigaret a pokořil kartón lahváčů, dvakrát nebraly. To rohatá čertice Alžběta Stanková, je jiné kafe. Od ní bych si rozsvítit resp. doruda rozpálit vocas, narozdíl od samotného Lucifera, klidně nechal.... _ Pryč jsou doby, kdy pohádka musela mít v prvé řadě příběh? Pryč jsou doby, kdy pohádka obsahovala lehkost, nenucenost, humor? Pryč jsou doby, kdy byl Petr Nárožný rebel! Pryč jsou doby, kdy pohádku sledovala celá rodina a nebylo jim (za tvůrce) trapně? _Prvních pětačtyřicet minut naprosto unylých, zbytečně natahovaných (čert ví, co mě přimělo nepřepnout) a nutno podotknout, až na pár světlých záblesků v podobě všech výstupů již zmiňované Alžběty Stankové, která si mimochodem krade pohádku pro sebe, to ve zbylé části nebylo lepší...Vojtek působí jako špatnej vtip, Vydra to je nechtěná parodie (těžko říct na co), Pecha vypadá, že vysadil prášky resp. si odskočil z jiné pohádky a byť Martin Stránský má určité charisma, Karel Heřmánek to bylo jiné kafe resp. čaj! Zbytek (včetně Postráneckého, Táborského a spol.) tuctový, nevýrazný a nudný jako pohádka sama. Nutno podotknout, že na vině je spíše scénář, než herci samotní. Nechci samoúčelně kopat kolem sebe a plivat na tvůrce a rozhodně si nemyslím, že mám přehnané nároky, ale (rodinnou) pohádku si já představuju rozhodně jinak. Ke cti tvůrcům nutno dodat....alespoň samotný název nelhal. 35%

    • 27.12.2014  15:07
    Šéf (2014)
    ***

    Tenhle snímek boduje především proto, že si Favreau uvědomil dvě resp. tři zásadní věci (čti pravdy). Láska prochází žaludkem, chlap v kuchyni je sexy :-) a ikdyž problémy nevyřešíte tím, že se dobře najíte, tak nějak se zvládají líp._ Chef je bezesporu nejsilnější v prostřední (road movie) pasáži, kde Favreau netlačí ani na okamžik na pilu a linie otec- syn je sympaticky přirozená. Ve zbylých částech se bohužel nevyvaroval typickým neduhům, tj; určité šablonovitosti, klasickým klišé, stejně jako faktu, že snímek nakonec i dospěje k očekávanému rozuzlení. Za tu přirozenost a bezstarostnost, kterou však snímek po celou dobu vyzařuje, si body resp. pozornost zaslouží. Kalkul jsem tam totiž nenašel resp. necítil. 70%

    • 26.12.2014  11:23
    Kdyby byly ryby (TV film) (2014)
    ****

    Tvůrci sice pozapomněli na to nejdůležitější, tj; pro koho jsou v prvé řadě pohádky určeny, ale nutno podotknout, alespoň se snažili téma uchopit jinak, tj; odlišit se od té přehršle nudných neoriginálních pohádek, které nám jsou v posledních letech servírovány ( všechna čest všem vyjímkám). Pravdou sice je, že po celou dobu jsem nechápavě kroutil hlavou resp. si ji lámal, jak a kde scénáristé, potažmo celý štáb, sbírali své nápady, abych následně došel k jedinému možnému závěru. Po večerech ( k podpoření můzy) tekl proudem přepálený absinth, mocně podpořený sněhobílým práškem (Jarda Plesl se bez něj nakonec neobešel už ani na place) aby, s blížícím se koncem a tenčícími se zásobami, někteří vzali za vděk i lahodným koktejlem dvacetiprocentního blatouchu a osmdesátiprocentního lekníku (samozřejmě nitrožilně) a před první ranní klapkou, se tak nastřelovali do nového natáčecího dne. Výsledek podle toho sice taky tak vypadá, ale díky jisté neoddiskutovatelné originalitě, sympatickému hereckému obsazení, všudypřítomnému nadhledu (závěrečná píseň budiž jasným důkazem) a mé dávné slabosti pro tyhle němé blázny, nekonečné hodiny vysedávající bez jediného záběru u vody, jednoduše tuhle netradiční pohádku nedokážu a nechci potopit. KUKU.... 65% [Souhlas viz kolega Fíkus. Jediné, co se dá vytknout, je to poměrně nešťastné načasování. To je ale chyba těch, co mají na starosti programové schéma v ČT. Nevidím tedy důvod, trestat za to tvůrce samotné....] Edit: po druhé projekci, musím chtě nechtě přitlačit. Tohle je skutečně vodvaz "hurá, hurá, on jí neva....". Navíc, ač se to na první pohled nezdá, inteligentní. 75%

    • 25.12.2014  23:29
    Lino Ventura (1997)
    *****

    „Jak je?... Fajn....Takže za chvíli“. Tolik stručný, všeříkající, představovací úvod, Ventura versus Gabin, díky kterému (prý) Lino zůstal u filmu a dal tak vzniknout (ne)jednomu velkému přátelství. __Překvapivě velmi osobní (byť podíváte-li se na jméno režisérky, zase tak překvapivé to není) exkurze do Linova (pracovního i soukromého) života. Do jeho nesnadného dětství, následného dospívání neodmyslitelně spjatého se zápasem, přes jeho herecké začátky (seznámení se s J. Gabinem) až po jákési závěrečné bilancování a úvahami o životě jako takovém. Navíc doplněno o poutavé vzpomínání jeho hereckých kolegů resp. partnerek a samotných režisérů, kterým se Lino tak nesmazatelně vepsal do jejich životů a naopak. Osobně mě potom velmi pobavilo, vzpomínání C. Pinoteau na jejich domácí konkurzy, v místnosti příznačně nazvané „mučírna“, kde se na jedné pohovce vždy sešli režisér, scénárista, tvůrce dialogů a z vyvýšeného direktorského křesla je poslouchal a nemilosrdně pohledem propichoval, zarytě mlčící Lino, aby následně pronesl „ bude to vynikající film, ale.....beze mě“ :-) Vše podstatné, už tu, více než výstižně, popsal kolega borsalino a tak za sebe už pouze (soukromě) dodám vzkaz: bylo mi nesmírným potěšením a ctí, být tu necelou hodinku a půl ve vaší společnosti resp. vašich přátel, kteří se tak vzácně shodli, že se jednalo o tvrdohlavého, zásadového, ale přitom citlivého, téměř plachého, milovníka dobrého jídla a vína, ale zejména člověka s velkým srdcem a nakažlivým úsměvem, který nadevše miloval svou rodinu a život. A jentak mimochodem, jednoho z nejlepších herců, (nejen) jeho generace. Díky Lino!

    • 11.11.2014  23:38
    Interstellar (2014)
    ***

    Jára Cimrman ležící, spící….Šakal sedící, nepříjemně se v sedačce ošívající, chvílemi zívající. Pravda, chvílemi! spokojeně vrnící….tj; Ch. Nolan (i) nudící, (ne)dojímající, přílišnou doslovností a určitou vykonstruovaností trpící, velké sousto si ukrajující. V neposlední řadě (narozdíl od Gravity) ani vizuálem nijak zvlášť ohromující. Nolan snad poprvé výrazněji tlačí na emoce a přitom je to studené jak nehostinná planeta kolonizátora M. Damona. Pravda, vyjma M. McConaugheyho, který by v současné době obměkčil i sfingu. Patrné je to zejména při scéně přehrávání si vzkazů ze Země resp. hry na schovávanou v autě. Paradoxně nejpřesvědčivější (nejlidštější) je tu robot s naprogramovanými resp. humorně dávkovanými, ryze lidskými, vlastnostmi. Zbytek nevýrazný, repliky rádoby z povinnosti odříkávající. Interstellar je mj; snímek o síle lidských citů, povýšených nad resp. mimo racionální (vědecké) teorie, který po hříchu právě na jejich absenci dojíždí. ­­_Souhlas viz Cival. Nolan je prostě jinde….než já. Nikoliv on a nemístně burácející, napětí uměle vyvolávající resp. eskalující, H. Zimmer, ale D. Jones a tklivý C. Mansell jsou v mém případě zárukou zážitku resp. prožitku. A upřímně, začíná mě unavovat ta neustálá snaha Nolana zaobalovat „jednoduché do složitějšího“ a za každou cenu překvapovat. Někdo možná namítne, že si svojí dosavadní tvorbou na sebe upletl bič a současný divák to od něj čeká resp. vyžaduje! Já tedy ne. [Velká většina z vás připodobňuje snímek k Vesmírné Odysee S. Kubricka. Jednu podobnost jsem (si) našel i já. Zkrátit snímky o hodinu, divák by o nic nepřišel. Navíc i přes tu neopodstatněnou stopáž a nešťastnou doslovnost je Interstellar příliš uspěchaný a zkratkovitý]. 55%

    • 29.4.2014  11:35

    Přestože bych hrozně rád, ty opakovaně zapomenuté klíče resp. věci, které jsem stoprocentně odložil na určité místo, abych je po nekonečně dlouhém, usilovném hledání, našel zcela jinde, svedl na paranormální jevy, skutečným (jediným) důvodem, bude ten německý parchant. Jsem ochoten připustit i možnost, že se v práci někdo hrozně nudí resp. baví. Stejně tak, pokud v příborníku narazím na ohnutou lžičku, končí, za doprovodu nadávek resp. narážek „to by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu“, zpravidla na dně koše a nikoliv na stole u „Muldera a Scully“. Pokud náhodou (stále) není jasné, co tím básník (Šakal) chtěl říct, tak, aby bylo dostatečně jasno. Na paranormální jevy nevěřím. Tím pádem měl S. Silver resp. Boby De Niro, jedinou možnost, jak si získat mou pozornost. Vzbudit ve mně zájem (tak jako v hlavním hrdinovi) po odhalení, tj; „jak to dělá“. Bohužel (pro Red lights resp. R. Cortése) se tak, až na vyjímky, nedělo. Chtěl jsem alespoň ocenit myšlenku, že to nejednoduší řešení, které máte po celou dobu přímo před očima a které právě pro jeho podbízivou triviálnost zavrhnete, bývá v drtivých počtech případů, to správné. To by však se zavřenými dveřmi, musel zavřít svá ústa i T. Buckley resp. C. Murphy. 45%

    • 28.4.2014  16:14

    Místo komentáře, stručný inzerát. „(Za)prodám temnou fantasy s potřebnými záporáky a plnohodnotným příběhem. Výměnou nabízím nesoudržnou (romantickou) akční blockbusterovou vyprázdněnou pohádku, s nezajímavými (otravnými) postavami, vypadající, že si odskočili z přehlídkových mol. P.S. Při rychlém jednání, přihodím i nejukecanějšího draka v dějinách“. P.J. [V té digitální trikové změti se nějak pozapomnělo na to nejdůležitější, tj; že příběh je tak silný resp. slabý, jako jsou jeho (ústřední) postavy. O co více úsilí resp. péče se dostalo digitálním efektům, tím méně prostoru (času) bylo dopřáno jednotlivým postavám, což vzhledem ke stopáži, je neodpustitelné. Na scénu přichází nové (nezajímavé) postavy a naopak ty (ne)jzajímavější (trpaslíci) jsou necitelně upozaděni. Ba co víc, všichni do jednoho jsou naprosto zaměnitelní! Jaký to kontrast oproti hravé představovací scéně u Bilba doma, v předchůdci... Kouzlo je nenávratně? pryč. Navíc příběh postrádá (až na pár světlých vyjímek) i lehkost, hravost a humorné odlehčení. Překvapí to o to více, že předchůdce, tohle vše, nabídnul. Trojky se bojím. 45%

    • 28.4.2014  16:06

    V příběhu jsme se vrátili zpátky do minulosti, ale to nejdůležitější přetrvává. P. Jackson je stále tím obratným vypravěčem, se smyslem pro epické (fantasy) příběhy. To pouze někteří z nás, už jim nechtějí (neumí?) naslouchat. Řekněte upřímně, kdo by si nezamiloval ta kultivovaná stvoření, s neutuchajícím apetitem, umanutou tvrdohlavostí, ale velkým otevřeným srdcem a hrdostí sobě vlastní, jménem trpaslík. Tyhle, narozdíl od těch kýčovitých sádrových, útočících na nás z pohraničí, bych si s radostí na svou skalku instaloval. Hned vedle nejvybranějších labužníků-obřích zlobrů a skřetů, v čele s jednorukým sympaťákem, Azogem Znesvětitelem, na svém bílém vrrkovi a za dlouhých letních večerů, během odkrajování velkých soust rožnícícho se selátka a pořádných hltů červeného vína, naslouchal jejich hrdinským činům resp.příběhům. Ve chvilkách volna (ano Glume, vyzývám Tě) si čas krátil hádankovým soubojem. Pro tuhle partičku, v čele s P. Jacksonem, budu mít vždy dveře otevřené. Doufám. 80%

    • 24.4.2014  23:43

    „Ten desátej, už mu bohužel nebyl dopřán, ale tak to na světě chodí“.__ O životě a smrti rozhodují někdy maličkosti. Snad ještě markantnější, je to v dobách války. Za jednu takovou maličkost resp. přeřeknutí, vděčí svému životu i A. Lustig aneb když vám špatná znalost jazyka, zachrání život(y). Prozřetelnost? Náhoda? Fortuna? Osud? Nezlomná vůle a schopnost se přizpůsobit a odhadnout situaci? Ať už to bylo cokoliv, co ho (opětovně) zachránilo před osudem, který potkalo téměř šest miliónů židů, příčina byla jediná a na tu se nesmí nikdy zapomenout. Arnošt Lustig si to moc dobře uvědomoval a tak o tom, co prožil, byl ochoten se, kdykoliv a kdekoliv, podělit i s ostatními. Jak sám několikrát na svých besedách opakoval, nikoliv proto, aby ho (a jemu podobné) lidé litovali, to životy nevrátí, ale aby se nezapomnělo. Poznání (vědění) do budoucna posiluje.__ Je spousta lidí, kteří toho v životě mnohé zažili, ale neumí popř. nechtějí (člověk jim to nemůže mít za zlé) o tom mluvit. Arnošt Lustig byl člověkem, který tu potřebu naopak měl (byl to jakýsi jeho druh terapie) a byl obdařen vládnutím slova, tj; byl pozoruhodným vypravěčem, se schopností zaujmout a předat myšlenku. Navíc měl tu vzácnou vlastnost, že i přes ta četná příkoří, která v životě zažil, na život jako takový nezanevřel a naopak se dokázal radovat z maličkostí a vždy kolem sebe šířit pozitivní atmosféru. Za to mu patří velký dík.[Tohle není dokument, ale vyprávění A. Lustiga o svém životě, resp. vzpomínání jeho přátel a sestry na něj. Milé, laskavé, veselé, pravda občas smutné, nikoliv však zatrpklé, tedy takové, jakým byl on sám. Pokud k tomu tak přistoupíte, nebudete zklamáni. Jako dokument, zvlášť pro člověka, který je s jeho životem (tvorbou) obeznámen, to pravda, nepřináší nic nového. Já však, více než kdy jindy, nechci být objektivní].

    • 23.4.2014  00:02
    Zapadákov (1973)
    ****

    Ničím resp. nikým nespoutaný, nevyzrálý Rebel bez příčiny M. Sheen, v doprovodu mladičké S. Spacek, v netradiční odosobněné road movie dvou utečenců před zákonem „odnikud nikam“, směřující však pomalu ale jistě k očekávanému neodvratnému konci. To vše za doprovodu Malickovi typické, volně plynoucí režie a kamery T. Fujimota vyžívající se v detailech a všímající si krás přírody. Syrovost, chladnost, nekompromistnost (díky absenci svědomí resp. jakémukoliv pocitu viny) skvěle hrajícího M. Sheena, se tu příkladně prolíná s naivností mladičké S. Spacek, přičemž tón filmu se příkladně mění s postupně se měnícím „střízlivějícím“ pohledem mladičké Holy ke Kitovi. Díky odosobněnému, nemoralizujícímu Malickovu pohledu, se divák dostává do pozice jakéhosi pozorovatele, (nesympatizuje s hlavními hrdiny, ale ani je nezavrhuje) a zvláštním zvráceným? způsobem, si tak snímek užívá. Badlands je chladně melancholická podívaná, na kterou bych se, po úvodním naladění, dokázal dívat klidně další hodinu. 85%

    • 22.4.2014  00:13
    Lovec trolů (2010)
    ****

    Těžko říct, co tohle provede s turistickým ruchem v Norsku. Spoustu (křesťansky založených) rodin, to zřejmě od návštěvy odradí. Na druhou stranu, dostat tohle k narozeninám, ve formě víkendového zážitkového voucheru, neváhal bych ani vteřinu.__ Rozebírat tohle vážně, (snad) ani nejde. Přesto se tu o to (ne)překvapivě velká část snaží. Max v sedmé min, při pohledu na mrtvého medvěda s vypláznutým jazykem, (vám) musí začít svítat a pokud ani po narážce na hádanku nemáte jasno, není (vám) pomoci. Trošku nadhledu, lidi. Narozdíl od snímků jako je Cloverfield , The Blair witch project apod. je právě tohla ta nedostižná výhoda Trolljegeren. Na jejich největším problému tj; samotné těžké uvěřitelnosti, postavili tvůrci základ a právě jejím (ne)jednoznačným popřením, ji následně přetavili v největší přednost. Lví podíl na konečném úspěchu, má hlavní představitel O. Jespersen, coby nejlepší (jediný) lovec trolů. Sledovat jeho, za každé situace, vážný výraz, kdy se stoickým klidem, bez pohnutí brvou, zodpovídá zvídavému novináři, jednu otázku za druhou (biolog žasne, laik se diví) popř. stěžujícího si na nevděčnou roli jeho zaměstnání, je zážitkem hodným (d)ocenění.__ Zkrátit snímek o nějakých patnáct minut, šel bych snad i do plných. I díky všudypřítomné nadsázce a skutečnosti, s jakou hravostí k jejich národní látce tvůrci přistoupili. Patrné je to zejména v podobě myšlení i na takové detaily, jako je vyplňování dotazníků po odstřelu. Nic naplat, stavy je potřeba hlídat. Navíc i samotní trolové nepůsobí směšně a potřeba je taky ocenit odvaha, kdy jsou divákům ukázáni v „plné síle a kráse“, bez třesoucí se kamery a nikoliv v podobě černých obrysových čmouh. Bát se u Trolljegeren zřejmě nebudete, byť, že umí André vystavět i napětí, jednoznačně dokazuje ve scéně v dole. Přesto si snímek převážně užijí koutky vašich úst. Pouze by mě zajímalo, jak na snímek nahlíží samotní norští diváci. Zda-li s potřebným nadhledem nebo jako na pošpinění jejich legendy.80%[Na svou podzimní zahraniční dovolenou, si budu muset přibalit i domácí kameru, neboť, jak vidno, nejen norská vláda, něco (úspěšně) tají. __Co se zdejších luhů a hájů týče, máme taky kam sáhnout. Své o tom ví i Ivan Mládek. Tak nashle za rok....v kině.]

<< předchozí 1 2 3 4 10 18 27 35
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace