Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 047)

plakát

Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010) 

Žralok vždy zůstane chladnokrevným zabijákem. Je to jeho přirozenost. S měnícím se okolím se mění (resp. přizpůsobuje) i on. Je to holá nunost k přežití. Lovit přestává teprve v okamžiku, kdy umírá. Myslet si cokoliv jiného je nepřirozené. Bohužel O. Stone resp. duo A. Loeb-S. Schiff mu vymlátili z huby (téměř) všechny zuby, přesto chtějí (resp. hrozně by rádi), aby útočil (smrtelně) dál. A (u)dělat z něj „masožravého vegetariána“, také není nápad z nejlepších. Přesto se pozitiva najdou. Nenudící nápaditá režie (kamera) a M. Douglas dokazující (to zejména ve scéně, kdy mu tvůrci umožňují být zase tím „starým dobrým žralokem“- pokud se dobře podíváte, uvidíte mu (v očích) tu „strnulou mrtvolnou chladnokrevnost", přičemž v momentě, kdy se zakousne je vidět zablesknutí se), že stále umí! Být snímek (o poznání) nekompromisnější, končit o 20min dřív (tj., SPOILER, scénou ultrazvuku na CD), nemít svého předchůdce (posuzovat ho jako samostaný film), šel bych jistě výš. No jo, jenomže na kdyby se nenahraje resp. netočí. 50%, přičemž plichta není (ve fotbale) špatný výsledek. Bohužel tady jsme na burze ve světě velkých peněz a tady se počítají pouze.... http://www.csfd.cz/film/8750-vitezove-a-porazeni/

plakát

Tajemný muž (2012) 

Znáte to!? Čím víc (za každou cenu) chcete, tím křečovitější a kontraproduktivnější to (občas) bývá. P. Laugier by se měl (pro jeho dobro) definitivně vysrat na tu úpornou snahu (resp. hru s divákem) být alespoň krok před ním a natočit „obyčejný“ snímek bez „překvapivého“ zvratu. Současný divák je nejen otrlý, ale zejména „má nakoukáno“ a tak (verbal promine) za vším hledá „šestý sysel", tzn. překvapit ho není jednoduché a tak je lepší se na to....(o to ani nepokoušet). A když už máte to (neobytné) nutkání, musí být vše dostatečně „pevné“ a opodstatněné, abyste to (v očích filmových fandů) bezproblému "ustál". Tohle rozhodně není ten případ resp. (čistě z logické roviny si ho uhájíte, to ano), problémem je (když pominu samotnou předvídatelnost), že je nejlacinější z laciných. Jestli něco nesnáším, tak je to průměrnost, nudnost, zbytečnost a (laciný) kalkul. Tady se sešlo vše dohromady, navíc je to vydáváno za „deluxe“ balení. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy jsem u (jakéhokoliv typu) snímku zažil takovýto pocit totální lhostejnosti. To jak k příběhu samotnému, tak ústředním postavám. Jestliže jsem (po Martyrs) psal o Laugierovi jako o nadějném (žánrovém) režisérovi, (který si bude muset pouze ujasnit priority), po The tall man musím svá slova „lehce“ poupravit. Je to „fušer“. P.S. Přesto si nedovolím napsat, režisérský. Scénáristický však zcela určitě! 25% zajímavý komentář (úhel pohledu)-pro mě: Gilmour93

plakát

80 metrov pod vrcholom (1997) 

Pohodu ze základ. tábora, kterou členové expedice (Kančendžonga 1997) sdílejí v symbióze se stádem místních tahrů a hejnem krkavců (zvrchu to vše se stoickým klidem sobě vlastním pozoruje kroužící orel skalní) střídá kruté „vystřízlivění“ v podobě neskutečně drsných podmínek, které jim nachystalo zdejší (tolik nevyzpytatelné) počasí......80m. Zdá se to jako nicotná vzdálenost.Usain Bolt ji „v suchym triku“ zvládne za 8sec. Obyčejný smrtelník „lehkou zdravotní procházkou“ řekněme za sekund patnáct. Někdy to však může být nepřekonatelná vzdálenost (překážka). Zvlášť, když vás ještě čeká (těžší) cesta zpět dolů a vy byste si ještě někdy v životě rádi dali pěkně v teple groček. Ano, i o tom je horolezectví, dobře vyhodnotit nastalou situaci (i přes skutečnost, že to „bolí“), udělat čelem vzad a zkusit to někdy příště. Je smutným faktem, že netrvalo dlouho a osud jednoho z členů této expedice (Juraj Karhordó) se definitivně naplnil.... Pavol Barabáš, tak jak ho dobře známe....vnitřní pocity jednotlivých členů expedice kombinuje s nádhernými scenériemi (himaláských) velehor, prokládá je samotnými lezeckými scénami, nezapomíná ani na místní domorodce a samozřejmě chybět nemůže ani O. Rózsa, jemuž zde zdatně (na kytaru) „konkuruje“ Martin Gablík :-) Minuty strávené u Pavolových dokumentů pro mě NIKDY nebyly ztrátou času a nejinak tomu bylo i v tomto případě.

plakát

Mama (2013) 

Pokud chcete pořádné drama s hororovými prvky (včetně gradujícího závěru), musíte rozhodně na jinou adresu: http://www.hcsparta.cz/zapas.asp?id=SPA-TRI-5-4sn-Po-najezdech-srovnano-6224 (že vám chybí ve výčtu slovíčko mysteriózní?! Zkuste zdejší klobásu.....).Tohle byl (řečeno hokejovou terminologií) obyčejný match, byť (lehce) nadprůměrný, na který se sice dobře kouká (nuda nehrozí), do sedačky však v žádném případě nepřiková a hlavně (max) po sezóně si na něj nikdo nevzpomene. Na druhou stranu, základ (k) úspěchu je potřeba někde položit, tak uvidíme? (A. Muschietti) příště. A hlavně, pořád stokrát radši tuhle starostlivou, vyzrálou (to doslova) mámu, než tu falešnou http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lunetic/mama-4207 . P.S. to verbal: Táta už tu byl http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/tezkej-pokondr/tata-lunetic-mama-42250 a nebyl špatnej, takže scénář „nahrubo“ už by byl.... 60%

plakát

Vlkodlak (2010) 

A za svitu luny si skočili závěrečný taneček. Byť osobně dávám (stále) přednost tomu (Lawrencovi) z Arábie, ani proti tomuto (lehce prchlivému) gentlemanovi z Blackmooru J. Johnstona v zásadě nic nenamítám. To přes skutečnost, že SPOILER „vysvobození“ Wolfmana resp. B. Del Tora bych (mnohem) raději přivítal z rukou (to doslova) H. Weavinga resp. inspektora Aberlina, než květinky Gwen resp. E. Blunt. Osobně už jsem netrpělivě čekal, až si (Hugo) pořádně protáhne krk a.... Přesto řeči o „nablýskaném pozlátku“ nejsou (protentokrát) rozhodně „tak úplně na pořadu dne“ (byť chápu (verbale), že „takováhle příležitost se neodmítá“ :-) Já říkám: „ s úctou převzatá klasika a umně převedena resp. předělána pro (mainstream-ovou) současnost“, tj., nikoliv artově pojaté s důrazem na podrobně vykreslenou a nikoliv pouze stroze načrtnutou (možno číst odfláknutou) psychologii jednotlivých postav (včetně toho stěžejního, otec-syn), za to sympaticky přímočaré resp.šťavnatě (temně) atmosferické (vizuál vládne). Del Toro ostatně taky, Weaving vděčně přihrává. 78% i za tu žízeň, (kterou ve mně (Johnston) vyvolal) po originálu. P.S. v případě (alternativních) konců, volím jednoznačně za b) resp. c) aneb to uživ. hirlnego- scénárista (možná) o koule nepřišel, ale pánové distributoři zcela jistě ANO! Byť přiznávám, ani varianata vraždící E. Blunt není z nezajímavých, leč „mimo mísu“, zcela jistě ano. Chtěl bych věřit, že se tvůrci řídili heslem „ať si může vybrat každý“. Osobně se však přikláním k variantě „bonusy je však potřeba něčím (za každou cenu) naplnit, že...“. Byť přiznávám, zrovna v případě tohoto (BLU-RAY) disku je to (ode mě) rána pod pás. (V)hodně nadupané a potěší i funkce U-control....) Viděna director’s cut.

plakát

Útěk z New Yorku (1981) 

1988-zločinnost v USA vzrostla o 400%..., 1991- vzniká policie spojených národů...., 1997 z New Yorku je nejstřeženější uzavřená věznice (cesta vede pouze tam, nikoliv zpět)... jeden prezident (D. Pleasence) velící (téměř) celé Americe, jeden „Vévoda“ (I. Hayes) velící té horší části (Manhattanu) a čtyřiadvacet hodin mající Snake resp.Plissken na prezidentovu resp. svoji záchranu. Čistokrevné B-čko jako řemen se všemy klady (i zápory), absencí (plnohodnotného) scénáře, za to s celou řadou kultovních scén (za všechny- ikonická- Lee Van Cleef na mostě), snovým hereckým obsazením, v čele s K. Russellem coby Plisskenem (nakonec jsem rád, že C. Eastwood odřekl) a typickým (pro tu dobu) synťákovým (minimalistickým) hudebním doprovodem linoucím se napříč celým snímkem. Byť osobně dávám (ve spolupráci s „panem nízkorozpočťákem“ J. Carpenterem) přednost (věčně žíznivému polárníkovi) Kurtovi s lahví J&B po ruce, než (válečnému veteránovi) s páskou přes oko, ručím vám za to (i s přihlédnutím k mizivému rozpočtu a s tím spojeným „porodním bolestem“), že si snímek nemůžete nezamilovat. Mě čapnul (za koule) přesně od momentu 19,18,17,....následně přikoval ke křeslu, udržel mě tam i při automobilové honičce (btw, takhle vytuněnou káru resp. světla jako má zdejší chief „Vévoda“ nepřehlédnete ani na noční (zasekané) D1-čce, za to vám ručím) a pustil až se závěrečným (ironickým) finále aneb konce, ty vždy (John) uměl. P.S. pusťte si bonusy (rozhovory, „film o filmu“) a ručím vám za to, že pod 80% nepůjdete. P.P.S. pánové, komu z vás se podaří (po celou dobu trvání snímku) koukat A. Barbeau do.... očí, ten má u mě láhev Tulamorky a karton doutníků grátis. Já to (ne)vydžel (ani) 0,5sec...... Zasloužený (časem prověřený) KULT.

plakát

Krotitelé duchů (1984) 

„Musím(e) už běžět, mám(e) schůzku s duchem“. Geniální Reitman(ův) resp. Aykroyd(ův) nápad, pojmout duchařské téma komediálně, následně mít čich na casting (v čele s rozeným komikem-minimalistou B. Murraym), říct jim: „hrajte to, chlapi, navážno“ a udělat z nich rockové resp. popové stars (počkejte si na závěrečné titulky). Když k tomu přidáte mistrně (napsané) a vypointované dialogy („Máte ňáké koníčky? Já sbírám plísně a houby“...Jak se má Elvis....?) a ústřední hudební motiv, který se vám (lehce) zažere pod kůži jak červotoč do čerstvého (smrkového) dřeva (mít v té době mobil, hádejte (jednou), co bych měl nastaveno jako vyzváněčku) výsledkem je zasloužený 80’s kult, z kterého ta léta (vzniku) „křičí“ na všechny strany a který sice (Superpero) stárne, né že ne, ale stárnout se dá (Oskare) i s „noblesou“. Silné (nikoliv nostalgické), stále resp. nově bavící, nikoliv „hrůzu“ (pohledem dětských očí) nahánějící, s patřičným (věkovým) odstupem resp.nadhledem 4*. P.S. a ano, JÁ jsem „Pán brány“. V případě S. Weaver, kdykoliv a kdekoliv aneb nepodceňovat sílu (červených) růží... 85%

plakát

Nula od nuly pojde (2006) 

Pozor na (nezletilé) zákusky. Vypadají tak lákavě a „nevinně“, ale jakmile (je) jednou okusíte, není cesty zpět. Žánrový mišmaš, který překvapivě (to jak scénáristicky, tak herecky) drží poměrně pohromadě, přičemž ani v samotném závěru se nesesype jako domeček z karet. Byť pravda, je to o pověstný fous.....Helenky Fibingerové. 73% S dovětkem, pro příště bych poprosil (notně)„přičernit“ a neměl bych výraznějších námitek. Na druhou stranu, zaplaťpámbu resp. Jean-Baptiste Andrea (i) za tuhle „light“ verzi. P.S. pevně věřím (doufám), že stávající papež Benedikt XVI. resp. J. Ratzinger odstupuje (dobrovolně) pouze a jenom kvůli chatrnému podlomenému zdraví a nikoliv vatikánskému předplatnému osvětovného oběžníku „víra (v) lolitky“.... P.P.S. chudák N. McElhone. Ta holka má smůlu na „trouble men“. Nebo je to trochu jinak, tj., je sama přitahuje resp. je jimi přitahována...?

plakát

Vetřelec ³ (1992) 

Do třetice všeho dobrého? „Stejné a přece tak jiné“. Po tísnivě-mrazivé jedničce R. Scotta a následném akčním nářezu J. Camerona, přichází David Fincher a jeho (temně) atmosferická trojka. Je tu však ještě další podstatná novinka. Zatímco v předešlých dílech hlavní hrdinové na svoji obranu používali rotační kulomety resp. plamenomety, na planetě Fiorina 161 zdejší muklové disponují tak max mopem popř. nožem a(nebo) sekerou a protože (jak zpívají Kabáti) „v zimě tu dlouhý noci jsou a tuhej mráz“, krátí si zdejší „vizionáři“ (meditace už na sexuální abstinenci nezabírá) volnou chvíli hrou na schovávanou . Skýtá to však jisté nevýhody. Zdejší (zubatá) potvůrka nezná resp. nectí pravidla hry, tj., že „před a za pikolou“ nikdo nesmí stát a především umí rychle přejít do protiútoku a tak se může lehce stát, že než jeden stačí odříkat otčenáš, je „zapikán“ do bezvědomí. Zvlášť, když se následně symaptické zvířátko konečně SPOILER rozehřeje do provozní teploty, přilitím vody do ohně resp. olova. Co funguje spolehlivě, je ta tolik (pro Finchera typická) ponurá atmosféra bezvýchodnosti. (Btw, nějak si nedokážu Davida představit, jak točí obyčejnou romantickou komedii. Mám neodbytný pocit, že i v tomto případě by nějakého toho „kostlivce“ v podobě vyšinutého bratříčka něvěsty ze skříně resp. psychiatrické léčebny vytáhnul). Proč si ale stěžovat, když to na člověka (stále) platí. S osobním dovětkem na závěr. Nepřidám se ke zdejším (většinovým) komentářům, že se jedná o nedůstojné (zbytečné) pokračování. (To včetně následného (oddechového) vzkříšení J. P. Jeuneta). Jako někdo, kdo si dal celou (Blu-ray) anthology v rychlém sledu za sebou, si to (troufám si tvrdit) můžu dovolit. A hlavně....potom přišel vizionář Ridley se svojí „filozofickou rozprávkou“ a definitivně? poslal sérii k šípku resp. stvořiteli. Působivě-atmosferických (i s přispěním „čarujícího“ Alexe Thompsona) 79% a kdoví čeho všeho bychom se dočkali, pokud by Davida nedrželo studio tak „na uzdě“ a návdavkem měl k dispozici o poznání větší rozpočet. A nic na tom nemění ani skutečnost, že člověk lehce nabyde dojmu, že David by si (snad) i vystačil bez stěžejní zubaté potvůrky :-) Viděna kino verze i director’s cut.

plakát

Hořící keř (2013) (TV film) 

„Strach je přirozený. Jen hlupák nemá nikdy strach, protože nemá dost fantazie, aby si dokázal představit, co všechno se může stát. Je ale potřeba ho překonávat“.....pronesla ( v roce 1992) D. Burešová a já (v roce 2013) říkám resp. děkuji paní Burešové za překonání toho jejího (strachu) a následného boje s větrnými mlýny, který tehdy podstoupila resp. následně vždy podstupovala. Stejně tak děkuji scénáristovi Š.Hulíkovi a režisérce A. Holland za zfilmování této látky. Snad bylo i (osudem) předurčeno, aby právě toto (pro náš národ tolik ožehavé téma) bylo zpracováno pohledem „zvenčí“, avšak člověkem (zralou ženou), která s touto dobou (zemí) byla tehdy úzce spjata a naopak mladým člověkem (dospívajícím mužem), který tuto dobu nepamatuje resp. pouze zprostředkovaně z vyprávění, médií, literatury...., tudíž bez osobního (zkresleného) sentimentu. Z této konstalace (pomineme-li sílu samotného činu) celý projekt (bez sebemenších pochybností) těží nejvíce. Snímku (sérii) vévodí skvělá výprava (HBO opět potvrzuje statut vysoké kvality) s umně dotvořenou atmosférou let šedesátých, nápaditá kamera M. Štrby a velmi jistá režie A. Holland. Mladý Š. Hulík se pro změnu postaral o to, že dialogy psal sám život, tj.„nešustí papírem“, ikdyž (objektivně si přiznejme) kolikrát je to „na hraně“, nikoliv však „za hranou“ (to zejména v případě (vy)hrocených situací), kdy je však snadné resp. snadnější pro diváka pochopit, proč k tomu Hulík sahá. Avšak jak říkám, nikdy to nepřekročí mez (snesitelné) únosnosti, což (po pravdě a při sebelepší vůli) nedokážu objektivně posoudit, zda-li je tomu tak díky mladému scénáristovi nebo tomu ten potřebný punc uvěřitelnosti vdechují až samotní přesní herci. Přičemž osobně pro mě vévodí I. Bareš resp. J. Budař, ale ani ostatní nijak nezaostávají, což je příjemným zjištěním. P.S. byť (objektivně) chápu důvody, které tvůrce vedly k „rozmělnění“ do třídílné Tv minisérie, subjektivně se nezbavím dojmu, že toto téma si plné (kino)sály zasloužilo resp. žádalo a je smutným faktem, že nikoliv tento snímek resp. minisérie, ale Troškovy Babovřesky v současnosti lámou rekordy (v) návštěvnosti. M. Forman kdysi prohlásil resp. připodobnil komunismus k zoologické zahradě a demokracii k džungli. „V džungli zvířatům hrozí spousta nebezpečí, ale jsou svobodné. V ZOO jsou v bezpečí, je o ně postaráno (dostanou nakrmit....), ale nemají svobodu". Nevím, zda-li je to čistě můj subjektivní pohled, ale začínám mít (poslední dobou) neodbytný pocit, že stále více a více lidí, by dalo (u nás) přednost životu v „ZOO“. Takže je potřeba (resp. milerád snímku odpustím) i ty některé zřejmé nedostatky („staré dobré bolístky“-kažkdý ví popř. uvidí“). Tak nějak se zde „trpějí resp.snášejí“ snadněji. To i ve světle skutečnosti, že jsem měl (téměř po celou dobu trvání) „stáhnuté hrdlo a knedlík v krku“. Takže, „odpuštěno“. Minimálně do doby, něž někdo přijde s lepším (vyzrálejším) pohledem. Bude to mít však zatraceně složité, laťka byla nastavena hodně vysoko. S osobní poznámkou (poznámkami) na závěr. Byť jsem zmíněnou minisérii (bez semenšího problému) dal v jednom zátahu, nemůžu se ubránit dojmu, že (zejména v průběhu druhé části druhého dílu) dochází k občasné viditelné ztrátě tempa. Je to však (i) pochopitelné, přičemž otázkou zůstává, zda-li bych podobný pocit měl i v případě dávkování (do) jednotlivých dílů.... Hořící keř není dokument, takže (tvůrci to ostaně ani sami nezastírají) čistě kvůli „větší působivosti“ sahají v dosti případech, k „fikci“, resp. historickým záměnám. Je otázkou (na zvážení), zda tomu bylo zapotřebí. Na druhou stranu, když s tím nemají problém ani Ti, kterých se to (ne)přímo týkalo, je přinejmenším irelevantní, pokud bych napsal, že já ano. 85% P.P.S. a teď bych poprosil (Š. Hulíku) podívat se na dr. Miladu Horákovou...