Šakal

Co může být pro chlapa víc, než pohled na pěknou babu. (Pohled na plný talíř domácí svíčkové, ale to sem netahejme...). Pohled na pěknou káru? Pohled na pěknou babu v pěkný káře? Rodič vám (možná) odpoví, pohled na vaše spokojené dítě aneb „cokoliv tě potěší, potěší i mě“. Cutlass nabízí tohle vše, navíc s ústřední myšlenkou, nezapomínejte, že jste byli kdysi taky dětmi a měli své sny a touhy a chtěli to všechno hned :-) Souhlas. Snad jen s poznámkou, že bych tohle video, pro jistotu dobře ukryl, právě před vašimi ratolestmi. Mohlo by se klidně stát, že vždy, když nadšeně napochodují s další prosbou o „nejbáječnější věc na světě, co musí mít“, sáhnou právě po tomhle „vydírajícím manuálu“. A než se nadějete, sjíždíte nonstop čtyřiadvacítky, jen aby vaše dítě dostalo to, po čem právě touží. Někdy je nutné říct NE resp. „když si na to vyděláš, nevidím jediný důvod, říct ne“. Někdy ale ANO, stojí za to. Pro všechny. [K. Stewart mě nechává zcela chladným. D. Fanning a její stále se opakující variace na roztomilou uvědomělou holčičku, mě unavila už dávno. S. Roemer neznám. K. Hudson jako herečku (snad vyjma tohoto) nemusím a tak mě nalákali „staří dobří známí“, V. Madsen resp. K. Russell......je opravdovým zážitkem, sledovat Kurta, jak (si) leští kouli a užívá roli dobrosrdečného tatíka (btw, pěkná teplákovka, knír a kotlety Kurte), zjistit, že V. Madsen je stále šik, D. Fanning padne do role přemlouvající dcerušky jako ulitá a chtě nechtě musí člověk uznat, že při pohledu na fascinovanou K. Stewart (nebo to bylo tím červeným kabrioletem Cutlass 1967?), se mu zvedá...tepovka. Ch. Chase v miniroličce, coby majitel autobazaru Stan, taky potěší. Za mě spokojenost Kate. 75% Jo a chci celovečerák z roku 1979].

„Tohle není Amerika, tohle je L.A. Jeho L.A“... Max Hoover není z nejmladších, už má něco za sebou. Má rád svůj klid a tak nemá zrovna pochopení, pro hlučné roztahující se naplaveniny. Zvlášť ty z Chicaga. Jeho metody nejsou zrovna z nejvybranějších, nicméně účel světí prostředky. Se svými parťáky, se mu daří držet nad městem ochranou ruku a tak nad ním tu svojí, za tichého při (resp. pře)hlížení, drží místní starosta. To vše až do jednoho horkého rána, kdy místní dělníci, nacházejí tělo mladé dívky, zabořené obličejem do země. Mrtvé tělo sice (pro)mluvit nemůže, ale filmová páska má co říct. A tak se roztáčí kolotoč na první pohled nesouvisejících událostí, na jejímž konci na Maxe čeká odpověď na otázky: kdo, proč, jak? Cena za jeho odpovědi, je však příliš vysoká. 80% [Pro někoho druholigová sestava, pro druhého vítané osvěžení. Nolte-Griffith-Palminteri-Madsen-Malkovich-Penn-Connelly, posuďte sami. Pravda, posledně jmenovaná, neměla moc času se předvést. Na druhou stranu, to co ukázala, nebylo zase tak málo a nebylo to (jak vidno, nejsem sám, kdo si to myslí) vůbec špatný. Jediné úskalí vidím ve scénáři, v jisté uspěchanosti. To zejména v poslední čtvrtině. Ten snímek si zasloužil stopáž min o třicet minut delší. Vše ostatní (atmosféra, vypravěčské tempo, herecké výkony, hudební podkres....) bez výraznějších námitek. S osobní poznámkou na závěr. Přestože se příběh odehrává ve městě andělů, není snímek L.A. Confidential tím, se kterým byste si ho měli spojovat. Byť se o to mnozí všemožně snaží. To v případě Chinatown, je asociace na místě. Jakmile uvidíte, pochopíte proč.

„Musíš přestat myslet“. Rada hlavnímu hrdinovi-cizincovi a chtělo by se (jízlivě) dodat i samotnému divákovi. Pravda, jednoduchá to pomoc. Jedna nevinná pusa, odkrvenej mozek a už je dole resp. nahoře a tvrdej jak žula, že Danieli?! Co si však má počít chudák samotný divák, nemajíc po ruce (tu svou) O. Wilde?__Čekal jsem (už podle samotného názvu) notně odlehčenou podívanou, sympaticky nad věcí a on to zatím Favreau pojal (jak jen to lze) veskrze vážně. Škoda, že když sudičky nadělovaly (dů)vtip a nadhled, partička zdejších scénáristů byla zrovna přidušena matčiny prsy. Proložit to občas břitkou suchou hláškou, doprovázenou typickým Craigovským úšklebkem, zážitek by byl o poznání větší. Přesto se kupodivu nejedná o takový průser, který by, po zdejších komentářích, divák čekal. Scénář sice opravdu na nějaké to ocenění neaspiruje (a potom, že víc hlav, víc ví), ale westernové lokace, akce, vesmírní sympaťáci, co se mají čile k světu a zejména za každé situace zarputilý tvrďák D. Craig, to tahají nad lehký průměr. [Kolega Gilmour93 by rád viděl volné pokračování s doktorkou Quinn. Lákavá to představa. Přesto, osobně bych, byť o pověstný chlup, dal přecejenom přednost pokračování s náckama, zdejšíma vetřelčíma chirurgama resp. zlatokopama a Indym, soupeřícím o to, kdo dřív objeví zlatý grál. H. Ford by převzal part S. Conneryho (drsňáctví už mu stejně nikdo nevěří) a D. Craig ten stěžejní. Vinnetoua a spol, bych pro tentokrát nechal odpočívat doma, ve věčných lovišťích. 60% Neboť jak zpívá Žlutej pes resp. O. Hejma „modrá je dobrá“ a ta zdejší, Cowboys & Aliens sluší.

„La dolce vita aneb (první nenaplněná) láska bolí“. Měl mu pouze pohlídat přítelkyni a v případě nutnosti konat popř. zavolat. Neudělal tak a jak už to tak v životě chodí, každý dobrý skutek je po zásluze (po)trestán. Zvlášť, když dostanete druhou šanci, ale tři slovíčka „omlouvám se Vám“, zaměníte za „polib si, zmrde“. Polehčující okolností není ani skutečnost (právě naopak), když jsou v tom zapleteny (vaše) city.... Jsem jediný, komu krvavě rudá přestřelka na schodech připomněla tohle ? A v tom tkví zřejmě největší úskalí snímku. Není to rozhodně špatné, ale originály jsou vždy pouze jedny. Na druhou stranu nutno (Kimovi) přiznat, že své četné inspirace nijak neskrývá a naopak se k nim sympaticky hrdě hlásí. Navíc rozhodně (tupě) nekopíruje, ale jde si svojí osobitou cestou. 85% [Náhoda tomu chtěla, abych předevčírem shlédnul snímek Buried. Ve světle právě viděného, budu muset lehce přehodnocovat. Ostatně, posuďte sami. Sypká, lehká, písčitá hlína, pár čísel pod zemí, bezpečí dřevěné rakve, zapalovač, mobil, baterka a návdavkem spousta času. Naproti tomu těžká, deštěm zmáčená (nasáklá) jílovitá zemina, tlačí vás čas, mobil čeká až na povrchu a navíc je to pouhá rozcvička na rozehřátí. Přesto, jak vidno, jde to.... Jsi sráč, Ryane resp. Paule! Možný návod? Méně volat, více konat aneb postarej se sám].

„Když to chtějí, tak mi jim to dáme“ aneb všechno je to pouze otázka nabídky a poptávky. Člověk nemusí být zrovna velký myslitel. Stačí zdravý selský rozum, krátké chytlavé komenty s nádechem tragikomična „pohltila je vánoční atmosféra“ a ono si to už své „senzacechtivé“ fanoušky najde, že Pavle. Můžeme si hrát na inteligentní národ, přesto fakta hovoří celkem jasně. Nejsledovanější Tv? Nova. Pokud zpravodajství, stejná volba popř. krimi zprávy u konkurence. Dokonce už existuje i jistý manuál resp. zpravodajská bible. Nejprodávanější noviny? Nikoliv Hospodářské, Právo...., ale deník Blesk. Časopisy jako Architekt, Vesmír, ... narozdíl od společenských plátků, si na sebe jen těžko vydělávají. Diskuzní pořad s předním lékařem má mizivou sledovanost a je odsunut do pozdních hodin na druhý kanál. Naproti tomu, zfetovanou Bartošovou, hltá šestina? národa v prime timu. Nabídneme (vyrobíme) jim k tomu ještě dva frajery (soky), uděláme z toho nekončící seriál na pokračování a zaplácneme s tím celou dlouhou okurkovou sezónu. __ Můžeme si myslet cosi o pokleslé morálce, ale řešení bylo, je a vždy bude, tak jednoduché. Nekupovat, nečíst, neklikat popř. (jak s oblibou říkal doktor Železný) přepnout jinam. (A)nebo ne. Je to pouze na každém z nás a každého věc. Mentorovat, soudit, převychovávat... Proč?! Každej má stejně, bohudík resp. bohužel, svůj rozum. __O tom, že to dělají chytře resp. dobře svědčí i skutečnost, že přestože je ten český rybník, narozdíl od světového oceánu, zatraceně malej a tudíž nabízený „sortiment“ velmi omezený (ne nutně intelektuálně) a tudíž neustále recyklovaný, dá se z toho i tak, stále a více než dobře (vy)žít. Důkazem budiž i tento tendenční pseudodokument, s mizivou výpovědní hodnotou aneb o bulváru bulvárně, vyznívající jako self promo P. Novotného resp. extra.cz. Otázkou tak pouze zůstává, zda-li se tak děje cíleně nebo Klusákovou neschopností konfrontace, omezenými možnostmi, popř. lehké zmanipulovatelnosti. Nechť si každý udělá úsudek resp. rozsudek sám. Já jasno mám. Prohra je to koneckonců v obou případech. Nechci psát, že z toho P.N. vychází jako vítěz (rozhodně ne morální!), ale jako jediný si alespoň zachovává svou (pokřivenou) tvář. Stejně jako si je moc dobře vědom faktu, že není nad pořádnou (byť sebenegativnější) reklamu. Není totiž (v médiích) nic horšího, než když se (o vás) nepíše, nemluví, nečte = nejste. Tak nashle v trafikách, na netu popř. na TV obrazovkách, národe. [Je smutným paradoxem resp. faktem, že tento dokument odvysílala veřejnoprávní Čt. Vypovídá to o mnohém. Třeba o stále se více stírajícím rozdílu, mezi bulvárem a „objektivním“ zpravodajstvím].

„Jsem klidnej jak kunda provazochodkyně“. No řekněte upřímně, můžete si nezamilovat takovýto film? Bohužel můžete. Hlavní úskalí tkví v tom, že narozdíl od J. McAvoye, J. Law jsem jeho sviňáčka, natož (ne)napravitelného sviňáka, nevěřil. Stejné je to i v případě jeho jednorukého parťáka R.E. Granta. Příliš chtěné a veskrze na efekt. To se potom může film stavět na hlavu a výsledný dojem už nenapraví. Po pravdě, on ani ten scénář originalitou (narozdíl od spousty klišé) zrovna dvakrát neoplývá. Přiznávám, určitou (nikoliv zanedbatelnou) roli, může sehrávat i fakt, v podobě notně dokurveného dabingu. Chuť přesvědčit se o opaku, jsem však v sobě nenašel. To přes fakt, že narozdíl od sviňáka, (sympatického) zmrda jsem hlavnímu hrdinovi zbaštil. V tom závěrečném pohledu do kamery bylo vše. Škoda, že se tak nedělo po celou dobu. [Za jedno však snímku vděčím. Od teď si, na své cesty, budu vždy přibalovat pinzetu. Jeden nikdy neví, kdy bude potřeba vytáhnout nějaká ta tříska].

--Štěstí (pro diváka), že Paul neznal číslo na Chucka Norrise.-- Už to tak vypadá, že Cortés dával dobrý pozor, když J. Schumacher resp. C. Farrell telefonoval. Jen měl zřejmě pocit, že měl Colin zbytečně moc volnosti nebo mu jednoduše nedělá dobře denní světlo... Ano, dá se to nemilosrdně rozcupovat pro několikrát zde již zmiňované, do očí bijící, nelogičnosti. Telefonní signál, nevyčerpatelná zásoba vzduchu... Na všech ostatních frontách (napětí, R. Reynolds, kamera, střih) však Buried jednoznačně boduje. Dokonce i ta stopáž je obhajitelná. Nezaznamenal jsem pocit, že by snímek nějak dramaticky ztrácel na tempu a jsem taky velmi rád, že Rodrigo (byť i na sebemenší chvilku) odolal pokušení SPOILER opustit přítmí rakve. Samotný závěr potom skutečně potěší. Nejvíce asi (nás) lehké cyniky, se smyslem pro černý humor. Cortés je bezesporu talent a jeho Buried noční můrou všech klaustrofobiků. 75% [Pokud jste se doposud cítili poněkud ukřivdění, že se k vám váš bývalý zaměstnavatel nezachoval zcela fér, po shlédnutí tohoto snímku, mu možná pošlete pugét růží s omluvným dopisem].

Když máte tým min na finále LM, je potom nevděčné, když s ním nepřekročíte brány semifinále. Leč ani sebehvězdnější tým, sám o sobě, konečný úspěch ještě nezaručí. Nelze říct, že by zde jednotlivé hvězdy nebojovaly ve prospěch týmu, leč ta hvězdnost se tu lehce tříští. Faktorů je samozřejmě více, ale určitou (nezanedbatelnou) roli, bezpochyby sehrává i skutečnost, že nedostávají (společně) tolik prostoru, na který jsou obvykle zvyklý. Že by si to zasloužili resp. z toho těžili nejen oni, ale i snímek samotný, jednoznačně dokazuje závěrečná scéna Ventura versus Gabin, pod názvem: oslava úsporné všeříkající mimiky. Takhle, i přes velmi slibný úvod, mohutný finiš a spoustu nezapomenutelných scén, zůstává snímek těsně před branami dokonalosti. Já vím, kdo by dnes stál o dokonalost. Zrovna v tomhle případě, já ano. 85% [Průvodní hudební motiv, maestra E. Morriconeho, si však s úvodní znělkou LM, v ničem nezadá.].

Jako vcelku zdařilou reklamu na výrobce výtahů popř. nápadité self promo konkurenceschopné realitky, odpovídající pádným argumentem, na stále se množící pohoršené reakce potencionálních klientů, stěžujících si na neadekvátní navýšení ceny bytové jednotky, v případě mobilnosti v podobě výtahu, to beru. Jako nápaditý filmový neonoir kraťas, nadějného tvůrce, nikoliv. Kdepak, De Palma, to je „ten jediný správný“ voyeur.

Na cestě po Mexiku , s malou obměnou. Místo průvodcovského (ryze pánského) dua Bartoška-Donutil, zde má naštěstí (nic proti vám pánové) zastoupení i nežnější část pohlaví... Pokud čekáte akční apokalyptickou sci-fi podívanou, plnou krvelačných, po lidské krvi prahnoucích, monster, velkolepých výbuchů, velké neohrožené armády vojáků, prezidenta usedajícího do kokpitu stíhačky....čekejte dál popř. se obraťte na jinou adresu. Pokud se spokojíte s komorní (čti příjemně civilní) volně plynoucí road indie movie, předkládající jentak mimochodem několik aktuálních otázek, nenutící vám však svou představu a zaujmutí jednoznačného stanoviska, mohli by být monsters snímkem pro vás. Sympatické, navzdory (díky?) své jisté naivitě. Přesto, mému subjektivnímu pohledu, neporovnatelně bližší, než drtivá většina současné megalomanské „konkurence“. Narozdíl od zdejší většiny, však nejsem přesvědčen, že Godzillaje tím snímkem, který chci od G. Edwardse vidět resp. cesta, kterou by se měl ubírat. Rád se však nechám přesvědčit o opaku..... Pouze přemýšlím, co asi mělo znamenat, to závěrečné rendezvous u benzínové pumpy. Zpočátku to vypadalo, že tihle inteligentní hlavonožci, přišli pouze omrknout současnou vyhrocenou (politickou) situaci na místní kabelovce resp. jak si stojí jejich americký soused za zdí, vzápětí však spíše na milostné hrátky s jiskřivou předehrou a možnou inspirací (popostrčením?) pro ústřední pár. Možná přišli ale pouze dotankovat. 75% zajímavý komentář (pro mě): JFL