qvark

Pustil jsem si tenhle film k nedělnímu obědu....resp. nejdříve bylo třeba umýt nádobí a uvařit....bohužel, když jsem s plným talířem sedal k monitoru, byl už konec....co se dá dělat, dám si to znovu....stejně musím ještě vyprat a vysát byt ....ovšem jestli ani na potřetí nezjistím, jak se jmenuje ten farář, tak už vážně nevím, čím dalším bych tohle dílko zprokrastinoval....

Vytknout by se dalo lecos...ale pokud bych byl nucen si vybrat opáčko, tak dám téhle uměřené šedosti přednost před ostentativní Vejdělkovou vyumělkovaností.....na celku je poměrně silně patrná snaha o čistou a přehlednou pavučinu a promyšlenější sestava charakterů v reálném prostředí..tohle snažení se ovšem propsalo i do žánrového rozložení děje...a tak zatímco dvě třetiny filmu člověk sleduje v podstatě čistou romantiku s nijak kamuflovanou dělostřeleckou přípravou na závěr, kde se s nečekanou kadencí překrývají dramatické zvraty okamžitě řízlé humorným odlehčením....ve výsledku vám zřejmě bude chybět jasný pocit, zda-li to jako dopadlo dobře nebo špatně.... resp. jestli to vůbec nějak dopadlo...

One man show Jana Budaře, který suverénně utáhne celý film....i co se řemeslné stránky díla týče, tak by si jednu hvězdu navíc i zasloužil, ale scénář po vzoru svého hlavního hrdiny kopíruje kde co ( Šeptej, Sbal prachy a vypadni,....) ....v patřičně kreténském průvodním komentáři se kokainem poznamenaný czech man předbíhá v ději, což naplní diváka očekáváním v nějaký ,chytrý´ švejkovský švidl, který se ale nedostaví....

Snímek vtáhne úchvatně jednoduchým konceptem a případné zklamání z nevyužitého potenciálu vyplyne spíše z nenaplněného žánrového očekávání diváka....mě osobně chladný britský přístup vyhovoval a absence sofistikovaného vysvětlení reálií a hybných dějů stejně jako velkých katastrofických scén mi umožnila plně procítit tu pozvolně blížící se zkázu....ta pozvolnost je samozřejmě scenáristicky vykonstruovaná, ale obsahuje několik zajímavých podnětů k přemýšlení....__Čich je tradičně pokládán za ,nižší´smysl a není náhodou, že člověk patří vyjma ptáků k živočichům s nejvýraznější dominancí zraku nad čichem..je to smysl archaický a ,nečistý´ (říci někomu, že smrdí je větší urážka, než že ,špatně vypadá´)..stejně tak můžete neznámý ale přitažlivý protějšek očima ,vysvlékat´, ale očichávání by z vás udělalo uchyla (čich je spojený s animálností a partnerskou intimitou )...je to jediný smysl, který úspěšně vzdoruje novověce vědeckému uchopení tím, že kvality jím vnímané nelze jednoduše převést na kvantitativní údaje a proto je také ve filmu použit jako první, protože jeho ztráta se audiovizuálním prostředkem nedá dost dobře vykreslit a nezpůsobuje zdaleka takovou hrůzu jako smysly následující...vlastně by mě ve výsledku zajímalo pořadí smyslů, kdyby ústřední bytostí snímku nebyl člověk, ale třeba kočka nebo pes...

Známí tvůrci zřejmě opustili společně s Kawasakiho růžemi od celonárodních témat jednotlivých dekád a vtrhli na pole osobních dramat. Odlehčující hláškování a sled Šabachových historek s pitoreskními postavičkami v doprovodu líbivé hudby je nahrazeno rodinnými dramaty s temnosvitnou barevně filtrovanou kamerou a hloubkou postav, kterých však zůstává stále zbytečně mnoho, stejně jako jejich různorodých problémů a nelze se zbavit dojmu určité umělé konstrukce jejich provázanosti. Velmi svěže působí postava vyšetřovatele, který není, jak bylo dříve u tvůrců samozřejmostí, jen tupou ,švestkou´. Paradoxně nejméně hereckého prostoru je dáno hlavní postavě, která v zájmu dramaturgického vyznění, zůstává bez osobní výpovědi či nějaké formy závěrečného coming outu....

[ R.I.P. 18.12.2011 ]

Rozhodně nemám problém s moderním pojetím jakékoliv klasiky. Sherlock Holmes ( 2009 ) příjemně osvěžil nabouráním archaického charakteru nejznámějšího detektiva. Že se ale o dva roky později budu dívat na Jamese Bonda v dobovém kostýmu, který buďto bezduše tlachá nebo supermanovsky likviduje za všech okolností krvežíznivé gaunery, mi přišlo jako zneužití jedné značky k akčnímu kasaštyku.....Protlačit řežbu na úkor britského humoru je pro mě trestuhodnost nevyššího kalibru ( neplést si tento humor se sarkastickým postakčním hláškováním ).

člověk musí být pomalu vděčný za každý snímek, který zabrouzdá mimo ,průměrnou, rodinku z Prahy1.....scény z barových heren jsou téměř twinpeaksovsky magické a veškeré to zoufalé barevné počínání jednotlivých figurek obklopují černobílá panoramata .....jen ta závěrečná přestřelka mi přišla nepřehledná....každopádně pokud Sedláček zůstane v televizi a bude i nadále ždímat z herců taková maxima, tak ušetřím za dosti labilní české kinotrháky posledních let....

Pokud si dobře vzpomínám, tak tvůrci se od začátku nijak netajili tím, že zpracovali pevně danou předlohu seriálového schématu...v tomto smyslu je třeba pochválit jejich výběr, protože si dovedu představit, kolik zdánlivě lákavých a vyzkoušených schémat po světě poletuje...zajímavá je kontroverze zdejšího hodnocení, která nepříjemně překvapuje zjištěním, jak malou trpělivostí vládnou jedinci, kteří musí sledovat pouze jeden rozhovor v jedné místnosti....přitom a nebo právě proto je Terapie právě o trpělivosti....její nedostatek tu najdete hned u několika postav v různých formách....někdy i takových, že si bez podobného moralizování řeknete, že by pomohlo několik netrpělivých ale nutných pár facek...)

Njn..drogy jsou svinstvo..takže bych komukoliv, kdo by chtěl podobné pilule vyzkoušet doporučil si raději sehnat pytel hulení....po něm se taky přistihnete, jak o půlnoci drhnete koupelnu a následně budete klikat na PC až do rána s pocitem geniálně odvedené práce a v poledne pak vstávat v těle stodvacetiletého člověka s Alzheimerem.....oči budete mít spíše červenější než blankytně modré, ale na párty s váma taky bude bžunda....i ta schíza, že vás všichni sledují se dostaví..ale rozhodně se k vám do 8,5 Mega USD bytu bez mobilního signálu nebude dobývat parta rusáků s cirkulárkou, aby z vás vytřískali poslední brčko....)