Strandmon

Martin McDonagh je bůh a tento snímek to opět potvrzuje, i když předchozí filmy nepřekonává. Víly z Inisherinu jsou definicí slova konverzačka a čerpají z naprosto dokonalého prostředí Irska a oscarové ústřední dvojice (Kerry Condon se nenechala zahambit). Dokola polemizují o lidské tvrdohlavosti a cynismu a skáčou mezi černo-humornými a až dost nepřijemnými scénami a vyvažují to perfektně. Téměř při každém dialogu vám v hlavě naskakuje spousta životních otázek a vy tak máte možnost se perfektně do postav vžít, i když se vám v životě nic podobného nestalo. Ke konci film dokáže nastolit hutnou depresi, která vás nepustí až do konce a vy jen čekáte, jak snímek skončí. Ano, sice se Víly z Inisherinu opravdu táhnou, ale příliš bych jim to nevyčítal, jelikož se jedná opravdu o striktní konverzačku, kde dialogy hrajou hlavní roli a navíc jsou často absolutně dokonalé.

Popravdě jsem nadupanější a svižnější animák asi v životě neviděl. Spousta kreativity, spousta zábavy, výborně načasované vtipy, ale i dojemný a propracovaný příběh do posledního detailu. I stylizace Kocoura v botách si od prvního dílu prošla velkou změnou, protože celá tahle cesta za Hvězdou přání je nesmírně barevná, pestrá a ohledně prostředí přináší jeden nápad za druhým. Postavy jsou napsané také perfektně a vlk je jeden z nejlepších záporáku na poli animáků vůbec (ani nový psí kamarád se nenechal zahanbit). Každopádně, když to shrnu, tak Puss in boots je definice zábavy pro celou rodinu. Takle by to mělo vypadat.

Po za mě průměrném X Ti West servíruje sondu do světa psychicky narušené Pearl a jednoznačně boduje. Má to opravdu pomalou výstavbu a Ti klade důraz na seznámení diváka s prostředím, rodinou i znepokojující povahou samotné Pearl v které to bublá už od samotného začátku. Snímek ovšem čeká, dává spoustu prostoru všem detailům a maličkostem, které vedou k překročení psychických hranic. Herecky je Pearl ztvárněna dokonale a Mia Goth by si opravdu nějaké oceňení zasloužila, protože můžu říct, že jsem už dlouho takto postavu někomu něveřil. Kulisy a audio-vizuál je také skvělý, takže tady Westovi nemůžu upřít jediný bodík. Nutno také zmínit, že Pearl je opravdu spíše psychologické drama, které slouží jako seznámení s původem postavy z “prvního dílu” a  hororem je líznuté v zhruba poslední 20 minutové sekvenci, takže zdejší označení je možná trochu zavádějící. Je to celkem škoda, jelikož to samozřejmě ovlivňuje přistupování díváka k filmu jako takovému. Každopádně, když toto pominete a povede se vám pochopit tvůrčí záměr a necháte se, aby se do vás snímek pořádně zakousl, tak si ho nesmírně užijete. Za mě se jedná o útok na plnou palbu a Pearl rozhodně stojí za to.

Rutinní, ale zábavná norská fantasy podívaná z dílen Netflixu. Po řemeslné stránce fajn a je vidět, že akce Roaru Uthaugovi cizí rozhodně není, ale až tak moc se drží klasických šablon “monster” filmů, že máte pocit, že jste každou druhou scénu už někde viděli. Je to škoda, protože Trol měl rozhodně potenciál být originální podívanou, ale klišovitým scénářem uplně přišel o jakoukoliv severskou atmosféru a osobitost a přistoupil na pravidla americké pásové blockbusterové výroby. Lepší než poslední Emmerichové, ale dalo se z toho vytěžit více.

Ohledně zábavnosti, by se ostatní žánrové filmy mohly od Cruelly učit.  Neskutečně svěží a neuvěřitelně dynamická crimi-comedy trochu mixnutá s pohádkou.  Skvělý vizuál, skvělé kostýmy, skvělé herecké výkony a ačkoliv je to v podaní Emmy Stone trochu “one woman show”, tak je potřeba pochválit i Emmu Thompson a její baronku, protože díky ní byla ta nenávist mezi nimi opravdu hmatatelná. Scénář není sice uplně dokonalý, každopádně dokázal utáhnout snímek i přes přepálenou stopáž a to s absencí jakéhokoliv hluchého místa. Cruelle, tak prominu i pár chvilek trochu zbytečně přehnaného humoru a napálím jí plný počet.

Velice zábavný slasher s luxusní atmosférou a perfektními prostory strašidelného domu. Celkem sympatická herecká výprava, která se dokonce snažila myslet opravdu logicky. Výtečné masky a jedni z nejlepších zabijáků, které jsem kdy ve slasheru viděl. Rozhodně to není nějaký gore fest, ale příznivci brutalit si taky přijdou na své. Doporučuji.

Kdo má rád Scotta Adkinse a jeho akční choreografii, tak ví, že role Mikea Fallona v prvním Accident manovi byla v tomhle směru určitě jedna z jeho povedenějších záležitostí. Druhý díl, ale bohužel změnil tvůrce a to čím se pyšnil první snímek (hravý scénář, úderný černý humor) úplně zmizelo. Noví tvůrci vsadili spíše na ulítlou a až ujetou zábavu, což ovšem vůbec nezafunguvalo. Spousta na sílu tlačených hlášek, úplně zbytečné postavy, příšerné dialogy a ničím nezajímavý klišé scénář. Díky tomu mě nebavily, ani jinak celkem přehledné akční sekvence, protože i do nich tvůrci uplně zbytečně tlačili různé ulítlosti a trapné vtípky (ten klaun atd). Každopádně většinou u akčních béček přivírám oči, ale zde to opravdu nejde, takže jedna hvězdička za slušně nasnímané bitky, ale nic víc v tom opravdu nenajdu. Po prvním dílu určitě zklamání.

První hodinovka Kimi je prostě nuda. Zoë stále jen na něco čeká a vy čekáte s ní. Když se konečně rozhodne překonat svůj strach a vyrazit z domu, tak se to trochu rozjede, ale rozhodně nečekejte nějakou napínavou naháněčku. Herci jsou taky zvláštní a ani Zoë rozhodně nepodává svůj nejlepší výkon. Aspoň, že velmi slušná závěrečná sekvence film odtrhla od totálního propadáku, každopádně bez pořádného spádu nebo nějaké lepší, hutnější atmosféry to nesahá ani na průměr.

Julius Avery mě dokázal už 2x překvapit (jak Syn zmaru, tak Overlord jsou super). Napotřetí už se mu to sice nepovedlo, ale i přes to, je podle mě Samaritán ničím neškodící jednohubka. Sly v kapuci hraje v pohodě, klasicky řekne pár svejch motivujících hlášek a celkově tenhle film táhne minimálně o hvězdičku nahoru. Scénář  je sice sepsaný trochu neobratně, ale jelikož se jedná o uplně klasický příběh dobro x zlo, tak to zas tak nevadí. Atmosféra špinavého města se mi dost líbila a myslím si, že na nudné odpoledne Samaritán neurazí. Příjemný průměr na jedno podivání.

Snímek o Janu Žižkovi je v českém rybníčku opravdu nevýdaná ryba, takže jsem byl zvědavý, jak se se vším  tím očekávaním režisér Petr Jákl popere a můžu říct, že jsem poměrně spokojený. Scénář je sice opravdu odvyprávěn trochu zmatečně a rozhodně nepřínáší do světa filmu nic světoborného, ale atmosféra je tak funkční, že to Žižkovi prominu. Jákl dokázal takřka perfektně vykreslit krutost doby, akční scény jsou dostanečně brutalní a Fosterovi jsem Žižku prakticky bez problému uvěřil. Téměr po celou dobu filmu z plátna sálala totální dobová deprese a musím říct, že to jsem si dost užíval. Takže ano, své mouchy to má a 4tou hvězdu přidávám spíše za Jáklovu snahu dostat českou kinematografii trochu na jinou úroveň, ale celkově na mě Jan Žižka zapůsobil skrze obstojně.