Bluntman

Bluntman

Marek Slovák

okres Zlín
Individualita


512 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 15 22 29
    • 10.11.2017  21:21
    Babylon Berlin (TV seriál) (2017)
    ****

    Kdyby to nebyl nejdražší německý televizní projekt, který se z logiky věci musí ohlížet na mezinárodní publikum a snažit se o co největší srozumitelnost a přístupnost, mohlo by to být výborné. Takhle je to to, co má člověk na audiovizuálních počinech zaštítěných značkou Tykwer rád (odkazování se k dějinám kinematografie, gender-benderové a queer motivy atd.), ale už ne to, co na nich obdivuje (formální experimentátorství, posouvání hranic míry subjektivizace ve vyprávění). Více v kritice první řady.

    • 27.10.2017  01:00

    Jsem jednoduchý, protože mi ke spokojenosti stačí, že to je barevné, hýbe se to a dobře to zní. THOR: RAGNAROK je konečně podvratná marvelovka, protože vedle toho osvědčeného (brakování omsdesátek co do hrdě pokleslé estetiky od kostýmů přes dekorace až k synťákovému soundtracku, vertikální protínání vyprávění odskoky k jiným marvelovkám, hra s mýtem hrdiny atd.) velmi důsledně staví na retardaci vyprávění. Vše vážné je zneváženo, na místo rozvíjení dění se věci oddalují, odskakuje se k jiným. Navíc, páč Taika Waititi, je to sympaticky žánrově eklektické (od fantasy k postapo arénovkám a zase zpět) a funkční co do utváření nepravděpodobných parťáctví mezi postavami. Plus bonus v podobě multikulty vyznění v tom, že domov je tam, kde jsou lidi, a tak i ten imigrantskej song spolu s podtitulem v názvu nabude nového významu. Palečky nahoru.

    • 12.8.2017  17:27
    Dunkerk (2017)
    *****

    Tl; dr: PANEBOŽE JEŽIŠIKRISTE ŠMARJAPANNO ANO! Dlouhá, analytičtější verze: několik metakritických poznámek (vycházejících z naratologické a kognitivistické perspektivy, nejenom Bordwella) na adresu filmu, který je kritizován za to, že je 1.) co do experimentování se strukturou nedostatečně motivovanou nolanovskou manýrou; 2.) že negraduje, za což může údajně konstantně znějící hudba, která jako jediná vyvolává emocionální odezvu u publika; 3.) že nemá dostatečně psychologicky definované protagonisty, s nimiž by se dalo identifikovat; 4.) přesto skrze ně v údajně patetickém epilogu chce vyvolávat dojetí, aniž by teda snímek přišel s něčím významově pozoruhodným._____ 1.) Nolan vždy experimentoval se strukturou svých děl, řazených mezi myšlenkové hry či skládačky, přičemž ono experimentování bylo motivováno s ohledem na potřeby vyprávění (např. hrdina-spisovatel v metafikčním FOLLOWING, hrdina-detektiv s pošramocenou myslí v neonoiru MEMENTO, nespolehlivé deníky v DOKONALÉM TRIKU) a/či žánru (např. sci-fi s úrovňovou výstavbou snů POČÁTEK, sci-fi s časovou dilatací a cestování červími dírami INTERSTELLAR). DUNKIRK nemá tři odlišné prostorové (molo, moře, vzduch) a časové (týden, den, hodina) linie dominantně motivované s ohledem na potřeby vyprávění či žánru, protože přiznanou inspirací před a při psaní scénáře byl tzv. Shepard Tone (viz https://www.youtube.com/watch?v=BzNzgsAE4F0), a tak je ona motivace hlavně umělecká (strhává na sebe pozornost, ostatní se jí podřizují, uskupuje se do určitých vzorců). Tj. ne, snímek má hrátky se strukturou motivované, a to jinak než u předchozích nolanovek, a tak z logiky věci nemůže jít o manýru._____ 2.) Shepard Tone (= několik linií či motivů, z nichž jedna je podtaktovaná, jedna přetaktovaná, jedna "tak akorát") je klíč nejenom k experimentování se strukturou, ale i k práci s hudbou (viz tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=LVWTQcZbLgY). Zimmerova hudba, zakomponovávající ve velkém různé ruchy (tikot hodinek, varovná siréna, jakoby rozbouřené moře), nezní neustále (prolog se bez ní obejde, epilog má klasičtější orchestrální motiv), má klidnější pasáže a hlavně graduje (nejprve zní samostatně tikot hodinek, poté samostatně varovná siréna... postupně se tyto spojují, až jsou v závěru sjednocujícím vypravěčské linie i kompozice pohromadě). Hudba/ruchy nejsou jediným postupem, díky kterému je zážitek pro některé vyloženě fyzickou záležitostí, protože svůj podíl na tom má i vyprávění (napětí se zvyšuje, čím víc je kladné vyústění nepravděpodobné: nejprve v prvním dílčím bodu obratu sledujeme "jenom" vojáka snažícího se dostat na loď a využívajícího k tomu raněného na nosítkách vs. v posledním dílčím bodu obratu má pilot nedostatek paliva i munice, voják je v hořícím moři a lidé na lodi musí uhýbat německému letounu). Tj. hudba spolu s ruchy má podíl na "fyzičnosti" zážitku, ale ne jediná - a graduje spolu s vyprávěním._____ 3.) Problém v napojení a důvodem malého prožitku tak mohou být protagonisté, kteří skutečně nejsou jasně psychologicky definovanými postavami, přestože mají jednoznačné cíle. Dáno to je přilnutí snímku k několika různým tradicím vyprávění, a to jednak historicko-materialistickému (postavy jsou zjednodušené typy, tvořící kolektivního hrdinu humanistického spojení se, což je patrné na montážních sekvencích), jednak parametrickému (nejenom struktura vyprávění a hudebně-ruchová kompozice, ale i postavy jako parametry: molo, loď, letadlo - různé prostředí a časová pásma), jednak - v posledku! - klasického hollywoodského vyprávění (některé postavy jsou "psychologizovány" až zpětně, jako onen otec na lodi, jehož motivaci by klasické vyprávění odhalilo hned ze začátku a nepracovalo s ním jako s ideologickým typem a parametrem). Tj. film nemá klasicky psychologicky motivované postavy, ale až v posledku (závěrečném aktu) fakt nechce._____ 4.) Epilog patetický je, ale je odlehčený uvozujícím vtipem (voják, který vše prospal) a v rámci montáže jednak do určitého bodu dovypravuje osudy postav, jednak dost odvážně mění vyznění jedné historické událostí (nikoliv porážka, ale vítězství humanismu). Navíc se vztahuje k současné situaci (po moři prchajícím lidem je třeba pomoct před neviditelnou hrozbou). Významově pozoruhodné mi to přijde dostatečně, jenom to chce se obtěžovat interpretovat, a to nejenom ony významotvorné montáže.

    • 21.6.2017  20:17
    Wonder Woman (2017)
    ****

    Chjo, proč u nás musí žebříčkům návštěvnosti dominovat něco tak v druhé půli vypravěčsky rozpadlého a přívalem atrakcí ubíjejícího jako PIRÁTI Z KARIBIKU: SALAZAROVA POMSTA, když je v kinech nejlepší celovečerní film se superhrdinkou. (Ok, konkurence - CATWOMAN, ELEKTRA ad. - je bídná, ale i tak.) Film, na kterém je nejlepší, na kolik se vymyká požadavkům na komiksový blockbuster zapadající do širšího universa: žádné - pokud je mi správně známo - rozšíření vyprávění do jiného média; až na rámující úvodní a závěrečnou sekvenci a jednu fotografickou momentku absence návaznosti na další tituly ze sdíleného vesmíru; příklon k hrdé pokleslosti (blíž to má ke campu než v této souvislosti častěji zmiňovanému pulpu alias braku), kdy inspiračním zdrojem nebyla válečná propaganda (jako u KAPITÁN AMERIKA, s nímž je WW zavádějícím způsobem srovnávána), ale rané komiksy známé třeba z řady DCKK; stylistická eklektičnost, kdy se s proměnou prostředí či času změní i převládající barevné ladění i velikost rámování; nenapodobování jiných děl, a pokud, tak leda pro vymezení se vůči nim (Wonder Women na rozdíl od Supermana /1978/ nemá lidský kostým šedé myši, ale obléká si šat sufražetek); hravé podvracení určitých superhrdinských klišé (Chris Pine jako dáma v nesnázích) i společenských a stylistických norem (Chris Pine je určen pro pohled)... V mnoha ohledech je to konvenční (výstavbou, dvěma liniemi akce, obměnou mýtu hrdiny za mýtus hrdinky atd.), i tak ale radost nemalá.

    • 23.5.2017  00:25

    Odborně, za pomocí pouhých dvou slov, bych první čtyři kapitoly z osmnácti vystihl spojením "změna paradigmatu": http://filmserver.cz/clanek/12593/twin-peaks-2017-postmoderna-je-mrtva-at-zije-moderna/ .

    • 17.5.2017  13:53

    Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata).

    • 9.4.2017  23:35

    To je nějaký trend, že komerční neúspěch svedou exekutivci na liberální společnost? Nejdřív člověk od Marvelu, který vidí důvod špatných prodejů v tom, že nahrazují bílé hetero superhrdiny za etnicky, genderově a co do orientace rozmanité postavy, přičemž důvodem prostě může být otrávenost z neustálého rebootování a znepřehlednění dosavadní kontinuity. Nyní osoba od Paramountu, která spatřuje nesmyslnou kauzu kolem witewashingu za příčinu nízké návštěvnosti. Já bych teda problém viděl spíš v tom, že (1) propagace cílila na fanoušky a fanynky původního snímku (´95), který ale není až tak známý, (2) hraná verze se prezentovala jako remake, tj. jako něco svatokrádežného pro znalé a nedostatečně silná značka pro nezasvěcené, přestože jde o velmi nápaditý prequel, (3) cyberpunk nemá dostatečnou tradici (vrchol v devadesátkách, v novém tisíciletí několik nepovedených zhollywoodizovaných verzí jako AEON FLUX či ULTRAVIOLET)._____ Osobně mě ale komerční neúspěch mrzí, protože GHOST IN THE SHELL (2017) považuji za velmi dobrý film, pokud publikum je: (a) ochotno přistoupit na uzpůsobení americkým tradicím vyprávění (příčinná provázanost dění na místo epizodičnosti a budování atmosféry dané "zastavením" narace jako v japonských anime); (b) znalé franšízy GITS, protože ta je tematicky postavena jednak na střetu proměnlivé identity a společnosti (korporátu, politiků), jednak na stylistických paralelismech vždy ve zcela jiném kontextu (Major skákající do neznáma, rozhovory na lodi, souboj s roboty, utržení robotické ruky...); (c) dostatečně otevřené na to, aby přijalo tento americko-japonský mash-up (americké vyprávění, japonské stylistické "výpůjčky"), který rozhodně nedělá cyberpunku špatné jméno. Failu se nedivím, ale jsem rád, že to vzniklo, protože to není parazit na kultu, ale příspěvek do ságy.

    • 1.2.2017  02:26
    Spojenci (2016)
    *****

    U Zemeckise jsem vždy preferoval jeho poučené hry s minulostí kinematografie a se žánry (NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI I-III, FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM, MUŽ NA LANĚ) před univerzálně přijímanými a oceňovanými klasikami (FORREST GUMP). SPOJENCI spadají do první zmíněné "kategorie", protože začínají tam, kde CASABLANCA končí... a po hodinové" variaci válečného melodramatu následuje obdobně poučená a přiznaná (greenovská novela, X značící smrt) obdoba retronoiru s neonoirovým vyvrcholením, přičemž obě poloviny spojuje špionážní linie (poznají, že hrajeme manžele?, hraje manželku?). Výborně odvyprávěné dílo, ve kterém je každá informace efektivně zužitkována a ve kterém je styl založený na dlouhých záběrech s nízkou hloubkou ostrosti a prací s mnohovýznamovými odrazovými plochami nemálo opojný, v očích některých sráží "efekt předistancovanosti". Je ale dán tím, že herci hrají, že hrají, tvůrce si hraje se žánry a kinematografií... a já téhle hře dám kdykoliv přednost před partičkou karet, protože SPOJENCI jsou level MOST ŠPIÓNŮ (bez společenského přesahu týkajícího se otázky řešení zahraničních vztahů, zato s vivisekcí institutu manželství, a to pronikavěji než v podobně se žánrovými klišé pracující Zemeckisově duchařině POD POVRCHEM).

    • 27.11.2016  22:34
    Snowden (2016)
    *****

    V pátek 25. 11. 2016 ve věku devadesáti let zemřel Fidel Castro, o kterém Putin řekl, že "ztělesňuje vysoké ideály politika, občana a patriota upřímně přesvědčeného o správnosti toho, čemu zasvětil život". Před třinácti lety o Commandantem natočil dokumentární portrét Oliver Stone, který to tehdy schytal zleva i zprava. Nyní je tvůrce, označovaný za černé svědomí Ameriky, kritizován za fikční biografii SNOWDEN o whistleblowerovi, o kterém Putin řekl, že je to "podivný, idealistický chlápek, který je v Rusku v bezpečí"._____ Časté výtky ohledně toho, že SNOWDEN na rozdíl od většiny Stoneových filmů není relevantním komentářem k dnešku, potažmo je překvapivě krotký, a že navzdory stylistické excesivnosti jde o nezvykle přehledné a umírněné vyprávění, jsou mimo. Stone vždy s postavami pracoval spíše jako s typy než s psychologicky definovanými jedinci, protože mu slouží k demonstrování určité teze o společnosti. SNOWDEN je o zklamání z víry v demokratický systém (představovaný jak bushovskou jestřábí politikou, tak obamovskou lživou nadějí v lepší zítřky), a tak ani nevypráví o přerodu patriotického republikána v liberálního "extremistu" díky aktivistické ženě, ale o muži mezi dvěma ideologiemi představovanými dvěma vedlejšími postavami (viz stejné schéma používající WALL STREET, WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ, ČETA, DIVOŠI)._____ Jinak Stoneovi šlo vždy o jasnost, srozumitelnost a přehlednost vyprávění (snad až na U-TURN a do jisté míry DIVOCHY, kde ale v obou případech aktualizoval noirovou poetiku), zatímco blbnul se stylem. Převážně umělecky motivované stylistické postupy (různé typy kamer a filtrů, kombinace hraných a dokumentárních pasáží, střídání makrodetailů a větších celků, významotvorné montáže...) ozvláštňují stoneovsky typické nechronologické a místy nespolehlivé, zato dlouholeté hollywoodské tradice ctící vyprávění. Kdo od Stonea čekal něco jiného? A kdo vůbec věděl, že Castro byl včera ještě naživu?

    • 6.10.2016  16:32

    Proč si myslím, že WESTWORLD revitalizuje zprofanovaný pojem quality TV, jsem se rozepsal v kontextové a analytické kritice pilotní epizody.

    • 7.9.2016  16:30
    Strašidla (2016)
    odpad!

    „Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA.

    • 1.9.2016  21:13
    Obr Dobr (2016)
    *****

    Jistoty jsou v životě nejdůležitější. Dalík do vězení nenastoupil (ok, tak na konec překvapivě ano), Babiš v rámci předvolebního xenofobního populismu zašel až k popření holocaustu (ok, tak prý se jenom nepřesně vyjádřil a nezná rozdíl mezi pracovním a internačním táborem) a Steven Spielberg zrežíroval další výborný film, byť se u nás OBR DOBR na rozdíl od zahraničí nedočkal příliš příznivé divácké a kritické odezvy. Mezi nejčastější výtky patří, že jde o špatně odvyprávěný počin, potažmo že závěr není kompatibilní s (pohádkovým) zbytkem. Důvody těchto dvou nesmyslných kritických připomínek jsou dle mého následující._____ OBR DOBR (THE BFG) není skutečně odvyprávěn jako jiné rodinné spielbergoviny (E.T. - MIMOZEMŠŤAN, HOOK, případně i ten JURSKÝ PARK). Na místo příčinné provázanosti jednotlivých bloků upřednostňuje uspořádání typické pro poslední spielbergoviny (LINCOLN, MOST ŠPIÓNŮ). Staví na paralelismech na rovině vyprávění (střídání holčičí a obří perspektivy, rytmizující prozkoumávání obou světů) i stylu (různé typy svícení pro každý svět, delší záběr kontinuálně sledující hrdinku v ohrožení každou cca půlhodinu). Propojuje spíše jednotlivé motivické (od postav odvislé - klukův kabátek, holčičí deka, veganská obří pochoutka a pití...) a na nich napojené tematické (od významu odvislé - slabší by se neměli nechat požírat silnějšími, humanistické řešení situace) linie. Celou dobu to přitom nezapomíná být nesmírně hravé, blbnoucí s perspektivou (3D efekt, nadhledy a podhledy, průchody mezi světy, running gagy založené na odlišné velikosti apod.), odkazující se na jiné Spielbergovy snímky (E. T. - MIMOZEMŠŤAN, 1941, BLÍZKÁ SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU, INDIANA JONES A POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA, JURSKÝ PARK, ZTRACENÝ SVĚT, ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA...) a reflektující tvorbu (kinematografických - viz stínohra) snů._____ A ten poslední akt? Spielberg vždy kombinoval několik poetických tradic, za jejichž slučování byl mnohdy kritizován (naposledy nejvýrazněji asi za spojení artového štafetového způsobu vyprávění se stylem klasických hollywoodských děl ve VÁLEČNÉM KONI). V OBR DOBR to je od Dickense odpíchnuté a z Dahla vycházející fantasy (ba že pohádka - na to se příliš soustředí na definování fikčního světa) s britskou fraškou (královský dvůr). Kompatibilní to je nejenom díky stejné zemi původu obou kombinovaných tradic, ale i pro zužitkování všech předtím nastíněných tematických (např. povstání proti větším, ale mírovou cestou, rozumná domluva mezi lidmi různých národností i velikostí), motivických (např. kabát jako připomínka ztracené osoby i dlouhodobého problému s lidojedy...) i narativních (např. chytání snů a jejich šíření) otázek. Jinak: OBR DOBR je další spielbergovskou okamžitou klasikou a dosavadní převažující výtky vychází pouze z necitlivosti k filmové formě a neznalosti poetických tradic. Jeden z kinofilmů roku 2016.

    • 9.7.2016  14:52

    Filmová adaptace divadelní hry Edwarda Albeeho KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? letos slaví padesát let od svého uvedení v kinech. Při té příležitosti společnost Warner Bros. snímek s patřičnou péči uvedla na (modré) nosiče pro domácí kino, a tak stojí za připomenutí, proč i po těch pěti dekádách zůstává tím nejlepším, co Mike Nichols zrežíroval.

    • 26.6.2016  19:39

    MOST ŠPIÓNŮ je na jednu stranu pozitivně přijímán jako pastiš, která je oceňována za napodobování vypravěčských a žánrových vzorů z dob klasického Hollywoodu, na druhou stranu je kritizován jako retro, které je archaické a za svůj dobový kabátek skrývající, že v podstatě nic relevantního nesděluje k současnosti. Ani s jedním ze dvou převládajících názorů nesouhlasím a v Blu-ray kritice rozebírám, proč je poslední Spielbergův počin pozoruhodným experimentem s konvencemi klasického Hollywoodu a jak díky onomu subtilnímu vymezení se vůči jistým kinematografickým normám něco "sděluje" o žité skutečnosti.

    • 26.6.2016  19:34
    Creed (2015)
    ****

    CREED bitvu s ROCKYHO odkazem neprohrál, protože není pouhým těšitelem fanoušků původní série, který by nepřinášel do sportovního (boxerského) subžánru nic nového. Dané zhodnocení jsem rozvedl a vyargumentoval v kritice filmu a jeho BD vydání.

    • 26.6.2016  19:26

    V čem je NEVĚSTIN OTEC navzdory předpokladům (žánr, černobílá kamera) stejný jako ostatní celovečerní snímky Vincente Minnelliho a v čem je jiný (a ve výsledku vlastně lepší) než remake HLAVA RODINY, píšu v recenzi při příležitosti Blu-ray vydání na tuzemském trhu.

    • 26.6.2016  19:20

    "V místech, kdy film nesmlouvavě rve velkou černou mambu do chřtánu bělošské historie, je pouze zneklidňující a zábavný. V místech, kde subtilně a soustavně pracuje s odkazem (kinematografickým, skutečným), není hrozný, ale naopak výborný," píšu v kritice pojednávající o tom, jak OSM HROZNÝCH reviduje skutečnou i kinematografickou historii. A v Blu-ray recenzi se vedle zhodnocení disku samotného zamýšlím, proč poslední tarantinovka schytala negativní ohlasy i ze strany některých příznivců a příznivkyň Tarantinovy tvorby.

    • 23.6.2016  18:12

    DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK je přesně tím, v co člověk doufal, že bude. A zároveň potvrzuje obavy, které je možné v souvislosti s pokračováním po letech mít. Co přesně znamenají obě floskule, se dozvíte v této kontextové kritice, v níž rozebírám, v čem pokračování není oproti jedničce již ozvláštňující, v čem v porovnání s ostatními současnými velkofilmy ozvláštňující je... a proč jsou elitisti ve svých (nad)interpretacích tak mimo.

    • 14.2.2016  23:59
    Vinyl (TV seriál) (2016)
    ****

    Martin Scorsese povstal ze sutin, aby v pilotu oprášil svou gangsterskou/mafiánskou poetiku, ale v dosud nevídaném podání. HBO zase oprašuje quality TV důrazem na auteurské osobnosti na režijní stoličce, což má na jednu stranu za následek vysokou kvalitu jednotlivých epizod, na druhou nesoudržnost celku co do zvolených formálních postupů. Detailněji v exkluzivní recenzi první poloviny mini-série.

    • 29.1.2016  15:37

    Na začátek komentáře si prosím vytkněte do závorky, že mi Filip Renč nikdy netelefonoval opilý, nemám problém s jeho natáčením klipů pro různé politické strany, nesejde mi na jeho politickém přesvědčení a není mi patnáct a nemám vagínu, a tak se mě ani nesnažil osouložit. Podstatná není Renčova osobnost, ale filmografie, která je plná - byť nezáměrných, ale na tom nezáleží - exploatací. LÍDA BAAROVÁ je jejich vrcholem. Až tak, že bych ji označil za nejlepší český polistopadový příspěvek k danému žánru, potažmo typu produkce. Zcela nesoudržné vyprávění, souvislé asi jako výpověď svéprávnosti zbavené alkoholičky, je sledem bulvárně vypjatých scén, v nichž se s rétorikou jisté části diskutujících na netu tepe do hvězdného systému (herečky jsou kurvy), kinematografie (mocný producent nade všemi), národní povahy (závist, úspěch se neodpouští), nacionalistického i komunistického smýšlení atd. Styl se pokouší evokovat domácí a zahraniční kinematografii z dob(y), kdy se snímek odehrává. Používá se okázalé zadní protisvětlo, velké časové období je shrnuto v podobě "trhacího kalendáře", kdy stránky z něj jsou nahrazeny plakáty, nechybí archivní záběry a konkrétní citace. Ostrý je tak leda první plán, protože ten film ani víc plánů (v doslovném i přeneseném slova smyslu) nemá. Podstatné je, že u stylu dominuje expresivní funkce, kdy jednotlivé postupy mají vyvolat silnou emocionální odezvu, čímž se posiluje exploatační "rétorika" díla. Celé to působí jako sirkovské melodrama, které má okázale návodnou hudební složku, řadu nepravděpodobných náhod ve vyprávění a tolik vypjatých pasáží, až to způsobuje odstup. Nejde tedy o naziploatation, ale spíše exploataci melodramat, kdy cílem je vyvolat odezvu, a to v podstatě jakoukoliv. Nesejde na tom, že je to nezáměrné, protože zábava je to výtečná. Vrcholných scén je hned několik, přičemž většina byla již profláknuta (soulož Baarové s Goebbelsem s odkazem na METROPOLIS, sebevražda sestry Baarové se ztvrdlými bradavkami a promáčenou noční košilkou, Hitler v uprskaném podání Kříže poslouchající Jízdu valkýr). Zapomíná se dodat, že v druhé polovině to Renč s Hubačem perou natolik mocně, až si člověk nestíhá oddechnout, aby ho nebolela z toho neustálého smíchu bránice. Výsledné hodnocení je tak jasné: 5/7, resp. 11/9. A doufám, že se film vyšvihne na databázi na 88%.

    • 3.12.2015  18:38
    Vánoční Kameňák (2015)
    odpad!

    Holocaust humoru a genocida tradiční kultury. Poetologický posun od série "vtipů" ke stvrzování nejhorších společenských jevů (xenofobie, šovinismus ad.) z toho činí něco mnohem více nesnesitelného, než byla původní trilogie. Podpořeno Státním fondem? To je pravý kameňák.

    • 25.11.2015  17:26

    Pravoslavné dílo ve věku mobilní reprodukovatelnosti aneb spirituální subverze trierovských rozměrů. Osamělý pán na ulici se dá interpretovat 88 různými způsoby.

    • 13.11.2015  02:05
    Steve Jobs (2015)
    *****

    1 Both Sides Now: clasicall and parametric. 1984. Stand and Deliver. 16mm. Flashback. 1988. Walk and talk. 35mm. Flashback within flashback. 1998. Stand and Deliver and Walk and Talk. 16mm, 35mm, Digital. Flashback recontextualization (unreliable perception) X 3 in 4 acts. Think different(ly). Change paradigm => Masterpiece. Movie of the year. 0

    • 5.11.2015  16:57
    Spectre (2015)
    *****

    Rozsáhleji o SPECTRE v radiovém pořadu zde, ve kterém je od druhé půlhodiny snímek zhodnocen jak sám o sobě (poměrně ojedinělá perspektiva v české kotlině), tak v kontextu bondovek. A kdo nerad poslouchá (technicky problematické) mluvené slovo, může si přečíst Blu-ray recenzi rozvádějící a zpřesňující následující řádky._____ Předchozí tři craigovské bondovky si pohrávaly s konkrétními konstrukčními proprietami (CASINO ROYALE s prvky fetišisticky navěšenými na postavu, QUANTUM OF SOLACE s řazením těchto prvků a SKYFALL s tradicionalistickým vyzněním celé série). SPECTRE je komentářem k samotné konstrukci bondovek jakožto určitému převládajícímu vzorci střetu dvou ideologických pozic a (narativních, resp. příčinných) následků z toho vyplývajících pro postavy. Na jednu stranu se přejímají konkrétní způsoby výstavby a stylistického uchopení včetně citací a kombinování různých scén z "dřívějška" (hlavně conneryovek, místy svou nadsazeností moorovek a brosnanovek), na druhou se navazuje na revizionistické postupy série (zejména z V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA a POVOLENÍ ZABÍJET)._____ Film klame tělem, že postupuje vpřed, ale přitom jsou veškeré otázky a dialogové výměny navázány na minulost. Takto vertikálně organizované vyprávění s okázalými informačními mezerami přitom velmi opojným způsobem pracuje s hloubkou ostrosti odvisle od míry vědění postav; s pokaždé jinak podanými akčními sekvencemi (úvodní s nedostatkem informací, střet se "sidekickem" s paralelně vedenou linií s vedlejší postavou se zadáváním informací, další střet s proměnou stran pronásledující-pronásledovaní a paralelně vedenou linií s vedlejší postavou zjišťující informaci a ocitající se v ohrožení atd.) - a s naprosto sebevědomě zvládnutými tonálními přechody. Důvody odmítnutí snímku mnohými jsou dle mého dány jednak tím, že míra požitku této bondovské pastiše je odvislá od povědomí o bondovském universu (aniž by to skončilo jako filmová obdoba Bond Movie Connections z IMDB ala DNES NEUMÍREJ), jednak tím, že se naplňují představy o podobě snímků o agentovi s povolením zabíjet, ale přitom se ze vzorce okázale vybočuje možností volby. Nejlepší craigovská bondovka. A hlavně je to svým vyzněním demokratický, nikoliv konzervativní počin. Právě kombinace toho tradionalistického s tím revizionistickým a navázáním na minulost (sesíťování craigovských bondovek, ostatních bondovských dobrodružství) je na SPECTRE ozvláštňující, ale fanboyové s normativními nároky na díla budou prskat.

    • 27.5.2015  20:02

    ŠÍLENÝ MAX: ZBĚSILÁ CESTA je skoro unisimo nekriticky přijímán laickou i odbornou obcí, přičemž zaznívají nadšené výkřiky o výjimečnosti díla. Při vší adoraci je opomíjen důležitý kontext: vychází se z poetiky tzv. chase films a je patrná snaha o kvalitativní překonání westernů i ozploatací skloubená s vypravěčskými strategiemi současné hollywoodské produkce v rozvíjení příběhu napříč několika médii. Podobně se negativní ohlasy ohledně absence příběhu, spektáklu pro spektakl, neprokreslenosti postav anebo žádného přesahu zakládají povětšinou na neznalosti toho, na jaké tradice snímek navazuje, jakým způsobem je přetváří a jak vyznívá._____ ŠÍLENÝ MAX: ZBĚSILÁ CESTA je celovečerní chase movie, ve kterém psychologicky definované (potažmo jasně typizované) postavy směřují z jednoho bodu do druhého (potažmo i zpět). Vyprávění si zakládá na linearitě, kdy protagonist(k)a anebo protagonisté mají jasně stanovený cíl, a zároveň jsou do vyprávění plně začleněné atrakce v podobě různých komplikací na cestě a přibývajících antagonistů. Výtky, že čtvrtý přírůstek do madmaxovské série jenom vrší atrakce, nejsou proto zcela na místě. Příklon k této tradici, vztahující se původně ke krátkometrážním počinům z přechodných dob kinematografie mezi "předváděním" a "vyprávěním", se projevuje i na struktuře tohoto dvouhodinového putování tam a zpět. Na první pohled se výstavba může zdát konvenční, protože s výjimkou klimaxu trvá každý akt cca půl hodiny (na konci prvního se Max osamostatní, v závěru druhého se znovu-spojí s uprchlicemi...) a každých patnáct minut je dílčí bod zvratu nasměrovávající příběh dál. Nekonvenčnost ovšem tkví v tom, že s výjimkou epilogu má ŠÍLENÝ MAX: ZBĚSILÁ CESTA podobu dvanácti cca desetiminutových krátkometrážních "epizod" (tj. délku oněch chase films), které na sebe navazují příčinně rozvíjenou akcí, vývojem postav a užívající ozkoušených serializovaných postupů jako cliffhangerů, záchran na poslední chvíli apod._____ Millerův poslední režijní a scenáristický zářez ve filmografii se vedle této poetiky úspěšně snaží překonat své zjevnější předobrazy: westerny a ozploatace. Z westernů přejímá model putování krajinou s chráněnou komoditou (část "fordovek") a pozdější důraz na silné ženské postavy (TENKRÁT NA ZÁPADĚ - a později RYCHLEJŠÍ NEŽ SMRT či SEXY PISTOLS ad.). Ze subžánrově velmi rozmanité ozploatace, tj. australské brakové/žánrové produkce od 70. let dál, fetišizování aut stavěných nad lidi a upřednostňování kaskaderských výkonů před vizuálními triky (carsploitation) a nebezpečí představované přírodou (ekohorory) a samozřejmě motiv pomsty._____ Už původní trilogie ŠÍLENÝ MAX vycházela z leoneovských westernů: titulní postavu konstruovala jako "bezejmenného" hrdinu z donucení, který funguje jako průvodce (post)apokalyptickým světem. Ve ZBĚSILÉ CESTĚ tomu není jinak, liší se pouze pojetí světa, který není založen na střetu dvou kmenů (dvojka) anebo selhávajícím matriarchátu (trojka), ale na myšlenkách některých směrů třetí vlny feminismu, zejména ekofeminismu a svým vývojem vyprávění i neomarxistického feminismu. Byli to muži, kdo zničil svět, a jejich zbraně, které způsobují smrt, zatímco ženy mají plodivou sílu jak rodit, tak i vybudovat nový - zelený - svět. A především, svrhnout stávající uspořádaní světa, ve kterém se (po dvojce, kde šlo o benzín a trojce, kde šlo o elektřinu) člověk stal komoditou. Asi tolik k významové plochosti šílícího Maxe._____ To je, slovy T. S. Eliota, způsob, jakým skončí svět, jak ho známe. ŠÍLENÝ MAX: ZBĚSILÁ CESTA ale předkládá svět, který mnozí budou jistě rádi prozkoumávat v dalších rozšířeních napříč médii a platformami: ve videohře, která přímo předchází dění filmu a která nás zavede do Ropanova, a spin-off komiksech, ve kterých by se čtenáři měli dozvědět víc o "backstory" Nadsmrťase, Nuxe, Furiosy a Maxe. A proč by to někdo chtěl dělat? Protože má člověk při sledování ŠÍLENÉHO MAXE: ZBĚSILÉ CESTY chuť samým nadšením začít masturbovat, i když hrozí, že si ho sedře - a s nástupem skoro půlhodinového klimaxu možná i utrhne.

    • 10.5.2015  15:10

    AVENGERS byli dle některých výborným komiksovým filmem, protože pojednávali o superhrdnech. Pokračování AVENGERS s podtitulem AGE OF ULTRON je naopak super, protože je o lidech, kteří jsou superhrdiny - a i v akčních pasážích volí lidskou perspektivu, když je kladen důraz na bezpečí obyvatel měst, jsou zachraňováni civilisté apod. Ačkoliv pracuje s overreacherovským narativem, kdy vědec stvoří potenciální hrozbu pro lidstvo, žánrově se nejvíc přibližuje právě válečnému snímku. V něm jeden tým bojuje proti společnému nepříteli, kterého pomohl (spolu)vytvořit - a nechybí ani rekrutování nových členů, motivační proslovy během bitvy ad._____ Paradoxně je dvojka v tuzemsku kritizována za to, že na rozdíl od sólovek jednotlivých superhrdinů není žánrově odlišená. Nemístných výtek zaznívá přitom několik: vyprávění se nikam neposouvá dál a je pouhou záminkou pro vršení mnohdy nepřehledných atrakcí, z hlediska stylu jde o nevýrazné dílo a záporák je nezajímavý. Vzhledem k tomu, že (meta)komentář píši víc než týden po premiéře, je možné za pomocí konkrétních - místy spoileroidních - příkladů tato nejčastěji zmiňovaná negativa vyvrátit._____ Nepočítáme-li ANT-MANa, je AGE OF ULTRON završením druhé marvelovské fáze. Tvrdit, že jsme se na jejím konci nikam dál nedopracovali, znamená nejenom ignorovat přírůstek v podobě nových postav (Scarlet Witch, Vision) a přetransformování S.H.I.EL.D.u, ale i celý epilog sestávající se z obměny původního týmu za zcela nový. Vyprávění s velkým počtem hlavních i vedlejších postav opravdu není jenom zástěrkou k přívalu digibordelu. Naopak by člověk těžko pohledal blockbuster, ve kterém by akce jednak byla vždy pečlivě motivována ve vyprávění, jednak během ní postavy procházely vývojem, který by byl příčinně rozvíjen. Dvojčata změní svůj cíl, k sbližování Black Widow a Bruce Bannera/Hulka dochází především během ní, jsou prohlubovány názorové střety mezi členy Avengerů, kdy je předjímán budoucí rozkol, nahlédneme do obav Avengerů díky funkčně využité schopnosti Scarlet Witch ad. Nepíšíč o tom, že nejsou za sebe sázeny trikově opulentní pasáže, protože je podstatný zmiňovaný lidský prvek při ochraně/zachraňování občanů._____ Týmové (ne)spolupráci se podřizuje i styl, který svými záběry-sekvencemi vybočuje z normy toho, jak je v současnosti snímána a stříhána akce. Zatímco v jedničce byl jeden okázalý záběr ukazující superhrdiny jako tým, dvojka takovým začíná a přidává změnu hledisek v rámci záběru-sekvence. Je-li něco rychleji stříháno, až v tom divák/divačka přestává mít přehled, má to své opodstatnění v tom, že i superhrdinové ztrácí orientaci, jak na tom jsou ostatní členové (např. únos Black Widow). A stejně jako v první části je (ne)shoda v dialogové sekvenci vyjádřena prostřednictvím toho, že protagonisté jsou buď v jednom záběru (shoda), nebo se používá figury záběr-protizáběr (neshoda) - a nově přibylo odlišení na základě svícení (např. Stark a Banner nad budoucím Visionovým tělem). Vůbec je oproti předchozímu dílu styl mnohem (sebe)uvědomělejší díky odkazování ke konkrétním ikonickým výjevům z komiksu a díky nejenom digitálním průletům předjímajícím důležitost určitého prostoru později ve vyprávění, ale i vizualizací střetu dvou umělých inteligencí._____ Požadavek, že akční film je tak dobrý, jak je jeho záporák, se většinou omezuje na to, kdo je do role antagonisty obsazen (James Spader, výborný hlasový projev), nikoliv na jeho úlohu ve vyprávění. Kritizovaný Ultron je poměrně nekonvenční padouch, jehož motivace jsou nám hned z počátku známy, ale cíl - konkrétní uskutečnění plánu - se dozvídáme až v průběhu vyprávění. Nejdůležitější jsou jeho dva rysy. Jednak je odvrácenou stránkou Tonyho Starka/Iron Mana, což vráží klín mezi Avengers, jednak se jeho vědomí může přemísťovat z jedné plechovky do další, a tak je vhodným padouchem pro tým, ve kterém s ním poměří síly všichni pěkně postupně (Iron Man ve Wakandě, Kapitán Amerika na náklaďáku, Vision - Thor - Hulk - Scarlet Witch v závěrečném aktu)._____ Pokud je AVENGERS: AGE OF ULTRON v něčem problematickým počinem, není to z hlediska Marvel Cinematic Universe (MCU) ve vyprávění stojícím na místě, nevýrazném stylu anebo nijakém záporákovi. (Ignorujme významovou rovinu, kdy se nabízí interpretace s ohledem na N.S.A. a další aféry představující pro Světového policajta "hrozbu" zevnitř.) Potíž může činit serializovaná povaha celého MCU. Zatímco AVENGERS ještě fungovali jako crossover, ve kterém se setkali superhrdinové představení v sólovce (a pár dalších), AVENGERS: AGE OF ULTRON neobstojí jako samostatné vyprávění nezávislé na komiksovém předpokračování a seriálových AGENTS OF S.H.I.E.L.D. Strukturně - a rytmicky - tak jde o značně nevyrovnané dílo. Dílo, které je super tím, že není super.

    • 15.2.2015  23:31

    PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI by se spíše mělo jmenovat PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI, protože se na projektu zesralo vše, co mohlo. Snažil jsem se k tomu fenoménu přistupovat nepředpojatě, jenže ať člověk přijde s jakýmkoliv sebevstřícnějším rámcem pro posouzení snímku, vždy dojde k závěru, že jde o selhání obřích rozměrů. Více v kritické reflexi.

    • 5.2.2015  01:02

    Doporučuji od JUPITER VYCHÁZÍ neočekávat další formálně pozoruhodné dílo sourozenců Wachowských, protože se žádné stírání hranic mezi narativními mody anebo časoprostorovými rovinami nekoná, ani montáž není nikterak invenční a překvapivá je absence (?) jejich tolik oblíbené kompoziční návaznosti. Kdo ale doufal v pulpovou jízdu, která na rozdíl od JOHNA CARTERA a STRÁŽCŮ GALAXIE není rozpadlá, protože se drží svých vnitřních norem, bude spokojen/a. Jde o dvouhodinovku, u které není podstatný příběh, ale jednak budování světa, jednak příklon k braku projevující se výstavbou vyprávění po vzoru dobrodružných (sci-fi) seriálů. Poslední zmíněné vede navzdory brazilovské odbočce k určité únavnosti, protože cca půlhodinové epizody se liší leda antagonisty a prostředím, jinak vše v mírných variacích (zejména konvence dámy v nesnázích a záchrany na poslední chvíli) zůstává. Ovšem akce je v prvním a posledním aktu tak nápaditě organizována v prostoru, že zejména v nich to nevadí. A nevadí ani výrazné ideologické pojítko kritiky kapitalismu, který komodifikuje vše, protože jistá odvozenost - i z vlastních děl v případě Wachowských - k braku patří. Jenom je nutné přistoupit na to, že na nás snímek zasvěcenecky nepomrkává, ani se nesnaží svým stylem napodobovat díla, z nichž vychází, čímž je oproti dvěma výše zmíněným a dalším jim podobným dosti výlučnou produkcí. Slepou uličkou, kterou si lze užít jako provinilé potěšení.

    • 14.11.2014  22:04
    Interstellar (2014)
    *****

    INTERSTELLAR je nolanovská manýra, což můžete brát jako výtku, pokud je vám poetika tvůrce cizí, anebo naopak jako splnění snů. Hlavní je, že rodinné sci-fi drama není manýrou, která by zapojením postupů, jež se osvědčily dříve, byla ubíjející, protože se s nimi velmi důmyslně pracuje a dovádí se do zcela nového rozměru. A to doslova. Nolanova poetika se nevyznačuje architekturou, pro kterou by byly určující konvence klasického hollywoodského vyprávění, jež by byly ozvláštňovány zapojením jiných narativních modů. Jeho celovečerní počiny mají mnohem blíž ke skládačce či myšlenkové hře, pro které je určující experimentování s pravidly výstavby uměleckých děl a uskupení prvků do vzorců._____ V čem spočívá deklarovaná manýrističnost? Opětovně jde o příběh muže, který si vyčítá své selhání, jež se snaží napravit anebo se s ním alespoň vyrovnat. Zprvu co do distribuování informací vysoce nekomunikativní vyprávění se stává čím dál tím komunikativnějším, aby se v závěru zužitkovaly všechny předchozí motivy. Epilog si ale přesto ponechává určitou míru nejednoznačnosti jak v neuzavření některých linií vyprávění (obvykle v osobní rovině), tak v možnosti interpretovat část viděného jako sen, předsmrtnou představu._____ Nepřekvapí, že něco je odhaleno jako nespolehlivé, a tak jsme nuceni přehodnotit svůj náhled na dění. A vstříc nevychází ani výstavba, kdy se několikrát promění její uspořádání a zmnožují se linie i roviny, v čemž se ale dá orientovat díky stylu (odlišení prostřednictvím různé podoby prostředí, odlišné hudby, časové dilatace anebo komprese apod.). Styl je pak důležitý pro významovou stránku, protože užitím jednoho motivu v několika okázalých montážních sekvencí nabývá tento na větší komplexnosti a je dál rozvíjen._____ INTERSTELLAR zapojuje všechny zmíněné postupy, a to velmi důsledně, ale nezůstává pouze u toho. Aniž bych spoileroval, macho-masochistická podívaná je dovedena ke zdárné katarzi (a není k tomu třeba ani revenge motiv, jako tomu bylo předtím). I prostříhávání mezi několika rovinami vyprávění, mezi kterými se dá orientovat díky hrátkám s časem a kotrastní odlišnosti prostředí, se liší způsobem jejich provázání (montáže jsou zprvu umělecky - s důrazem na sebe sama, uskupování do vzorců a na významový přesah - motivované, nikoliv kompozičně, tj. s ohledem na potřeby vyprávění). Z důvodu doslovnosti často kritizovaný závěrečný akt je možné vykládat jako předsmrtnou vizi (viz monolog Mannovy postavy o rodině jako posledním, co člověk před skonem vidí)... a osobní linie vesmírné roviny vyprávění je ponechána otevřená._____ Jako určující se ale ukáže hra odvislá od toho, co je příznačné pro jednu z hlavních postav. V MEMENTU protagonista trpí ztrátou krátkodobé paměti, čemuž je uzpůsobena strukturace syžetu; v INCEPTION ve snech zasívá myšlenky jiným, až se v nich sám ztrácí. INTERSTELLAR jako výrazné postavy profiluje otce a dceru, vědce věřící, že čas jakožto veličinu lze zahrnout do rovnice řešící problémy gravitace (potažmo prostoru)._____ Vědeckému experimentu je uzpůsobeno spojení dvou rovin vyprávění (od určitého bodu je prostřiháváno mezi dvěma odlišnými časovými a prostorovými rovinami) i členění (stírá se rozdíl mezi úvodním aktem v podobě uvedení do děje a závěrečným v podobě klimaxu, protože oba jedním jsou). Navzdory veškeré manýrističnosti je Nolanův poslední (a jeho nejlepší, nutno dodat) snímek dál než jeho předchozí. Zdánlivě stupňovitá konstrukce vyprávění (s vnořenými dalšími, ale na rozdíl od Inception na sobě ne zcela závislými) se vyjeví jako konstrukce spřažená a horizontální organizace vyprávění, protínaná vertikálními liniemi, se ukáže jako jednotná.

    • 21.10.2014  00:44
    Zmizelá (2014)
    *****

    Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění.

<< předchozí 1 2 3 4 8 15 22 29
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace