Bluntman

Skinheadem se člověk stává, má-li špatné sociální zázemí, a skinheadi se dělí na ty hodné a na ty zlé, přičemž ti hodní vás ochrání před šikanou a jsou to velice dobří kamarádi zastupující rodinu a ti špatní jsou vlastně taky dobří kamarádi, kteří za vás jdou odsedět několik let zločin a nebezpeční jsou jen v tom případě, pokud se zhulí a opijou. Pokud s tím nesouhlasíte, budete mít s THIS IS ENGLAND dost vážný ideologický problém, který nezmění ani to, že vychází ze skutečných událostí a je silně autobiografický. Ale i kdybych pominul ideologii, stále se jedná o hloupý, v závěru nabubřele tezovitý a špatně odvyprávěný film, který je manýristický ve snaze prohudbit se až do konce, ale na kterém stojí za pozornost typově velice dobře obsazení herci a evokace Anglie let minulých. Jenže tenhle britský film, přestože ho otvírá a uzavírá montáž záběrů vystihující zemi, nepodává žádnou zprávu a selhává.

BRAVE STORY Kôichi Chigira na poli celovečerních filmů debutoval, ale očekávání vzbuzoval velká, protože je to on, jehož seriálové počiny LAST EXILE a FULL METAL PANIC bývají řazeny mezi jedny z nejlepších. BRAVE STORY je film "pro vyvolené", protože pro děti je příliš filozofický a pomalý a pro dospělé obsahuje přemíru dětských motivů a scén. Pokud se ale nebudete plácat v problematické ideologii, která je v přavdě "nietzschovská", a přivřete oko nad z fikce vytrhávajícími okatými přechody mezi dvourozměrnou a trojrozměrnou animací, neměli byste tento snově únikový film minout. Ale vyžaduje to už nějakou tu zkušenost s anime.

John Schlesinger, jenž se proslavil svým PŮLNOČNÍM KOVBOJEM či MARATÓNCEM, debutoval filmem, který není tak divácky vděčný jako jeho následující BILLY LHÁŘ, ale i přes svou předvídatelnost dokáže strhnout mistrnou režií a hereckými výkony. Jestli rádi sledujete kompozice záběrů, způsob svícení a práci s více plány najednou či mimoobrazovým polem, TAKOVÉ MILOVÁNÍ je film pro vás. Dovedete-li ocenit a docenit realistické výkony herců, z nichž stojí za vypíchnutí především minimalistický a úchvatně úsporný Alan Bates, musíte tuhle dialogově vydařenou depresi zhlédnout (nejlépe bez simultánního překladu).

Přestože koncept KEITHA, podobný tomu z AMERICKÉHO GANGSTERA (reálné postavy zasazeny do žánrových modelových scén), není tak důmyslný jako v "gangsterce pro 21. století", stále to stačí na to, aby si tento několikanásobný vítěz mládežnických cen na specifických festivalech vysloužil nálepku "BREAKFAST CLUB 21. století". Je nevídané v dnešní době mít teenagerovský film, který se nesestává ze sledu trapasů a mladistvé nepodceňuje, naopak k nim přistupuje s pochopením a bere je jako sobě rovné. Výše zmíněný koncept nedovolí nikdy KEITHOVI i přes "ohranou" zápletku sklouznout ke schématismu (i když víte, jak se to vyvine a jak to skončí) a klišé (protože titulní postava si uvědomuje modelovost dané žánrové scény, a tak prohodí "tohle je scéna na křižovatce" či je k slyšení jedno z nejoriginálnějších vyznání lásky ve stylu "pěkně jsem tě obtáhl"). Navíc nepřímo říká, že šťastné konce spadají do hájemství žánrové kinematografie a že štěstí mohou postavy dosáhnout jen tehdy, stanou-li se žánrovými a přijmou tak své nálepky ("podivín", "chytrá a krásná, ale málo emancipovaná").

Jamie Bell je natolik charismatický a dobrý herec, že zvládne utáhnout i žánrově rozklížený film, s nímž můžete mít buď problém proto, kterak okázale parafrázuje své vzory, nebo vás to naopak může bavit - za předpokladu, že znáte PEEPING TOMA. Rytmicky dobře zvládnutý, chytře vystavěný a emoce oslovující film s výborným hudebním podkresem odrážejícím stav hrdinovy mysli, který zaujme hlavně svou stylistickou stránkou, především netradičním záběrováním při "sledovacích" scénách. Typicky britské.

Točit v dnešní době variace na ABSOLVENTA či HAROLD A MAUDE postrádá jakéhokoliv smyslu, protože oba zmíněné filmy patří neodmyslitelně k době, ve které vznikly a o níž vypovídají. S prvním jmenovaným sdílí LEKCE ŘÍZENÍ/ŘIDIČ SLEČNY EVIE generační výpověď v příběhu o mladíkovi, který pozná starší ženu a ta mu obrátí žebříček hodnot, a s HAROLD A MAUDE zase (sub)žánr road-movie sloužící ke střidání vtipných a mistrně vypointovaných, i když předvídatelných scén s chytře rozdistribuovanými informacemi ve vyprávění. Herecký výkon Laury Lineyové je silně na hraně a zavání karikaturou, ale R. Grintovi odpouštím PRĎOCHY a Julie Waltersová dává najevo, že rozhodně do starého železa nepatří. Což je, i přes několik nepatřičných vtipů (ty s převlékáním), dobrý důvod ke zhlédnutí této "televizní" podívané.

Celovečerní debut Lucíe Puenzo dává naději, že existují v současnosti ještě režisérky-ženy, jejichž tvorbě stojí za to věnovat pozornost, přestože XXY trpí typickými chydami debutů. Oceňuji herecké výkony mladistvých a dokumentárnost celého snímku i nedotažený koncept s tematizováním plynutí času, problém mám potom s nevyjasněnou motivací mnoha postav, s klišé neodmyslitelně patřící k filmům o coming-outu a figurkařením.

Očekávání O DÍVCE, KTERÁ PROSKOČILA ČASEM byla rozporuplná, protože režijně je za ni zodpovědný člověk stojící za DIGIMONY, ale film vychází z japonské mangy autora PAPRIKY. Ve výsledku se jedná o originální film s nosnou zápletkou vyprávějící o síle přátelství, který zaujme organizací časoprostorových linií, ale zklame vizuálními klišé a špatně rozdistribuovanými informacemi ve vyprávění, kdy poslední čtvrthodina je tak nějak navíc a rytmicky nezvládnutá.

Líbí se mi ta pasoliniovská neotesanost, cit pro barevné ladění i kompozici záběrů a především raně jarmuschovský způsob vyprávění tvořený z elips, kdy nám důležité informace vyprávění nejsou ukázány a ani řečeny, a tak si je musíme domyslet. Problematické to je už s únikovostí filmu, ale to se na druhé zhlédnutí může jevit jako změna optiky podávání příběhu, která teď náleží jednomu z bratrů, a tak poslední třetina může být pouze vyfabulována. Ale zamlouvá se mi, že se neocitáme ve slumech, tudíž se neždímají divákovy emoce a nehraje se na city, a že TATÍNEK není jen sociální, ale i důmyslně politický: vypráví totiž o zemi, která postrádá patriarchu, otcovskou figuru.

Bavil jsem se, jako už dlouho ne, i když je mi jasné, že jak seriál, tak i film parazituje na svých lepších a úspěšnějších předobrazech jako SOUTH PARK (ale je méně vulgární!) a SIMPSONOVI (ale je více ekologický!). Přestože stopáž je krátce přes hodinu, tempo v druhé vynalézací třetině výrazně drhne a jedná se o sled skečů bez nosné zápletky či pořádného příběhu, ale nějakým zázrakem to všechno drží pohromadě a i přesto, že tam jsou výhradně fóry, které naposled byly vtipné na začátku 90. let, člověk se náramně baví. Osvěžující a vtipné, nikoliv originální a chytré, ale ta ústřední dvojka je mi sympatická a za ty dva geniální zcizující vtipy (přestávka, o minutu a 55 sekund později...) si to absolutorium zaslouží... ale berte ho s rezervou.