HERGImanCZ

Je Avatar vážně tak dobrý? Avatar... Film, o kterém jste v roce 2009 nemohli neslyšet. Upoutávky běžely v televizi, rozebírali ho v rádiích, mluvili o tom vaši kamarádi. Pro mnohé to byl technický zázrak, pro jiné silně nadhodnocení Šmoulové či sci-fi kopie Pocahontas. Mně bylo tehdy 13 a už to, že mou nejoblíbenější částí byla tehdy hláška „chčijou nám všem na hlavu a ani se to nesnaží vydávat za déšť“ z úst Sigourney Weaver, poměrně vypovídá, že jsem nebyl náročným divákem. Takže jsem dodnes žil v podstatě bez jasného názoru, čím Avatar tehdy byl. A když se po třinácti letech znovu vrátil do kin, nedalo mi to a šel jsem to bez předsudků s myslí čistou jako vyprané ponožky zjistit. Podle samotného Camerona je totiž právě návštěva kina tím správným způsobem, jak si snímek vychutnat. A jsem neskutečně rád, že jsem to udělal. Divil jsem se, jak to během úvodního přistání na Pandoře postupně v hlavě všechno naskočilo. Všechny postavy, ač vychází z běžných archetypů, se mi v tu chvíli vybavily, což jen ukazuje, jak silným filmem Avatar je. Když už jsme u toho, je to zároveň dokonalá ukázka, jak James Cameron dokáže s jednotlivými šablonami charakterů pracovat. Už jen samotný Jake Sully, jehož příběh o lásce k Neytiri, která je v podstatě nepřítelem, je v základu v podobné variaci postavou tolika dalších filmů, že byste to na prstech rukou nespočítali. Ale Cameron mu přidal jeden detail, který příběh obohatí hned o několika vrstev. Jake nemůže chodit. Tato vlastnost nejenže přidá Jakovi nadšení, že může pomocí svého avatara stát na nohou, zároveň ale posílí i druhou stranu vah, kde za shromáždění informací může získat schopnost chodit i ve svém reálném těle. A je to detail, ale Jakovo rozhodnutí a postavení se proti Quaritchovi, který mu ty nohy slíbil, je o to odvážnější a emočně silnější. A i právě zmíněný Quaritch je vybudován tak, že je vám už předem jasné, aniž byste ho před samotným finále viděli v jakékoliv akci, že zabít ho bude pekelně těžké. Mohl bych povídat o všech postavách, ale myslím, že jsem už dostatečně naznačil, že si Cameron zkrátka dal záležet, a tak vypíchnu už jen tu nejlepší. Mou nejoblíbenější postavou je samotná Neytiri a Zoe Saldana si svým výkonem bere většinu scén pro sebe. Dokáže totiž dokonale skloubit půvab a krásu s její divokostí, kdy místy působí opravdu až jako zvíře. To si jde samozřejmě ruku v ruce s vizuálem a CGI. A u této kapitoly musím říct, že je mi špatně z toho, když vidím, co chrlí ven třeba Marvel v posledním roce. U Avatara je vidět ten čas, ta práce, ta snaha a ta chuť vytvořit něco unikátního. Práce s kamerou, close upy, správně využitý slow motion, dokonale padnoucí hudba, všude je taková pečlivost, která prospívá nejen akci, ale hlavně emocím. Z těch postav je cítit, co prožívají, a máte zkrátka pocit, že jste tam s nimi. To vše je zasazeno do prostředí, které působí neskutečně živě a funkčně. Příkladem ať je opět úvodní scéna při přistání, kde chodí roboti a přesouvá se náklad. Už tady můžete totiž vidět v kole jednoho z vozidel obrovské šípy, což nádherně ukazuje, že se to RDA nejde s domorodými Na’vi úplně snadno. V pandorské přírodě pak můžete vidět nejen zvířata, ale i zajímavé rostliny, které zdejšímu propojenému ekosystému dodávají zase další vrstvu. Slyšel jsem argument, že žádní ti tvorové vlastně nejsou tak unikátní a jsou vesměs odvození od našich reálných tvorů. A ano, to uznávám. Ale řekněte mi, když pominu geniální design Vetřelce, kde najdete tvory, které nejsou našim zvířatům podobní? To bychom pak museli odsoudit drtivou většinu i těch nejkultovnějších sci-fi, na něž nikdo nedá dopustit. Avatar je zkrátka jedním z Cameronových klenotů. Pokud vám příběh přijde slabší či příliš 90kový, ač je dle mého zabalen do unikátního zasazení s novými nápady, budiž. Nikdo ale Avatarovi nemůže upřít tu práci, kreativitu a preciznost, se kterou je nám naservírován, a já jsem neskutečně zvědavý, co nám přinesou kolik vydělají pokračování.

Slova nejsou třeba... Tohle se musí vidět! Kritika je většinou o dost jednodušší než chvála. A právě proto je těžké psát hodnocení k filmu, kde není co kritizovat. Film vám nabídne neopakovatelný emotivní zážitek, napínavý příběh i dechberoucí efekty. Určitě stojí za to najít si na něj čas.

Seveřan je zážitek, který musíte vidět v kině. Rád bych hned na začátek upozornil, že trailer nevypovídá o tom, čím film je. Seveřan je umění se spoustou scén, jež se vymykají tomu, co lze vidět v současných filmech. A jako každé umění to asi nebude pro každého. Pro mě to byl ale neopakovatelný zážitek, na který jen tak nezapomenu. Je extrémně osvěžující nesledovat hrdinu a mít na plátně člověka, co je stejný jako svět kolem něj - nelítostný, krutý. Dialogy jsou místy až básnické, jindy působí na nejtemnější zvířecí pudy. Když dojde na nějakou akci, víte, že bude stát za to. Dlouhé pasáže bez střihu, jež vám umožní vnímat veškeré dění, postup i rány, které jeden válečník druhému uštědří. To všechno společně s nevídanou atmosférou ve mě zanechalo neskutečně silné pocity, co jsem si odnesl z kina do vlaku a z vlaku domů. A ty pocity stále nemizí. Takovýchto filmů je jen pár a byla by škoda promrhat tu příležitost vidět jeden z nich na velkém plátně kina.