AgnesDee

AgnesDee

Aneta Němcová

okres Blansko

4 body

Můj deníček

<< předchozí 1 2 3
  • 13.5. v 00:05

    Moje problémy se seriálem Slunečná

    Slunečná je jeden z nových počinů televize Prima. A po dlouhé době seriál, u kterého jsem si řekla: „proč to nezkusit?“ Vlastně už si ani nevzpomínám, proč jsem si tuto otázku položila. Písnička, kterou hráli jako promo k seriálu, mi přišla otravná, a ani plakáty, které jsem vídala na ulicích a na nádraží, mi nepřišli nijak atraktivní. Marek Lambora mi z těch fotek spíše připadal jako slizoun. Název mi přišel hrozně hloupý a nedokázala jsem si představit, o čem by seriál měl být. A kdybych si nepřečetla velice dlouhou anotaci, kterou produkční televize uvedla, tak bych to ze seriálu ani pořádně nepochopila.

    To byla vlastně jedna (alespoň pro mě) z prvních velkých chyb tvůrců. Seriál má sice docela ucelenou zápletku (ke které se ještě dostanu), ale uvádí zbytečně moc omáčky okolo. Pro ty, co seriál neznají, shrnu alespoň stručně základní děj  a místo dějiště: Bohatý a úspěšný podnikatel Janek Linhart se účastní závodu na kole, který má končit v penzionu rodiny Popelkových ve vesnici Slunečná kousek od Prahy. Setká se s mladou majitelkou (nebo alespoň s polovinou majitelek, jelikož penzion vlastní ještě se starší sestrou) Týnou, kterou chce dostat do postele. Nechce k tomu ale využít svých peněz, a tak se dohodne se svým řidičem Vildou, že si prohodí role. To je ve stručnosti hlavní zápletka. Pak tu taky máme místo, které se vyznačuje jako místo, kde nejvíc dní v roce z celý republiky svítí slunce, mají kouzenou vodu, co léčí neplodnost, a i díky této vodě mají jejich kozy vynikající mléko, ze kterého dělají dobré sýry. Pro celkový děj seriálu (nebo alespoň pro jeho hlavní premisu) ale není vůbec podstatné, že je tam nějaká léčivá voda, která ve výsledku nemá ani tak důležitou roli. Vlastně všechny ty výjimečné věci, kterými místo a statek oplývají, jsou skoro okamžitě odstaveny na třetí kolej a seriál jim nevěnuje pozornost. Sýry nebo léčivé bylinky by se daly považovat za jejich vedlejší podnik (doteď nechápu, proč je nezačali prodávat už dávno, alespoň by neměli tolik starostí s penězi). Není třeba k tomu přidávat nějakou šílenou mytologii o kouzelném místě, kde svítí slunce nejvíc času po celý rok (což taky nevidíme).

    Větší problém, než zasazení, je ale samotná zápletka. Seriál má zdánlivě ucelený, k jasnému cíli směřující děj – hezká holka + pohlednej hajzl = sázka mezi kamarády. V podstatě historií odzkoušená romantická zápletka, kterou využil i Shakespeare. A proti tomu samozřejmě nic (kdo má taky vymýšlet pořád nový a nový romantický zápletky). Jenže tvůrcům přišlo, že je to na televizní seriál málo, a tak vymysleli minimálně další čtyři podzápletky, které se ustavičně střídají, a epizodní zápletky, které se jim dařili udělat nějak slušně pouze na začátku seriálu. Některé samozřejmě souvisí s hlavní dějovou linkou, ale pak tu máme senilního dědka a boj o nějakou vilu a soukromý souboj mezi chudým otcem a jeho šílenou tchýní, která krade děti. Opravdu je toto potřeba? Jedná se pouze o vedlejší charaktery, které by se daly využít v rámci hlavní zápletky mnohem kreativněji. Seriál se jim skoro věnuje mnohem více, než dalším hlavním postavám, které jsou důležitějšími hybateli děje, jako Sylva a její snoubenec. Scenáristé se díky zbytečnému natahování a příliš dlouhé stopáži (která je naprosto zbytečná, stačilo by krásných třicet minut, možná čtyřicet pět) dostali do slepé uličky, a hledají nové alternativy, místo toho, aby se drželi těch hlavních. Ale na to jsou tvůrci moc hloupí.

    Tento problém mě také dovádí k jedné z mých teorií, nad kterou často přemýšlím – kdyby se tvůrci opravdu snažili, mohlo by z toho vzejít docela dobré quality tv, tedy seriál nenatočený jako klasický televizní seriál, ale spíše (hlavně svou technickou kvalitou) připomínající seriálový film (jako třeba Sherlock nebo Hra o trůny). Bohužel, na to zatím žádná komerční televize u nás nemá koule (i když rozpočet by na to měla). Stačilo by jen snížit počet epizod a rozčlenit to do několika sezon, anebo prostě děj osekat do jedné sezony, ale do méně dílů s větším zaměřením na hlavní zápletku.

    Na napsání této úvahy, nebo eseje (říkejte tomu, jak chcete), jsem chtěla počkat, až seriál skončí. Bohužel, konec je jaksi stále v nedohlednu. V době psaní sice už alespoň hlavní hrdinka ví, že ji Linhart celou dobu obelhával, ale stále je tam spousta věcí, které se musí uzavřít. Já můžu jedině doufat, že se z toho nestane další nekonečný seriál. Nedokážu si totiž představit, jak by to asi v budoucnosti vypadalo.

  • 6.2. v 22:08

    Kniha vs. film: Frankenstein (1931)

    Knihu Frankenstein od Marry Shelley mám ve své malé knihovně už dlouho, ale až po asi roce a půl jsem konečně dostala čas k tomu, abych si ji mohla přečíst. Rozhodně na mě nezapůsobila stejným dojmem, jako by na mě zapůsobila ve své době vzniku. Ale i tak dokážu uznat, že se jedná o velmi kvalitní dílo, které dalo vzniknout legendárnímu monstru, a ze kterého filmaři těží dodnes. 

    Film jako samostatné dílo je taky velmi dobrý. Je první, který dal Frankensteinovu monstru tvář a podobu, která se drží dodnes. Má hned několik ikonických momentů, které jsou buď parodovány, nebo se na ně odkazuje v jiných filmech. Bohužel pro mě vytěsňuje všechna tato pozitiva fakt, že to prostě není dobrá adaptace.

    Rozhodně musím film pochválit za to, že tak komplexní dílo dokázal vtěsnat do hodiny a asi deseti minut. Na druhou stranu to příběhu velmi ublížilo. Samozřejmě nemůžu počítat s tím, že v tehdejší době si budou dělat práci s prvním (Walton) a třetím (monstrum) vypravěčem. Nebo že by do něj zakomponovaly samostatný příběh chudé francouzské rodiny (proč by to taky někdo dělal, i když by to byl dobrý materiál na samostatný film). Ale přijde mi zbytečné měnit jméno hlavní postavy, smrsknout děj z asi třiceti let na jeden rok (možná ani to ne) a - pravděpodobně to nejhorší - zničit charakter Frankensteinova monstra. V knize má postava svůj vývoj, motivace pro jeho konání jsou mnohem komplikovanější a jasně vysvětlené, a hlavně, jsou lidské. Protože je ve své podstatě člověkem. Tady filmařům pro vysvětlení jeho vražedných choutek stačilo vyměnit mozek z normálního na nenormální. 

    Všechno bych tomuhle filmu odpustila - zkrácení, vynechání spousty motivací a zápletek, dokonce i vymýšlení si cizích charakterů, které v knize vůbec nejsou, nebo měnit povahu postav jen tak. Ale udělat z tak dobrého monstra se srdcem vraždící stroj vydávající podivné zvuky, to mu teda odpustit nemohu. Ať má sebehlubší myšlenku. 

    Kniha vs. film: Frankenstein (1931)
  • 22.4.2019 v 10:33

    Kniha vs. film: After: Polibek (2019)

    Vím, že někteří nad vznikem tohoto filmu kroutí hlavou a plácají se po čele (věřte, že i já). Na jednu stranu je dost zvláštní, že žánr romantické komedie, a v tomto případě hlavně teenage romance, klesl na takovou úroveň. Na druhou stranu je to však asi potřebný vývoj onoho žánru. A věřte, že když jsem se dozvěděla, že na některých amerických univerzitách otevřeli obory o fan-fiction, už mě to ani neudivuje. 

    Ale abych přešla k jádru tématu - když tento film srovnám se sérií Padesát odstínů, která je také fan-fiction, musím konstatovat, že After se povedlo mnohem lépe. Sice je zde spousta podobností, ale na rozdíl od odstínů tento film netrpí žádnou výraznou nelogičností hned po prvním shlédnutí. Má samozřejmě své chyby, ale nejsou hned tak očividné. 

    Po několika dnech a po přečtení knihy (která je mimochodem opravdu čtivá a přečetla jsem ji za ani ne čtyři dny, což se obvykle nestává), musím konstatovat, že zadaptování se moc nepovedlo. Víte, neustále od svého okolí poslouchám, že nejde knihu úplně věrohodně převést do filmu. Že nemůžu srovnávat předlohu s adaptací, protože každé médium je jiné. To já samozřejmě vím a plně respektuji. Nejde převést pěti set stránkovou knihu do hodiny a půl. Ale to ještě neznamená, že by měl film postrádat základní myšlenku nebo atmosféru knihy, protože to se do filmu přenést dá. Nebudu tu psát o některých drobnostech, jako že vymazali nějakou postavu, tu nahradili jinou, které na rozdíl od knihy propůjčili charakter té odstraněné, nebo že jedné postavě kompletně změnili sexuální orientaci. To je mi vcelku jedno. Co mi ale není jedno je zničený potenciál. Film místo toho, aby využil více postavu Hardinova otce, nebo zničení vztahu matky a dcery, se soustředí na krásné chvilky Hardina a Tessy, které v knize skoro nenajdete. O důležitých věcech se mluví až příliš snadno a tím se tak zastiňuje charakter Hardina, který má v knize velký problém se otevřít, a to trvá i do druhého dílu. Spousta scén v knize by se dala báječně využít pro vývoj charakterů a pochopení vztahů mezi postavami, ale na to film kašle. Trochu mě mrzí zkažení tohoto potenciálu, protože by to nemusela být jen obyčejná love story, ale příběh by mohl mít i jiný dosah na teenagery, pro které je to privátně určeno. Když si to srovnám s filmy Johna Hughese, nemůžu si pomoci, ale jakoby ostatní režiséři prostě nechtěli pochopit problémy dospívání a zaměřovali se čistě na lásku.    

  • 24.3.2018 v 14:53

    Kniha vs. film: Pýcha a předsudek (2005)

    Film Pýcha a předsudek s Keirou Knightley jsem viděla dříve než předlohu a příběh se mi velice líbil, i když jsem i po jeho shlédnutí nechápala tu všeobecnou lásku k panu Darcymu, co všechny čtenářky a fanynky tak nezvratně sdílejí. Po přečtení knihy už ale nejsem na pochybách, že tento příběh inspiroval spoustu dalších autorů a autorek a dalo by se klidně říct, že je povinnou literaturou všech, kteří milují romantické příběhy. V knize jsou téměř všechny postavy prokreslené až do hloubky (kromě těch menších, na které stejně za nějaký ten čas zapomenete). Asi největší rozdíl mezi knihou a filmem je snad jen nepatrný detail, kterého si možná málo kdo všimne, ale který je nesmírně důležitý: totiž to, že se dozvídáme skoro hned, co poznáme pana Darcyho, že se hluboce zamiloval do Elizabeth. Ve filmu to tak patrné není, vidíme stále jeho kamennou tvář a některé projevy sympatií můžeme brát jako obyčejnou zdvořilost. Dále můžeme vidět postupný citový progress Elizabeth, více pochopit důvod, proč Darcyho přestala nenávidět, a nebo jen další maličkost, kdo řekl lady Cathrine, že si Darcy bude brát Elizabeth. Jsou to možná pro někoho jen malé prkotinky, ale k pochopení některého chování a charakteru postav je to podle mne nesmírně důležité. Ale to se dozvíte jen, když si tento úžasný román přečtete.

    Kniha vs. film: Pýcha a předsudek (2005)
  • 12.2.2018 v 01:30

    Kniha vs. film: TO (1990, 2017)

    Kniha TO je, a řeknu to na rovinu, naprosto geniální. A rozhodně je těžké natočit podle ní film, zvlášť, když má více jak 1000 stran s kupou různých informací a událostí, které jsou pro děj nesmírně důležité.

    Filmy jsem nechtěla vidět dříve, než dočtu knihu, abych tak mohla porovnat obě verze filmu zároveň s knihou. Ještě předtím, než jsem viděla první verzi tohoto snímku z roku 1990 s Timem Curym, jsem věděla, že tento film je špatný. Klaun není vůbec děsivý, naopak je velice groteskní a ve scénách, kdy má působit děsivě, působí stále srandovně. Je pravda, že v porovnání s novou verzí se v některých pasážích více drží předlohy a nemění nijak extra strachy nebo charaktery jednotlivých postav, ale způsob, jakým je film natočen, a jak je napsán scénář, je prostě špatný na všech frontách. Kdybych film viděla a nečetla knihu, tak by mi charaktery dětí byly naprosto ukradené. Celé jejich bádání, jejich seznámení a samotný boj je tak nehorázně zkrácen, místo toho, abychom se seznámili s jednotlivými charaktery, s jejich strachy a pak s nimi soucítili, až dojde k boji, jsme viděli jen tak v útržcích, co se to vlastně před těmi 27 lety stalo, abychom se mohli soustředit na rovinu dospělých, jenže bez té dětské roviny jsou charaktery jakoby cizí a jsou nám vlastně všichni ukradení. Henry Bowers je sice nějak vykreslen v dětské linii, ale jakmile přejdeme do linie dospělých, vidíme ho pouze ve dvou scénách, a pak si akorát jako divák neznalý knihy řekne: "Proč ho tam ten Pennywise posílá, když stejně hned chcípne?" 

    Naproti tomu nová verze z roku 2017 se liší od knihy v oblasti "kde se staly události" a "změny charakteru" celkem dost, ale když se na film podíváme jako celek, funguje to mnohem více. Asi za to může hlavně rozhodnutí rozdělit příběh na dva díly, protože tak máme dvě čisté hodiny na to se seznámit se všemi charaktery, projdeme si s nimi vše, co je nutné vědět o světě tohoto filmu a pak se o ně opravdu bojíme a prožíváme příběh s nimi. Navíc je zde nádherně posílena rovina, kdy se rozvíjí jejich přátelství, krásně se nám zde v jednotlivých scénách projeví jejich největší strach a, přiznejme si to, tyto scény jsou občas mnohem děsivější než v knize. A Pennywise? Trochu mi vadí, že na konci bojovali s Tím v podobě klauna, a ne v té podobě, jakou měl v knize, ale tahle verze je mnohem lepší než od Curyho. Je děsivý, je vtipný, jeho strašidelné scény jsou nádherně vystavěné. Sice mi přijde, že se filmaři snažili navodit u některých scén strašidelný efekt jen díky jeho trhavému a rychlému pohybu k oběti, ale pořád je to lepší, než kdyby to natočili stejně jako v původním. 

    Hlavně doufám, že v pokračování tvůrci více rozvinou důležitost želvy a že k dětské linii přidají ještě nějaké důležité scény, protože si ten film nedokáži představit bez dětských herců. A taky doufám, že nezabili Henryho, protože to by pak nemělo skoro smysl. 

    Kniha vs. film: TO (1990, 2017)
  • 14.10.2017 v 16:58

    Kniha vs. seriál: Sedmilhářky (Big little lies)

    Příběh australské spisovatelky Liane Moriarty, spojení detektivního příběhu a životě na malém městě, je krásně čtivý a napínavý. Skvěle vystavěné postavy tří hlavních hrdinek, které jsou vystavené klasickým problémům jako matka samoživitelka nebo týraná manželka. Knihu jsem přečetla za ani ne týden a klidně bych si ji přečetla ještě jednou, kdybych měla čas. 

    Seriál jsem viděla dříve, než jsem přečetla knihu, a shlédla jsem ho za jeden jediný večer. Je to jeden z opravdu mála seriálů, který jsem nemohla přestat sledovat a představa, že bych si mezi jednotlivými díly dala pauzu, u mě neexistuje. Změny, které seriál provedl oproti své předloze, nejsou nijak rušivé, naopak zapadají do celkového děje (jako třeba pátrání po otci Ziggyho). Trochu mi vadí, že neznáme další ženské postavy, které jsou u výslechu, a že se nedozvíme ani jejich jméno, protože v knize má každá nějaké své názory na hlavní hrdinky a podle jmen jsme si dokázali říct, jestli je ta daná postava hloupá nebo jestli souhlasíme s jejími názory či nikoli. 

    Naopak se mi neuvěřitelně líbí soundtrack (který mimochodem poslouchám, když píši tyto řádky). Písničky jsou neznámé, neoposlouchané a dokonale ladí s chladným prostředím a dokonce i se scénami, ve kterých zrovna hrají.

    Nakonec bych ráda citovala Stephena Kinga, jehož slova jsou napsaná na obálce knihy ve vydání s plakátem seriálu: "Po čertech dobrá kniha. Zábavná i děsivá." a to stejné platí i o seriálu.

    Kniha vs. seriál: Sedmilhářky (Big little lies)
  • 24.9.2017 v 11:25

    Kniha vs. film: Muži, kteří nenávidí ženy

    David Fincher je bůh. Minimálně bůh thrillerů a napínavých filmů. A tento film je opět ukázkou, jak dobrým režisérem Fincher je. Tento film je remakem švédské verze Larssonovy knihy, která je velmi obsáhlá, velmi detailní, a taky velmi odborná, protože se zde najde klidně pět stránek čistě odborného textu z oboru finančnictví, aby čtenář přesně pochopil, proč hlavní hrdina selhal ve své profesi na začátku celého příběhu. Film jsem viděla bezprostředně po tom, co jsem dočetla knihu. A díky tomu, že se scénárista Steven Zailian hodně drží knižní předlohy, jsem si vybavovala přesné scény z knihy, které jsou i ve filmu. Scénárista správně vypustil pasáže knihy, které nejsou nijak extra důležité pro celý děj filmu, nevypustil nic zásadního, bez čehož by se film neobešel (narozdíl od scénáristy prvního filmu o Percym Jacksonovi). A také nemění pořadí událostí (což by asi ani nešlo). Závěrem bych řekla, že já, jako žena, která opravdu nemusí Daniela Craiga, si nedokážu představit nikoho jiného v roli Mikaela Blomkvista než právě Craiga. A Rooney Mara jako Lisbeth Salanderová je naprosto skvělá a líbí se mi, že nevybočuje z charakteru v knize a nesnaží se do toho dát něco svého, protože by tak akorát zničila Lisbethinu osobnost.

    Kniha vs. film: Muži, kteří nenávidí ženy
  • 18.8.2017 v 23:04

    Kniha vs. film: Zmizelá

    Nejdříve musím podotknout, že jak kniha, tak film jsou naprosto skvělé. Dechberoucí thriller v režii Davida Finchera s úžasnou tajemnou hudbou je filmem, který by měl vidět každý fanoušek thrillerů. Na druhou stranu, kniha je naprosto skvěle čtivá, a pokud si ji přečtete dříve, než uvidíte film, velmi vás svými nečekanými zvraty překvapí. Jsem ráda, že scénář k filmu napsala sama spisovatelka, protože i když je film lehce odlišný od knihy (bez toho se prostě žádný film točený podle knihy neobejde), nemůžete říct, že knihu dostal do rukou nějaký mamlas, který knižní předlohu zmrvil. Ale přeci jen je lepší, když si přečtete i knihu, protože vysvětluje plno věcí, které z filmu zkrátka nevyčtete, a hlavně, je v ní jedna pasáž, která podle mě měla ve filmu skončit stoprocentně, protože pootočila Amyino rozhodnutí o sto osmdesát stupňů. A hlavně, z filmu není moc čitelné, jak moc je postava Amy zvrácená a hlavně proč je taková, jaká je, protože má své očividné důvody pro své chování, které film nijak nevykreslí, a vy si pak můžete akorát říct, že je taková, protože je taková. Rozhodně ale doporučuji obojí, knihu i film, protože je to něco jiného. 

    Kniha vs. film: Zmizelá
  • 30.5.2017 v 13:35

    Kniha vs. film: Rocky

    Možná to některé lidi překvapí, ale opravdu existuje kniha Rocky. Tipuju, že je to spíše napsaná kniha podle filmu. Knížka není moc dlouhá a je dobře čtivá, a rozhodně musím říct, že je mnohem lepší než film. Víc mě zajímala, dokázala mě upoutat. Možná to bude tím, že jsem film viděla s opravdu otřesným starým dabingem a připomínalo mi to, jakoby nově nahraný zvuk smazal ten původní. Něco jako dabing Přátel, který mazal smích publika. Knížka je prostě mnohem lepší. 

    Kniha vs. film: Rocky
  • 27.4.2017 v 12:40

    Kniha vs. film: Saturnin

    Saturnin je mým nejoblíbenějším českým filmem. Tedy, jedním z nejoblíbenějších. Rozhodně je to naprosto úžasná komedie, u které se zasměji, i kdybych ji viděla po tisící. A jsem velmi ráda, že ke svým oblíbeným knihám, kterých opravdu není moc, mohu přiřadit i Saturninovu knižní předlohu. 

    Jsem opravdu velmi ráda, že se film knižní předlohy drží, jak to jenom jde. Občas ji i přímo cituje. Samozřejmě, film nemůže být věrnou kopií knihy, s tím už jsem se dávno smířila, ale tahle kniha je jedním z opravdu mála případů, kdy jsem četla knihu a před očima viděla to, co se děje ve filmu. Úžasně vtipné, podzápletky, které nebyly ve filmu použity, byly originální a zajímavé, a celkově je kniha svým způsobem naprosto dokonalá komedie.

    Kniha vs. film: Saturnin
<< předchozí 1 2 3