Režiséra Wrighta nemám moc rád a jeho adorovaná adaptace románu Pokání plus následná filmografie mě nijak zvlášť neuchvátily. Ale tohle je navzdory všem případným výtkám prostě portrét státníka, jakých se nám dnes nedostává, a už jen proto stojí za to věnovat mu pozornost.
Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka.
Larry Flynt je odpudivý chlap, který se živí odpudivým způsobem. Přesto je Lid versus Larry Flynt výborný film, protože tvůrci dokázali k vyprávění jeho příběhu najít ten správný klíč. Tvůrcům filmu o zakladateli a čelném představiteli komiksového gay porna Laaksonenovi, který ve svém díle vyvázal homoerotiku z osidel travesti zženštilosti a udělil jí maskulinní vizuál, se toto ani náznakem nepodařilo. Je úplně jedno, co si myslím o Laaksonenově umění, ten film selhává na všech úrovních. Je to špatně napsaná, špatně natočená a nepříliš srozumitelně sestříhaná nuda.
Šířeji a hlavně civilněji pojaté zpracování důležité válečné epizody, kterou na plátna kin přivedl v polovině šedesátých let klasik Anthony Mann ve filmu Hrdinové z Telemarku. Boj o těžkou vodu je poctivá televizní práce, které k absolutnímu hodnocení v mých očích chybí nějaký skutečně zapamatovatelný okamžik. Anna Frielová vypadala ovšem jako agentka Carterová, za to palec nahoru.
Tak trochu artově pojatý film o Heydrichovi a atentátu na něj? Inu, proč ne. Shodou okolností jsem stál před čtrnácti dny jak v příslušném kostele, tak v jeho kryptě, učím historii (atentátu věnuji vždy aspoň tři vyučovací jednotky včetně "hrané rekonstrukce") a těm místním fachidiotům bych rád vzkázal, že každé zpřístupnění této události širší veřejnosti je v pořádku, pokud divák pochopí, o jak heroický čin zahraničního i domácího protinacistického odboje se jednalo. Jo, a hraje tam Rosamunde Pikeová, což je už samo o sobě dostačující...
Až budu doopravdy starý, přeju si být jako ti dědci, co je hraje Alan Arkin. Upřímně, na tenhle film (remake Brestovy klasiky?) jsem se vydal do kina především kvůli němu.
Plný počet, protože scenárista Carl Foreman (V pravé poledne) vydestiloval z Rostandovy hry vše podstatné a ještě zbylo dost místa na akční scény, i když šermovačky mají (jako obvykle) podobu spíše olympijského duelu než realistického souboje. José Ferrerovi jsem před projekcí příliš nedůvěřoval, ale získal si mě hned od první scény, kdy v lóži vidíme pouze jeho boty a slyšíme hlas. Navíc Cyrana tuhle sezónu uvedlo místní divadlo (s úspěchem) a v neposlední řadě...já jsem Cyrano.
Nemůžu si pomoct, ale za ty dvě a půl hodiny jsem neviděl o mnoho víc, než to, že by si reverend (Guy Pearce) nejspíš výborně rozuměl s Noahem Crossem (John Huston) z Čínské čtvrti.
Pamatuji se na návštěvu Müllerova koncertu v roce 2002. Tenkrát Slováci vyhráli MS v hokeji, což zpěvák neopomněl zdůraznit. Během chvíle si zcela podmanil vyprodaný sál místního kulturáku. Pak jsem jeho tvorbu i excesy úplně pustil ze zřetele. O to větší šok byly záběry, na nichž Müller s nadváhou a roztřesenýma rukama připomíná ponejvíce člověka dezorientovaného podobně jako Zeman bez protokoláře Forejta. Smutně působivý film, během jehož sledování jsem si nebyl jist, zda členové skupiny Fragile jsou Müllerovi spasitelé, nebo obyčejní paraziti. Ale spíš to druhé.
Zapamatujte si jméno Doobie White, protože jde o člověka, který tomuhle filmu podřízl krk. Když jdu do kina na Resident Evil, vím, že jdu na akční hloupost. Netušil jsem ale, že mě ze způsobu, jakým jsou sestříhány (bez výjimky) všechny akční scény, rozbolí oči. Doslova. Střihač dokonale zničil práci herců/kaskadérů a režisér mu k tomu patrně požehnal. Takže po všech stránkách vyhozené peníze.
E.Zwick je pro mě ideální čtyřhvězdičkový režisér. Jeho filmy jsou dobře obsazené, technicky perfektní a navíc občas s "přesahem". Ale ne, že bych je tahal co chvíli z poličky kvůli opakovaným projekcím, užít se dají jedině v kině. Pokračování Jacka Reachera mi v kině uteklo, přesto se k všeobecnému zklamání přidat nemůžu, na to udrželo mou pozornost po celou dobu. Jen zpočátku se mi zlatý hoch Cruise zdál podivně oteklý v obličeji, říkal jsem si, že asi i jeho dostihl věk, ale časem se to spravilo, takže asi dobrá práce maskérů v rámci úvodní (neukázané) bitky.
V době chřipkové epidemie, kdy se kinosály spíše vyprazdňují, přišla u nás na tuto klubovou projekci spousta (chtělo by se vtipně napsat smrkajících a kýchajících) Jarmuschových fandů. Ano, ano, kdyby každý z nás měl v sobě kousek z titulního hrdiny, nepochybuji, že by bylo na světě líp.
Válečná fantasy o tom, jak ušlechtilí Číňané (s výraznou pomocí Matta Damona) brání zbytek světa před zkázou. A protože se na efektech podíleli lidi ze studií nejpovolanějších, nevypadá CGI stránka uměle a směšně jako v běžných snímcích čínské produkce. Navíc to není žádný utahaný epos, díky rozumné stopáži nuda nehrozí, stejně jako to, že by Yimou Zhang zapomněl na vizuální přitažlivost. Už to zhlédla naše hradní ekipa?
Podhodnocený film, protože sem většinově nepřispívají (a nehodnotí) muži středního věku. Zvláště my s lipomem totiž Hanksově postavě dokážeme porozumět. Ženy středního věku by si zase měly vzít příklad z té lékařky. Na změnu není nikdy pozdě, jde o to nenechat se svázat minulostí a navzdory okolnostem se nebát budoucnosti.
Film, který stálo za to dokoukat do konce, protože mě inspiroval: pod svou hnědou koženou bundu jsem si zakoupil úplně stejnou košili s modrým proužkem, jakou má Costner v poslední scéně. Zpětně mi ale došlo, že ta scéna se vyskytla už na samém začátku. Jo, tři hvězdičky jsou tak akorát a ty proužky mi fakt seknou.
Pět hvězdiček, protože je to silný film. Protože přesvědčení (nebál bych se slova víra) z nás dělá to, co jsme. A protože jsem už víc jak čtvrtstoletí adventista, takže Dossovi opravdu rozumím. Jen ta fotbalová vložka, no...
Každý, kdo se vysmívá herecké topornosti Bena Afflecka, musí uznat, že tahle role účetního s Aspergerem je pro něj naprosto ideální. Lze skloubit akční thriller s dramatem o autismu? Ano, lze, pokud je v něm dostatek dobře natočených headshotů provázených nevzrušenými (protože autistickými) hláškami. V tom případě ani nevadí spousta klišé a fakt, že vedlejší postavy pokaždé vypadnou na dlouhé minuty z děje v okamžiku, kdy diváka začnou zajímat.
Sedí dvě dámy v restauraci a ta jedna povídá: "To jídlo je tady hrozné." A druhá si přisadí: "A ještě dávají tak malé porce!" Vtip z Annie Hallové se mi vybavil při sledování této filipínské hagiografie. Akční scény jsou nepříliš dobře zrežírovány, a ještě je jich tam málo. Tedy na to, že hlavní postavou je generál. Ale koukám, že některým stačí pár gore efektů a už střílí nadprůměrné hodnocení. Za mě ztráta času.
Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola...
Stejný druh zklamání jako letošní řada Hry o trůny. Nepříliš zajímavý děj se vleče, všude samá vata, hlavní postava navíc obrazně i doslova často úplně mimo. Pár silných momentů a bitva na závěr rozpačitý dojem nezachrání. A to má mít teď na podzim ještě další díly a pak novou sezónu? Proboha! Nebo spíš u Ódina? Pro mě konečná.
Chybí tady ten moment, kdy se z najatých pistolníků stanou hrdinové. Chybí tady pořádný epický soundtrack, Hornerův vklad poznáte během úvodních titulků okamžitě a ano, je to pořád ten samý Horner. Chybí tady zapamatovatelný padouch, který by byl důstojným protivníkem. A opěvovaný Ch. Pratt hraje pořád stejně, na S. McQueena v původním filmu nemá ani náhodou. Což je do velké míry otázka scénáře. Přesto hodnotím nadprůměrně, protože Fuqua je zdatný řemeslník, jeho filmy mě co do realizace vesměs neurážejí a tak výborná inscenace westernové přestřelky tu nebyla od podceňované (ale vynikající) Costnerovy Krajiny střelců.
Zajímalo by mě, kdy lidé zodpovědní za vznik tohoto filmu pochopili, že vůbec nefunguje. Bekmambetov by měl zůstat u filmů typu Wanted nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů, snaha být seriózní je v jeho případě zcela marná. Wyler byl génius, měl v ruce silný scénář a z jeho tříapůlhodinového filmu (absolvoval jsem letos v kině) nenudí ani minuta. Bekmambetov mě uspával po první čtvrthodině. A když Oliver Wood snímá epický historický film, jako kdyby to bylo pokračování Jasona Bournea, je špatně úplně všechno. Přitom Hathawayův Maršál a Coenovic Opravdová kuráž dokazují, že na základě stejné knihy mohou vzniknout dva vynikající filmy.
Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru.
Tak bublina splaskla. Spíše než film připomíná výsledné dílo volně zřetězenou sérii videoklipů. Navíc jsem se domníval, že když řeknu castingový omyl rovná se Jai Courtney, nemůžu se splést, ale omyl, tentokrát je tam za největší slabinu Joel Kinnaman.
Amélie z Montmartru pod vlivem Japonska. Tento typ evropských stylizovaných filmů plných bizarních postav a situací nemám rád, protože všechno to blbnutí a možnosti počítačových triků jen zakrývá vnitřní prázdnotu. Ještě horší ale je, když tvůrce podobného filmu ve snaze dělat umění přisype do díla nějaké to instantní poselství jako van Dormael ve Zbrusu Novém zákonu. Raději se podívejte na Mészárosovy krátkometrážní filmy.
Olsenovy krimithrillery jsou přitažené za vlasy, to nejlepší na nich představuje dvojka vyšetřovatelů. Překvapilo mě, že tvůrci filmu se tentokrát od předlohy značně odchýlili (zbyla jen základní dějová kostra) a příběh "přitáhli za vlasy" svým vlastním způsobem (skoky z vlaku, Pasgard v nemocniční garáži, celé finále). Ale až na úvod, který příliš spoléhá na znalost románu, a vcelku zbytečnou linii s přítelkyní sériového vraha (v knize je mnohem košatější) je to solidní žánrová podívaná.
Pasikowski natočil seriál podle scénáře Macieje Maciejewského, ale divákovi ani nepřijde, že si Glinu nenapsal sám. Hlavní hrdina Gajewski (J.Radziwilowicz) z oddělení vražd je zkušený polda bez iluzí, který práci obětoval vše (předeším soukromý život) a v cizích bytech nebo na prosektuře je víc než doma. Jeho parťák Artur, čerstvý absolvent policejní školy (M.Stuhr), se pod jeho vedením rychle otrkává. Dvanáct dílů první řady se nesoustředí na jeden komplikovaný případ ani nejde o seriál typu co díl to uzavřené pátrání. Gajewski se brodí mrtvolami, pálí cigaretu za cigaretou a jeho metody jsou často nepředpisové. Pasikowski se ukazuje jako režisér ve skvělé formě, seriál netrpí neduhy televizní produkce, naopak vykazuje filmové kvality, a to včetně působivých akčních scén. Navíc se v něm objeví i Boguslaw Linda- sice jen v letmém záběru v televizi v baru (poslední díl 1. řady), ale i tohle mrknutí na znalého diváka se počítá. 2. řada snad ještě lepší- kontroverzní případy (Arturovo pátrání po třech zmizelých Romech na polském venkově, případ sebevraždy zasahující do nejvyšší politiky) a sériový vrah. Linda na plakátu k Je třeba zabít Sekala. Návyková záležitost.
Pořádný velkofilm o legionářích v Rusku je potřeba jako sůl, jen si nejsem jistý, zda by ho měl točit zrovna Nikolaev. Každopádně, jestli zamýšlený snímek vznikne, tento "cestopis" by byl výborným bonusem na blu- ray. Jak jsem obhlíželi lokace, a zjistili, že to celé natočíme raději někde jinde. Ta betonová obludnost v Uljanovsku, obepínající tři "rodné domky", mě naprosto rozsekala...
Přestože v konečném součtu hodnotím jako jedničku, trochu mě to zklamalo. Za příšerný dabing tvůrci samozřejmě nemůžou, ale tentokrát působila akce dost odfláknutě, jako by si někdo řekl, že cílovému divákovi (tj. šestiletému chlapečkovi, který během projekce několikrát odběhne na WC) to bude stejně fuk. Ale upřímně: kdybych z kina odešel hned po první scéně s Megan Foxovou (jak se dostat do blízkosti poskoka, který odnáší důležitá data), práskl bych tu trojku tak jako tak.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Moje komentáře
Nejtemnější hodina (2017)
Režiséra Wrighta nemám moc rád a jeho adorovaná adaptace románu Pokání plus následná filmografie mě nijak zvlášť neuchvátily. Ale tohle je navzdory všem případným výtkám prostě portrét státníka, jakých se nám dnes nedostává, a už jen proto stojí za to věnovat mu pozornost.
Kvarteto (2017)
Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka.
Tom of Finland (2017)
Larry Flynt je odpudivý chlap, který se živí odpudivým způsobem. Přesto je Lid versus Larry Flynt výborný film, protože tvůrci dokázali k vyprávění jeho příběhu najít ten správný klíč. Tvůrcům filmu o zakladateli a čelném představiteli komiksového gay porna Laaksonenovi, který ve svém díle vyvázal homoerotiku z osidel travesti zženštilosti a udělil jí maskulinní vizuál, se toto ani náznakem nepodařilo. Je úplně jedno, co si myslím o Laaksonenově umění, ten film selhává na všech úrovních. Je to špatně napsaná, špatně natočená a nepříliš srozumitelně sestříhaná nuda.
Boj o těžkou vodu (TV seriál) (2015)
Šířeji a hlavně civilněji pojaté zpracování důležité válečné epizody, kterou na plátna kin přivedl v polovině šedesátých let klasik Anthony Mann ve filmu Hrdinové z Telemarku. Boj o těžkou vodu je poctivá televizní práce, které k absolutnímu hodnocení v mých očích chybí nějaký skutečně zapamatovatelný okamžik. Anna Frielová vypadala ovšem jako agentka Carterová, za to palec nahoru.
Smrtihlav (2017)
Tak trochu artově pojatý film o Heydrichovi a atentátu na něj? Inu, proč ne. Shodou okolností jsem stál před čtrnácti dny jak v příslušném kostele, tak v jeho kryptě, učím historii (atentátu věnuji vždy aspoň tři vyučovací jednotky včetně "hrané rekonstrukce") a těm místním fachidiotům bych rád vzkázal, že každé zpřístupnění této události širší veřejnosti je v pořádku, pokud divák pochopí, o jak heroický čin zahraničního i domácího protinacistického odboje se jednalo. Jo, a hraje tam Rosamunde Pikeová, což je už samo o sobě dostačující...
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Sbal Excalibur a vypadni. Pro mě zatím nejlepší film Guye Ritchieho.
Loupež ve velkém stylu (2017)
Až budu doopravdy starý, přeju si být jako ti dědci, co je hraje Alan Arkin. Upřímně, na tenhle film (remake Brestovy klasiky?) jsem se vydal do kina především kvůli němu.
Cyrano de Bergerac (1950)
Plný počet, protože scenárista Carl Foreman (V pravé poledne) vydestiloval z Rostandovy hry vše podstatné a ještě zbylo dost místa na akční scény, i když šermovačky mají (jako obvykle) podobu spíše olympijského duelu než realistického souboje. José Ferrerovi jsem před projekcí příliš nedůvěřoval, ale získal si mě hned od první scény, kdy v lóži vidíme pouze jeho boty a slyšíme hlas. Navíc Cyrana tuhle sezónu uvedlo místní divadlo (s úspěchem) a v neposlední řadě...já jsem Cyrano.
Brimstone (2016)
Nemůžu si pomoct, ale za ty dvě a půl hodiny jsem neviděl o mnoho víc, než to, že by si reverend (Guy Pearce) nejspíš výborně rozuměl s Noahem Crossem (John Huston) z Čínské čtvrti.
Richard Müller: Nepoznaný (2016)
Pamatuji se na návštěvu Müllerova koncertu v roce 2002. Tenkrát Slováci vyhráli MS v hokeji, což zpěvák neopomněl zdůraznit. Během chvíle si zcela podmanil vyprodaný sál místního kulturáku. Pak jsem jeho tvorbu i excesy úplně pustil ze zřetele. O to větší šok byly záběry, na nichž Müller s nadváhou a roztřesenýma rukama připomíná ponejvíce člověka dezorientovaného podobně jako Zeman bez protokoláře Forejta. Smutně působivý film, během jehož sledování jsem si nebyl jist, zda členové skupiny Fragile jsou Müllerovi spasitelé, nebo obyčejní paraziti. Ale spíš to druhé.
Resident Evil: Poslední kapitola (2016)
Zapamatujte si jméno Doobie White, protože jde o člověka, který tomuhle filmu podřízl krk. Když jdu do kina na Resident Evil, vím, že jdu na akční hloupost. Netušil jsem ale, že mě ze způsobu, jakým jsou sestříhány (bez výjimky) všechny akční scény, rozbolí oči. Doslova. Střihač dokonale zničil práci herců/kaskadérů a režisér mu k tomu patrně požehnal. Takže po všech stránkách vyhozené peníze.
Jack Reacher: Nevracej se (2016)
E.Zwick je pro mě ideální čtyřhvězdičkový režisér. Jeho filmy jsou dobře obsazené, technicky perfektní a navíc občas s "přesahem". Ale ne, že bych je tahal co chvíli z poličky kvůli opakovaným projekcím, užít se dají jedině v kině. Pokračování Jacka Reachera mi v kině uteklo, přesto se k všeobecnému zklamání přidat nemůžu, na to udrželo mou pozornost po celou dobu. Jen zpočátku se mi zlatý hoch Cruise zdál podivně oteklý v obličeji, říkal jsem si, že asi i jeho dostihl věk, ale časem se to spravilo, takže asi dobrá práce maskérů v rámci úvodní (neukázané) bitky.
Paterson (2016)
V době chřipkové epidemie, kdy se kinosály spíše vyprazdňují, přišla u nás na tuto klubovou projekci spousta (chtělo by se vtipně napsat smrkajících a kýchajících) Jarmuschových fandů. Ano, ano, kdyby každý z nás měl v sobě kousek z titulního hrdiny, nepochybuji, že by bylo na světě líp.
Velká čínská zeď (2016)
Válečná fantasy o tom, jak ušlechtilí Číňané (s výraznou pomocí Matta Damona) brání zbytek světa před zkázou. A protože se na efektech podíleli lidi ze studií nejpovolanějších, nevypadá CGI stránka uměle a směšně jako v běžných snímcích čínské produkce. Navíc to není žádný utahaný epos, díky rozumné stopáži nuda nehrozí, stejně jako to, že by Yimou Zhang zapomněl na vizuální přitažlivost. Už to zhlédla naše hradní ekipa?
Hologram pro krále (2016)
Podhodnocený film, protože sem většinově nepřispívají (a nehodnotí) muži středního věku. Zvláště my s lipomem totiž Hanksově postavě dokážeme porozumět. Ženy středního věku by si zase měly vzít příklad z té lékařky. Na změnu není nikdy pozdě, jde o to nenechat se svázat minulostí a navzdory okolnostem se nebát budoucnosti.
Criminal: V hlavě zločince (2016)
Film, který stálo za to dokoukat do konce, protože mě inspiroval: pod svou hnědou koženou bundu jsem si zakoupil úplně stejnou košili s modrým proužkem, jakou má Costner v poslední scéně. Zpětně mi ale došlo, že ta scéna se vyskytla už na samém začátku. Jo, tři hvězdičky jsou tak akorát a ty proužky mi fakt seknou.
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (2016)
Pět hvězdiček, protože je to silný film. Protože přesvědčení (nebál bych se slova víra) z nás dělá to, co jsme. A protože jsem už víc jak čtvrtstoletí adventista, takže Dossovi opravdu rozumím. Jen ta fotbalová vložka, no...
Zúčtování (2016)
Každý, kdo se vysmívá herecké topornosti Bena Afflecka, musí uznat, že tahle role účetního s Aspergerem je pro něj naprosto ideální. Lze skloubit akční thriller s dramatem o autismu? Ano, lze, pokud je v něm dostatek dobře natočených headshotů provázených nevzrušenými (protože autistickými) hláškami. V tom případě ani nevadí spousta klišé a fakt, že vedlejší postavy pokaždé vypadnou na dlouhé minuty z děje v okamžiku, kdy diváka začnou zajímat.
Generál Luna (2015)
Sedí dvě dámy v restauraci a ta jedna povídá: "To jídlo je tady hrozné." A druhá si přisadí: "A ještě dávají tak malé porce!" Vtip z Annie Hallové se mi vybavil při sledování této filipínské hagiografie. Akční scény jsou nepříliš dobře zrežírovány, a ještě je jich tam málo. Tedy na to, že hlavní postavou je generál. Ale koukám, že některým stačí pár gore efektů a už střílí nadprůměrné hodnocení. Za mě ztráta času.
Muž jménem Ove (2015)
Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola...
Vikingové - Série 4 (série) (2016)
Stejný druh zklamání jako letošní řada Hry o trůny. Nepříliš zajímavý děj se vleče, všude samá vata, hlavní postava navíc obrazně i doslova často úplně mimo. Pár silných momentů a bitva na závěr rozpačitý dojem nezachrání. A to má mít teď na podzim ještě další díly a pak novou sezónu? Proboha! Nebo spíš u Ódina? Pro mě konečná.
Sedm statečných (2016)
Chybí tady ten moment, kdy se z najatých pistolníků stanou hrdinové. Chybí tady pořádný epický soundtrack, Hornerův vklad poznáte během úvodních titulků okamžitě a ano, je to pořád ten samý Horner. Chybí tady zapamatovatelný padouch, který by byl důstojným protivníkem. A opěvovaný Ch. Pratt hraje pořád stejně, na S. McQueena v původním filmu nemá ani náhodou. Což je do velké míry otázka scénáře. Přesto hodnotím nadprůměrně, protože Fuqua je zdatný řemeslník, jeho filmy mě co do realizace vesměs neurážejí a tak výborná inscenace westernové přestřelky tu nebyla od podceňované (ale vynikající) Costnerovy Krajiny střelců.
Ben Hur (2016)
Zajímalo by mě, kdy lidé zodpovědní za vznik tohoto filmu pochopili, že vůbec nefunguje. Bekmambetov by měl zůstat u filmů typu Wanted nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů, snaha být seriózní je v jeho případě zcela marná. Wyler byl génius, měl v ruce silný scénář a z jeho tříapůlhodinového filmu (absolvoval jsem letos v kině) nenudí ani minuta. Bekmambetov mě uspával po první čtvrthodině. A když Oliver Wood snímá epický historický film, jako kdyby to bylo pokračování Jasona Bournea, je špatně úplně všechno. Přitom Hathawayův Maršál a Coenovic Opravdová kuráž dokazují, že na základě stejné knihy mohou vzniknout dva vynikající filmy.
Realita (2014)
Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru.
Sebevražedný oddíl (2016)
Tak bublina splaskla. Spíše než film připomíná výsledné dílo volně zřetězenou sérii videoklipů. Navíc jsem se domníval, že když řeknu castingový omyl rovná se Jai Courtney, nemůžu se splést, ale omyl, tentokrát je tam za největší slabinu Joel Kinnaman.
Líza, liščí víla (2015)
Amélie z Montmartru pod vlivem Japonska. Tento typ evropských stylizovaných filmů plných bizarních postav a situací nemám rád, protože všechno to blbnutí a možnosti počítačových triků jen zakrývá vnitřní prázdnotu. Ještě horší ale je, když tvůrce podobného filmu ve snaze dělat umění přisype do díla nějaké to instantní poselství jako van Dormael ve Zbrusu Novém zákonu. Raději se podívejte na Mészárosovy krátkometrážní filmy.
Vzkaz v láhvi (2016)
Olsenovy krimithrillery jsou přitažené za vlasy, to nejlepší na nich představuje dvojka vyšetřovatelů. Překvapilo mě, že tvůrci filmu se tentokrát od předlohy značně odchýlili (zbyla jen základní dějová kostra) a příběh "přitáhli za vlasy" svým vlastním způsobem (skoky z vlaku, Pasgard v nemocniční garáži, celé finále). Ale až na úvod, který příliš spoléhá na znalost románu, a vcelku zbytečnou linii s přítelkyní sériového vraha (v knize je mnohem košatější) je to solidní žánrová podívaná.
Glina (TV seriál) (2004)
Pasikowski natočil seriál podle scénáře Macieje Maciejewského, ale divákovi ani nepřijde, že si Glinu nenapsal sám. Hlavní hrdina Gajewski (J.Radziwilowicz) z oddělení vražd je zkušený polda bez iluzí, který práci obětoval vše (předeším soukromý život) a v cizích bytech nebo na prosektuře je víc než doma. Jeho parťák Artur, čerstvý absolvent policejní školy (M.Stuhr), se pod jeho vedením rychle otrkává. Dvanáct dílů první řady se nesoustředí na jeden komplikovaný případ ani nejde o seriál typu co díl to uzavřené pátrání. Gajewski se brodí mrtvolami, pálí cigaretu za cigaretou a jeho metody jsou často nepředpisové. Pasikowski se ukazuje jako režisér ve skvělé formě, seriál netrpí neduhy televizní produkce, naopak vykazuje filmové kvality, a to včetně působivých akčních scén. Navíc se v něm objeví i Boguslaw Linda- sice jen v letmém záběru v televizi v baru (poslední díl 1. řady), ale i tohle mrknutí na znalého diváka se počítá. 2. řada snad ještě lepší- kontroverzní případy (Arturovo pátrání po třech zmizelých Romech na polském venkově, případ sebevraždy zasahující do nejvyšší politiky) a sériový vrah. Linda na plakátu k Je třeba zabít Sekala. Návyková záležitost.
Anabáze (TV film) (2015)
Pořádný velkofilm o legionářích v Rusku je potřeba jako sůl, jen si nejsem jistý, zda by ho měl točit zrovna Nikolaev. Každopádně, jestli zamýšlený snímek vznikne, tento "cestopis" by byl výborným bonusem na blu- ray. Jak jsem obhlíželi lokace, a zjistili, že to celé natočíme raději někde jinde. Ta betonová obludnost v Uljanovsku, obepínající tři "rodné domky", mě naprosto rozsekala...
Želvy Ninja 2 (2016)
Přestože v konečném součtu hodnotím jako jedničku, trochu mě to zklamalo. Za příšerný dabing tvůrci samozřejmě nemůžou, ale tentokrát působila akce dost odfláknutě, jako by si někdo řekl, že cílovému divákovi (tj. šestiletému chlapečkovi, který během projekce několikrát odběhne na WC) to bude stejně fuk. Ale upřímně: kdybych z kina odešel hned po první scéně s Megan Foxovou (jak se dostat do blízkosti poskoka, který odnáší důležitá data), práskl bych tu trojku tak jako tak.