V necelých devadesáti minutách je všechno: ztepilý hrdina, hitchcockovsky nevinná blondýna a zkažená (ale polepšená) bruneta, rvačka ve výšce a následný padouchův pád, dokonce i akční "potápěčská" sekvence, kterou patrně později zkopírovali tvůrci bondovky Thunderball. Zatímco mayovky s uplynulým dětstvím divákovi vyčpěly, na tohle se dá (díky zvládnutému řemeslu) pořád ještě koukat.
Střihový dokument nepřináší nic, co bychom už nevěděli, ale ten údajný první filmový záběr (z davu vyčumujícího) Adolfa Hitlera tak moc připomínal Forresta Gumpa, až mi zacukalo v koutcích úst. I když nástup a následné řádění nacistů směšným vůbec neshledávám.
Minnelliho adaptace Flaubertovy literární klasiky se soustřeďuje na (melo)dramatickou linku a postrádá v předloze přítomný ironický podtón. Ovšem J.Jonesová v titulní roli ženy, která nevěděla, co chce, ale udělala vše pro to, aby to získala, je nádherná. A Van Heflinův venkovský "balík" Bovary divákovi zlomí srdce.
Čeho je moc, toho je příliš. A D.Lam (nebo producenti) chtěli mít evidentně v tomhle spektáklu úplně všechno. Somálské piráty. Check. Členy elitní jednotky běžící proti kameře ve zpomaleném záběru. Check. Protahovaný souboj odstřelovačů. Check. Tankovou honičku. Check. Písečnou bouři. Check. Gore efekty. Check. Divoké přestřelky na sto a jeden způsob. Check. Ukázku vybavenosti čínské armády. Check. Nenaplněnou romanci. Check. Třepotání vlajky. Je tam vše, ale celkově to moc nechutná.
Pasikowski vzal postavy z Vegova původního Pitbulla (2005) a vytvořil to, co od něj máme nejraději, tedy perfektně napsanou a řemeslně bezchybně zrežírovanou kriminálku se společenským přesahem, která v jednom momentu (tři proti Čečencům) upomene na finále hongkongských majstštyků Johna Woo. Jediné, nad čím lze plakat zlostí, že vedle C. Pazury nemohl angažovat také B. Lindu, který bohužel šaškoval v následujících Vegových "pitbullovinách". Ty Pasikowského snímek odsouvá do nelichotivé pozice na pilu tlačících a za vlasy přitažených gangsterek, k nimž se divák podruhé nevrací.
Občas, ale opravdu jen občas přihodím hvězdičku za účast své oblíbené herečky. V případě tohoto příjemného filmu z prostředí středoškoláků, který se vyhnul klišé největšímu (tedy sportu), je to samozřejmě Marisa Tomei.
Letos v létě už šplhal D.Johnson po "nejvyšším" mrakodrapu na světě a nyní se J.Statham potápí do Mariánského příkopu, aby si to rozdal s digitálním megažralokem. A opět jsou u toho Číňani (tentokrát nikoli v roli pasivních čumilů, nýbrž aktivních obětí), což by nevadilo, kdyby tuhle ptákovinu nesvěřili mdlému režisérovi Turteltaubovi. Nemůžu si pomoct, asi se z toho dalo vymáčknout o něco víc a nemusíme hned běhat ke Spielbergovi, stačilo se mrknout, jak si s podobným námětem poradil dnes už téměř zapomenutý R. Harlin.
Tereza Brdečková je povoláním dcera. Navíc se pasovala do role jediné vykladačky života a díla svého otce. Možná by nebylo od věci vyhodit z kolonky režie Miroslava Janka a napsat tam rovnou ji. Hard verze Ludmily Zemanové, ale narozdíl od Universa Brdečka není dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman tak zmarněná příležitost.
Z jakési dětské knížky si pamatuju hádanku: "Sedí dvounoh na trojnohu, v ruce drží jednu nohu. Kdo je to?" Správně bylo tuším "švec", ale po Mrakodrapu je nutno korigovat odpověď na "D. Johnson". Ten se spíš než s padouchy pere se samotnou titulní budovou, a to pěkně online za bouřlivého potlesku tisíců čínských čumilů. Být ve filmu víc Hannah Quinlivanové a jmenovat se hlavní hrdina Tom namísto Will, možná dám v rámci další variace střelby do zrcadel tři a půl.
Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo.
Režiséra Wrighta nemám moc rád a jeho adorovaná adaptace románu Pokání plus následná filmografie mě nijak zvlášť neuchvátily. Ale tohle je navzdory všem případným výtkám prostě portrét státníka, jakých se nám dnes nedostává, a už jen proto stojí za to věnovat mu pozornost.
Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka.
Larry Flynt je odpudivý chlap, který se živí odpudivým způsobem. Přesto je Lid versus Larry Flynt výborný film, protože tvůrci dokázali k vyprávění jeho příběhu najít ten správný klíč. Tvůrcům filmu o zakladateli a čelném představiteli komiksového gay porna Laaksonenovi, který ve svém díle vyvázal homoerotiku z osidel travesti zženštilosti a udělil jí maskulinní vizuál, se toto ani náznakem nepodařilo. Je úplně jedno, co si myslím o Laaksonenově umění, ten film selhává na všech úrovních. Je to špatně napsaná, špatně natočená a nepříliš srozumitelně sestříhaná nuda.
Šířeji a hlavně civilněji pojaté zpracování důležité válečné epizody, kterou na plátna kin přivedl v polovině šedesátých let klasik Anthony Mann ve filmu Hrdinové z Telemarku. Boj o těžkou vodu je poctivá televizní práce, které k absolutnímu hodnocení v mých očích chybí nějaký skutečně zapamatovatelný okamžik. Anna Frielová vypadala ovšem jako agentka Carterová, za to palec nahoru.
Tak trochu artově pojatý film o Heydrichovi a atentátu na něj? Inu, proč ne. Shodou okolností jsem stál před čtrnácti dny jak v příslušném kostele, tak v jeho kryptě, učím historii (atentátu věnuji vždy aspoň tři vyučovací jednotky včetně "hrané rekonstrukce") a těm místním fachidiotům bych rád vzkázal, že každé zpřístupnění této události širší veřejnosti je v pořádku, pokud divák pochopí, o jak heroický čin zahraničního i domácího protinacistického odboje se jednalo. Jo, a hraje tam Rosamunde Pikeová, což je už samo o sobě dostačující...
Až budu doopravdy starý, přeju si být jako ti dědci, co je hraje Alan Arkin. Upřímně, na tenhle film (remake Brestovy klasiky?) jsem se vydal do kina především kvůli němu.
Plný počet, protože scenárista Carl Foreman (V pravé poledne) vydestiloval z Rostandovy hry vše podstatné a ještě zbylo dost místa na akční scény, i když šermovačky mají (jako obvykle) podobu spíše olympijského duelu než realistického souboje. José Ferrerovi jsem před projekcí příliš nedůvěřoval, ale získal si mě hned od první scény, kdy v lóži vidíme pouze jeho boty a slyšíme hlas. Navíc Cyrana tuhle sezónu uvedlo místní divadlo (s úspěchem) a v neposlední řadě...já jsem Cyrano.
Nemůžu si pomoct, ale za ty dvě a půl hodiny jsem neviděl o mnoho víc, než to, že by si reverend (Guy Pearce) nejspíš výborně rozuměl s Noahem Crossem (John Huston) z Čínské čtvrti.
Pamatuji se na návštěvu Müllerova koncertu v roce 2002. Tenkrát Slováci vyhráli MS v hokeji, což zpěvák neopomněl zdůraznit. Během chvíle si zcela podmanil vyprodaný sál místního kulturáku. Pak jsem jeho tvorbu i excesy úplně pustil ze zřetele. O to větší šok byly záběry, na nichž Müller s nadváhou a roztřesenýma rukama připomíná ponejvíce člověka dezorientovaného podobně jako Zeman bez protokoláře Forejta. Smutně působivý film, během jehož sledování jsem si nebyl jist, zda členové skupiny Fragile jsou Müllerovi spasitelé, nebo obyčejní paraziti. Ale spíš to druhé.
Zapamatujte si jméno Doobie White, protože jde o člověka, který tomuhle filmu podřízl krk. Když jdu do kina na Resident Evil, vím, že jdu na akční hloupost. Netušil jsem ale, že mě ze způsobu, jakým jsou sestříhány (bez výjimky) všechny akční scény, rozbolí oči. Doslova. Střihač dokonale zničil práci herců/kaskadérů a režisér mu k tomu patrně požehnal. Takže po všech stránkách vyhozené peníze.
E.Zwick je pro mě ideální čtyřhvězdičkový režisér. Jeho filmy jsou dobře obsazené, technicky perfektní a navíc občas s "přesahem". Ale ne, že bych je tahal co chvíli z poličky kvůli opakovaným projekcím, užít se dají jedině v kině. Pokračování Jacka Reachera mi v kině uteklo, přesto se k všeobecnému zklamání přidat nemůžu, na to udrželo mou pozornost po celou dobu. Jen zpočátku se mi zlatý hoch Cruise zdál podivně oteklý v obličeji, říkal jsem si, že asi i jeho dostihl věk, ale časem se to spravilo, takže asi dobrá práce maskérů v rámci úvodní (neukázané) bitky.
V době chřipkové epidemie, kdy se kinosály spíše vyprazdňují, přišla u nás na tuto klubovou projekci spousta (chtělo by se vtipně napsat smrkajících a kýchajících) Jarmuschových fandů. Ano, ano, kdyby každý z nás měl v sobě kousek z titulního hrdiny, nepochybuji, že by bylo na světě líp.
Válečná fantasy o tom, jak ušlechtilí Číňané (s výraznou pomocí Matta Damona) brání zbytek světa před zkázou. A protože se na efektech podíleli lidi ze studií nejpovolanějších, nevypadá CGI stránka uměle a směšně jako v běžných snímcích čínské produkce. Navíc to není žádný utahaný epos, díky rozumné stopáži nuda nehrozí, stejně jako to, že by Yimou Zhang zapomněl na vizuální přitažlivost. Už to zhlédla naše hradní ekipa?
Podhodnocený film, protože sem většinově nepřispívají (a nehodnotí) muži středního věku. Zvláště my s lipomem totiž Hanksově postavě dokážeme porozumět. Ženy středního věku by si zase měly vzít příklad z té lékařky. Na změnu není nikdy pozdě, jde o to nenechat se svázat minulostí a navzdory okolnostem se nebát budoucnosti.
Film, který stálo za to dokoukat do konce, protože mě inspiroval: pod svou hnědou koženou bundu jsem si zakoupil úplně stejnou košili s modrým proužkem, jakou má Costner v poslední scéně. Zpětně mi ale došlo, že ta scéna se vyskytla už na samém začátku. Jo, tři hvězdičky jsou tak akorát a ty proužky mi fakt seknou.
Pět hvězdiček, protože je to silný film. Protože přesvědčení (nebál bych se slova víra) z nás dělá to, co jsme. A protože jsem už víc jak čtvrtstoletí adventista, takže Dossovi opravdu rozumím. Jen ta fotbalová vložka, no...
Každý, kdo se vysmívá herecké topornosti Bena Afflecka, musí uznat, že tahle role účetního s Aspergerem je pro něj naprosto ideální. Lze skloubit akční thriller s dramatem o autismu? Ano, lze, pokud je v něm dostatek dobře natočených headshotů provázených nevzrušenými (protože autistickými) hláškami. V tom případě ani nevadí spousta klišé a fakt, že vedlejší postavy pokaždé vypadnou na dlouhé minuty z děje v okamžiku, kdy diváka začnou zajímat.
Sedí dvě dámy v restauraci a ta jedna povídá: "To jídlo je tady hrozné." A druhá si přisadí: "A ještě dávají tak malé porce!" Vtip z Annie Hallové se mi vybavil při sledování této filipínské hagiografie. Akční scény jsou nepříliš dobře zrežírovány, a ještě je jich tam málo. Tedy na to, že hlavní postavou je generál. Ale koukám, že některým stačí pár gore efektů a už střílí nadprůměrné hodnocení. Za mě ztráta času.
Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola...
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Moje komentáře
Bitva o Marathon (1959)
V necelých devadesáti minutách je všechno: ztepilý hrdina, hitchcockovsky nevinná blondýna a zkažená (ale polepšená) bruneta, rvačka ve výšce a následný padouchův pád, dokonce i akční "potápěčská" sekvence, kterou patrně později zkopírovali tvůrci bondovky Thunderball. Zatímco mayovky s uplynulým dětstvím divákovi vyčpěly, na tohle se dá (díky zvládnutému řemeslu) pořád ještě koukat.
Počátky nacismu (TV film) (2017)
Střihový dokument nepřináší nic, co bychom už nevěděli, ale ten údajný první filmový záběr (z davu vyčumujícího) Adolfa Hitlera tak moc připomínal Forresta Gumpa, až mi zacukalo v koutcích úst. I když nástup a následné řádění nacistů směšným vůbec neshledávám.
Madame Bovary (1949)
Minnelliho adaptace Flaubertovy literární klasiky se soustřeďuje na (melo)dramatickou linku a postrádá v předloze přítomný ironický podtón. Ovšem J.Jonesová v titulní roli ženy, která nevěděla, co chce, ale udělala vše pro to, aby to získala, je nádherná. A Van Heflinův venkovský "balík" Bovary divákovi zlomí srdce.
Hung hai xing dong (2018)
Čeho je moc, toho je příliš. A D.Lam (nebo producenti) chtěli mít evidentně v tomhle spektáklu úplně všechno. Somálské piráty. Check. Členy elitní jednotky běžící proti kameře ve zpomaleném záběru. Check. Protahovaný souboj odstřelovačů. Check. Tankovou honičku. Check. Písečnou bouři. Check. Gore efekty. Check. Divoké přestřelky na sto a jeden způsob. Check. Ukázku vybavenosti čínské armády. Check. Nenaplněnou romanci. Check. Třepotání vlajky. Je tam vše, ale celkově to moc nechutná.
Pitbull: Ostatni pies (2018)
Pasikowski vzal postavy z Vegova původního Pitbulla (2005) a vytvořil to, co od něj máme nejraději, tedy perfektně napsanou a řemeslně bezchybně zrežírovanou kriminálku se společenským přesahem, která v jednom momentu (tři proti Čečencům) upomene na finále hongkongských majstštyků Johna Woo. Jediné, nad čím lze plakat zlostí, že vedle C. Pazury nemohl angažovat také B. Lindu, který bohužel šaškoval v následujících Vegových "pitbullovinách". Ty Pasikowského snímek odsouvá do nelichotivé pozice na pilu tlačících a za vlasy přitažených gangsterek, k nimž se divák podruhé nevrací.
Spare Parts (2015)
Občas, ale opravdu jen občas přihodím hvězdičku za účast své oblíbené herečky. V případě tohoto příjemného filmu z prostředí středoškoláků, který se vyhnul klišé největšímu (tedy sportu), je to samozřejmě Marisa Tomei.
MEG: Monstrum z hlubin (2018)
Letos v létě už šplhal D.Johnson po "nejvyšším" mrakodrapu na světě a nyní se J.Statham potápí do Mariánského příkopu, aby si to rozdal s digitálním megažralokem. A opět jsou u toho Číňani (tentokrát nikoli v roli pasivních čumilů, nýbrž aktivních obětí), což by nevadilo, kdyby tuhle ptákovinu nesvěřili mdlému režisérovi Turteltaubovi. Nemůžu si pomoct, asi se z toho dalo vymáčknout o něco víc a nemusíme hned běhat ke Spielbergovi, stačilo se mrknout, jak si s podobným námětem poradil dnes už téměř zapomenutý R. Harlin.
Universum Brdečka (2017)
Tereza Brdečková je povoláním dcera. Navíc se pasovala do role jediné vykladačky života a díla svého otce. Možná by nebylo od věci vyhodit z kolonky režie Miroslava Janka a napsat tam rovnou ji. Hard verze Ludmily Zemanové, ale narozdíl od Universa Brdečka není dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman tak zmarněná příležitost.
Mrakodrap (2018)
Z jakési dětské knížky si pamatuju hádanku: "Sedí dvounoh na trojnohu, v ruce drží jednu nohu. Kdo je to?" Správně bylo tuším "švec", ale po Mrakodrapu je nutno korigovat odpověď na "D. Johnson". Ten se spíš než s padouchy pere se samotnou titulní budovou, a to pěkně online za bouřlivého potlesku tisíců čínských čumilů. Být ve filmu víc Hannah Quinlivanové a jmenovat se hlavní hrdina Tom namísto Will, možná dám v rámci další variace střelby do zrcadel tři a půl.
Hledání (2014)
Takhle to dopadne, když se chce komediální tvůrce popasovat s dramatickou látkou a svou manželku obsadit do role, kterou v Zinnemannových Poznamenaných (1948) hrál Montgomery Clift. Linie s rekrutem Koljou je chabým odvarem Kubrickova Full Metal Jacket, a když malý Hadži zničehonic vysekne taneček, z něhož by svářečka Alex (Flashdance) zezelenala závistí, už jsem slzel smíchy. Což se mi ovšem u Hazanaviciusových "komedií" nikdy nepovedlo.
Nejtemnější hodina (2017)
Režiséra Wrighta nemám moc rád a jeho adorovaná adaptace románu Pokání plus následná filmografie mě nijak zvlášť neuchvátily. Ale tohle je navzdory všem případným výtkám prostě portrét státníka, jakých se nám dnes nedostává, a už jen proto stojí za to věnovat mu pozornost.
Kvarteto (2017)
Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka.
Tom of Finland (2017)
Larry Flynt je odpudivý chlap, který se živí odpudivým způsobem. Přesto je Lid versus Larry Flynt výborný film, protože tvůrci dokázali k vyprávění jeho příběhu najít ten správný klíč. Tvůrcům filmu o zakladateli a čelném představiteli komiksového gay porna Laaksonenovi, který ve svém díle vyvázal homoerotiku z osidel travesti zženštilosti a udělil jí maskulinní vizuál, se toto ani náznakem nepodařilo. Je úplně jedno, co si myslím o Laaksonenově umění, ten film selhává na všech úrovních. Je to špatně napsaná, špatně natočená a nepříliš srozumitelně sestříhaná nuda.
Boj o těžkou vodu (TV seriál) (2015)
Šířeji a hlavně civilněji pojaté zpracování důležité válečné epizody, kterou na plátna kin přivedl v polovině šedesátých let klasik Anthony Mann ve filmu Hrdinové z Telemarku. Boj o těžkou vodu je poctivá televizní práce, které k absolutnímu hodnocení v mých očích chybí nějaký skutečně zapamatovatelný okamžik. Anna Frielová vypadala ovšem jako agentka Carterová, za to palec nahoru.
Smrtihlav (2017)
Tak trochu artově pojatý film o Heydrichovi a atentátu na něj? Inu, proč ne. Shodou okolností jsem stál před čtrnácti dny jak v příslušném kostele, tak v jeho kryptě, učím historii (atentátu věnuji vždy aspoň tři vyučovací jednotky včetně "hrané rekonstrukce") a těm místním fachidiotům bych rád vzkázal, že každé zpřístupnění této události širší veřejnosti je v pořádku, pokud divák pochopí, o jak heroický čin zahraničního i domácího protinacistického odboje se jednalo. Jo, a hraje tam Rosamunde Pikeová, což je už samo o sobě dostačující...
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Sbal Excalibur a vypadni. Pro mě zatím nejlepší film Guye Ritchieho.
Loupež ve velkém stylu (2017)
Až budu doopravdy starý, přeju si být jako ti dědci, co je hraje Alan Arkin. Upřímně, na tenhle film (remake Brestovy klasiky?) jsem se vydal do kina především kvůli němu.
Cyrano z Bergeraku (1950)
Plný počet, protože scenárista Carl Foreman (V pravé poledne) vydestiloval z Rostandovy hry vše podstatné a ještě zbylo dost místa na akční scény, i když šermovačky mají (jako obvykle) podobu spíše olympijského duelu než realistického souboje. José Ferrerovi jsem před projekcí příliš nedůvěřoval, ale získal si mě hned od první scény, kdy v lóži vidíme pouze jeho boty a slyšíme hlas. Navíc Cyrana tuhle sezónu uvedlo místní divadlo (s úspěchem) a v neposlední řadě...já jsem Cyrano.
Brimstone (2016)
Nemůžu si pomoct, ale za ty dvě a půl hodiny jsem neviděl o mnoho víc, než to, že by si reverend (Guy Pearce) nejspíš výborně rozuměl s Noahem Crossem (John Huston) z Čínské čtvrti.
Richard Müller: Nepoznaný (2016)
Pamatuji se na návštěvu Müllerova koncertu v roce 2002. Tenkrát Slováci vyhráli MS v hokeji, což zpěvák neopomněl zdůraznit. Během chvíle si zcela podmanil vyprodaný sál místního kulturáku. Pak jsem jeho tvorbu i excesy úplně pustil ze zřetele. O to větší šok byly záběry, na nichž Müller s nadváhou a roztřesenýma rukama připomíná ponejvíce člověka dezorientovaného podobně jako Zeman bez protokoláře Forejta. Smutně působivý film, během jehož sledování jsem si nebyl jist, zda členové skupiny Fragile jsou Müllerovi spasitelé, nebo obyčejní paraziti. Ale spíš to druhé.
Resident Evil: Poslední kapitola (2016)
Zapamatujte si jméno Doobie White, protože jde o člověka, který tomuhle filmu podřízl krk. Když jdu do kina na Resident Evil, vím, že jdu na akční hloupost. Netušil jsem ale, že mě ze způsobu, jakým jsou sestříhány (bez výjimky) všechny akční scény, rozbolí oči. Doslova. Střihač dokonale zničil práci herců/kaskadérů a režisér mu k tomu patrně požehnal. Takže po všech stránkách vyhozené peníze.
Jack Reacher: Nevracej se (2016)
E.Zwick je pro mě ideální čtyřhvězdičkový režisér. Jeho filmy jsou dobře obsazené, technicky perfektní a navíc občas s "přesahem". Ale ne, že bych je tahal co chvíli z poličky kvůli opakovaným projekcím, užít se dají jedině v kině. Pokračování Jacka Reachera mi v kině uteklo, přesto se k všeobecnému zklamání přidat nemůžu, na to udrželo mou pozornost po celou dobu. Jen zpočátku se mi zlatý hoch Cruise zdál podivně oteklý v obličeji, říkal jsem si, že asi i jeho dostihl věk, ale časem se to spravilo, takže asi dobrá práce maskérů v rámci úvodní (neukázané) bitky.
Paterson (2016)
V době chřipkové epidemie, kdy se kinosály spíše vyprazdňují, přišla u nás na tuto klubovou projekci spousta (chtělo by se vtipně napsat smrkajících a kýchajících) Jarmuschových fandů. Ano, ano, kdyby každý z nás měl v sobě kousek z titulního hrdiny, nepochybuji, že by bylo na světě líp.
Velká čínská zeď (2016)
Válečná fantasy o tom, jak ušlechtilí Číňané (s výraznou pomocí Matta Damona) brání zbytek světa před zkázou. A protože se na efektech podíleli lidi ze studií nejpovolanějších, nevypadá CGI stránka uměle a směšně jako v běžných snímcích čínské produkce. Navíc to není žádný utahaný epos, díky rozumné stopáži nuda nehrozí, stejně jako to, že by Yimou Zhang zapomněl na vizuální přitažlivost. Už to zhlédla naše hradní ekipa?
Hologram pro krále (2016)
Podhodnocený film, protože sem většinově nepřispívají (a nehodnotí) muži středního věku. Zvláště my s lipomem totiž Hanksově postavě dokážeme porozumět. Ženy středního věku by si zase měly vzít příklad z té lékařky. Na změnu není nikdy pozdě, jde o to nenechat se svázat minulostí a navzdory okolnostem se nebát budoucnosti.
Criminal: V hlavě zločince (2016)
Film, který stálo za to dokoukat do konce, protože mě inspiroval: pod svou hnědou koženou bundu jsem si zakoupil úplně stejnou košili s modrým proužkem, jakou má Costner v poslední scéně. Zpětně mi ale došlo, že ta scéna se vyskytla už na samém začátku. Jo, tři hvězdičky jsou tak akorát a ty proužky mi fakt seknou.
Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (2016)
Pět hvězdiček, protože je to silný film. Protože přesvědčení (nebál bych se slova víra) z nás dělá to, co jsme. A protože jsem už víc jak čtvrtstoletí adventista, takže Dossovi opravdu rozumím. Jen ta fotbalová vložka, no...
Zúčtování (2016)
Každý, kdo se vysmívá herecké topornosti Bena Afflecka, musí uznat, že tahle role účetního s Aspergerem je pro něj naprosto ideální. Lze skloubit akční thriller s dramatem o autismu? Ano, lze, pokud je v něm dostatek dobře natočených headshotů provázených nevzrušenými (protože autistickými) hláškami. V tom případě ani nevadí spousta klišé a fakt, že vedlejší postavy pokaždé vypadnou na dlouhé minuty z děje v okamžiku, kdy diváka začnou zajímat.
Generál Luna (2015)
Sedí dvě dámy v restauraci a ta jedna povídá: "To jídlo je tady hrozné." A druhá si přisadí: "A ještě dávají tak malé porce!" Vtip z Annie Hallové se mi vybavil při sledování této filipínské hagiografie. Akční scény jsou nepříliš dobře zrežírovány, a ještě je jich tam málo. Tedy na to, že hlavní postavou je generál. Ale koukám, že některým stačí pár gore efektů a už střílí nadprůměrné hodnocení. Za mě ztráta času.
Muž jménem Ove (2015)
Pátá hvězdička za song En stund på jorden od Laleh v závěrečných titulcích. Jasně, je to stará dobrá story o nerudném dědkovi, na něhož s přibývajícími flashbacky začínáme pohlížet jinýma očima a který došel "polidštění" skrze své sousedy (nejlepší scéna: Ove učí Parvenah řídit), ale tu písničku si pouštím pořád dokola...