Tohle měl natočit František Vláčil. Vyhodil by vypravěče i většinu scén s chlapcem a soustředil by se na duchovní přesah téměř mlčenlivého souboje Rudolfa Hrušínského s merlinem a posléze žraloky. Doprovázeno maximálně tak hudebními ruchy Zdeňka Lišky. Moře by se točilo na Hostivařské přehradě, sny o Africe ve Dvoře Králové nad Labem. Makety merlina a žraloků by vyrobil a rozpohyboval Karel Zeman.
Dvě filmové povídky z prostředí pohraničníků, v níž ani jednoho z tvůrců nezajímají žádní diverzanti. Zatímco Vláčil se vyžívá v koňských dostizích na bílém horizontu a odrazech Jana Němce ve zlaté kouli (v povinném finále ve vlaku pak opisuje z amerických westernů), Vošmika obecně fascinuje narušenost manželských vztahů (nejen řidič, ale i strážce hranic tvrdej chleba má) a konkrétně pak Jiřina Švorcová. Dlužno podotknout, že pokud divák ukončí sledování filmu po Vláčilově příspěvku, o nic zásadního nepřijde.
Z dětství jsem si pamatoval hlavně to, jak si S. Fišer "přičaroval" rohy. Teď po mnoha letech jsem u této studiové televizní pohádky setrval hlavně proto, abych zjistil, zda měla dvojrole L. Šafránkové nějaký dějotvorný smysl. Neměla. O celkové úrovni pak vypovídá již úvodní scéna, v níž L. Mrkvička zápasí nejprve s bubnem a hned nato s praporem. Nebo možná obráceně.
Ani při vyšlápnutí mimo své série (dvě pokračování Pitbulla, Kobiety) nepřesvědčil mě P. Vega, že nezmutoval v něco víc než autora zcela nesmyslných scénářů a režiséra, který točí především na efekt.
Repliku z tohoto filmu o válce jako divoké šelmě, která obíhá svět a nikdy se nezastaví, použil Olmi v závěru svého posledního snímku Torneranno i prati. Připsal ji Tonimu Lunardimu, představiteli starého sapéra.
Když film o ruském policejním důstojníkovi, který "vyšetřuje" ve Státech, pak jedině Rudé horko. Když Alexandra Něvského, pak jedině toho od Ejzenštejna. Když prkenné neherectví a kožený obličej, pak raději nějakou lepší seagalovku. Stejně jsem do toho předem ztraceného diváckého boje šel jen kvůli Kristanně Loken.
Snaha dostat do závěrečného dílu všechny přeživší postavy z částí předchozích je sice úsměvná, ale jakmile zazněl Lorencův ústřední hudební motiv, Pasikowski mě zase měl přesně tam, kde potřeboval. Franz po čtvrt století opouští vězení a jeho osud se proplétá s osudy rodiny Waldy "Nowého" Morawce (Pazura) a komisaře Witkowského (Dorocinski), který vyšetřuje zkorumpované kolegy. Navíc mu na záda dýchají Rusové, kteří s ním mají nevyřízené účty. Původní film (1992) je nepřekonatelný, ale ve jménu toho, jaký frajer je Linda coby Franz Maurer, nemůžu s hodnocením jinak.
Americký remake Jirešova Prodlouženého času, kde roli profesora, již ztvárnil Miloš Kopecký, hraje Johnny Depp? Problém je, že není zas tak mnoho filmů, v nichž mě Depp jako herec opravdu přesvědčil/bavil, a tento se k nim nepřidá. Navíc, kdykoli se jedná o film ze školního/akademického prostředí, je takřka pravidlem, že hlavní postava učí literaturu (nebo něco spojeného s uměním). To se to pak nabalují moudra, ale skutečná výzva by byla, kdyby šlo o vyučujícího deskriptivní geometrie.
"Děti černé, žluté, bílé, každé v jiném světadíle," učili jsme se jako žáci základní školy. Tady je máme všechny pěkně pohromadě v poněkud roztahaném fantasy seriálu o dětech a pro děti. Vysílat to Československá televize v době, kdy mi bylo devět, byl bych nejspíš u vytržení.
Přiblížilo se legendární shromáždění všech řeckých bohů, které se koná jednou za 105 let. Ukázka toho, jak lze na dané téma duchaplně improvizovat, přičemž chvílemi to vypadá, že herci soutěží, kdo kolegy více odbourá. "Tak teď poprvé nevím, co bych ti na to odpověděl."
Četl jsem všechny dosud v češtině vydané romány Volkera Kutschera. Jsou to procedurální retro kriminálky s noir atmosférou, která houstne tím víc, čím větší prostor dostávají v Německu nacisté. První dvě seriálové řady, které jsou ve skutečnosti řadou jednou, vycházejí z kostry první knihy (Mokrá ryba), na niž nabalují další linie (bombový atentát) a atraktivní (v závěru přepálené) akční scény. Řada třetí si z předlohy (Tichý zabiják- zatím asi nejslabší díl) vzala jediný motiv (herečka zavražděná uvolněným reflektorem), zbytek je bezbřehá fantazie scenáristů a snaha navázat na dějové linky z předchozí série. Řemeslně je to pořád perfektní, ale příběhově rozpadlost a místy naprostá demence.
Učitel polštiny se možná minul povoláním, každopádně umí jednat jak s rodiči studentů, tak se svým nadřízeným. Fascinující je také počet chybných zatčení a to, jak nenuceně se všude pali papierosy.
Netuším, zda existuje nějaké kinematografické peklo, ale pokud ano, kdysi nadějný tvůrce P. Vega do něj od roku 2016 zcela neomylně sestupuje. Epizoda s medvědem na kole je patrně vykrádačka staré Jahelkovy Balady o mezinárodní ostudě mysliveckého sdružení v Brodě, "létající" auta upomenou na zlaté časy Kobry 11. Jinak nemám k tomuto dryáčnickému spektáklu, který není ani napínavý, ani zábavný, pouze žánrově zcela rozpadlý, co dodat.
"Ve Strakonicích už je plno, ale můžu ti najít pěkný místo někde na Šumpersku." Tak vida, už si nás v Praze všimli. Nebo že by s touto replikou vypomohl panu Svobodovi M. Finger?
Sociální drama o skupině striptýzových tanečnic (minimálně dvě jsou imigrantky), které náhlá nouze přinutila překvalifikovat se na uspávačky. Celou dobu jsem přemýšlel, jak výživný materiál by to mohl být třeba pro takové bratry Dardennovy.
Předchozí film A. Rohrwacherové (Zázraky) mě uhranul a nebál jsem se ho srovnat s Olmiho Stromem na dřeváky. Zdá se, že něco podobného řeklo režisérce víc lidí. Bohužel, protože zatímco ve fascinujících a přirozeně plynoucích Zázracích tvořila spiritualita spodní proud, ve Šťastném Lazzarovi se rozhodla Rohrwacherová natočit "opravdový duchovní film", který mne však mořil svou doslovností.
Až C. Eastwood odejde (nemyslím do uměleckého důchodu, ale nejspíš rovnou fyzicky uprostřed natáčení), odejde režisér, který vytříbenými stylovými prostředky uměl se starosvětskou elegancí vyprávět zajímavé a potřebné příběhy. Jeho filmy na mě působí nesmírně osvěžujícím dojmem a už několik let (od Gran Torina?) si bolestně uvědomuju, jak moc mi v programu kina budou jednou chybět.
Když jsem se pouštěl do sledování seriálu, pořád jsem si říkal: "Nesrovnávat. Nesrovnávat." Ani s geniálním Ecovým románem, ani s výborným Annaudovým filmem. Ale všechno, co tvůrci seriálu přidali (flashbacky, avignonské prostřihy a lesní dostaveníčka), jen zbytečně rozbíjí atmosféru. Snaha nacpat do děje i silnou (doslova, nikoli jen metaforicky) ženskou figuru pak působí směšně. Turturro dobrý, ale než znovu tohle, raději si poněkolikáté přečtu knihu/ pustím Annaudovu adaptaci nebo povedenou rozhlasovou dramatizaci natočenou v roce 2002.
Už jako čtenář jsem vždycky upřednostňoval drsnou školu nebo poctivou kriminálku před těmihle překombinovanými detektivními hříčkami bez přidané hodnoty, jejichž zápletky jsou vycucané bůhvíodkud a protagonisty naprosto nepravděpodobné postavy. Unikl mi význam baseballového míčku a v poslední třetině jsem si už jen marně lámal hlavu nad tím, kdo a k čemu je sakra ta ženská, kterou hraje Riki Lindhomová.
Fascinujícím způsobem natočené a ozvučené dvouhodinové nic. Navíc jsem byl po celou dobu projekce v bludu, že toho mladšího magora hraje hoch, jehož jsme viděli na plátně vyrůstat coby čarodějníčka Harryho Pottera, ale závěrečný titulek prozradil, že šlo o toho druhého ("upírského") ometáka.
Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek.
Epizody 1-3 jsou zbytečné (opravdu někdo potřeboval vidět, jak se z A. Skywalkera stane Darth Vader?), epizody 4- 6 jsou z mnoha důvodů nesmrtelná klasika a epizody 7- 9 jsou nadbytečné. Obsedantně odkazují na původní trilogii, scenáristicky nedrží pohromadě, nevynikají ani hereckými výkony, ale stejně jsem je opětkoval, protože Millenium Falcon, John Williams a v případě devítky zvukové efekty v Dolby Atmos vytažené na max. Užil jsem si to.
V charakteristice Zloby mi chybí ještě Válečný. Vždyť je tam všechno: útok střemhlavých bombardérů plus efektivní protiletecká obrana (např. Bitva u Midway a to včetně herecké účasti Eda Skreina), likvidace "nenáviděné rasy" za pomoci lstivého nahnání "do sprch" (např. Šedá zóna, Saulův syn) i hrdinné obětování se "zalehnutím kulometného hnízda" (libovolný sovětský válečný film). A nevím, proč by měl někdo na konci zakrývat té koze rohy, nepotřebovala spíš podojit?
Pokud se Fleischer rozhodne kráčet ve stopách kolegy Linklatera, můžeme se za deset let dočkat dalšího dílu. V něm bude zase všechno přes (docela zábavný) kopírák a Stoneová s Breslinovou definitivně dokážou, že nepatří k tomu šťastnému typu žen, které s věkem zrají do krásy.
Scenárista si vzal patrně jako předlohu Eastwoodův Dokonalý svět, ale důsledně jej zbavil veškeré akce a humoru. Chlapce zbavil navíc i sluchu. Léto vyměnil za zimu, uprchlého zločince nepustil na cestu, nýbrž jej usalašil v hospodářské budově. Režisér se místo budování napětí soustředil na "artový" způsob vyprávění, výsledkem je film, který pocitově trvá dvojnásobek své skutečné délky.
Zatímco G.Hackman vytěžoval úspěch Francouzské spojky v jejím marseilleském pokračování, jeho herecký parťák R.Scheider dostal hlavní roli v tomto filmu, jehož námět dodal Sonny Grosso (reálný předobraz Scheiderovy postavy ve Spojce, v níž si zahrál menší roli), zrežíroval ho producent Spojky, hudbu složil opět D.Ellis a u automobilové honičky nesměl chybět šéfkaskadér B.Hickman (který si ve Spojce i zde střihl herecký part). Sedm a víc vůbec není špatný film, především v něm však absentuje šarmantní a charismatický záporák typu F.Reye.
Scenáristicky Apocalypse Now plus nějaké drobky popadané z pracovního stolu Terrence Malicka, režijně ovšem nesmlouvavé naplnění tvůrčí vize. Jen mě po skončení projekce napadlo, zda kvůli pochopení těch několika základních životních pravd musel major McBride skutečně cestovat tak daleko.
Jednotlivé epizody seriálů běžně nehodnotím ani nekomentuji, ale tady musím udělat výjimku. Jednak jsem byl celý první díl rozladěný z toho, že snad Sedláček opustil svou mantru "rodina bez psa není úplná" (napraveno), jednak mi přišlo odvážné, až drzé inscenovat pro další děj zcela zbytečnou "spektakulární" automobilovou honičku jen proto, aby hlavní hrdina mohl doma říct manželce, že při rychlé jízdě zažívá návaly paniky. Jo, a Mádl s Benonim jsou alpacinovsky podměreční, což vyniklo zejména ve scéně s informátorem.
Přiznávám, že mě vyústění Bykovova Majora překvapilo, až rozladilo. Po zhlédnutí Žiť, které chápu trochu jako rozcvičku před komplexnějším druhým filmem, ale dává dokonalý smysl. Tou největší touhou režisérových postav je přežít, ochránit sebe a svoje nejbližší. Za každou cenu.
Moje komentáře
Stařec a moře (1958)
Tohle měl natočit František Vláčil. Vyhodil by vypravěče i většinu scén s chlapcem a soustředil by se na duchovní přesah téměř mlčenlivého souboje Rudolfa Hrušínského s merlinem a posléze žraloky. Doprovázeno maximálně tak hudebními ruchy Zdeňka Lišky. Moře by se točilo na Hostivařské přehradě, sny o Africe ve Dvoře Králové nad Labem. Makety merlina a žraloků by vyrobil a rozpohyboval Karel Zeman.
Vstup zakázán (1959)
Dvě filmové povídky z prostředí pohraničníků, v níž ani jednoho z tvůrců nezajímají žádní diverzanti. Zatímco Vláčil se vyžívá v koňských dostizích na bílém horizontu a odrazech Jana Němce ve zlaté kouli (v povinném finále ve vlaku pak opisuje z amerických westernů), Vošmika obecně fascinuje narušenost manželských vztahů (nejen řidič, ale i strážce hranic tvrdej chleba má) a konkrétně pak Jiřina Švorcová. Dlužno podotknout, že pokud divák ukončí sledování filmu po Vláčilově příspěvku, o nic zásadního nepřijde.
Vojáček a dračí princezna (TV film) (1982)
Z dětství jsem si pamatoval hlavně to, jak si S. Fišer "přičaroval" rohy. Teď po mnoha letech jsem u této studiové televizní pohádky setrval hlavně proto, abych zjistil, zda měla dvojrole L. Šafránkové nějaký dějotvorný smysl. Neměla. O celkové úrovni pak vypovídá již úvodní scéna, v níž L. Mrkvička zápasí nejprve s bubnem a hned nato s praporem. Nebo možná obráceně.
Mory Vratislavi (2018)
Ani při vyšlápnutí mimo své série (dvě pokračování Pitbulla, Kobiety) nepřesvědčil mě P. Vega, že nezmutoval v něco víc než autora zcela nesmyslných scénářů a režiséra, který točí především na efekt.
Sapéři (TV film) (1969)
Repliku z tohoto filmu o válce jako divoké šelmě, která obíhá svět a nikdy se nezastaví, použil Olmi v závěru svého posledního snímku Torneranno i prati. Připsal ji Tonimu Lunardimu, představiteli starého sapéra.
Black Rose (2014)
Když film o ruském policejním důstojníkovi, který "vyšetřuje" ve Státech, pak jedině Rudé horko. Když Alexandra Něvského, pak jedině toho od Ejzenštejna. Když prkenné neherectví a kožený obličej, pak raději nějakou lepší seagalovku. Stejně jsem do toho předem ztraceného diváckého boje šel jen kvůli Kristanně Loken.
Psy 3. W Imię Zasad (2020)
Snaha dostat do závěrečného dílu všechny přeživší postavy z částí předchozích je sice úsměvná, ale jakmile zazněl Lorencův ústřední hudební motiv, Pasikowski mě zase měl přesně tam, kde potřeboval. Franz po čtvrt století opouští vězení a jeho osud se proplétá s osudy rodiny Waldy "Nowého" Morawce (Pazura) a komisaře Witkowského (Dorocinski), který vyšetřuje zkorumpované kolegy. Navíc mu na záda dýchají Rusové, kteří s ním mají nevyřízené účty. Původní film (1992) je nepřekonatelný, ale ve jménu toho, jaký frajer je Linda coby Franz Maurer, nemůžu s hodnocením jinak.
Poslední semestr (2018)
Americký remake Jirešova Prodlouženého času, kde roli profesora, již ztvárnil Miloš Kopecký, hraje Johnny Depp? Problém je, že není zas tak mnoho filmů, v nichž mě Depp jako herec opravdu přesvědčil/bavil, a tento se k nim nepřidá. Navíc, kdykoli se jedná o film ze školního/akademického prostředí, je takřka pravidlem, že hlavní postava učí literaturu (nebo něco spojeného s uměním). To se to pak nabalují moudra, ale skutečná výzva by byla, kdyby šlo o vyučujícího deskriptivní geometrie.
Chybí kulka (2019)
Kdysi špičkový režisér akčních filmů nádeničí na stará kolena pro Číňany. Tentokrát jde o mnohokrát viděnou variaci na téma Co vydrží lidské tělo.
Dopis pro krále (TV seriál) (2020)
"Děti černé, žluté, bílé, každé v jiném světadíle," učili jsme se jako žáci základní školy. Tady je máme všechny pěkně pohromadě v poněkud roztahaném fantasy seriálu o dětech a pro děti. Vysílat to Československá televize v době, kdy mi bylo devět, byl bych nejspíš u vytržení.
Souboj Titánků (divadelní záznam) (2019)
Přiblížilo se legendární shromáždění všech řeckých bohů, které se koná jednou za 105 let. Ukázka toho, jak lze na dané téma duchaplně improvizovat, přičemž chvílemi to vypadá, že herci soutěží, kdo kolegy více odbourá. "Tak teď poprvé nevím, co bych ti na to odpověděl."
Babylon Berlín - Série 3 (série) (2020)
Četl jsem všechny dosud v češtině vydané romány Volkera Kutschera. Jsou to procedurální retro kriminálky s noir atmosférou, která houstne tím víc, čím větší prostor dostávají v Německu nacisté. První dvě seriálové řady, které jsou ve skutečnosti řadou jednou, vycházejí z kostry první knihy (Mokrá ryba), na niž nabalují další linie (bombový atentát) a atraktivní (v závěru přepálené) akční scény. Řada třetí si z předlohy (Tichý zabiják- zatím asi nejslabší díl) vzala jediný motiv (herečka zavražděná uvolněným reflektorem), zbytek je bezbřehá fantazie scenáristů a snaha navázat na dějové linky z předchozí série. Řemeslně je to pořád perfektní, ale příběhově rozpadlost a místy naprostá demence.
Učitel - Série 1 (série) (2016)
Učitel polštiny se možná minul povoláním, každopádně umí jednat jak s rodiči studentů, tak se svým nadřízeným. Fascinující je také počet chybných zatčení a to, jak nenuceně se všude pali papierosy.
Kobiety mafii 2 (2019)
Netuším, zda existuje nějaké kinematografické peklo, ale pokud ano, kdysi nadějný tvůrce P. Vega do něj od roku 2016 zcela neomylně sestupuje. Epizoda s medvědem na kole je patrně vykrádačka staré Jahelkovy Balady o mezinárodní ostudě mysliveckého sdružení v Brodě, "létající" auta upomenou na zlaté časy Kobry 11. Jinak nemám k tomuto dryáčnickému spektáklu, který není ani napínavý, ani zábavný, pouze žánrově zcela rozpadlý, co dodat.
Vysoká hra (TV film) (2020)
"Ve Strakonicích už je plno, ale můžu ti najít pěkný místo někde na Šumpersku." Tak vida, už si nás v Praze všimli. Nebo že by s touto replikou vypomohl panu Svobodovi M. Finger?
Zlatokopky (2019)
Sociální drama o skupině striptýzových tanečnic (minimálně dvě jsou imigrantky), které náhlá nouze přinutila překvalifikovat se na uspávačky. Celou dobu jsem přemýšlel, jak výživný materiál by to mohl být třeba pro takové bratry Dardennovy.
Šťastný Lazzaro (2018)
Předchozí film A. Rohrwacherové (Zázraky) mě uhranul a nebál jsem se ho srovnat s Olmiho Stromem na dřeváky. Zdá se, že něco podobného řeklo režisérce víc lidí. Bohužel, protože zatímco ve fascinujících a přirozeně plynoucích Zázracích tvořila spiritualita spodní proud, ve Šťastném Lazzarovi se rozhodla Rohrwacherová natočit "opravdový duchovní film", který mne však mořil svou doslovností.
Richard Jewell (2019)
Až C. Eastwood odejde (nemyslím do uměleckého důchodu, ale nejspíš rovnou fyzicky uprostřed natáčení), odejde režisér, který vytříbenými stylovými prostředky uměl se starosvětskou elegancí vyprávět zajímavé a potřebné příběhy. Jeho filmy na mě působí nesmírně osvěžujícím dojmem a už několik let (od Gran Torina?) si bolestně uvědomuju, jak moc mi v programu kina budou jednou chybět.
Jméno růže (TV seriál) (2019)
Když jsem se pouštěl do sledování seriálu, pořád jsem si říkal: "Nesrovnávat. Nesrovnávat." Ani s geniálním Ecovým románem, ani s výborným Annaudovým filmem. Ale všechno, co tvůrci seriálu přidali (flashbacky, avignonské prostřihy a lesní dostaveníčka), jen zbytečně rozbíjí atmosféru. Snaha nacpat do děje i silnou (doslova, nikoli jen metaforicky) ženskou figuru pak působí směšně. Turturro dobrý, ale než znovu tohle, raději si poněkolikáté přečtu knihu/ pustím Annaudovu adaptaci nebo povedenou rozhlasovou dramatizaci natočenou v roce 2002.
Na nože (2019)
Už jako čtenář jsem vždycky upřednostňoval drsnou školu nebo poctivou kriminálku před těmihle překombinovanými detektivními hříčkami bez přidané hodnoty, jejichž zápletky jsou vycucané bůhvíodkud a protagonisty naprosto nepravděpodobné postavy. Unikl mi význam baseballového míčku a v poslední třetině jsem si už jen marně lámal hlavu nad tím, kdo a k čemu je sakra ta ženská, kterou hraje Riki Lindhomová.
Maják (2019)
Fascinujícím způsobem natočené a ozvučené dvouhodinové nic. Navíc jsem byl po celou dobu projekce v bludu, že toho mladšího magora hraje hoch, jehož jsme viděli na plátně vyrůstat coby čarodějníčka Harryho Pottera, ale závěrečný titulek prozradil, že šlo o toho druhého ("upírského") ometáka.
Třetí princ (1982)
Po mnoha mnoha letech jsem opět zhlédl od začátku do konce a docenil kvality pohádkového příběhu o třetím princi Jaroslavovi, který se neupínal na princeznu jako jeho bratři, celou dobu se dementně pochechtával (asi aby se zdůraznila jeho lehkomyslnost), kvůli klíči se neváhal vyspat s dvorní dámou a nakonec všechny zachránil. Včetně Jirky Bartošky, a to je nějakej řízek.
Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019)
Epizody 1-3 jsou zbytečné (opravdu někdo potřeboval vidět, jak se z A. Skywalkera stane Darth Vader?), epizody 4- 6 jsou z mnoha důvodů nesmrtelná klasika a epizody 7- 9 jsou nadbytečné. Obsedantně odkazují na původní trilogii, scenáristicky nedrží pohromadě, nevynikají ani hereckými výkony, ale stejně jsem je opětkoval, protože Millenium Falcon, John Williams a v případě devítky zvukové efekty v Dolby Atmos vytažené na max. Užil jsem si to.
Zloba: Královna všeho zlého (2019)
V charakteristice Zloby mi chybí ještě Válečný. Vždyť je tam všechno: útok střemhlavých bombardérů plus efektivní protiletecká obrana (např. Bitva u Midway a to včetně herecké účasti Eda Skreina), likvidace "nenáviděné rasy" za pomoci lstivého nahnání "do sprch" (např. Šedá zóna, Saulův syn) i hrdinné obětování se "zalehnutím kulometného hnízda" (libovolný sovětský válečný film). A nevím, proč by měl někdo na konci zakrývat té koze rohy, nepotřebovala spíš podojit?
Zombieland: Rána jistoty (2019)
Pokud se Fleischer rozhodne kráčet ve stopách kolegy Linklatera, můžeme se za deset let dočkat dalšího dílu. V něm bude zase všechno přes (docela zábavný) kopírák a Stoneová s Breslinovou definitivně dokážou, že nepatří k tomu šťastnému typu žen, které s věkem zrají do krásy.
The Parts You Lose (2019)
Scenárista si vzal patrně jako předlohu Eastwoodův Dokonalý svět, ale důsledně jej zbavil veškeré akce a humoru. Chlapce zbavil navíc i sluchu. Léto vyměnil za zimu, uprchlého zločince nepustil na cestu, nýbrž jej usalašil v hospodářské budově. Režisér se místo budování napětí soustředil na "artový" způsob vyprávění, výsledkem je film, který pocitově trvá dvojnásobek své skutečné délky.
Sedm a víc (1973)
Zatímco G.Hackman vytěžoval úspěch Francouzské spojky v jejím marseilleském pokračování, jeho herecký parťák R.Scheider dostal hlavní roli v tomto filmu, jehož námět dodal Sonny Grosso (reálný předobraz Scheiderovy postavy ve Spojce, v níž si zahrál menší roli), zrežíroval ho producent Spojky, hudbu složil opět D.Ellis a u automobilové honičky nesměl chybět šéfkaskadér B.Hickman (který si ve Spojce i zde střihl herecký part). Sedm a víc vůbec není špatný film, především v něm však absentuje šarmantní a charismatický záporák typu F.Reye.
Ad Astra (2019)
Scenáristicky Apocalypse Now plus nějaké drobky popadané z pracovního stolu Terrence Malicka, režijně ovšem nesmlouvavé naplnění tvůrčí vize. Jen mě po skončení projekce napadlo, zda kvůli pochopení těch několika základních životních pravd musel major McBride skutečně cestovat tak daleko.
Sever - Střet zájmů (E02) (epizoda) (2019)
Jednotlivé epizody seriálů běžně nehodnotím ani nekomentuji, ale tady musím udělat výjimku. Jednak jsem byl celý první díl rozladěný z toho, že snad Sedláček opustil svou mantru "rodina bez psa není úplná" (napraveno), jednak mi přišlo odvážné, až drzé inscenovat pro další děj zcela zbytečnou "spektakulární" automobilovou honičku jen proto, aby hlavní hrdina mohl doma říct manželce, že při rychlé jízdě zažívá návaly paniky. Jo, a Mádl s Benonim jsou alpacinovsky podměreční, což vyniklo zejména ve scéně s informátorem.
Žiť (2010)
Přiznávám, že mě vyústění Bykovova Majora překvapilo, až rozladilo. Po zhlédnutí Žiť, které chápu trochu jako rozcvičku před komplexnějším druhým filmem, ale dává dokonalý smysl. Tou největší touhou režisérových postav je přežít, ochránit sebe a svoje nejbližší. Za každou cenu.