kinderman

Co bychom si počali bez těchhle úchylných japonských flicků? Super Gun Lady má pozoruhodnou úvodní titulkovou sekvenci, po které následují tři části: vyšetřování, které není moc zajímavé, pak zajetí, zdrogování a opakované znásilňování titulní hrdinky (Emi Yokoyama se ve filmu dost často vyskytuje zcela bez šatů) a závěrečná akce v bance, kterou přepadnou tři k doživotí odsouzení magoři. Jen pro skalní fanoušky, ale i ty varuju, že Emina parťačka v podání Kaoru Janbo je hrůza hrůz.

Dokážu si představit, co se dělo, když Budařův počin zhlédli odpovědní pracovníci ČT. "Ty vole, tohle nemůžem nasadit na Štědrej večer. Tohle nemůžem nasadit na vánoční svátky vůbec. Kam to teda strčíme, když už jsme do toho nalili prachy? To si proboha nikdo pořádně nepřečetl scénář? Dáme to den před Silvestrem, to už bude většina národa stejně preventivně ožralá." Budař herecky skvělý, Javorský jako oběšenec s oprátkou top, Khek příjemně přirozená a zdálo se, že i Vetchého po delší době role zaujala a bavila. Film, vhodný (nejen) pro většinu mileniálů a jejich ochranitelské maminky, mě svým způsobem fascinoval a hlavně dal zapomenout na janákovskou (dramaturgicky rozpadlou) štědrovečerní sterilitu. Na čtyři jít ale nemůžu, na to měly příliš mnoho prostoru ty dvě ušišlané báby.

Snímek se odehrává v prostředí triád a nočních klubů těsně před předáním HK Číně. Chingmy Yau hraje hlavní ženskou roli a v nejbrutálnější scéně její bývalý (Simon Yam), za něhož si odkroutila vězení, zatímco on prchl do Evropy, odporným způsobem znásilní a posléze téměř umlátí polonahou Qi Shu, která se kamarádce od tohoto zdivočelého gangstera pokusí dost naivně odpomoct.

Hodnotím po zhlédnutí první série (Gaillard, La Rochelle, Orléans, Alésie) + epizody 2 ze série následující (Rhodos). Tvůrci poutavým způsobem přibližují nejprve architekturu, posléze pak průběh jednotlivých bitev. Marně přemýšlím, co by se na tomto dokumentárním seriálu dalo ještě vylepšit, a těším se na Maltu a Konstantinopol.

Dal bych za tři, ale to by musel Janák do rolí zlolajných a pitvořících se kancléřů (jak se u nás nesprávně titulují vedoucí Kanceláře prezidenta republiky) obsadit Mynáře s Vohralíkovou a Kohoutová ukázat něco z toho, co tak ráda vystavovala svého času na sociálních sítích.

Ester je z ranku těch starozákonních postav jako třeba Josef nebo Mojžíš, protože ji Boží prozřetelnost přivedla do postavení, v němž měla možnost zachránit celý národ.  "Navíc, kdo může říct, zda tě Bůh nepřivedl do paláce právě kvůli tomuto okamžiku?" (Ester 4, 14). Filmová adaptace je docela zdařilá, je plná krásných hereček (Daniela Rocca jako královna Vašti předvede nezbytný erotický taneček s překvapivým závěrem, přestože její skutečné zapuzení králem mělo důvod přesně opačný, neuposlechla příkaz dostavit se na hostinu), akční scény se točí kolem fiktivní postavy Esteřina židovského snoubence, dočkáme se i několika vražd a ozbrojeného odporu, jen ta snaha spojit příběh s Alexandrem Makedonským vyznívá poněkud nešťastně.

Určitě existují i méně sympatičtí herci, než je Joel Kinnaman, moc jich ale předpokládám nebude. Úvodní titulková sekvence zpomaleného běhu v kýčovitém vánočním svetru a s rolničkou na krku je strašná. Nápad natočit to bez zbytečných a hloupých dialogů jako de facto němý film je naopak geniální. A když John Woo rozbalí akci, jde na to pořád odvážně, stylově a pěkně zostra.

"To je totální katastrofa!" řekne jedna z postav do telefonu a přesně vystihne divácký dojem z tohoto komiksového spektáklu, na kterém je příšerné úplně všechno. Včetně masky titulní hrdinky, za jejíž návrh byl doufám někdo spráskán bičíkem. Filmu jsem se vyhýbal dvacet let a dalších dvacet jsem to měl ještě vydržet.

Zvláštní směs komedie, sociálního dramatu a akční gangsterky ve stylu Bonnie a Clyde, kdy se bohatým bere a chudým rozdává. Rozdal bych tři hvězdičky, ale Chingmy Yau to v upnutých kraťasech zatraceně sekne.

Ať si kdo chce, co chce, říká, Athos je nejzajímavější a psychologicky nejpropracovanější postavou Tří mušketýrů (a tím nemyslím jen tuto adaptaci), Porthos se odminula poněkud umravnil, po Rochefortovi pořád ani stopy a lze jen hádat, kolikrát ještě Milady vstane "z mrtvých". Protože jde o jeden film (jen rozseknutý na dvě části), musí být hodnocení stejné, tedy absolutní. Nenudil jsem se ani chvilku.