kinderman

Každý ze svaté trojice drsné školy americké detektivky má (co se týče filmové adaptace) alespoň jeden nezapomenutelný zářez v dějinách kinematografie: Hammett Maltézského sokola , Chandler Hluboký spánek a Ross Macdonald (vl.jménem Kenneth Millar) Harpera natočeného podle románu Pohyblivý terč. Snímek má všechno, co správné detektivce sluší, a navrch výborného P.Newmana, jehož postavu (v románech se jmenuje Lew Archer) tvůrci obohatili o neschopnost vyrovnat se s rozvodem.

Snad nejlepší francouzská komedie 80.let vyniká inteligentním humorem, výborně napsanými dialogy, nezapomenutelnou dvojkou P.Noiret a T.Lhermitte a jen tak mimochodem (na rozdíl od O.Marchala, který nám toto poznání natlouká do hlavy kladivem) ukazuje, že policajt se od zločince obvykle liší pouze odznakem. Další dvě pokračování (byť pod stejnou režijní taktovkou C.Zidiho) se už tolik nevyvedla.

Spojené státy mají ve svých dějinách několik temných skvrn (ostatně který národ ne!), z nichž genocida původního indiánského obyvatelstva patří k těm nejčernějším. Výborná adaptace Bergerova románu se skvělým vypravěčem Jackem Crabbem (D.Hoffman), který poznal život mezi bílými i rudými, demytizuje Divoký západ a zejména pak postavu generála Custera.

V jednom ze svých nejlepších filmů bratři Marxové anarchisticky boří premiérové operní představení. Pamětihodná je už úvodní scéna v restauraci, v níž Groucho vytasí vše ze svého arzenálu humoru-inteligentní bonmoty, nonsens i sžíravou ironii.

Nebýt dlouhých tanečních a pěveckých výstupů, které film neúměrně protahují a s vlastním dějem nemají nic společného (byť jsou dobře zaranžovány), jde o ohromnou legraci, ze které naplno čerpal W.Allen ve Spáči a Lásce a smrti.

Tento film P.Verhoevena se mi ze všech jeho „amerických“ kousků líbí nejvíc za podvratný způsob, s jakým naložil s literární předlohou R.Heinleina. Zatímco spisovatel v 50.letech svým románem volal po vládě pevné (vojenské) ruky, Verhoevenův film ironicky ukazuje, kam vláda takové vojenské ruky celou společnost (masírovanou televizním zpravodajstvím) nejspíš přivede. Škoda, že se spousta diváků k této myšlence nepropracuje, neboť jejich oči zaslepí chlístance krve a přehlídka utrhaných končetin.

V roce 1999 jsem v kině kroutil hlavou nad přepísknutou zápletkou. O pár let později vypadá tento Zwickův film s osvědčeným D.Washingtonem v hlavní roli téměř prorocky.

Po Spáčích se znovu ve filmu B.Levinsona sešli R.De Niro a D.Hoffman (tentokrát v hlavních rolích), aby vytvořili znepokojivou zprávu o úzkém propojení světa showbyznysu a vysoké politiky. V této satiře, po jejímž zhlédnutí se už nikdy nebudete dívat na televizní zpravodajství stejnýma očima jako dřív, mě pokaždé dostane zejména veterán W.Nelson hledající rýmy pro tu správnou vlasteneckou odrhovačku.

Vynikající pozdní western A.Manna je příběhem Linka Jonese (G.Cooper), který je „na stará kolena“ konfrontován se svou minulostí desperáta. Aby si vynutili jeho spoluúčast na loupeži, hrozí Linkovi jeho bývalí parťáci násilím na ženě, na níž mu záleží. G.Cooper se výtečně zhostil úlohy muže, který v sobě znovu nachází sklony k zabíjení, sklony, jež ho ve skutečnosti nikdy neopustily, a přestřelka v „městě duchů“ patří k nezapomenutelným westernovým finále.

Akční western z kavaleristického prostředí je obohacen o kontrašpionážní motiv. Poté co je Lex Kearny (G.Cooper) zbaven pro zbabělost hodnosti majora, infiltruje bandu zlodějů koní, která pravidelně okrádá armádu Severu a čile obchoduje s Jižany. Kearny riskuje život i stabilitu své rodiny, aby odhalil, kdo zločincům dodává informace. Spousta dějových zvratů, jistá režie, třeskutá hudba M.Steinera a tradičně dobrý představitel hlavní role činí z toho dílka nadprůměrnou podívanou.