Lachim.c

Hlavní vlastností tří hlavních postav filmu, a nejen jich, je cynizmus. Právě ten spolu s ironií, černým humorem a naivitou postavy pana Harta může tohle dílko působit chladně a odměřeně. Rozhodně to ale není pravda. Jen celá nálada filmu odpovídá ději, postavám a prostředí. Touha po pozlátku, slávě, penězích a životu na vysoké noze existovala vždy a vždy existovat bude. přesně to ukazuje příběh Chicaga. Vše navíc umocňuje vynikají jazz. Film šlape jako hodinky a navíc vše skončí, tak jak má. Dobrák manžel ostrouhá, nevinou popraví a všichni ti povrchní, prolhaní a cyničtí dosáhnou svého. Získají slávu a peníze.

Dá-li se film charakterizovat jako barokní, pak je to Moulin Rouge. Při prvním zhlédnutí jsem vnímal hlavně příběh a hudbu, při druhém výpravu, kameru kostýmy, při třetím symboly, odkazy a citace. Režisér na diváka valí jeden nápad za druhým. Nedá člověku vydechnout. Ale přes všechen tu v pravdě barokní bohatost a mnohovrstevnatost se neztrácí příběh. Nic tam není samoúčelně, všechno má svůj význam, své místo. všechno drží pohromadě. Barokní umělec, je jedno jestli malíř, sochař, skladatel nebo architekt, dokázal vždy, a stále dokáže, přitáhnou pozornost a sdělit pocity, emoce, duchovní i fyzický prožitek a přesto všechno, přes tu prvotní bohatost a přeplněnost výrazu, sdělit své poselství, svůj názor, své myšlení jednoduše a prostě. Přesně to předvádí Baz Luhrmann se svým štábem a všemi herci v tomto filmovém klenotu. Kéž by takto kvalitních filmů bylo víc.