KlárkaS

k vaření, žehlení a v rámci prokrastinace během učení na státnice naprosto ideální!

You just wrinkled my brain! a teď lehké spoilery. Jo, everything is connected, ale tohle incestní městečko je už fakt crazy! Preferuju sice model jedna epizoda týdně, ale tohle je pro netflix jako dělaný, protože nebýt toho jednodenního binge watchingu, tak budu ještě víc ztracená než teď. Jinak teda klobouk dolu tvůrcům, že i přes těch několik (desítek - pokud počítáme i verze z různých dekád) postav se divák dokáže pořád ještě orientovat. Nicméně na mě už bylo těch časových skoků v týhle řadě moc, a často tady chyběla ta vizuálně/emoční odměna ve formě splitscreenů, jako tomu bylo v předchozích řadách (ale konec E6 s Block Party se k tomu božsky vrátil, dokonce to poslal úplně na jinej level!). Co mě ale vlastně nejvíc štvalo, tak to, že Jonas a Martha (a ostatní) jsou ve většině případů strašně pasivní postavy, kterým většinou říká jejich starší já, co mají udělat nebo do jakýho času a světa jít. Což je pak přesně případ Claudie, jako takový finalový deus ex machiny. Není to masterpiece jako byla první řada, ale pořád je to těžkej netflixovskej nadprůměr. Soundtrack top.

"In the future Kojima Productions will start making films." Jestli má někdo posunout filmy zase o jeden level dál, tak by to mohl být právě Kojima. A Death Stranding je masterpiece <3

Já to řikám furt: takovej trip ještě nikdy nikoho nezabil, ale zaleží s kym to děláte a kde to děláte. A pak je to lifechanging. Takže jestli ste sami se sebou v pohodě, go for it. A jsem ráda za tenhle dokument, protože spousta lidí si myslí, že je to něco strašně špatnýho a odpornýho. Ale není!

Vlastně dost dojemnej stand-up o partě kámošů (Mike D a Ad-Rock jsou lepší vypravěči, než byste čekali), kteří se stali slavnýma moc brzo, byli věčně zhulený, trochu si u toho rozbili hubu, ale nakonec přece jenom dospěli a po cestě dokonce i zmoudřeli. A začali si vážit lidí kolem sebe. All hail to Adam Yauch <3.

Affleckovo nateklý herectví ještě nikdy nebylo víc sympatický.

Jo, tak tohle je přesně ten film pro všechny, kdo chtějí být pořád wild & free. První scény na ostrově v sobě mají tolik dětské radosti a hravosti, že se vám z toho chce křičet nadšením, stejně jako těm dětem (mimochodem, výborný casting!). Hudba stejně jako u Divokých stvoření jižních krajin absolutně dechberoucí, hned si to jdu hodit na spotify do smyčky. Jo a toho křičení je tam tak akorát!

Hmmm, tak tohle ne. Asi jako by se někdo hodně koukal na Assassination of Jesse James, a chtěl udělat punkovou verzi... Některý jednotlivý scény jsou víc než působivý (všechno s Russell Crowem, fight club, přestřelky, a hlavně ten stroboskop, ach bože ten stroboskop), ale jako celek to absolutně nefunguje. Asi jsem málo četla Freuda nebo nevim, ale ten vztah mezi Nedem a jeho matkou, na kterym je vlastně postavená většina děje, mi přišel naprosto nerealistickej, což pro mě jako diváka znamená, že ztratím veškerou empatii a prostě i don't care anymore. MacKay je dobře madmaxovitej, ten kluk v sobě něco má, jenom doufám, že z něj nebude druhej Jared Leto, to by mi zlomilo moje už tak zjizvený srdíčko. Jinak skoro až horrorová hudba od Jeda Kurzela je hodně někde jinde, takže doporučuju všem soundtrackovým nadšencům. P.S.: nejhorší závěrečný titulky na světě, absolutně nečitelný a zmatečný, chudáci členové štábu, I feel you, bros!

Jeden pracovní den junior asistentky v nadnárodní ale jinak nejmenovaný mediální společnosti, ale všichni tak nějak víme, o koho jde, nebo kde alespoň byla silná inspirace. Asi by si nikdo neřekl, že bude zábava někoho sledovat jak dělá kafe, uklízí v kanceláři nebo řeší "osobní" schůzky pro nejvyššího šéfa. Jenže tady se omývaj blíže nespecifikovaný skvrny na gauči a schůzky se domlouvají s hezkýma aspirující herečkama v luxusních hotelech nebo večer v opuštěnym kanclu. Hodně nenápadný, pomalu plynoucí, působí to strašně obyčejně, ale ve finále je to hodně slow burn a Julia Garner je v tom prostě boží. A ze scény "You have nothing to worry about, you're not his type" je mi na blití ještě teď.

Murphyho přenádherná fantazie o tom, jak by to asi bylo, kdyby se už ve zlatý éře Hollywoodu přestala řešit rasa a sexualita a Akademie by třeba taky hodnotila filmy a herce podle jejich opravdové kvality a výkonu. O to víc bolí, že to tak není ani teď, ale brzo se tam dostaneme, já tomu věřím! Poslední epizoda parádní - zasloužený happy end pro všechny, kteří si ho zasloužili, ale nikdy se do nedočkali, casting je hodně povedený (Parsons!) a vemte mě prosím taky do Dreamlandu! Binge watch snů.