Perotinus

Perotinus

okres Jablonec nad Nisou

7 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Velká žranice (1973)

    Úžasně nejapný film, který je ve skutečnosti hlubokou a důslednou rozpravou o nihilismu. Ukazuje iluzornost smyslu čehokoli, dokonce i iluzornost každého hledání smyslu – což je konečně vyjádřeno i přáním všech hlavních hrdinů odejít ze života. Film ukazuje nemožnost lásky, nemožnost vztahu, nemožnost krásy, prázdnotu každého životního projektu a je šíleným výsměchem všem těmto nápadům. Není žádná láska – jen Marcellova sukničkářská mánie, Michelovo stydlivé slizounství, Ugovy nic neznamenající rodinné vazby a Philippova špinavá domácí tajemství se služebnou. Žádný vztah se ve filmu nepodařilo ustavit – žádný jiný než inertní, nahodilé společenství těch, kteří na Charónově pramici cestují přes mytické řeky do podsvětí. Také Andréa se v průběhu děje ukazuje nikoli jako dárkyně lásky a něhy, ale zejména jako vyslankyně podsvětí, krásná a všeobjímající Smrt beroucí každého. A všechna snaha o estetiku a důstojnost se zase utápí v moři sraček životních, řečových i těch skutečných, střevních. Zdá se mi, že nedoceněné jsou orientální konotace tohoto filmu (srov. hudba filmu včetně úvodní melodie, celková pomalost a nehybnost filmu, ale také různé narážky filmu včetně epizody s čínským diplomatem) – je možné rozhodnutí hrdinů ujíst se k smrti pochopit jako svého druhu harakiri, oslavu smrti a nicoty? K tomu také srov. hynutí přírody a zahrady ve filmu, čas filmu oscilující mezi pozdním podzimem a zimou.

  • poster

    Loni v Marienbadu (1961)

    Film, kterému se podařilo říci, že tzv. skutečnost není vůbec tak skutečná.

  • poster

    Lekce Faust (1993)

    Švankmajerův film není transformací faustovského příběhu do současnosti, ale naopak jeho rafinovaným shozením. Hlavním hrdinou filmu se nestal renesanční vědec žíznící po vyšším pochopení pravdy, ale banální zakaboněný inženýr nebo úředníček nezajímající se o původně o nic přesahujícího. Zcela "zbytečný člověk" (lišnij čelověk), který nemá na rozdíl od všech podob dr. Fausta žádné cíle, žáky ani obdivujícího Wagnera. A také neuchvátí a nezničí žádnou Markétku a na konci své pouti nedojde spásy, ale zajde banálně a nedůstojně, po kafkovsku "jako pes" - ukazuje se, že nedorostl velikosti faustovského poznání. Švankmajerovo zpracování dalo názorně ochutnat mystérium nejen třeba ďábelských skal Českého ráje a pražských zákoutí, ale mystérium a propastnost "každodennosti" - srov. scéna v hospůdce s chlastajícími zedníky, kterým se zhmotní sny o pití zadarmo gejzírem vína (variace na Auerbachův sklep u Goetha).

  • poster

    Něco z Alenky (1988)

    Přestože řada epizod Švankmajerovy Alenky jde na účet režisérovy nápaditosti "na vlastní pěst", k základnímu smyslu knihy Lewise Carolla se zdá být loajální - na rozdíl od pozdější Lekce Faust, kde je Švankmajerova loajalita k předloze vypovězena. Říše za zrcadlem je království nonsensu a poetického chaosu, jehož návštěva umožní pochopit, že i svět před zrcadlem nelze brát zcela vážně. Všechno, co zde bereme vážně, včetně zásad, dogmat, jazyka, zvyklostí, ukazuje poznání nabyté Alenkou za zrcadlem jako spočívající na konvencích, vratké a nesamozřejmé: "Katedrála stojící na bažině." (K. R. Popper)

  • poster

    Bez kalhot (2012)

  • poster

    Děti kapitána Granta (1936)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace