Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Komedie
  • Akční
  • Drama

Deníček (45)

Tropical Liquor

Po odehrání toho kočkoholčičího pekla jsem se rozhodl zahrát něco příjemnějšího. Nadále jsem zůstal u výběru od kreslířky Sajuri, avšak tentokráte jsem už opustil její autorskou práci a zaměřil se na její koprodukční činnost. Vytáhl jsem Tropical Liquor od vývojáře Tentacle games. Jak rozkošný to název studia, že? Panebože… Nicméně, i přes to, že mě už nacenění videohry na pouhé tři eura varovalo, i přesto jsem si hru pořídil a sehnal si i R18 verzi, což se ve výsledku ukázalo jako zcela zbytečné.

Hra je totiž silně repetitivní. Na první pohled vypadá jako japonská mutace HuniePopu, která se podle kvalitní kresby tváří jako minimálně zajímavá. Opak je však pravdou; za těmi hezkými obrázky se bohužel nic zajímavého neskrývá. Nedozvídám se žádné příběhové podrobnosti, pouze a jen nutný balast k tomu, aby byl co nejdříve krocan v troubě.

Základem gameplaye jsou pouze ikonky spánek, práce, chit-chat, který vám o slečnách toho příliš nepoví a alkoholové pexeso, kde je vaším cílem najít dva stejnobarevné bloky. Když je nenajdete, pijete. Jakmile však přesáhnete svoji hladinku, prohráváte zcela. Vyhráváte v případě, že se u slečny podaří zajistit její prohru. V tu chvíli je už více podnapilá a taky zcela nahá. Obvykle vám slečna poví nějakou velmi důležitou informaci. Třeba svá čísla hrudi a boků v centimetrech. Zřejmě si vývojáři mysleli, že to hráč potřebuje vědět, neboť je přeci úplně slepý a tyto křivky na ženě před sebou přeci vůbec nevidí…

Avšak, aby jste se s ní mohli vyspat, musíte ji uplatit. To jsem nevěděl, a protože jsem Naomi nekoupil fixíky za pět dolarů, tak se na mě vykašlala. A když se vám po třech hodinách slečnu přeci jen zadaří svést, tak je to skvělé! A teď vám to zbývá zopakovat ještě sedmkrát, aby jste mohli říct, že jste hru dohráli. Tomu říkám zábava, panečku!

Také, jak se ukázalo, dating simulátory mě vůbec nenadchly. Nejenže mě to nebaví, ale také v tom nevidím žádný smysl. Není snad lepší svádět skutečné slečny z masa a kostí, nežli výplody fantazie kreslířů na monitoru počítače?

Jelikož nepatřím mezi sběratele snímků nahých slečen, případně jejich statických záběrů během sexu bez většího vývoje děje, tuto hru zahazuji. Jsem z těch, co si užívají bohaté příběhovky s nádechem Eroge, takže asi sáhnu po něčem jiném. Jediné, čeho lituji, je toho promarněného času, neboť tato hra je ukázkovým příkladem low-cost / low-effort vývoje.

Tropical Liquor

Nekopara vol. 4

Konečně nadešel čas, kdy se můžu nadechnout zplna plic a říci - jsem osvobozen!

Už je tomu tak. Sice jsem si trochu dopomohl a poslední díl si vychutnal čistě příběhově, tedy bez toho balastu zvaný Hentai, neboť se mi z něj už několikrát během čtení předchozích dílů dělalo nevolno. Já vím, je to ode mě nečekané, že jsem Eroge formát tentokráte zahodil, ale nabyl jsem dojmu, že jsem těch nahotinek v rámci série už viděl dost.

Takže, o čem hra byla? Jak jsem už zmínil výše, tentokráte se dostalo i na příběh. To se u Nekopary často nestává. Cukrář Kašou hledá chybějící esenci v jeho kulinářských pokrmech, na jejíž absenci ho upozornil jeho otec. Kašou je dědic po generace předávající cukrářské tradice a tak ho táta nešetří, neboť chce ze synka mít toho nejlepšího cukráře.

Kašou se tedy vydává zpátky do Paříže, kde ho jeho mistryně původně k cukrářskému řemeslu přivedla a naučila. Později se ukáže, že svět je přeci jen malý a vše začne do sebe zapadat. Děj poslední kapitoly se mi opravdu líbil, konečně tu přichází na řadu důležité a především dospělé uvažování hlavního hrdiny. Podrobnosti vám neprozradím. Ale když už jsme u toho... 

Asi vás napadne záludná otázka. Která z děvčat byla moje oblíbenkyně? Upřímně, tentokrát byl výběr velmi jednoduchý. Když se podívám na to, jak se místní slečny chovaly, těch normálních tu je jen po málu. Každá má své těžce degenerativní vystupování, tedy až na jednu výjimku. A tou je Javorka. Ano, já vím, nečekaný to výběr pro ty z vás, kdo znáte mé preference. Ale jak už jsem psal, je to jediná holka, která má nějakou důstojnost. Ze zbytku slečen bych musel z jejich nerozumu a dětinskosti zešílet...

Dále, jak hodnotím sérii jako celek? Upřímně, ze hry mám mírné PTSD. Kdykoliv vidím nějakou referenci na Nekoparu, udělá se mi zle. Hrát tuhle sérii byla duševní tortura. Takže prosím, netrapte mě. Tuhle sérii jsem začal hrát jen kvůli tomu, že ji začal hrát Agraelus, známý to streamer. Byla to velká chyba.

Pro ty z vás, kdo jsou zvědaví, o čem hra je, doporučuji kouknout na seriál. Hrát hru je jen ztráta peněz, času a důstojnosti...

Nekopara vol. 3

Já vím, dal jsem si dost načas. Ale jak se říká, kočkoholkám člověk neuteče.

Trvalo mi celkem dvanáct hodin, než jsem dokončil již třetí pokračování této série. Mezi hlavní postavy tu přibude Javorka a Skořice. Obě dvě jsou oproti zbytku vcelku normální ženy, což je s údivem. Jsou navíc dospělé, nejsou to žádné upištěné náctileté holčičky, ze kterých by vás bolela hlava.

Javorka je ženská, která se lehce povyšuje a očekává lepší zacházení, než hlavní krdina dopřává ostatním. Dělat sice rukama v cukrárně sice moc neumí, ale to mi příliš nevadí. Skořice je zase hodná holčina, která je... no řekněme v neutuchající říji. Takže její myšlenky nejsou tolika upnuté k práci, jako spíše na majitele cukrárny. Ale když se člověk podívá, co jí příroda (čti autorka) nadělila, tak si říkám, proč ne?

V první půlce hry jsem dostal už tradiční porci rakoviny. Byla to kombinace nezletilých slečen a Kokosky stále opakující ono prokleté slovíčko; bratříčku. Řekl jsem si, že důstojnost a rozum mám jen jeden, nahmatal levý control a prostě ty srance v podobě sexuálních scén přeskákal. Na tohle prostě nemám...

V druhé části na mě čekal s mým údivem vcelku zajímavý příběh Javorky a Skořice, jejichž společným cílem bylo obnovení hudební tvorby. Sledovat jejich cestu bylo přinejmenším příjemné a zábavné. Poprvé jsem se od prvního dílu u Nekopary docela bavil. A to, že si s nimi na závěr hlavní hrdina něco užil, snad nemusím ani zmiňovat. Sice se to neobešlo bez kočkoholčích klišé, které jsou fakt na palici, ale stále si stojím za tím, že to ve výsledku bylo fajn.

Na závěr přidávám otvírák k vizuální novele. V příštím příspěvku si jdu už pro finále!

Hostování Anime Cirkusu #5

Utekly dva měsíce a já jsem měl tu čest si s Grekem a Arianem znovu sejít a v nahrávacím studiu si popovídat na téma Mijazakiho velkolepé filmy. Vybírali jsme všichni tři a dali dokupy celkem čtyři tituly - Lupin sansei: Cagliostro no širo, Porco Rosso, Princeznu Mononoke, a Cestu do fantazie. Pro mě to byl částečně takzvaně blast from the past, kdy jsem měl možnost po patnácti a více letech se znovu podívat na první anime filmy a znovu se zamyslet na jejich poselstvím. Pro mě to byl velmi přínosný podcast, který mě donutil si sepsat seznam Mijazakiho filmů a jakmile si najdu chvíli, některým z nich dám šanci.

Díky chlapi zase někdy příště naslyšenou!

Hostování Anime Cirkusu #4

Minulou neděli jsem byl svými přáteli pozván, jak už se stalo tradicí, do dalšího dílu Anime Cirkusu. Tentokrát si anime vybírali oni a já tak byl v zajetí současné jarní sezony. Upřímně, příliš mě vybrané seriály nenadchly, takže spíše než o zážitek ze sledování seriálů to byl příjemný rozhovor s přáteli. A co že jsme to vlastně rozebírali? Začali jsem 86, následovala Vivy a uzavíral Dragon Ie o Kau.

 

Uvidíme, co si na mě vymyslí zase příště. :)

Nekopara Vol. 2

Protože jsem už Vol. 1 hrál dříve (a málem mi z té hry utekl mozek z hlavy), vrhám se dále. Avšak mé zjištění o obsahu není potěšující...

 

V druhém díle dojde na "příběhové rozšíření" Kokosky a Azuki. Samozřejmě tu o příběh vůbec nejde, neboť kinetická novela je nesoudržná hromada výkalů, kterými se Sajuri snaží odůvodnit pekařovy úlety za ženami s ušisky. Nejprve dojde na Čokolku a Vanilku, kdy jsem nejprve tiše doufal, že Kaschou pobere rozum, když uvidí svlékající se kočkoholky za matně prosklenou, koupelnovou mezistěnou a vyskočí během večerního ofura okénkem ven. Ne, je to slabko, prohrál proti nim. A když jsem slyšel ty jejich perverzní/dětinský kecy, řekl jsem si, že tohle fakt střízlivý nedávám a vytáhl jsem domácí pálenku.

 

Jako druhá byla Kokoska, která, jako jediná, stála za přečtení. Její linka by se dala označit za příběhovou, dalo se to číst a bylo tu i menší drama, které bylo poprvé v sérii také odůvodněné (ne, nepřipomínejte mi dramata z nuly a jedničky, to bylo hodně špatný). Navíc, i já jsem z ní byl trochu v rozpacích, takže zde bych neměl výhrad, kdyby...

...u jejího tělesného sbližování s pekařem neotravovala Čokolka. Vona je snad regulérní bisexuál. Ty její dementní kecy naprosto zruinovaly celou H-scénu a já poté hru prostě vypl a měsíc se k ní nevrátil.

 

A jako poslední byla Azuki. Ta se dá označit za absolutní ResidentSleeper, tedy obsah takřka o ničem. A když se s ní Kaschou chtěl vyspat, aktu sekundovala Vanilka. A protože Azuki, navzdory vyjádření, že je ze všech nejstarší, vypadá tak na dvanáct, řekl jsem si, že to fakt nechci vidět a jen jsem stiskl na klávesnici levý Control, abych přeskočil to vizuální zlo. Sakra, jak tohle mohlo v našem regionu vůbec vyjít na Steamu?

 

U druhého dílu jsem byl pln očekávání dobrého obsahu. Ale upřímně, byla to ve finále obrovská chyba. A to jak číst, tak i kupovat. Ještě že mi Jeoffrey nepřímo poradil, abych během čtení požil alkohol. Když se zpětně ohlédnu na původně plnou lahvinku domácí pálenky, říkám si, že jí bylo škoda...

 

Abych si anime tvorbu úplně nezruinoval, dám si od Nekopary chvíli pauzu a vrhnu se na jinou hru, která bude, doufám, méně rakovinotvorná. Avšak, nechám vám malinkou nápovědu. Bude mít s Nekoparou nepatné pojítko. Jako vždy, sdílím otvírák z kinetické novely níže pod článkem.

Japonský Youtuber, který tvoří lepší tvorbu než Vtuberky

Během mentální přípravy jsem procházel Youtube, když jsem postřehl, že mi v doporučených vyskočilo už poněkolikáté video porovnávající běžného Japonce s anime stereotypním cápkem z klasických šónenů. Čekal jsem rakovinotvorné video, nicméně ve výsledku jsem dostal naprosto skvělou zábavu definující, jak je anime na hony vzdálené běžné realitě.

 

Sora the Troll je komediální tvůrce, který mluví rodilou japonštinou i angličtinou díky jeho dlouholeté učitelské praxi. Často dělá dvouhodinové streamy na platformě Youtube, které jsou na hony zajímavější nežli celá Vtuberská scéna dohromady. Asi nejsem takovej simp, jak jsem si o sobě myslel, protože ty holky mě natolik nudí, že u jejich tvorby do půl hodiny usnu. Tohle je mnohem zábavnější a volnější tvorba, která nepodléhá žádnému dozoru nadřízených, kde vidím skutečnýho Japonce, co se před kamerou hýbe jako běžný člověk z masa a kostí a dělá fakt dobrou show.

 

Jako ochutnávku z jeho tvorby jsem vybral video níže. I když to už vidím poněkolikáté, stejně se se nedokážu ubránit smíchu.

Nekopara Vol. 0

Pokračuji směle dále a dostávám se k poslednímu preqelu hlavní příběhové linky Nekopary s podtitulem volume 0.

 
Ve zkratce; je nám zobrazen běžný den v rodině Minaduki, kdy hlavní hrdina Kaschou už není příliš doma, neboť se připravuje na odchod z domu a zařizuje si vše k tomu potřebné. Děj se tedy stočí na čistě ženské postavy.

 
Kinetická novela je velmi krátká, a i když jsem se od čtení zdržel mazlením kočkoholek, i přesto jsem na hře nechal dvě hodiny, což se plně shodovalo s běžně stráveným časem ve hře. Největší změny od předchozí videohry jsou ve dvou postavách; z Čokolky se stala pitomá a naivní holka, co ani neumí kloudně číst ani vařit a Kokoska dospěla do velké svůdnice; přesně takové, jakou si vybavuji z jedničky.

 
Z technického hlediska má kinetická novela pěkně zpracovaný pohybový engine, který dokáže věrně reprodukovat přirozený pohyb postav, mrkání a lip-sync. Co už ale není tak skvěle zmáknuto, je použití formy kinetické novely, kde se na děj díváme z pohledu hlavního hrdiny (tak jako vždy), avšak zde hlavní hrdina téměř chybí. Jak se tedy můžu na děj dívat coby čtenář jeho očima, když tu není? Místo očí protagonisty zde je zřejmě zamýšlen pohled kameramanem, avšak tato změna se zcela vymyká standardům vizuálních i kinetických novel.

 
Kinetická novela byla šitá horkou jehlou a na tyto drobnosti, jak je u Sajori coby autorky zvykem, se nebral zřetel. Příběh nám ve finále toho taky moc neřekne, jen nás připraví na jednotlivé kočkoholky a jejich (ne)přátelské vazby mezi nimi. Co ale stojí za zmínku, jsou CGčka, jenž nejlepší snímek si dovolím s vámi sdílet.

 
Tak, tím přichází na řadu krapet horší část, na kterou se v příštích dnech vrhnu, jen jakmile dokončím menší mentální přípravu, jelikož to bude zase výplach mozku. Tiše doufám, že jsem přetrpěl největší zlo v prvním dílu...

Nekopara Vol. 0

Nekopara Extra

V půli minulého roku jsem kvůli této videoherní sérii zahodil anime na šest měsíců. Ale jak o mě jistě víte, jsem masochista, který miluje práskání bičem po vlastních zádech.

 

Upřímným důvodem, proč jsem se po několikadenním hlasitým přemlouváním sám sebe do hraní do tohoto zvěrstva znovu vrhnul, byl prostý fakt, že jsem tuhle sérii načal a je na místě ji také dokončit. Když jsem dokázal přetrpět i dokoukávání načatých seriálů za posledních pět let, tohle musím dotáhnout jakbysmet. Takže jsem sáhl po prvním preqelu dle videoherního stromu. Díky tomu jsem se zatím vyhnul přílišným nahotinkám.

 

Kinetická novela je velmi krátká, bez problémů ji bez přerušování dohrajete za dvě hodiny. Avšak to bych nebyl já, kdybych se:

1) Nezdržoval od čtení okoukáváním poprsí Skořice

2) Nemazlil se s každou kočkoholkou

3) Nepřekroutil si v první hodině čtení přívodní kabel do sluchátek a tím je neodepsal

4) Neodepisoval kamarádovi na Steamu, kterému vyskočilo upozornění, co hraji za hru a nezačal mě okamžitě spamovat

 

Ve finále jsem tak na hře nechal dobré čtyři hodiny. A jak je na tom příběh; co nového se dozvíte?

 

Kashou se nám vrátil z Francie, kde se učil praxi prvotřídního pekaře a cukráře. Právě se vrátil domů, do domu rodiny Minaduki. Postupně je divákovi ukázáno, jak si Kashou dvojčátka Čokokolku a Vanilku vychovává a obě rostou a stárnou (a začínají mi lézt na nervy), až na konci hlavnímu hrdinovi řeknou, že se chtějí v budoucnu stát jeho milenkami. Wau, tak to jsem absolutně nečekal!

 

V tomhle směru je VNko absolutně špatný; větší klišé už ani nemohlo zaznít. Avšak má i své světlejší stránky. Třeba jsem se nachytal, jak po očku koukám po Javorce a Skořici. Pánové, už teď jsem zvědav na třetí pokračování, neboť dle mých předpokladů to bude znamenitý díl. Panečku, ty kočkoholčí křivky a kadeře! Ta vybraná mluva a příjemné vystupování! Zkrátka, mám se na co těšit...

Nekopara Extra

Proč se zajímám tolik o dějiny minulého století?

Pravdou je, že za tím stojí velmi kvalitní obsah z přelomu tisíciletí. A jsem rád, že jsme byli jako národ toho součástí!

Hostování Anime Cirkusu #3

Na konci minulého roku jsem byl pozván na další společný podcast. Měl jsem možnost vybírat téma, a když jsem si procházel svůj wishlist, vzpomněl jsem si na filmy Makota Šinkaie. Téma tím pádem bylo jasné, zvolil jsem tři filmy, co jsem chtěl vidět už pěkně dlouhou dobu a zavítal v neděli do Prahy, abych se mohl o svůj názor podělit s Arianem a Grekem v jejich pořadu Anime Cirkus. Diskuze to byla vskutku zábavná a jsem rád, že jsem si zase mohl po dlouhé době sednout za mikrofon!

Princess Robot Bubblegum #2

Vzhledem k tomu, že se k GTA V jen tak zase nedostanu, neboť mě hra až zas tolik neoslovila, publikuji zde slíbené pokračování. Nic se z předešlé epizody neztratilo, až si pomalu říkám, že by Rockstar mohl udělat komplet sérii, což se však samozřejmě nestane... Koho bavil první díl, tenhle vás taky nezklame.

Princess Robot Bubblegum

Zřejmě si říkáte, co je to za podivnou kombinaci slov. Nicméně, po 80 hodinách hraní Grand Theft Auto IV: Complete Edition jsem tyto slova slyšel několikrát a vždy se při poslechu těch rejpavých reklam v rádiu zasmál. Reklamní spot upozorňoval na vydání velmi populárního anime seriálu v Japonsku také ve Spojených Státech! Wow, tak to bych si měl o něm něco najít!

 

Když jsem prolustroval internet a našel všemožné podrobnosti na této stránce, po dohrání základního a dvou vedlejších příběhů jsem si doma, u Luise Lopeze pustil telku, abych se na tu jednu epizodu konečně taky podíval. Musím podoktnout, že to není bůhvíco, ale snahu vývojářů v Rockstaru hodnotím kladně. Obsahuje dost narážek a generických nesmyslů či klišé. Stačí se zamyslet už jen nad tím, že je epizoda očíslována jako 34. série... Volně dohledatelný záznam publikuji pod článkem.

 

Nicméně, vývojáři před dvanácti lety trefně odhadli popularitu anime. A dnes, vzhledem k souvislostem, kdy není co dělat a musíte vězet doma, už zná tohle slůvko každý, kdo se pohybuje na internetu, kupuje oficiální digitální kopie her přes Steam či si jen předplatil Netflix.

 

V brzké době se konečně dostanu i k GTA V. Ano, ještě stále jsem tu hru nehrál, bijte mě. Jakmile hru dohraju, publikuji zde další kapitolu, která se ve hře nachází. Koneckonců, čtyřku jsem hrál po šesti letech, kdy jsem si chtěl připomenout všechny události ve hře, neboť její příběh mám velice rád...

Proč jsem pozastavil tvorbu?

Myslím si, že je správné být zcela transparentní a přiznat, že jsem letos na anime celkem kálel. Důvod je jednoduchý; zajímám se momentálně spíše o hry a když už se na něco dívám, je to obvykle v televizi nebo na Netflixu.

 

Tím ale neříkám, že se na to hodlám úplně vykašlat. Jen mě momentálně baví víc jiné věci a především nechci vyhořet, takže to berte jako takovou tvůrčí pauzu. Koneckonců, čeká mě ještě dohrát celá série Nekopary (a nejen to!), jenže když jsem ve druhém pokračování viděl, jak se nadějnému cukráři soukají na pipíka zas ty dvě nezajímavý dětinský krávy, řekl jsem si, že že s tím nebudu spěchat... Jsou přece mnohem zábavnější způsoby, jak si krátit volné chvíle, kterých mám teď habaděj.

 

Na závěr sdílím video, které mě velmi pobavilo. Kdy jindy sdílet skvělého performace artistu, když ne o VaNocích? :)

Girls und Panzer

Asi netřeba psát, jak nenávidím tuhle sérii. Proč si ji ale neudělat zábavnou? Znám jednu variantu, nad kterou se vždy upřímně pobavím. Protože... v oficiálním vydání je tahle série na spálení. Naštěstí tu existuje meme komunita, která ze série udělala 100% technicky věrohodný seriál.

Jak se vyrovnat se ztrátou milované osoby (osobní zápisek)

Pánové a milé slečny, musím se vám, mým čtenářům, přiznat. Posledních několik měsíců jsem se potýkal s velkou osobní krizí. (Ve skutečnosti jsem byl už pěkných pár let v nějaké krizi – od krize ze strachu, že nedostuduji, existenciální krize kvůli práci a z ní plynoucích financí, investic, bydlení, po nejasnosti, co od života vlastně chci.) Jak víte, jsem velmi přátelský člověk, co se velmi rád seznamuje s lidmi. A vzhledem k tomu, že rád oslovuji i ženy, bylo jen otázkou času, i kdy na mě padne nemoc zvaná láska.

 

Jenže, jak se zkrátka stává, nejsem dokonalý a často vlastní vinou si podříznu větev nedomyšleným jednáním, v tomto konkrétním případě zanedbáním kontaktu a pozornosti (kvůli velkým sračkám, co se na mě valily v práci tři čtvrtě roku). Díky tomu jsem před Vánoci skončil znova sám. Holt moje milovaná osoba si našla někoho lepšího, než jsem já. O co hůř, nepodělal jsem to před Vánoci poprvé, takže o to to bylo horší. A už vůbec Vánoce jsou hodně špatná doba k těmto činům.

 

No jo, jenže, co dělat? Milovaná osoba se se mnou nedokázala běžně bavit a stále mi připomínala nového partnera; lítala hlavou v oblacích, růžové brýle nasazené. Už se se mnou ani nechtěla scházet, byl jsem jí ukradenej.

 

Čas pomalu, ale jistě otupil ostré hrany bolesti. Avšak rány zcela nezhojil. Takhle hluboce jsem do toho ještě nespadl a proto jsem hledal aktivně pomoc. Myšlenky „můj život postrádá smysl“ byly mým denním chlebem. Čas od času jsem se zničehonic rozplakal a přál si, abych mohl vše napravit. Věděl jsem, že je to se mnou opravdu špatný. Jak se z toho dostat?

 

Dneska, tak jako vždy, jsem procházel moji stránku na YouTubu. Mezi mými oblíbenými tvůrci je i nizozemský filozof Einzelgänger. A já se rozhodl kliknout na jeho video, kde rozebral přístup starověkých Řeků k rozchodům. A přesně tyto slova jsem potřeboval.

 

Potřebuji si tyto informace uchovat. Jsem fakt velkej romantik a když tohle někdy udeří znova a budu ve stejných problémech, už vím, že mám tuhle důležitou informaci v deníčku zálohovanou.  Protože nikdo z nás neví, kdy tyhle rady bude potřebovat. Jak rád říkám, láska je jako přelétavý ptáček. Chvilku posedí na jedné větvičce, krátce na to vzlétne a po chvilce sedí zase na jiné. (Jen si zapněte titulky, ten holandský přízvuk je hodně znát).

 

Takže ano, nemiluji pouze své ženské ideály na papíře, ale také ženy i s jejich chybkami v běžném životě. A na rovinu, nehodlám se po této prohře vzdát svého mužství! Nechci kvůli jedné zlé zkušenosti zcela uzamknout své city. Ženy tu nejsou od toho, aby byly pochopeny, avšak od toho, aby byly milovány. Jen to bude chvíli trvat, než navážu nové kontakty. A jak říká krásné přísloví – trpělivost růže přináší. A mezitím… Mám ještě stále nedohrané vizuální novely, že?

Hostování Anime Cirkusu #2

S příchodem července přišla i realizace dalšího podcastu. Tentokráte jsem tituly do speciálu vybíral já. Některé z nich mi doporučili kolegové ze zdejší platformy, některé zase jsem si vedl v evidenci špatných seriálů. Konkrétně jde o Monster Musume, Photokano a Girls und Panzer. A právě v této dvouhodince spolu s Arianem a Grekem rozebereme, jestli tyto anime počiny stojí za váš čas. A nebo snad budeme tak nejednoznační, že se vůbec neshodneme? To už musíte zjistit sami...

Nekopara vol. 1 - vlastní průchod hrou

Jak jsem slíbil, tak i plním. Když Agraelus odstreamoval průchod Nekoparou, bylo mi jasné, že se mi gameplay a následné zhodnocení nevyhne. Sledovat, jak Vojtěch hraje tuto hru bylo zábavné, ale tímto krokem jsem se dostal do pozice, kdy i já musím vyjádřit své stanovisko.

 

Pořídil jsem si celou videoherní sérii Nekopary, a to včetně R18 DLC. Utratil jsem za to nemalý peníz, i když jsem využil akci na Steamu. Těmito drobnými zápisky budu zhodnocovat, zdali se nákup této (degenerativní) videoherní série vůbec vyplatí.

 

Povězme si něco málo o hře. První díl byl publikován ve stejný den jak v japonštině, tak i v angličtině na konci prosince 2014 ve dvou verzích – pro všechny věkové kategorie na Steamu a v dospělácké verzi na Denpasoftu. Díky změně prodejní politiky na Steamu se však dospělácký obsah dostal i sem, a to v podobě rozšíření hry. Stalo se tak v prosinci 2018. Hru vytvořilo vývojářské studio NEKO WORKs, jejímž vlastníkem je artistka Sayori, která se na hře podílela designem postav, kresbě i režii. O překlad se postaral Sekai Project.

 

Příběh začíná tím, že se Minaduki Kashou narychlo odstěhuje od rodičů a zakládá si vlastní cukrárnu. Při procházení krabic však zjišťuje, že si s sebou nevzal jen základní nádobí a nástroje, ale i dvě kočkoholky; Čokolku a Vanilku. Posléze se ukáže, že si sami vlezli do krabic, aby mohli jít i se svým páníčkem. Obě dvě ho ukecávají, aby s ním mohli zůstat a Kashou, stejně jako každý jiný muž, nakonec povolí. A tím nám dobrodružství začíná…

 

Především se mi líbil zvolený herní engine. Umožnoval plynulé pohyby postav, mrkání i dokonce synchronizaci rtů s dabovaným slovem. Taktéž jeho využití přímo vybízí v H-scénách, kde se tak díky tomu dočkáme dynamicky vyobrazených pohybů v rámci fyzikální uvěřitelnosti. Ve finále tak ani nemáte pocit, že hrajete statickou vizuální novelu, jako spíše hůře zpracovaný seriál.

 

Avšak mínusů tu je celá řada. Prozradím jen ty největší. V zásadě jde už o zvolený herní koncept, neboť vizuální novela spadá do kategorie kinetických novel. Tím pádem jsem si zakoupil VNko, kde však jako čtenář nemám žádný vliv na rozhodování. Vlastně tu jen odklikávám text a nic víc. Díky tomu nemůžu nikoho více preferovat či se někomu zcela vyhnout.

 

A to je ten problém. V tomto dílu mě ani jedna kočkoholka nezaujala. Čokolka je naivní a usměvavá slečna, která ale nemá nic, čím by poutala moji pozornost. Vanilka je zase hodně vážná, ale zcela nezábavná, velmi nudná slečna. Takže za mě, kdybych měl volit, nezvolím ani jednu. Kdybych si tedy mohl zvolit vlastní příběh, tak bych tyhle dvě hned v úvodu poslal hezky zase domů. Stejně by mi jen překážely v byznysu…

 

Jsou tu nějaké pokusy o komedii a drama, ale oboje se míjí účinkem, neboť humor je fakt hloupý a drama na konci vznikne naprosto z ničeho, jen se zase typicky projeví Čokolina malomyslnost.

 

Dále tu není vysvětlena samotná existence kočkoholek. Kde se vzaly? Nějakým hybridním experimentem mezi kočkami a lidmi? Pokud je tomu tak, tak kde jsou kocourochlapci? Jak je zajištěna reprodukce kočkoholek, když tu nejsou jim podobní samci a s lidskými muži nemůžou mít potomky? A co jim v tom vlastně brání? Genetika, nebo jen další režisérské plácnutí Sayori bez vysvětlení, jako mnohé jiné? („Eventuálně, kolik mají potomků v jednom vrhu? A jak dlouho jim v takovém případě trvá březost?" Už dost Honzo, copak jsi nepochopil, že je tohle Eroge hra?)

 

Tyto otázky jsou na místě, protože Kashou je hovado a obě kočkoholky několikrát napustí. Opravdu by mě zajímalo, co z toho ve finále vypadne… A když už jsme u toho… Když začnou tito milenci podléhat svým hormonálním potřebám, baví se u toho jak v manželský poradně. Podle mě mají na vykecávání celou dobu dost, tak proč tady furt brebentí? Proč se prostě tomu jen nepoddají a neužijí si společnou chvíli? Nemluvě o tom, že obě dvě zmíněné během sexu řvou, jak kdyby jim někdo rval rodidla z těla. A především; ženská žárlivost a následná rivalita je neúprosná. Takže vykreslený vyrovnaný vztah dvou žen k jednomu muži se zcela míjí s uvěřitelností. Protože… „Ona se sním líbala jako první a já jsem až ta druhá... Tak to by nešlo, přeci! Já mám být ta první!“ Jinými slovy, ukažte mi ženu, která by se chtěla o partnera dobrovolně dělit…

 

Ve finále jsem tak dostal titul, který má opravdu hodně daleko k tomu být kvalitní po příběhové a sexuální stránce. Zlatej Shuffle, ten měl taky bídný příběh, ale až zas takhle špatný to nebylo. I Eroge obsah byl u něj mnohonásobně lepší. To, že mají ty holky ouška a ocásky, z toho hned nedělá kvalitní titul. Jediné, co tuto sérii zachraňuje, je použitý engine na rozpohybování postav. To jediné je na tomto dílu zajímavé. A DLC obsah? Absolutní ztráta peněz. Neuvidíte nic, co byste nemohli vidět jinde a v lepším zpracování. Navíc, akty jsou silně přitaženy za vlasy. Za mě tedy doporučuji jedničku nekupovat a spokojit se se záznamem streamu od Agraela. Nic nového se během hraní nedozvíte a sexuální obsah za koupi nestojí.

 

A pokud se chcete dozvědět přeci jenom o hře více, vkládám videorecenzi od mého oblíbeného tvůrce pod tento článek.

 

Ale abych jenom nekritizoval. Jakmile mi plány umožní v sérii pokračovat, mile rád se podívám na pokračování. Neboť Kokosce se špatně odolává. To je konečně pořádná kočkoholka! Tak snad příjemně překvapí…

Nekopara Vol. 1 - první dojmy se streamu

Dlouho jsem odolával... Tři roky. Ale když jsem zpozoroval, že Agraelus zahrál tuto kulturní záležitost, instantně jsem prohrál proti všem svým argumentům, proč tuto hru nechci vidět a pustil si záznam.

 

Hra je postavena na vlastním enginu, který dodává postavám pohyb nejen očí a úst, ale taktéž celé postavě jako takové. Díky tomu je hraní o to příjemnějším zážitkem, neboť se postava před vámi přirozeně pohybuje. O příběh tu tedy až zas tolik nejde, jako především o vizuální dojem ze hry.

 

Nelituji jediné minuty gameplaye, co jsem mohl vidět. Plus obohacený o vynikající dabérský hlas s Vojtěchovým slovníkem, který stoprocentně sedí titulkům. Pánové, větší utrpení a rozpolcení streamera za hrou jsem ještě neviděl. Tentokráte dohrál celou hru, takže plně doručuji shlédnout záznamy v odkaze. A pro ty z vás, koho zajímá, zda hru zahraju - rozhodně ano! Protože Kokoska se pořádná kočkoholka, která je přesně můj typ. Když jsem ji spatřil, okamžitě jsem prohrál...zase.

 

https://www.youtube.com/playlist?list=PL88I1lGSO2Asa9sMchaVTQTE_SNJukh8z

Hostování Anime Cirkusu #1

Na začátku března jsem byl osloven svými kolegy na shlédnutí tří titulů ze zimní sezóny a následnému rozhovoru. V jedné hodině jsme rozebrali Ishuzoku ReviewersKjokou suiriEizouken ni wa te o dasu na!. Takže pokud vás zajímají názory tří kritiků, můžete se podívat níže.

Reklama

Reklama