Honza135

Honza135

Honza Hojsák

okres Ústí nad Orlicí
Vášnivý anime fanoušek

9 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Kimi no na wa. (2016)

    "KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍM, ČASTOKRÁT SE SE STANE, ŽE ZAČNU PLAKAT. AVŠAK NIKDY SI NEPAMATUJI, CO SE MI ZDÁLO. TEN POCIT, ŽE JSEM NĚCO ZTRATIL, PŘETRVÁVÁ JEŠTĚ DLOUHO PO PROBUZENÍ..." Mitsuha a Taki žijí své běžné životy, každý v jiné části ostrova Honšú. Mitsuha, bydlící na maloměstě rozprostřeném kolem jezera má zcela odlišný život. Je kněžkou v šintoistické svatyni, co vlastní její rodina Miamizu; kdežto Taki žije velkoměstský život v centru Tokia. Mitsuha má už dost života na maloměstě a přeje si, aby v příštím životě byla hezkým tokijským chlapcem... » Co se mi líbilo: 1) Plnohodnotný film. Očekával jsem krátkometrážní jednohubku, avšak po chvíli mi došlo, že třicet minut je fuč a film rozhodně nehodlá končit. Přiznám se, zaskočilo mě to, ale v positivním slova smyslu. 2) Animace. Dostal jsem přesně to, co jsem očekával, a ještě něco navrch. Vysokosnímková animace je už zlatý standard u Šinkaiových filmů. Čím mě však dostal, bylo využití časosběrných snímků ve filmu, kdy vidíme ruch velkoměsta a maloměsta. Dále následuje nádherné noční nebe. Až jsem při pohledu na noční oblohu tiše slintal... 3) Příběh. Velice se mi líbil způsob prolínání komických prvků s dramatem. V počátku jsem si myslel, že téma výměny duší v tělech opačného pohlaví už přece dobře znám, ale autor mě v první hodině vyvedl z omylu, kdy do děje zamíchal i soudobé nadpřirozeno. 4) Uvěřitelnost postav. Člověk je navyklý na běžné stereotypy jednání jedinců v anime, nicméně zde se žádné nekonají. Postavy jednají samy za sebe; do ničeho, co by jim nebylo přirozené, je autor netlačí. Zcela běžně se tu používá uvolněná mluva, kdy postavy promlouvají více lidsky a tím získávají další věrohodnost. Díky tomu je celý film velmi dobře stravitelný a diváka to vtáhne do děje. 5) Ozvučení. Celý film je doprovázen drobným šelestem přírody a zvířat či rušného života ve městě. Na maloměstě slyšíme ozvěnu, noční psí vytí, praskající oheň; ve městě zase dopravní hukot. Běžně tyto zvuky ani nepostřehnu, ale v tomto animovaném filmu jsou věrohodně zachyceny. Nejedná se tedy o žádný běžný sound sample městský ruch, kdy jeho zvuky už moc dobře znám z videoher či jiných podnákladových filmů. 6) Hudba. Na počátku na mě zapůsobil už soundtrack, kdy otvírák přesně zabrnkal na moje vnitřní struny. Rock a správně zvolený střih videa udělal své. Rocková hudba ve filmu zazní ještě jednou, a věřte, je to fakt slast pro uši. Hudbu na pozadí bohužel nemohu hodnotit, neboť je tak dobře zpracována, že tvoří spolu s dějem a animací jeden celistvý umělecký prvek, který, upřímně, nechci rozplétat, neboť by tak film ztratil své kouzlo. 7) Tokio. Už je to po několikáté, co vidím v Šinkaiových filmech hlavní město jako národní symbol Japonska. Dává mu velkou pozornost; vždy je zobrazeno jako pulzující, živé město, vidíme ruch komplexní sítě tokijského metra, často je ve filmu někde k vidění Tokyo Tower. Říkám si, proč ne? Vždyť to město na první pohled působí hezky... 8) Šintoistické tradice. Ve filmu jsou věrohodně zachyceny svatyně, obřady i festivaly, které tvoří běžný folklór japonského života. Autor dává také velký prostor tzv. kumihimu, tedy tradičnímu splétání šňůr. » Co jsem nemusel: Popravdě, nemám filmu co vytknout, nedokážu k němu najít negativní názor. » Shrnutí: Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, když jsem si pustil film na televizi. Nakonec jsem byl zaháčkován už od openingu až do závěrečných titulků. A taková překvapení jsou nejlepší. Proto, ačkoliv se to na první pohled nezdá, jsem se vyhnul v recenzi spoilerům, neboť nechci případnému čtenáři zruinovat zážitek ze sledování. A to jsem si myslel, že mě dokážou takto oslovit jen anime seriály...

  • poster

    5 centimetrů za sekundu (2007)

    "POKUD ŽIJETE SAMI, ZAČNETE KOLEM SEBE VNÍMAT NAHROMADĚNÝ SMUTEK. V POVEŠENÉM PROSTĚRADLE SUŠÍCÍ SE NA SLUNCI, V ZUBNÍM KARTÁČKU V KOUPELNĚ, BA I V HISTORII HOVORŮ V MOBILU..." Takaki a Akari spolu prožívají dětství a prožívají jak hezké, tak i nepříjemné události. Jsou to spolužáci ze stejné školy, avšak po dostudování základky se Akari musí odstěhovat do Točigi, kde bude studovat tamní nižší střední. To by nebylo daleko od Tokia, avšak do té doby, kdy se Takaki dozví, že on se pro změnu bude stěhovat až na daleký jih, do města Kagešima... » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Tak jak ve filmech bývá, nebylo tu příliš mnoho času na rozvinutí děje. Avšak i tak jsem si příběh plně užil. Byl velmi uvěřitelný, až... troufnu si říct reálný. Cítil jsem velkou radost, když si v prvním dějství dvě spřízněné duše přeci jen našly k sobě cestu, ale moje radost netrvala věčně. Aspoň, že se děj částečně odehrával v zimě se spoustou sněhu, neboť právě to mi bylo srdci nejbližší. Měl bych toho romantika v sobě krotit, ale já si prostě nemůžu pomoci, když vidím ty kupy sněhu... 2) Animace. Běžně popisuji kresbu, nicméně tento titul není běžný, neboť hodnotím film pana Šinkaie, jež proslul propracovanou animací. Za sebe říkám, že si nepřipadám, že jsem koukal na anime, neboť bylo tak plynule zpracované, že se velmi přibližuje hranému filmu. Vidíme odlesky, nádhernou záři, problikávající zářivky... Pan Šinkai je mistr svého řemesla, ve kterém umí vyobrazit nádheru dynamiky včetně jejích drobných odchylek. 3) Železniční provoz. Musím se přiznat, že se ve svém volném čase věnuji železniční tématice víc než dost, kdy čtu odborný deník, hraju tématickou hru a když někam jedu, obvykle volím vlak, kdy se kochám nádražními budovami, odjezdovými tabulemi, okolní krajinou a samozřejmě vlaky a jejich soupravami. A pan Šinkai mě tu velmi překvapil; nečekal jsem to. Se stejným nadšením jsem sledoval právě vyobrazení provozu japonské železnice, včetně jejího autentického ozvučení. Ne, nestal se ze mě díky tomuto filmu ještě větší japanofil než jsem byl ještě před hodinou, ale musím uznat, že ty jejich osobáky nevypadají vůbec marně. Každý mluví o Šinkanzenu, ale co ten zbytek? Ten jako snad všichni přehlíží? » Co jsem nemusel: 1) Zmiňovanou blízkost realitě. Každý se v životě dostal do situace, kdy neměl možnost se za sebe plně rozhodovat či nemohl ovlivnit průběh dění, do kterého byl vrhnut okolním světem. A tento film vám tyto události, chtě nechtě, připomene. Přesně jak píše Jeoffrey, těchto příběhů znám víc než dost. » Shrnutí: Na tento film jsem čekal zhruba pět let, neboť jsem si Šinkaiovu tvorbu odkládal na později. Proč ale nový rok nezačít dlouho odkládanou tvorbou? S výsledkem jsem všeobecně spokojen a to jak po dějové, animační, zvukové i technické stránce. Tohle jde mezi Oblíbené. Už kvůli kombinaci všeho, co mám rád, v pěkném anime kabátku. Co víc si přát? Snad jen... aby se zázraky děly...

  • poster

    Clannad After Story: Mō hitotsu no sekai, Kyō hen (2009)

    „UŽ JSI ZAŠEL MOC DALEKO. NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAKOU CESTU ZVOLÍŠ, STEJNĚ JEDNU Z NICH RANÍŠ. ČÍM VÍC TO BUDEŠ ODDALOVAT, TÍM VĚTŠÍ TO BUDE RÁNA. PRO VÁS VŠECHNY...“ Toto OVA je alternativní vezí seriálu Clannad, kde se Tomoya neseznámil s Nagisou, a tak si Ryou díky pomoci své starší sestry splní sen - začne chodit s naším hlavním hrdinou. Avšak Kyou už nějakou dobu ví, že udělala chybu... » Co se mi líbilo: 1) Alternativní volba. Už v první sérii jsem přemýšlel, co by se stalo, kdyby si Tomoya vybral právě Ryou a jak by na to reagovala její sestra. 2) Příběh. Byl jsem doslova u vytržení z toho, že jsem celý díl kompletně uhodl. Tušil jsem, že toho bude Kyou litovat, a to díky 17. dílu v první sérii, kde se dalo leccos vytušit, a pak díky 23. dílu druhé série, který mi mé předtuchy utužil. 3) Vztahy. Když začnu těmi přátelskými, tak musím vychválit Youheie. Tady na to vážně kápnul, vypadla z něj největší moudrost, co kdy řekl. Ale nebýt romantického dilematu, stál by tento díl za nic. Drama zveličoval milostný trojúhelník, o to více mezi sestrami a jejich kamarádem a očekávání, jak to celé dopadne. 4) Hudba. Tak ta neměla chybu. Co melodie, to bomba. Veškerá hudba, včetně té klavírové, tuto epizodu velice slušně dramatizovala. 5) Animace. Stejně jako u zbylých dílů a sérií, tak i zde jsem si ji vychutnával. » Co jsem nemusel: Stejně jako u prvního OVA, není nač si stěžovat. » Shrnutí: Očekával jsem stejně zdařilý díl jako u Tomoyiny kapitoly, ale byl nad očekávání ještě lepší, a to díky silnému dramatu. Celá epizoda na mě zapůsobila natolik, že mi ke konci tekly slzy dojetím. Opravdu jsem si odnesl příjemný pocit spokojenosti. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Clannad: Mō hitotsu no sekai, Tomoyo hen (2008)

    „UŽ JE TO MĚSÍC, CO JSEM S TOMOYO ZAČAL CHODIT. NEZAKOUKALI JSME SE DO SEBE V JEDNÉ URČITÉ CHVÍLI. POSTUPNĚ JSME SE SBLÍŽILI A NEŽ JSME SI TOHO VŠIMLI, ZAMILOVALI JSME SE...“ Toto OVA je alternativní verzí posledních dílů seriálu Clannad. Zde se Okazaki Tomoya rozhodne pro Sakagami Tomoyo a tak je volební kampaň do studentské rady dá dohromady... » Co se mi líbilo: 1) Alternativní volba. Jsem moc rád, že autoři vytvořili i jiný konec, než byl v první sérii. A rozhodně se vydařil! 2) Příběh. Ačkoliv byl děj krátký, tak jsem si ho velice užil. Dramatem a romantikou se tu nešetřilo a je fakt, že mě příběh ke konci dojal. Také stojí za zmínku zajímavá proměna Okazakiho, jakožto flákače ve snažícího se studenta. 3) City. Narozdíl od první série, kde se snad krom 13. dílu s Kotomi city moc nevyskytovaly, tak tady je jich dost. A to je dobře, protože díky nim je vztah Tomoyi a Tomoyo opravdu vynikajicí. 4) Hudba. Tak ta tomu dávala šťávu. A to především klavírová hudba hraná na pozadí, která byla slyšet mj. i ve 13. dílu první série. 5) Animace. Stejně jako v první sérii, tak ani tady k ní nemám žádnou výtku. Kresba byla vskutku kvalitní. » Co jsem nemusel: Podle mého názoru je to tak vydařený díl, že ani žádné nevýhody nemá. » Shrnutí: Jsem vážně rád, že autoři udělali i tuto alternativní epizodu. Nabídla víc, než jsem očekával, proto jsem s ní naprosto spokojen a vřele doporučuji všem, co konec první série moc nesedl. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Kimi ga nozomu eien: Next Season (2007)

    „TO, CO DĚLÁŠ, JE PROSTĚ ŠPATNÉ!“ „VÁŽNĚ? A CO PŘESNĚ?“ „TO, ŽE OVLIVŇUJEŠ NARUMIHO, ABY SI NEVYBRAL MOJÍ SESTRU!“ „DOKUD BUDE MÍT OČI JEN PRO MĚ, NEMÁM DŮVOD PROČ NĚCO TAKOVÉHO DĚLAT.“ „JEN SI ZE MĚ UTAHUJEŠ!“ „AKANE, UŽ JSI SE NĚKDY ZAMILOVALA? POKUD NE, NEMÁ SMYSL SE O TOM VŮBEC BAVIT. ALE JESTLI ANO, TAK URČITĚ VÍŠ, ŽE KAŽDÝ Z NÁS VNÍMÁ LÁSKU JINAK...“ Toto OVA je alternativním pokračováním anime seriálu Kimi ga Nozomu Eien, kde se Narumi Takayuki rozhodne pokračovat ve vztahu se Suzumiyou Harukou. Musí se proto rozejít s Hayase Mitsuki, která, ačkoliv to těžce nese, jeho rozhodnutí chápe. Když se Haruka dozví, co všechno kvůli ní Takayuki obětoval, znejistí nad smyslem celého vztahu. A její mladší sestra Akane si do toho všeho uvědomí, koho má ráda... » Co se mi líbilo: 1) Alternativita. V původním seriálu se mi vůbec nelíbilo, že Takayuki nechal Haruku na holičkách a myslel jen na sebe, ačkoliv to byl právě on, kdo mohl celé tragédii zabránit. A právě tady se Haruce dostává zaslouženého vztahu, za kterým si tak tvrdě šla. Takayuki byl jejím cílem - důvodem, proč se má dostat z nemocnice. 2) Drama. Druhá polovina OVAčka začíná nabírat na napínavosti. Je tu několik nečekaných událostí, které člověka posadí na zadek. I když, ono to platí o celém titulu... 3) Animace. Na té jde poznat, že Next Season vyšel čtyři roky po uvedení původního anime seriálu. Kresba má úroveň a postavy vypadají o dost krásněji. Za zmínku stojí i krásně zobrazené noční nebe s úchvatnou mlhovinou. 4) Komedie. Jak jinak, i zde se vyskytuje typická fraška ve Sky Templu - v restauraci, kde Narumi pracuje na poloviční úvazek. Daikuuji tu zase má plno keců, které mě celkem pobavily. 5) Hudba. Oblíbil jsem si ending v první kapitole, který byl pak slyšet ve zbytku jako opening. Líbilo se mi, že byl plný emocí, které v divákovi tento titul probudil. Z hudby a pozadí se mi především líbila dramatická melodie hraná na housle a klavír a smutná klavírová hudba. » Co jsem nemusel: 1) Vyústění poslední kapitoly. Netvrdím, že se mi závěr nelíbil, jen jsem si ho představoval trochu jinak. Nicméně jsem ho přijal takový, jaký je... » Shrnutí: Byla to fuška, sehnat toto OVA. Sice jsem ho shlédl s anglickými titulky, ale aspoň jsem zjistil, že už mi angličtina nedělá takový problém a že jsem schopný být nezávislý na českém či slovenském překladu. A rozhodně to stálo za to! Doporučuji všem, co byli nespokojeni s původním koncem a těm, co mají rádi sestry z rodiny Suzumiya. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

  • poster

    Zone of the Enders: Z.O.E. 2167 Idolo (2001)

    „ŘÍKAJÍ NÁM, ŽE JSME MARŤANI! TO SE MÁME HANIT ZA NAŠI RODNOU PLANETU NEBO NAŠI SLABOU SKLADBU TĚLA? EXISTUJEME JEN PROTO, ABY NÁS ZEMĚ UTLAČOVALA?“ Poručík Radium Levans je spolu se seržantkou Violou odvolán na tajný projekt Orbital Frame, ve kterém tito promovaní piloti mecha robotů LEV získají možnost otestovat prototypový LEV s názvem Idolo. Cíl tohoto stroje je jasný: Osvobodit Mars od lidské nadvlády! » Co se mi líbilo: 1) Science-fiction. Běžně se tomuto žánru vyhýbám obloukem, nicméně jsem si řekl, že přišel čas na změnu. Vyplatilo se; boje se strojem Idolo byly pěkně zpracovány a připoutalo to moji pozornost. 2) Animace a hudba. Páni, to byl nářez. Tak podrobně zpracovaný anime film jsem už nějakou dobu neviděl. Akce je tu díky většímu snímkování pro mě mnohem snáze pochopitelná; vím co se děje na obraze a neztrácím se v tom, jako při jiných akčních anime. 3) Závěr. Tím mě film dostal. Zatřáslo to se mnou a můžu vám říct, že už pro ten konec stojí za to film vidět. » Co jsem nemusel: 1) Krátká stopáž. Kdyby měl film aspoň o půlhodinu více, nebylo by to vůbec na škodu. Neříkám, že byla současná stopáž příliš krátká, ale myslím si, že by nebylo od věci znát další podrobnosti děje. » Shrnutí: Nejsem fanda sci-fi her a ani tato adaptace to nezmění. Avšak i přesto jsem si filmeček užil. Ukáže vám sílu lásky dvou mladých lidí. Opět jsem zažil, že v anime lze zkombinovat různé žánry, díky čemuž poznávám stále něco nového. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

  • poster

    Air In Summer (2005)

    „MĚLA JSEM SEN. BYL TO SEN O JINÉM MÍSTĚ. MĚLA JSEM NA SOBĚ ZVLÁŠTNÍ OBLEČENÍ A BYLA JSEM JINÁ JAK VZHLEDEM, TAK I POSTAVOU. BYLA JSEM TO VŮBEC JÁ?“ Tento dvojdílný speciál rozšiřuje okolnosti u osmého dílu seriálu Air, kde osobní strážce Ryuya společně s Její Svatostí Kannou a její služkou Urahou utečou ze svatyně. Celý příběh je vlastně jen o útěku a skrývání se před pronásledovateli, kdy Ryuya obě již jmenované chrání před dopadením. » Co se mi líbilo: 1) Nové informace. V základní sérii jsou této vsuvce věnovány pouze dva díly, takže jsem uvítal, že vznikl také speciál. Ten ná prozradí mj. Ryuyovu historii nebo také skrytý Kannin talent. 2) City. Bylo krásné sledovat, jak se Kanna s Ryuyem škádlila a následně se do něj zakoukala. Její snahy o získání Ryuyova srdce nemůžu hodnotit jinak než pozitivně. 3) Žánry. Mix romantiky, dramatu a komedie jsem vždy považoval za nejlepší žánrovou slitinu. Navíc drama a komedie jsou tu v rovnováze, takže se mi po shlédnutí dostavil příjemný pocit spokojenosti. 4) Opening. Po jeho začátku asi každého praští do očí menší úprava, kde zhruba v polovině, po představení hlavních hrdinek ze základního seriálu, spatříme Ryuya, Kannu, ale především Urahu - právě záběr na ni, který trvá zhruba vteřinu, je myslím nejzajímavější. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Stejně jako v základní sérii, tak i tady se mi kresba jako taková zamlouvala, až na tuto drobnou chybku. Ta se ale dá celkem bez problémů přehlížet. » Shrnutí: Jsem rád, že autoři natáhli základní seriál právě mojí oblíbenou historickou vsuvkou. Pořád jsem si říkal, že se toho moc o "Kannině partě" v základu moc neřeklo, že chci vědět víc... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

  • poster

    Pia Carrot e jókoso!! 2 DX (1999)

    „SHINJI, TOHLE JE OSUD! JE TO SKVĚLÁ PŘÍLEŽITOST NA LETNÍ ZÁŽITKY, NA KTERÉ TAK DLOUHO ČEKÁME. A PRÁVĚ TY ZÍSKÁME V TÉTO KAVÁRNĚ!“ Tato adaptace vizuální novely nám dovolí nahlédnout do osobního života Koujimu, který o prázdninách přemýšlí o letní brigádě. Při zahlédnutí rozkošné roznašečky objednávek se začne zajímat o rodinnou kavárnu Pia Carrot. To ale ještě netuší, s kým bude mít tu čest se před výlohou kavárny setkat… » Co se mi líbilo: 1) Kresba. Konečně jsem se dopátral titulu, který má v sobě silně zastoupeny prvky ženské roztomilosti. Na zpracování je poznat, že na anime měli tvůrci dostatek času, aby si mohli s kresbou patřičně vyhrát. Děvčata díky ní vypadají pěkně ze všech úhlů. 2) Komedie. První dvě třetiny OVAčka jsou zaměřeny na slapstick humor. Nezastírám, že ne vše mě pobavilo, ale okamžiky jako např. pláč dovozce zeleniny, cenzurovaná hádka či Asuza a její první zkušenost s pracovním outfitem ve mě vyvolaly přirozený smích. Asi jsem příliš jednoduchá osobnost, že mě dokážou rozveselit i tak obyčejné situace, ale to už asi nezměním. 3) Asuza. Pánové, no to byl kus ženský. Jak už jsem někde psal, mám rád povahy, které jsou otevřené a nemají k slovnímu i fyzickému násilí daleko. Když to spojíte s pěknými tělesnými křivkami, dlouhými vlasy, rozkošnou uniformou a povedenou kresbou, mé ideály jsou dosaženy a já si jen rochním blahem. Nemá smysl zakrývat, že jsem ji plně podporoval v dosažení jejího cíle. Protože jak se říká, co se škádlívá, to se rádo mívá… 4) Opening. Navzdory jeho drobné infantilnosti jsem otvírák při spuštění nové kapitoly očekával v příjemné náladě. Zbytek hudby spolu s melodiemi na pozadí mě příliš nechytl, tedy až na klavírové sekvence ze závěru seriálu, které mám v oblibě. » Co jsem nemusel: 1) Groteskno. Sice se tu našly chvíle, kdy jsem pukal smíchy, nicméně deformované obličeje roztažené po celé obrazovce tuto emoci zrovna nezpůsobovaly. Takový ksichty mě spíše děsily a já si říkal, že tohle je už přes čáru. Je toho povícero, ale tohle mě bilo do očí nejvíce. » Shrnutí: Když zpětně porovnám H-adaptaci s tímto titulem, příběhovka u mě jednoznačně vede. Erotika je sice fajn, ale anime založené na ději na mě obvykle zapůsobí lépe. Dostane se tu na pěknou zápletku mezi postavami, kde se netlačí na pilu a sledovat jejich postupné vnitřní uvědomění má něco do sebe. Puritánům doporučuji shlédnout nezávisle na předchozích titulech; Ecchi je tu poskrovnu. Pro ostatní je to dobrý doplněk k předešlým sériím. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v DVD verzi

  • poster

    Černá bible (2001)

    „DOPŘEJ SI NAPLNĚNÍ SVÉ TOUHY. JE TO LIDSKÁ PŘIROZENOST. NIKDO NEDOKÁŽE VZDOROVAT TÉ ROZKOŠI…“ Tahle erotická adaptace vizuální novely nám představí středoškoláka Minase Taki, který žije poklidný středoškolský život. Náhle, bez jakéhokoliv studu, mu populární Shiraki vyzná svou lásku. Je jak očarovaná; ze dne na den po Minasovi velice touží. Ba natolik, že chce svou lásku stvrdit fyzickým aktem… » Co se mi líbilo: 1) Temný příběh. Příjemný, lehce záletnický středoškolský story s kapkou romance se nám tu během pár chvil přemění na neskutečnou znásilňovací řežbu. Holčiny se zprvu brání, ale magie proniká i do těch nezarytějších počestných žen a postupně se nechávají unést ďábelskou rozkoší. A nejen ženy; včetně hlavního hrdiny je do těchto vášnivých útrap postupně zatáhnuto i několik obyčejných studentů, kteří se v mžiku stanou místní Gang Bang partou. To vše se tu odehrává v nejhutnější a nejdepresivnější atmosféře, kterou se jsem kdy zažil. Utrpení střídá trýznění, krásné ženy tu volají o pomoc… dokud se nepodvolí svému chtíči… 2) Magická sexuální posedlost. Z menšího záletníka podobného Makotovi ze School Days tu najednou máme neovladatelného sexuálního maniaka. Stačilo jedno vyslovené kouzlo naučené z tajemné knihy ze školního suterénu a přestal se ovládat; v tu chvíli zaprodal svou duši ďáblu, který nyní ovládá jeho sexuální chtíč. A právě Minase je ten, kdo postupně přináší do tohoto utrpení nové oběti. A je to ten, kdo tyto útrapy taktéž praktikuje, aby se z nich sám nepomátl. Stejně tak na tom jsou sexuálně zotročená děvčata, která jsou pomocí temných kouzel omámena a je jim už úplně jedno, s kým si pokolikáté v řadě užívají a už vůbec nezohledňují, že se na ně dívá řada členů místní sekty… Všichni tu postupně přichází o zdravý rozum a kruh utrpení se dokonale uzavírá. Divák je při pohledu na tato muka deprimován myšlenkou, že lidé jsou tak slabí a bezbranní, když jde o jejich tužby… 3) Ponurá hudba. Anime adaptace nemá žádný opening, tady na to není žádný čas; vše je tu obětováno vůči akci na obrazovce. To ale nikterak nekritizuji; díky tomu jsou tu slyšet mistrovské skladby, jako je tato a poté především tato, která je symbolem celého černobiblického univerza v mezinárodní otaku komunitě. Obě mají nepopsatelně hluboký dopad na dění na obrazovce. 4) Sexuální scény. Malinko upustím z temných myšlenek a zaměřím se na symbol celého OVAčka a tím jsou H-scény. Při spuštění první epizody jsem očekával nepříjemný jekot a piskot japonských středoškolaček, který je typickým klišé v každém současném anime. Při sledování těchto sexuálních scén, kterých je tu jak máku, se mi otevírají vždy ústa úžasem. Jsou tu slyšet nikoliv pronikavé hlásky, které by vám protrhly svou vysokou frekvencí ušní bubínky, ale smyslné vzdychy, které známe z našeho západního prostředí. Rozum se vám přitom vypne, ani nevíte jak. A když do toho zohledníme, že vizuálně je zde odhaleno vše ve své plné kráse… Divák se až diví, že tohle je jen dabovaný animák. 5) Děvčata. Přiznám se, měl jsem tu dvě favoritky, které jsem viděl v akci vždycky rád. První z nich byla již zmíněná Shiraki, která mě svojí milou a oddanou povahou vždy zahřála u srdíčka a jí způsobené příběhové zvraty mě zvedaly z gauče, plného emocí a empatie. A pak tu byla Saeki, ze které se stala neskutečná mrcha. Jejím koníčkem byla černá magie, takže není divu, že se docela rychle stala pravou rukou démona. Ale i tak jsem měl pro ni slabost. Ty její fialový kukadla, těm se špatně odolávalo… » Co jsem nemusel: 1) Futanari. První čistokrevné Háčko, co jsem kdy viděl, přijde na první H-scénu a já vidím z ženského rozkroku penis. Vteřina šoku, kdy rozpačitě mávám před sebou rukama se slovy „Co to sakra má bejt?“, nicméně ve vteřině druhé si uvědomuji, že v japonské animované pornografii je možné vše, takže se zase tiše uklidním a s vytřeštěnýma očima sleduji rozjíždějící se akci. Ke Kinami-sensei jsem měl zpočátku odpor a strach, kdy zase vytasí se svým nářadíčkem. Když to proběhlo už po čtvrté, můj strach zcela opadl a začal jsem to brát jako její přirozenou výbavu. Byla démonem, takže se musela vyznačovat nějakou zvláštností; jen to bylo poměrně složité na rozumové přebrání. Ženy s penisem mě nikdy nelákaly... » Shrnutí: Vzhledem k častému užívání odkazů na anime festivalech a doporučování jsem se dobrovolně přijal výzvu, že do toho jdu. Bral jsem to jako nedělní oddechovku, ale tento názor se diametrálně lišil od skutečnosti. Anime má hlubokou myšlenku, nad kterou když se člověk zamyslí, uvědomuje si svou vlastní slabotu. Musel jsem se ale mírně otupit třemi desítkami, abych Bibli zvládl na jeden tříhodinový zátah. Zeslabit trochu své silné emoce a uvědomění, že z toho není úniku; příběh jsem silně prožíval. Už to mám holt zakořeněné ve své povaze. Tento titul nedokážu k ničemu zatím viděnému přirovnat. Opovažuji se použít i tvrzení, že tohle je kultovní anime titul. Doporučuji každému zvídavému dospělému, ale jen za okolností originálního dabingu s titulky. V angličtině je příběh značně zkreslený, kde jsou konverzace necitlivé a lživé v pasážích, kde jde v originále o něžnost (a to nemluvě o českém dabingu, který se řadí mezi stejný odpad) a tím se kompletně převrací původní myšlenka (ano, chápu vás, co jste tomu dali odpad a psali nenávistné komentáře vůči dabingu a ději). Nicméně, tohle vám byla taková jízda, že si myslím, že to na poprvé nestačilo a že si to zase někdy zopáknu. Teď si ale musím dát pauzičku od anime tak na dva tejdny, než tenhle nedělní zážitek dostanu z hlavy… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v severoamerickém vydání

  • poster

    Words Worth (1999)

    „KMENOVÉ SVĚTLA A STÍNU, POSLOUCHEJTE. JSEM VÁŠ STVOŘITEL. TOTO ALE NENÍ VAŠE KONEČNÁ PODOBA. JEDNOHO DNE BUDETE MUSET SVŮJ VÝVOJ DOKONČIT. DO TÉ DOBY TU BUDE STÁT TABULE, JEŽ BUDE VAŠE SVĚTY ROZDĚLOVAT…“ V adaptaci RPGčkový hry se seznámíme s Astralem, dědicem trůnu kmene Stínu. Když vypátrá, co má jeho snoubenka na mužích ráda, rozhodne změnit svůj život a získat tak její srdce. Rozhodne se porušit otcovo přání a vydává se na cestu bojovníka… » Co se mi líbilo: 1) Poutavý děj. Na ten si musíte vyčkat do druhé kapitoly, kde se ukáže pravý potenciál anime. V počátku je hlavní hrdina takový nemastný neslaný, nicméně díky své obyčejnosti se v něm leckdo najde. Na zajímavosti příběhu přispívá i vhodně zvolený střih, díky němuž se divák ani chvilku nenudí; stále je na co koukat. 2) Slečny. Samozřejmě jsem si všímal děvčat, kterým je tu věnován nemalý prostor. Nina bylo děvče napůl lidské a kočičí rasy žijící v kmeni Stínů. Já říkám, proč ne? Jsme v kresleném světě, tak proč nepopustit uzdu představ. Holčina byla laskavá a veselá, což se v ponuré okolní atmosféře celkem hodilo a díky ní poznal Astral slečnu, která ho měla ráda takového, kým byl. Taktéž i mladá čarodějka Myuu měla co nabídnout. S jejím přispěním dostál protagonista prvního uznání. Rozkošné to zelenooké děvče, s kterým nabyl důležité sebedůvěry. A pak tu byla ona důvtipná válečnice, s blond vlasy až po boky a modrými kukadly. Sharon, sexy slečna ve zbroji a s mečem v ruce, právě té patří první místo v mém žebříčku popularity. 3) Sexuální scény. Tři slečny; tři milostné akty. Sice tu bylo scén povícero (k tomu se dostanu později), ale tyhle tři mi nejvíce sedly. Vynucený sex sice zvládnu snést, ale tomu dobrovolnému se nic nevyrovná. Je podstatný rozdíl slyšet děvče dovolávající se pomoci a křičící k odporu; a naproti tomu slečnu užívající přicházející vzruchy. Hned má akt zcela jinou, příjemnou atmosféru. V tu chvíli tomu není co vytknout a funguje to na mě jako balzám na duši. 4) Kresba. Studio ARMS si u mě buduje slušné jméno; na svou dobu jsem dostal kresbu, kterou bych čekal až o pár let později. Animace taktéž stála za výbornou, na každém snímku byl vidět pohyb. Již výše zmíněný střih také dělal hodně, i během H-scén, během kterých hrála na pozadí příjemná klasická hudba. Tak to má být; vnést do sexu umění není od věci. » Co jsem nemusel: 1) Polidštěná zvířata. Samy o sobě mi nevadily, kdyby jejich hlavní výskyt nebyl v prvních sexuálních scénách. Jsem schopen vydržet hodně, ale bestialita je už za hranicemi mých zásad. Plně souhlasím s názorem Rococa, tohle bylo už moc. Bylo to odporné. A vůbec, celkově jsem sexuálním scénám nevěnoval takovou pozornost, když došlo na nadměrné násilí. Prostě mě to nic neříkalo a jen tiše koukal. 2) Nedokončená myšlenka. OVA samo o sobě na dost otázek odpoví, ale některé zůstávají nezodpovězeny. Nebudu říkat konkrétní případy, protože bych vám vyzradil příliš, ale každý pozorný divák si toho povšimne. » Shrnutí: Temné fantasy mi dalo více, než jsem očekával. Tušil jsem, že tu půjde hlavně o sex, ale neočekával jsem fungující příběh spolu s nečekanými zvraty. Jsem zvědav, co mi nabídne pokračování. Název anime mě nutí zeptat se sám sebe; stálo to za shlédnutí? No to si pište. Pokud chcete dostat něco víc než jen Hentai, jděte směle do toho! Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání