Honza135

Honza135

Honza Hojsák

okres Ústí nad Orlicí
Vášnivý anime fanoušek

9 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    Elfen Lied (TV seriál) (2004)

    „PŘÍŠTÍ ROK CHCI PŘIJET ZNOVA. DOUFÁM, ŽE SE ZASE UVIDÍME.“ „HEJ, KOUTO… TEN PŘÍBUZNÝ ZÍTRA… JE TO KLUK? NEBO DÍVKA? RÁDA BYCH TĚ DOPROVODILA NA NÁDRAŽÍ…“ Kouta se po dlouhé době vrací do Kamakury, kde podal přihlášku na vysokou školu. U strýce má zařízeno bydlení v bývalé restauraci. Na chodníku s výhledem na moře se znovu setká se svojí sestřenicí, kterou neviděl dobrých osm let. Když si zajdou zavzpomínat na pláž, naleznout tu nahou slečnu s růžky na hlavě. Kouta spolu se sestřenicí se rozhodnou, že se o ni postarají. Tím ale na sebe navážou nepříjemnou pozornost... » Co se mi líbilo: 1) Dynamický příběh. Děj je tu vskutku originální. Již v prvních minutách se tu rozjede boj na život a na smrt, kde nelítají vzduchem jen vystřelené kulky ze samopalů, ale i lidské končetiny. Toto nebývale kruté uvítání do děje vás připraví na krvavé lázně, kterých tu nebude pomálu. V kontrastu s nemilosrdností se poté setkáváme s dalšími postavami, které se shledávají ve štěstí a příjemné náladě. Do toho všeho se ještě zamíchají city a bezbřehá melancholie. Ve výsledku se k nám dostává příběh plný nečekaných zvratů, kdy vůbec netušíte, co se stane v příští vteřině. Byl jsem nedočkavý, jak to celé dopadne, a proto jsem se vždy těšil na další epizodu, a také na emoce, které ve mně sledování probouzelo. 2) Lucy/Nyuu. Nemohl jsem si nevšimnout, že si Yuka vynucovala na Koutovi pozornost nepříjemnými otázkami, aby se poté cítil jako viník a snažil si to u ní vyžehlit. Avšak Koutu to přirozeně táhlo k Nyuu, o kterou měl starost a věnoval se jí, jak jen mohl. Což jednoznačně schvaluji; koneckonců, taktéž jsem si jí velmi oblíbil. To utrpení, které se jí dalo vyčíst z očí, se mi vrylo do paměti. Stále jsem si pokládal otázku; čím se ta rohatá slečna trápí? Co jí leží na srdci? Zřejmě mám slabost pro slečny uvězněné v psychologických problémech, které, když jde do tuhého, nemají k prolévání krve daleko. 3) Hudba. Muzika tu hrála zásadní roli v budování atmosféry; chvíli byla děsivá, následně zase smutná. Obecně byly veškeré melodie naprosto perfektní. Vypíchnu saint a houslovou verzi openingu. Jak je u mě známo, nepřeskakuji openingy ani endingy. Vždy je považuji za nedílnou součást kapitoly. Nejinak tomu bylo i u Elfen Lied. Chorálový otvírák jsem vnímal silně emocionálně, kolikrát mi i slzy tekly. Zavírák už byl sladkej pop, ale narovinu, po drsném příběhu je fajn se zacelit dokupy nějakou pozitivní písničkou. Na hudbu si tedy nemůžu vůbec stěžovat. 4) Lehká erotika. Odhalené Lucininy ženské křivky mě neurážely; ba naopak, nekoukalo se na ní vůbec zle. No, co byste taky jiného čekali od chlapa, že? Že by se mi nahá slečna s krásnými ňadry nelíbila? Ale noták… 5) Závěr. Pánové, tak já se vám přiznám. V poslední kapitole jsem emočně bouchl jak kamna. A to jak štěstím, ale i smutkem. Takové bolesti, co si museli všichni projít, aby si k sobě našli cestu. Ale stojím si za tím, že to lépe dopadnout ani nemohlo. » Co jsem nemusel: 1) Koutovu sestřenici. Časem se mi Yuka zprotivila natolik, až jsem ji začal nenávidět. Ta její sebestřednost mě hodně vytáčela. Pořád měla kecy, jak se Kouta neustále stará o Nyuu a na ní mu vůbec nezáleží. Pořád ty stejný řeči vyřčené vyčítavým tónem a se zarytým ksichtem do země nebo do stolu. A pokud možno, ještě ho uhodit a prohlásit, jakej je to idiot. Pokud se ale na to dívám správně, tak idiot je tu někdo jiný. Co pro Koutovu přízeň udělala ona? Neumí rozjet vlastní snahu, jen sobecky žárlí a myslí si, že jen ona má na Kouta nárok. To jsi přepískla, holčičko. Takhle to na světě nefunguje! » Shrnutí: Tak silně vtažen do příběhu jsem ještě nikdy nebyl. Ani po dokoukání děj nedokážu dostat z hlavy. A upřímně, ani Lucy ne… Kdo by čekal, že by mohl fungovat gore spolu s romantikou? Byl jsem ohromen. Emoce ve mně doznívají ještě teď, při psaní těchto řádků. Dozajista se k seriálu někdy vrátím, protože se znovu rád projedu po nejprudší emocionální horské dráze, kterou jsem měl čest kdy poznat. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Kanon (TV seriál) (2006)

    „I SEN NAKONEC SKONČÍ. JAKO SNÍH TAJÍCÍ V JARNÍM SLUNCI. JAKO MLÁDÍ V LIDSKÝCH TVÁŘÍ. JAKO VZPOMÍNKY BLEDNOUCÍ VE VĚČNOSTI. MŮJ DLOUHÝ SEN SE CHÝLÍ KE KONCI….“ Tato série je remakem 12-ti dílného seriálu, který byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely. Oproti původnímu seriálu je tento remake dvojnásobně delší a obsahuje většinu příběhu z původní hry. Hlavní hrdina Aizawa Yuichi přijíždí po sedmi letech do zasněženého města, kde jako malý trávil prázdniny u tety Akiko. Bohužel si ale z té doby nic nepamatuje, a tak postupem času pomocí své sestřenky Nayuki a nových kamarádek postupně odhaluje zapomenutou minulost... » Co se mi líbilo: 1) Dramatický děj. Jak u adaptacích novel od studia Key bývá zvykem, seriál nám zpočátku poskytne notnou porci komedie, kdy se Yuichi seznamuje se slečnami a během toho zažívá kopec srandy. Jenže nic netrvá věčně a postupem kapitol se dostaneme do dramatické části, kde nejedna slzička ukápne jak leckterému tvrďákovi, tak i romantické dušičce. 2) Děvčata. Nemá smysl skrývat, že jsem ty holky prostě žral. Tak třeba Nayuki, jejíž roztomilost vynikala spolu s její barvou hlasu. Je to slečna, která ujíždí na roztomilých zvířátkách a jahodách, kterou ráno z jen tak nevzbudíte. Byla mi sympatická především svojí povahou. Poslední věta se dá užít i ve spojitosti se Sayuri, která byla až nadměrně veselá, nicméně to k ní sedělo. Na její charakteristický smích nejde jen tak zapomenout. Příliš se toho o ní v seriálu nedovíme, ovšem to mě motivuje k přečtení visual novely. Nicméně největší motivací k četbě je tu její kamarádka Mai. Tajemné děvče, které není příliš populární především kvůli spojitosti s vandalstvím. Moc toho nenamluví a postrádá viditelnější emoce, až se zdá, že ji něco vnitřně trápí. V jejím příběhu mě především fascinovala dynamika děje, která se tu rozjede na plné obrátky a kolikrát jsem překvapením vyskočil z gauče. Za mě je to dospělá slečna, která s klidem strčí Ayu do kapsy. Ne, já proti Ayu nic nemám, nebijte mě! Jen mě lolitky prostě nelákají. 3) Kresba. Je znát, že se pod dílo podepsalo Kyoto Animation. Žádné zbytečné sexuální narážky, jen čistý příběh zaměřený na rozkošnost děvčat a bohatou animaci. Jedná se o další vývojový stupeň kresby z předchozího Airu, což je znát především podle kresby očí, která ale všem divákům nesedla. Já si na to musel chvíli zvykat, ale za mě můžu říct, že mi to ve výsledku vůbec nevadí. 4) Hudba. Možná si říkáte, proč je opening tak smutný. Vězte, že po načnutí druhé třetiny děje vám rychle dojde proč. Otvírák vystihuje skvěle celý seriál. Podkreslovací melodie perfektně sekundovaly probíhajícímu příběhu. Když došlo na vážnější děj, cítili jste ty hluboké emoce, které vás držely napnuté v očekávání, jak to celé dopadne. Za mě doporučuji klavírovou a tajemnou melodii, jež skvěle vystihují moje pocity. » Co jsem nemusel: Jak tu mám hledat zápory, když tu žádné nejsou… » Shrnutí: U tohoto seriálu mě fascinuje, že jsem si sledování natolik užíval, že jsem ho byl schopný shlédnout do konce týdne. Nepatřím totiž mezi no-lifery, co sledují anime od rána do večera. Ačkoliv jsem titul viděl již před čtyřmi lety (a sepsal nicneříkající komentář), i přesto na mě seriál znova dýchnul svojí jedinečnou atmosférou zimní romantiky mísící se s dramatem. Jsem Kanonu velice vděčný, protože jsem díky němu našel své žánrové zaměření. Pro všechny, kteří chtějí zažít anime plné emocí, vřele doporučuji. Známější Clannad tomuto příběhu nesahá ani po kotníky. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Kimi ga nozomu eien (TV seriál) (2003)

    „KDYBYCH TAK PŘIŠEL NAČAS... HARUKA BY NEMĚLA TU NEHODU. KDYBYCH TO STIHL, HARUKA BY BYLA V BEZPEČÍ. A NIKDO BY NEMĚL TAK TRPKÉ VZPOMÍNKY...“ Anime seriál byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely, ve které Narumi Takayuki žije poklidný středoškolský život s kamarády Tairou Shinjim a Hayase Mizuki. Ta ho jednou o víkendu seznámí se Suzumiyou Harukou s úmyslem dát je dohromady. Klapne to, avšak Mitsuki si není jistá, jestli udělala správnou věc. Avšak to nejhorší všechny teprve čeká... » Co se mi líbilo: 1) Depresivní děj. Osud zamíchá kartami hned v prvních dílech a vše se od základů změní. Nevěřil jsem vlastním očím, co vše se odehrálo. 2) Zvraty. Nečekané změny, které stojí za každým rohem, mě pokaždé překvapily. Na různé hádky a rozhodnutí jednotlivých postav jsem koukal s otevřenými ústy. 3) Dospělé postavy. S činy hlavního hrdiny se až na výjimku ztotožňuji, protože ani já jednu dobu nevěděl, co je správné. Jestli se má postarat o Haruku a nebo udržet vztah s Mitsuki. Zajistit obojí ale nebylo možné... Ještě jedna věc se mi na dospělosti postav líbila. Všem se dotvořil charakter a také vzhled. 4) Hrdinky. Nejprve jsem měl v oblibě Mizuki. Líbil se mi jak její dovádivý charakter, tak i dlouhé vlasy. Jenže když začala chodit do práce a dostala Takayukiho z jeho rok trvající deprese, nechala si vlasy zkrátit. Jenže ona "neodhodila" je své vlasy, ale i své veselé já. Nemohl jsem se přes to dostat - už to prostě nebyla ona. Haruku jsem zpočátku nemusel, jenže se později ukázalo, že za ní má hlavní hrdina odpovědnost. Ta její slova se vždy bolestivě dotkla mého srdce. Ale taky po té době zkrásněla - nechala si narůst vlasy a po stranách měla copánky s mašličkami. Ale nejraději jsem měl Akane. Je totiž krásnou ukázkou toho, jak se z nenávisti může stát nevyslovená láska. 5) Hudba. Opening byl v pohodě, ale ending v druhé kapitole, který je paradoxně openingem ve vizuální novele, to je jiná káva - ten je můj oblíbený. Hudba na pozadí dodávala do anime seriálu zmiňovaný pocit deprese. Nejvíce se mi líbila melodie hraná na housle a melodie ze školních let. 6) Animace. Nevím, proč ji někteří kritizují. Když beru v úvahu rok výroby, strčí do kapsy i o dva roky starší Air. Mě se líbila, byl jsem s ní spokojen. 7) Komedie. I drama se musí zlehka odlehčit fraškou. V tomto směru nejlépe fungovala dvojice Daikuuji a Mayu. V počátku příběhu měla dobré řeči i již zmíněná Akane. » Co jsem nemusel: 1) Zbylý ending. Byl opravdu nevhodný, neseděl totiž na události v kapitolách - byl až moc pozitivní. 2) Slova a činy Mizuki. Něco již bylo zmíněno výše, ale popravdě, tato postava mě velice zklamala. Ztratila své já a krásu, až jsem ji nakonec začal i nenávidět. 3) Poslední kapitola. Myslím si totiž, že se v ní Takayuki rozhodl špatně - dal přednost osobě, která mu ublížila. Proto nemám pocit, že by anime seriál končil tak, jak by měl... » Shrnutí: Sečteno, podtrženo, tak i přes určité nedostatky jsem neslevil z hodnocení. Tento titul jsem si oblíbil hlavně pro svou uvěřitelnost. Kam se na to hrabe Clannad i se svým After Story, ten tomuto anime nesahá svou rádoby realističností ani po kotníky. Asi jsem vykopal válečnou sekeru, ale já to tak prostě cítím... Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v DVD verzi

  • poster

    Air (TV seriál) (2005)

    „NĚKDE ZA TÍMHLE NEBEM JE DÍVKA S KŘÍDLY. ROZPÍNÁ SVOJE KŘÍDLA A VÍTR JI ODNÁŠÍ DÁL DO MINULOSTI.“ „A TY TU DÍVKU TAKY HLEDÁŠ, JAKO JI HLEDALA TVOJE MATKA, YUKITO?“ „NO, KAŽDOPÁDNĚ TY TO URČITĚ NEJSEŠ. HODNĚ LIDÍ SNÍ O TOM, ŽE LÍTAJÍ...“ Série byla vytvořena podle stejnojmenné vizuální novely, ve které přijede potulný loutkař Kunisaki Yukito do pobřežního města. Má neobyčejnou schopnost - dokáže ovládat loutku bez provázků. Představení mu ale moc nevynáší, protože neumí skoro žádné triky, které by mladé obecenstvo zaujalo. A tak hladový Yukito usíná na pobřežní zdi, kde ho zahlédne Kamio Misuzu... » Co se mi líbilo: 1) Děj seriálu. Je fakt, že teprve od sedmého dílu začíná být příběh zajímavý. Ale i předcházející díly jsou povedené, jen je škoda, že jejich hrdinky nijak neovlivňují následující epizody. 2) Historické vsuvky. Podle mého právě spojitost s historií bylo to nejzajímavější, co jsem v sérii viděl. Jak u Kano, tak i u Misuzu a Yukita byly tyto vsuvky opravdu skvělé. 3) Hudba. Tak jako v Kanonu, tak i tady nesmím opomenout upravenou openingovou písničku, která zní jak z hrací skříňky. Díky ní drama získává tu správnou procítěnost. Také opening a ending byl úžasný. 4) Žánry. Něco málo romantiky tu je, ale především mě dostalo drama. Také fantasy se mi v tomto anime ukázalo jako solidní žánr. 5) Propojenost s Kanonem. Možná jsem jeden z mála, kdo si všiml tří už někde viděných děvčat v první polovině druhé epizody. Tsukimiya Ayu, Minase Nayuki a Sawatari Makoto odpovídaly jak vzhledem, tak i dabingem. Otázka zní, co tu dělají? Jak moc to propojuje jinak odlišné příběhy? Kdo mi nevěří, ať nahlédne do galerie. » Co jsem nemusel: 1) Vysoká brada. Sice je to jen drobná chybka v animaci, které si lze nevšímat, ale mě to prostě nesedlo. Kresba je ale jinak povedená. » Shrnutí: Je pravdou, že tato série není pro každého. Všechny postavy tu mají velice zvýrazněné emoce, které můžou někomu vadit. Ale těm, co to nevadí a mají chuť na pořádnou dávku fantasy a dramatu, můžu jen doporučit. Je ale škoda, že je seriál příliš krátký. Stejně tak jako Kanon by si zasloužil 24-dílnou verzi... Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi

  • poster

    Yosuga no Sora (TV seriál) (2010)

    „NEMŮŽU S JISTOTOU ŘÍCT, ŽE SE HARU MÝLÍ. PROTOŽE NEDOKÁŽEŠ ZABRÁNIT TOMU, ABY SES DO NĚKOHO NEZAMILOVALA. PROTO CHCI VĚŘIT, ŽE MOHOU BÝT ŠŤASTNÍ…“ Když při nehodě zemřou rodiče dvou dětí z rodiny Kasugano, musí se s tím Haru a jeho sestra Sora vyrovnat. Sirotci proto prodají byt ve městě a odstěhují se na venkov, do domu po svých prarodičích. Sora se ještě plně nezotavila ze šoku, kdežto Haru se musí o vše postarat. Svou úlohu v nastalé situaci si moc dobře uvědomuje a chytne uzdy dospělosti plně do svých rukou… » Co se mi líbilo: 1) Alternativita. Příběh se tu dělí do čtyř alternativ, kdy každé děvče, na kterou Haru zapůsobí, dostane svoji část seriálu. Zpracování se velmi podobá seriálu Amagami SS, kde je děj dělen stejným způsobem. Dočkáme se tak čtyř různých konců. Každý divák tak dostane na výběr, který z konců je pro něj nejsympatičtější. 2) Hudební podkres. Opening i ending byl fajn, ale pravé jádro hudebního umění zde nese hudba na pozadí. Je v ní cítit mnoho emocí a když je zasazena do děje, s divákem to pěkně zacloumá. Mě dojaly především tyto dvě sklady vážné hudby; houslové sólo Inori a Rain like tears. 3) Mobily. Po dlouhé době tu máme znovu anime, kde se naplno využívají výdobytky moderní civilizace. Můžeme tu spatřit ještě véčkové cellphony, pevné linky, ale např. u Sory můžeme vidět první generaci smartphonu. Děj se tak proto odehrává i v hovorech a SMSkách a v některých momentech hrajou klíčovou roli. 4) Kresba. Jak již japonský název seriálu napovídá, dočkáme se tu spoustu pohledů do nebe. A to jak ve dne, na krásná oblaka mraků, tak při západu slunce, dešti i v noci, kdy jsou vidět nádherné mlhoviny. Dále se mi líbilo, že měly děvčata realistické odstíny vlasů. Dokázal jsem se tak do děje snáze vžít a prožívat ho. Upřímně, žádné děvče jsem tu nedokázal nenávidět. Všechny měly své osobní kouzlo. Ale pokud bych měl vybírat favoritky, minimálně o jedné bych věděl. Kazuha a její dlouhé kadeře, slušné vystupování… První route se mi proto docela líbila. Avšak… Je opravdu jedinou…? 5) Sora. Jistěže ne. Už v první kapitole jsem byl dvakrát v šoku z událostí, které jsou zde nastíněny. V průběhu děje se postupně odkrývá skrytá pravda. Ukazuje se, že je to drzá a hubatá slečna, která ale ví, co chce a jde se za tím, stůj co stůj. Její výbuch emocí v polovině seriálu mě silně zaskočil a já, pln emocí, vyskočil z gauče. Její absolutní dominance z ní dělá alfu tohoto univerza. 6) Erotika. A protože je titul seriálovou adaptací vizuálního románu, dočkáme se tu i sexu. Konečně se autoři adaptace odvázali a zpracovali anime dle předlohy, přesně se vším všudy. Mám sice pár výhrad ke zpracování samotných aktů, ale o tom se rozepíšu až později. Sexualita prostě k životu neodmyslitelně patří a když se Haru zamiluje, tak je čistě logické, že se nezůstane jen u slov plných lásky, že… » Co jsem nemusel: 1) Obří ňadra. Je opravdu na škodu, že především Nao měla své přednosti nerealisticky velké. Nedalo se na to příliš koukat a přišlo mi to zkrátka přehnané. To samé musím ale říct i u Kazuhy, kdy ji během předehry náhle povyrostlo poprsí o několik velikostí. 2) Komediální dodatky. Pro všechny z vás, co si chtějí anime užít a svést se na horské dráze plné emocí, doporučuji každou epizodu po endingu vypnout. Dodatečné super-deformed komediální výjevy jen ničí konzistenci tohoto titulu. Je ale pravdou, že endingová hudba těchto speciálů má svůj šarm, kterou si ale doporučuji poslechnout až po dokoukání celého seriálu. » Shrnutí: Uvažoval jsem nad tím, že dám titulu slušné čtyři hvězdy a půjdu zase dál. Avšak poslední tři epizody rozhodly jinak. V poslední čtvrtině děje se totiž ukazuje pravá podstata svobody umění. Je tu vidět upřímnost a otevřenost autorů i k vážným morálním volbám. Vidíme tu Harua, který svádí těžký vnitřní boj se společenskými hodnotami, kdy čte knihy a stále si není sám sebou jistý. Vidíme jeho duševní prázdnotu. Jeho opovržení sám sebou. Poslední kapitola rozhodla. Krvesmilstvo je sice zločin, avšak… je správné bránit dvoum lidem v lásce, když se vidí v jiném světle? Za mě není… Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Planetarian: Chiisana hoshi no yume (TV seriál) (2016)

    „NECHCETE NAVŠTÍVIT PLANETÁRIUM? UVIDÍTE NÁDHERNÝ TŘPYT VĚČNOSTI, KTERÁ NIKDY NEVYHASNE. VŠECHNY HVĚZDY NA OBLOZE NA VÁS ČEKAJÍ…“ Seriál je adaptací stejnojmenné kinetické novely, která se odehrává na válkou zničené Zemi. Konflikt si vyžádal tolik obětí, až celá civilizace, kterou známe, zanikla. Už před válkou lidé vyvinuli velmi schopné roboty, které měli zajistit lidstvu lepší život. Dávali jim proto podobu lidí. Avšak díky rozpoutané válce se lidstvo přeorientovalo na výrobu zabijáckých autonomní strojů a Země byla zasypána odvetnými jadernými střelami. Lidstvo tak bylo samo sebou téměř zahubeno, včetně života na Zemi jako takového. A přesně zde začíná příběh hlavního hrdiny, který šel prozkoumat město známé svojí nehostinností, avšak také zbytky trvanlivých potravin a alkoholu z dob již neexistující civilizace, které mají na trhu vysokou hodnotu… » Co se mi líbilo: 1) Netypický příběh. Znovu jsem po dlouhé době viděl seriál, který značně vystupuje z řady běžných anime stereotypů, odehrávajících se na půdách vyšších středních škol. Konečně zase někdy vidím dospělého hlavního hrdinu, který se snaží přežít v náročných podmínkách. 2) Věrohodné zpracování. Nenašel jsem nesrovnalosti, které by univerzem otřásaly v základech. Vše mi tu dává smysl a divák věří, že na obrazovce vidí možnou budoucnost lidstva a našeho světa, pokud se lidstvo vydá špatným politickým směrem. Jedná se o velmi zdařilou adaptaci, ve které je zachycena drtivá většina dialogů i děje. 3) Hudba. Ačkoliv otvírák i zavírák je nevýrazný, podkresové melodie jsou už na tom lépe. Byly totiž převzaty a mírně upraveny z původní kinetické novely. Jako ukázku vybírám atmosférickou melodii s názvem Gentle Jena, se kterou je seriál neodmyslitelně spojen, a dále melodii Kuzuja no Kecui. 4) Kresba. Je znát, že jde o exkluzivku pro streamovací službu Niconico. V seriálu nejsou žádné předěly pro reklamy. Díky krátké stopáži, která kopíruje původní délku hry, a zmíněné exkluzivitě, zbyl animačnímu studiu David Production větší rozpočet na rozpohybování celého titulu. Moc pěkně se na to koukalo, jen co je pravda. 5) Průvodkyně. Hoshino Yumemi v celém seriálu vystupuje v silném kontrastu vůči všudypřítomnému zničenému světu. Byla postavena ještě před válkou a díky tomu si neuvědomuje, co se kolem stalo, neboť její operační cyklus provozu 7 dní/rok to ani zkrátka neumožňuje. Její jméno je jinak krásnou slovní hříčkou spojenou s vesmírnou i příběhovou tematikou. Tahle volba se hernímu scénáristovi opravdu povedla. » Co jsem nemusel: 1) Drobné nedomyšlenosti. Sice toto není hlavní důvod, proč seriál nedostal plný počet, avšak na mě anime nezapůsobilo natolik, abych z něj byl úplně vedle. Proto tu vypíšu minimálně dvě nesrovnalosti, které jsou vidět hned v úvodu; za prvé, kdy zabijáčtí roboti, postavené na zabíjení lidí, postrádají termokamery, aby se jim člověk nemohl nikde schovat a dále to je neuvěřitelná výdrž hlavního hrdiny, který přežil čtyři dny jen o dvou drobných balení sušenek. Já vím, jsou to maličkosti, ale pozornému oku diváka neuniknou. » Shrnutí: Jako vždy, nic jsem zpočátku neočekával. Tedy, pokud tyto řádky čte někdo, kdo seriál ještě neviděl, ať tě, milý čtenáři, ani nenapadne koukat do galerie, je plná spoilerů! A co si o seriálu myslím? Po dokoukání jsem toho názoru, že jde o silný protiválečný příběh, který ukazuje na zrůdnost války, která ničí lidské životy. A takových příběhů není nikdy dost.

  • poster

    School Days (TV seriál) (2007)

    „NEJPRVE JSEM SE SPOKOJIL JEN S POHLEDEM NA NI... SEDĚT VEDLE NÍ, OBĚDVAT S NÍ MĚ ZNERVÓZŇOVALO. PŘEMÝŠLÍM NAD TÍM, KDY TO ZAČALO... KDYŽ JSEM SE JÍ CHTĚL DOTKNOUT, OBEJMOUT JI. TO MI NESTAČILO, CHTĚL JSEM VÍC A VÍC... NAKONEC JSEM SE PŘESTAL OVLÁDAT A STAL JSEM SE SOBECKÝM...“ Seriál byl vytvořen podle stejnojmenné vizuální novely, ve které Itou Makoto nastoupí do prváku. Při každodenním dojíždění vídá ve vlaku dívku ze stejné školy - Katsuru Kotonohu. Zalíbí se mu, a tak si ji nenápadně vyfotí a fotku si na mobilu nastaví jako tapetu... » Co se mi líbilo: 1) Příběh založený na romantice. Tento seriál byl můj první zhlédnutý anime počin s romantickou tématikou. A právě děj, který čerpá zápletku (a vůbec všechno) jen ze vztahů hlavního hrdiny s ostatními holčinami, mě vskutku oslovil. Co se týče romantiky, popravdě, jednu chvíli jsem netušil, která z děvčat by si měla Makota získat. Přál jsem ho jak Kotonoze, tak i Sekai a Otome. 2) Silné drama. Nervydrásajících okamžiků je tu skutečně požehnaně, především v poslední třetině seriálu. Ke konci série pak drama skvěle graduje a nenechá diváka v klidu. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak to celé dopadne... Kdybych měl své pocity přirovnat ke strunám, tak by se pnutím postupně přetrhávaly, jak by se příběh posouval blíže a blíže do závěru. 3) Používání mobilů. Celý příběh mě přišel o to uvěřitelnější, když si všichni mezi sebou volali nebo posílali zprávy. Už právě za tohle si toto anime zaslouží označení "ze života". 4) Hudba. Co se týká openingu, tak si pochvaluji jeho postarší hudební vyznění. Právě tato skladba mi připomněla mé pocity při opětovném shlédnutí. Ending tu musím ale vychválit za jeho rozmanitost. Není totiž jeden, ale je jich hned několik. Já jsem si oblíbil ending ze 3. a 11. epizody a pak také ten ze dvanáctého dílu, který je paradoxně openingem ve vizuální novele. Z hudby na pozadí zmíním melancholickou klavírovou melodii a písničku ze závěru seriálu. Obě dotáhly drama k dokonalosti. 5) Vlaky. Právě i jejich přítomnost měla dopad na seriál. Momentky s nimi spojené dodávaly příběhu další dramatické chvilky - ať už je řeč o zpomalených záběrech nebo vhodně načasovaných příjezdech. 6) Barva vlasů. Narozdíl od jiných anime sérií zde nenajdete pestrobarevné odstíny vlasů, ať už je řeč o modré, červené, fialové či zelené. Všechny postavy tu mají svůj reálný odstín černé nebo hnědé barvy. Autoři se opravdu drželi uvěřitelnosti, jak to jen šlo. » Co jsem nemusel: 1) Komedii. Neříkám, že stála zcela za zlámanou grešli, ale ne vždy byla vtipná scéna k pobavení. Našly se i ty, které byly spíše k pláči - například první minuty bazénové epizody. Na druhou stranu, tato série mi vykouzlila úsměv na tváři ze stále se opakující nadávky "baka"... 2) Animaci. Upřímně, v době vzniku anime adaptace se už dalo animovat mnohem lépe. Její propracování bych označil za nízkorozpočtové, stejně tak jako dabing. Avšak si lze rychle přivyknout, pokud tedy nesledujete několik seriálů naráz... » Shrnutí: Toto je jiná romantika, než na kterou jsem zvyklý. Je plná lží, nevěry, ale také naděje na dobrý konec. Ačkoliv má své mouchy, je to ukázkové velodrama, které v mé shlédnuté anime tvorbě zatím žádný jiný titul nepřekonal. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění se slovenskými titulky v TV verzi

  • poster

    Oretači ni cubasa wa nai (TV seriál) (2011)

    „VŠICHNI NA SVĚTĚ MĚ MILUJÍ. VŠECHNY CESTY VEDOU KE MNĚ. TENTO PROSLOV NAZNAČUJE, ŽE BY TAKOVÁ BUDOUCNOST BYLA VYTOUŽENÁ. DJ CONDOR VÁM DÁVÁ: MILOSTNÝ DOPIS Z PROPASTI!“ Tahle adaptace vizuální novely nás zavede do příběhu tří kompletně odlišných kluků - Takashiho, Shuusukeho a Dory. Všechny tři spojuje stejná událost; všem vstoupí nějakým způsobem do života holčina. A kdo ví, možná toho mají společného více, než to na první pohled vypadá... » Co se mi líbilo: 1) Hard Ecchi. Tak na tuhle jízdu jen tak nezapomenu. Dynamicky tu na diváka vyskočí takových koukatelných sexuálních provokací, že se nestačí divit. Za mě byly nejlepší ty mezireklamové rajcovní obrázky. Pro někoho možná pobuřující, pro mě plus! 2) Děvčata a kresba. Základ každýho dobrýho Ecchi jsou sličné slečny. A protože se pod původní hru a tím pádem i design charakterů podepsalo studio Navel (pro neznalé - studio, co má na triku Shuffle), šel jsem na jistotu. Odzbrojující roztomilost zaručena! 3) DJ Condor. Tenhle průvodce seriálem je zhmotnění veškerého zmatku. Prostě jedno velké WTF, neustále se děje něco nevysvětlitelného, divného, no prostě dynamického. A to je něco, co tohle anime jednoznačně charakterizuje. Zkombinujte to s Ecchi a máte WTF na druhou! 4) Hudba. Každé animované dílko musí mít dobrou hudbu. A Oretuba nabízí hudební kvalitku především v podobě openingu, ale i ending je docela dobrý. Hudba na pozadí se mi také líbila, vypíchnu především tuto skladbu. 5) Fungující komedie. Japonci a jejich smysl pro humor mě neustále překvapuje. Drzé poznámky a rozhovorové zvraty na mě fungovaly a já se bavil. A to je hlavní. 6) Poslední epizody. A konečně něco, co vytáhlo seriál přeci jen o příčku více, než byla jen úroveň „oddychovky“. Již od poloviny anime se začíná přecházet z fanservisového zaměření na příběh a ke konci vše krásně graduje. Jsou tu zvraty, je tu drama. Nebudu spoilerovat, ale rozhodně to stojí za vidění. » Co jsem nemusel: 1) Nevyužitý potenciál. Je docela škoda, že tu příběh hrál druhořadou roli. Objevuje se až po fanservisové části a tak není divu, že většina diváků tento titul zahodí ještě dřív, než se začne v anime něco dít. » Shrnutí: Fanservis do tohoto anime jednoznačně patří. Erotika pro mě znamená hodně, ale zase ne všechno. Čtyři hvězdy podle mě stačí. Kdo ale neviděl seriál až do konce, nemůže soudit. Takový divák přišel o to nejlepší, co se skrývá na závěr! Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi

  • poster

    Shuffle! (TV seriál) (2005)

    „NECHÁPEJ MĚ ŠPATNĚ, RINE. ROMANTIKA JE JEN PRO JEDNOHO, NE PRO VŠECHNY NAJEDNOU. NIKDO TĚ NEOBVIŇUJE. VLASTNĚ SIS VEDL SKVĚLE. BYLO TO ROZHODNUTÍ, KTERÉ JSI TY, RIN, UDĚLAL SÁM...“ Série je adaptací stejnojmenné vizuální novely, kde hlavní hrdina Tsuchimi Rin žije poklidný středoškolský život s kamarádkou Fuyou Kaede. Oběma se stala tragédie - jsou částečně sirotci, a tak se Kaede ochotně o Rina stará. Jednou se ale Rin dozvídá, že do jeho třídy přestupují dvě studentky, které o něj mají od prvního okamžiku zájem. Otázka zní, proč? A to příběh teprve začíná... » Co se mi líbilo: 1) Příběh. Děj má v počátku dobrou zápletku, ale poté přichází prostor pro komedii a příběh stagnuje. Avšak ne napořád, od poloviny série zase začíná být děj důležitý. 2) Komedie. Ta byla hlavně v prvních dílech k popukání, poté ji vystřídal nenásilný fanservis. Nelze říct, že byl špatný. Leckdy překvapil a já, hlavně v jeho počátcích, měl oči navrch hlavy... 3) Vztahy. Pokud se bavíme o první polovině, tak zde byla romantika celkem slabá. Navíc není ani naznačen vývoj vztahu Sia - Rin - Nerine, jen jsem byl postaven před hotovou věc. Tak to tedy ne. Naštěstí pro diváka, toto nejsou jediné hrdinky, které mají Rina rády... Třeba taková Asa, která, stejně jako Ayu z Kanonu, měla problém s tím, že mluvila o sobě v mužském rodě - když mluvila, šlo obvykle ve větě zaslechnout "boku" místo "watashi" (v překladu "já" v mužském nebo ženském rodu). Byla to má nejoblíbenější hrdinka, hned za ní se umístila Kaede. 4) Drama. Právě poslední romanticko-dramatická třetina udělala ze seriálu zajímavou záležitost. Různá odhalení, o kterých divák nemá potuchy, převrací vše od základů. A poslední díl - naprostá pecka... 5) Hudba. Opening byl pro mě příjemným překvapením. Čekal jsem nějakou starší písničku, ale místo toho se objevil vyladěný J-rock. Ending byl také povedený, ale hlavně v posledních dílech moc nesedí na konec epizody (viz například 23. díl). Z hudby na pozadí byla nejlepší melodie znějící jak z hrací skříňky. » Co jsem nemusel: 1) Zdlouhavý nástup příběhu. Toho je celkem škoda, protože ne všichni vydrží do poloviny série. 2) Žádný vývoj vztahu u Rinových snoubenek. Jak již bylo zmíněno, právě to kazilo mou představu o tom, že by s nimi Rin měl něco mít. Právě kvůli tomuto nedostatku jsem si nebyl jistý, jestli alespoň jedna z nich je pro něj vhodná... » Shrnutí: Celkem fajnová oddechovka, na kterou se dá celkem v pohodě koukat. Animaci nedokážu zhodnotit, bohužel, jsem z ní celý rozporuplný. Nečekejte nic extra, ale myslím si, že to zato stálo. Přečtena původní vizuální novela. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v DVD verzi

  • poster

    Maširoiro Symphony (TV seriál) (2011)

    „VŠECHNO JEDNOHO DNE SKONČÍ. NA JAŘE ABSOLVUJEŠ ŠKOLU A NEJSPÍŠE OPUSTÍŠ TENTO DŮM. NICMÉNĚ JE JEDNO, KOLIK ČASU UBĚHNE, VZPOMÍNKY VŽDY ZŮSTANOU...“ V adaptaci stejnojmenného vizuálního románu dojde ke sloučení dvou místních soukromých středních škol a Uryuu Shingo spolu se svou sestrou Sakuno je zařazen do pilotního projektu, který má ověřit uskutečnitelnost. A Shingo, jako sympatický mladý muž, se tu průběžně seznámí s několika děvčaty… » Co se mi líbilo: 1) Kresba a roztomilost. Protože jsem se anime produkci nevěnoval několik měsíců, rozhodl jsem se sáhnout po roztomilé tvorbě. Obálka ani nákresy slečen na databázi nelhaly a já tak dostal enormní dávku rozkošnosti. V animační části především oceňuji hru světla a stínu a perfektně vykreslené přiblížené obličeje hrdinek, kdy je vidět krásně probarvená duhovka. 2) Pomalý děj. Jakožto člověk naskakující zpátky do svého wishlistu jsem ocenil, že byl příběh vleklý. Mohl jsem se tak rozplývat nad kresbou a dabingem. V závěru došlo i na emoce a vyznání lásky, kdy se Shingo zachoval jako správnej chlap a rozumně vybral. 3) Zvířecí sidekick. Upřímně jsem neočekával, že si Pannya nějak oblíbím, ale stal se opak. Ty jeho skřeky, krátké nožky a roztomilý kukuč udělaly své. 4) Shingo. Hlavní hrdina si zkrátka uměl vybrat. Své sestře Sakuno se vyhnul obloukem, za což smekám, neboť takové jednání není obvyklé; Airi jako světlovlasé děvče s modrými kukadly byla sice lákavá, ale postrádala větší emoce, kterým by si tak mohla získat srdce diváka. (A ano, sice s ní existuje OVAčko, to však nemá žádnou přidanou hodnotu a koukáte se de facto na vizuální román). A jako poslední děvče jsem si oblíbil Miu. Růžovovlasá slečna bez ostychu, která se jako první hlásila k hlavnímu hrdinovi. Jo, to byl kus ženský, panečku. I ty povahové rysy byly k sežrání. » Co jsem nemusel: 1) Angie a Sanu. Tak tyhle dvě holky upadly u mě v nemilost. První jmenovaná si nedokázala sundat služebnickou čelenku ani o Vánocích a jediné, v čem viděla smysl svého života, byla otročina; a ta druhá zase rozdávala kopačky všude kolem, aniž by se zamyslela nad tím, co vlastně sama chce. A pak jí zbyly jen oči pro pláč. Že se nedivím… » Shrnutí: V době své osobní krize, kdy jsem se cítil fakt mizerně, jsem se rozhodl sáhnout po mém zaručeném antidepresivu. Zabralo to a já si tak mohl vychutnat kvalitní anime plné kontrastních barviček a nádechem pěkné romance. Hudba tu bohužel nebyla příliš výrazná vzhledem k pomalému vývoji děje, avšak i tak se mi instrumentální skladby líbily. Pro hodnocení silně doporučuji dokoukat, pánové výše nade mnou jsou vám příkladem, jak na seriál nekoukat. A když se do seriálu pustíte, volte anglické titulky, protože jediná česká verze, co se dochovala, má otřesnou korekturu a obsahuje cenzuru, což je nežádoucí. Musel jsem kvůli zlému překladu na celý seriál koukat ještě jednou, abych pochopil všechny konverzace. Ano, tak špatný to bylo. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v BD verzi