Honza135

„HAYAMI...NĚCO NA NĚM JE, TÍM JSEM SI JISTÁ. VĚŘÍM, ŽE Z NĚJ BUDE NEJLEPŠÍ MAZLÍČEK.“ „PRÁVĚ PROTO BY SIS S NÍM MĚLA VÍCE HRÁT.“ V této volné adaptaci vizuální novely Hayami Takurou přestoupí na školu Svaté Alcadie, kvůli níž musel podstoupit náročnou fyzickou přijímací zkoušku, nad kterou dohlížela sama ředitelka školy. Vybírala totiž mladého muže, co by dokázal uspokojit její náročnou sestru Reonu. Bude o to ale Hayami vůbec stát, když poznal sympatickou domovnici Otokawu? » Co se mi líbilo: 1) Animace a kresba. Jedná se o vynikající práci, která mluví sama za sebe. Je znát, že se na tomto projektu penězi ani talentem nešetřilo. Vskutku radost se dívat. 2) Sound design a hudba. Nazvučení seriálu bylo na úrovni, včetně výkonů hlasových hereček. Hudba se v openingu i endingu pokaždé měnila a v průběhu epizod hrály příjemné melodie. 3) Komediální zápletka. Je to příjemné oživení po temné Černé Bibli, ke které má blízko díky stejným vývojářům předlohy. Děj je groteskní a nebere se tak vážně. Stáváte se pozorovatelem jedné velké přetahované mezi dvěma slečnami o jednoho klučinu a je předvídatelné, kdo nakonec vyhraje. Seriál se dá přirovnat ke klasické romantické komedii, kde však dochází na časté vášnivé akty. 4) Sexuální scény. Jsou velmi zajímavé, především díky tomu, že tu neuvidíte nic násilného a dívky si všechny akty užívají, včetně těch hromadných. Slečny tu totiž dostali do vínku výrazné libido a jsou velmi lačné ho uspokojit. Pokud se řadíte mezi obdivovatele horních částí ženského těla, tak si tu přijdete na své, a pokud máte rádi trochu tvrdší přístup, Reona s bičem v ruce a její BDSM outfit se vám bude líbit. Dále tu nenajdete tu žádné nedospělé holčičky; na lolitky tu zkrátka nenarazíte, takže veškerý obsah je snadno přijatelný i pro průměrného Evropana. » Co jsem nemusel: 1) Upozaděný příběh. Nehraje tu tak významnou roli, jako v předchozích adaptacích videoher od stejných tvůrců. Naštěstí to není zase tolik na škodu, neboť když si dáte tu práci a seženete si překlad předlohy, dočtete se vše, co vás zajímá. » Shrnutí: Na tento seriál jsem si brousil zuby už dlouhou dobu, protože jsem věděl, že se jedná o klasiku žánru. Nezklamal mě. Jedná se o kvalitní a propracovanou kreslenou pornografii, kterou mohu každému, kdo se o tento umělecký styl zajímá, jen doporučit. Jasně, někdo by mohl namítat, že jsou všechny akty přitažené za vlasy a některé jejich aspekty značně zveličené, ale to už k Hentai prostě patří... Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„ZNÁŠ POVĚST O TÉTO PISTOLI? PŘIVÁDÍ LIDI K ŠÍLENSTVÍ.“ V této adaptaci vizuální novely se hlavní hrdina Asakura Yuu při dobíhaní vlaku srazí s maníkem, co nese stejný kufr jako on a nechtěně si je tak prohodí. Doma pak Yuu přijde na to, že v kufru je výbava nájemního vraha a jen tak ho napadne, že další zakázku, která je nahraná na videokazetě, prostě přijme… » Co se mi líbilo: 1) Zápletka. V první epizodě vidíme slušný náběh na příběh, který však v dalších dvou kapitolách vezme za své a ze seriálu se tak stane jen bezmyšlenkovitý mišmaš plný sexu. » Co se mi nelíbilo: 2) Zbytek. Tento seriál je naprosto o ničem. Jediné, v čem aspoň trochu funguje, jsou ony explicitní scény, na které se dá s přivřenými oči koukat. Jejich provedení ale ale často velmi nešťastné, kdy Yuu vůbec nic nevydrží a od zahájení aktu do vyvrcholení nestihnete napočítat ani do deseti. V druhé epizodě začne randit s prodejnou slečnou a ve třetí se zase začne uspokojovat svou macechu, aniž by k jednomu či druhému měl větší důvody. Je to zkrátka mizérie. Kresba i animace je zfušovaná a není tu prostě nic, co by mě dokázalo zaujmout. Třeba to napraví originální předloha. Shlédnuto v japonském znění s anglickými titulky v severoamerickém vydání

„V DÁVNÝCH DOBÁCH BYLA ZEM POKRYTA LESY, V NICHŽ OD POČÁTKU VĚKŮ PŘEBÝVALI DUCHOVÉ BOHŮ...“ Princ Ashitaka, budoucí náčelník kmenu Emiši, je po náhlém útoku démona na jeho domorodou vesnici poznamenán kletbou. Během vítězného souboje nad posedlým divočákem se dotkl jeho démonické aury, která na něj přenesla divočákovu zlobu vůči světu, včetně silných bojových schopností. Ashitaka je tak nucen odejít na západ, odkud divočák pocházel a najít lék proti stále se rozšiřující jizvě na ruce. Avšak musí se mít na pozoru, aby se neřídil svým hněvem, díky kterému rozsévá krveprolití, které po každém boji jen prohlubuje negativní dopady kletby… » Co se mi líbilo: 1) Dospělý děj. Byť se obálka i snímky z anime filmu tváří, že je určen pro všechny jakožto rodinný film, není tomu tak. Film obsahuje značně násilné scény, které by mladší divák neměl vidět. Taktéž se film nese v komplikovaném prostředí, ve kterém se postavy nerozlišují na dobré a špatné, takže mladší divák by nedokázal pobrat Ashitakovu podstatu smýšlení a jeho následná rozhodnutí. 2) Animace a hudební podkres. Především si cením hloubky detailů, jako například démonická aura v podobě pohybujících se drobných chapadel, vskutku akční a dechberoucí souboje a hry světla a stínu. Symfonická hudba na pozadí udržuje se zbytkem filmu krok a dodává anime filmu hloubku. 3) Premisa. Pan Mijazaki se nám tu snaží říct hned dvě důležitá témata. Svět plný neustálých válek prostě není fajn místo pro život. Dále by lidstvo mělo žít v symbióze s přírodou a nedrancovat ji jen pro svůj užitek, neboť nám to příroda může pěkně spočítat, jak se ukazuje v posledních letech čím dál častěji. 4) Nostalgie. K filmu mě pojí osobní emoce ze sklonku roku 2003, kdy jsem shlédl českou TV premiéru na ČT1. Byl jsem ještě dítě, které když uslyšelo od své matky, „že se spolu podíváme na japonskou kreslenou pohádku“, tak měl představu diametrálně odlišnou od obsahu, který jsem tehdy shlédl. Byl to můj první střet s japonskou animovanou produkcí, který mě zanechal v šoku. Nicméně, byl to šok positivní, byl jsem z filmu nadšen! Ještě bych u matky dozajista vyhrabal starou VHS kazetu, na které je film nahrán. Od té doby jsem si ho velmi rád pouštěl, dokud se mi nerozpadla rodina. Všechny mé hodnoty tehdy vzaly za své, včetně mého emocionálního pouta k Mijazakiho filmu. Film se po čase stal ikonou mého dětství. Jsem proto velmi šťastný, že jsem se k jeho tvorbě po letech vrátil a mohl si film znovu pustit, tentokráte v japonštině a FullHD. » Co jsem nemusel: 1) Známost děje. Jsem trochu zklamaný; tentokráte se další velké emocionální propojení s hlavním hrdinou už nekonalo. Během filmu jsem si vzpomněl na všechny následující scény a tak jsem si film neužil, tak jako poprvé. Ale párkrát jsem měl slzy na krajíčku, já se k tomu přiznám. Celá tato recenze je vlastně oslavou mých dětských vzpomínek a tehdejších názorů na film, kdy jsem chtěl vykřičet do světa, jak tahle zcela odlišná japonská pohádka významně vybočuje od toho, co si běžný divák představuje od kresleného filmu. Jsem hrdý na to, že jsem si splnil sen toho šestiletého kluka a dokáži dnes z valné většiny porozumět anime, jen jsem tento charakteristický pojem tehdy neznal. » Shrnutí: Je to vskutku náročný film, kdy vám po jeho shlédnutí vyskočí nejedna otázka, na kterou se pak budete snažit najít odpověď. Nezlobím se na nikoho z vás, kdo si pro zjednodušení a celkové zpřístupnění filmu koukli na česky dabovanou verzi, neboť japonský originál plný referencí na své pověsti a mocenské pletky příliš na pochopení nepřidává. Původní znění doporučuji jen sebevědomým divákům.