Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Romantický

Recenze (2 188)

plakát

Vivant (2023) (seriál) 

Vivant mi hodně připomínal Tokyo Mer, ačkoliv témata i herci jsou jiní. Ale z obou svým způsobem stříkal testosteron. I když by logika mohla být ze seriálů zklamána, tak to prostě nevadilo, protože uměly zaujmout, navnadit, pobavit, zabavit. Seriál byl dostatečně zajímavý, aby nebylo nutného ho rušit logikou, takže jsem se bavila. Herecky velmi zajímavě vybavené, napínavé, plné Nipponu a lásky k němu, věrnosti a tvorby pevných vztahů. Není to tak boží jako Hanzawa Naoki, ale pořád je to velmi kvalitní zábava a po dlouhé době jsem vydržela u seriálu sedět několik hodin v kuse. Byla to fajn jízda, prostředí špionů a cizích zemí člověk v japonském seriálu nepotká tak často. Tragické, ale plné naděje na zářné zítřky.

plakát

My Happy Marriage (2023) 

Tak jo, od něčeho takového očekávám mnohem víc. I to anime šlo trochu víc do hloubky, co se týče motivací a vztahů mezi postavami. Tohle bylo ještě plytčejší a nezachrání to nikdo. Jako sice miluju hlas Cudy Kendžiróa a pak když tam byl i vidět, tak skvělé, ale to je bonbónek pro mě. Ale chápu, že Meguro Ren s dlouhými vlasy a nadpřirozenými schopnostmi bude pro ostatní dostačující, ačkoliv je to v podstatě prázdné nic neříkající dílo. Fakt jsem se nudila a měla problém to dokoukat, ale může na to mít i vliv to, že jsem viděla anime a vlastně jsem už věděla všechno, i když konce se řešily jinak. Fakt mám ráda romantiku s fantasy prvky, ale i tak potřebuju víc, aby mě to zabavilo.

plakát

Zom100: Co chceš stihnout, než tě sejme zombie (2023) 

Kdyby nakonec nebyla ta kravina s tím žralokem, tak bych dala vyšší hodnocení, takhle už toho bylo moc a já to vzdala. Tedy dokoukala jsem to – i se závěrečnými titulky –, ale vzdala jsem jakékoliv dobré mínění. Jako takhle; začátek apokalypsy je skvělý, jak to toho našeho hlavního troubu baví, jak si to až nepatřičně užívá, to je fajn. To před apokalypsou bylo trochu utrpení sledovat, ale helem věděli jsme, že to nemá dlouhé trvání, tak se to díky očekávání dalo zvládnout. Pak se to tak nějak plácalo, až z toho byl kraťoučký, ale hrozně příjemný roadtrip (kdyby byl další díl, který bude jen tohle, tak bych to brala všemi deseti!) a konec... moc žraločí. Na druhou stranu chápu, že to tak mělo být, že to vlastně je celé a celou dobu přitažené za vlasy a pokud s tím splynete, tak si to užijete, ale pokud ne, tak vás ten konec prostě nenadchne. Nakonec takový průměrný zombie film bez zbraní!

plakát

Kono hana sakuja (2022) (TV film) 

Pokud potřebujete něco klidného, nenáročného, obyčejného, co vám zlehka ukáže, jak se žije v Kagošimě, městě poblíž Sakuradžimy, aktivní sopky, tohle je ono. Jedná se o lokální tvorbu, která má přiblížit právě takový život a myslím, že se to obstojně povedlo. Nehledejte v tom nic, je to prostě je kousek ze života čtyř lidí. Přeloženo.

plakát

Pátrání za devatero horami (2023) 

Já to mám tedy naopak – čekala jsem větší ztřeštěnost, větší ujetost. Tady se Fukuda Júiči držel docela při zemi, řekla bych. A já měla chuť na nějakou jeho klasickou ujeťárnu typu Kjó kara ore wa!!, Hentai Kamen nebo Jošihika. Tohle bych řadila mezi jeho střízlivé filmy jako 50x a stále poprvé nebo Wotakoi. V podstatě koukáme na klasickou detektivku akorát v pohádkovém hávu (a ano, i zde je plno odkazů na klasická japonská detektivní díla, takže kdo nezná třeba Detektiva Conana nebo Kindaičiho, tak bude ochuzen o jeden aspekt Fukudovi práce). Máme tu všechny možné stereotypy žánru a přesně na tom je celý příběh postavený – stereotypy krimi žánru a do toho se nám míchají i ty pohádko-romantické a o tom to je. Tak to má být, tak je s tím pracováno a je to v pořádku, protože to „pojaponsku“ funguje. Film na pohodu, s krásnými kostýmy, krásnými hrdinkami, fajn princem a s těmi herci, které má Fukuda tak rád. Chápu, proč by se to nemuselo líbit, ale za mě naprosto obstojná pohádková krimikomedie. P.S.: Na Netflixu to má kromě titulků i český dabing.

plakát

Skip to Loafer (2023) (seriál) 

Začala jsem koukat, zalíbilo se mi to klidné a přátelské prostředí a doufala jsem, že se to nezmění v drama. K mému velkému potěšení se tak opravdu nestalo a já si to poklidnou, ale přesto plnou jízdu užívala až do konce. Padlo tu, že nuda, že se nikdo v podstatě nikam neposunul. Seriál ukazuje půl roku života 15letých. Kam se asi tak mohou posunout? Všichni mají kroužky, zájmy, touhy, potkávají se ve škole a nějak spolu koexistují a to prosím bez vztahových dramat a šikany. Navíc všichni mají za sebou nějakou zkušenost z nižší střední, případně si nesou něco mimo školského, a upřímně seriál tohle ošetřuje, ukazuje, že sice mají nějakou zkušenost, ale setkali se s novými lidmi a překonávají minulost. Snaží se. Postavy nestagnují. No a co že nedělají mílové kroky, to tyhle malé krůčky jsou důležité a skvělé. Nemluvě o tom, že vztah Šimy a Micumi se proměnil – minimálně v rámci jeho chápání ze strany jich samotných. U Micumi k tomu došlo dřív, u Šimy v posledním díle. V takovém krásné seriálu není kam spěchat, po 12 dílech nejsou nutná velká vyznání, protože je to jasné. Prostě za mě je to moc pěkný seriál ze školního prostředí o vztazích a to především přátelských. Láska tam je sice také, ale není divoká, je krásná a nevinná.

plakát

Hanako to An (2014) (seriál) 

Je to vlastně moc krásný příběh, Hanako měla určitě zajímavý život (ten reálný ještě o něco zajímavější, řekla bych, přece jenom se tu tvůrci dopustili nějaké zkratky). Hlavně ta část, když se poznávala s Eidžim, to bylo moc krásné, on byl tak strašně roztomilý a skvěle zahraný, až docházelo k palpitaci... Co mě ale začalo ke konci štvát, byla ta její kamarádka Renko, měla jsem jejího příběhu dost, fakt mě moc nezajímal, přesto dostala hodně prostoru. Na jednu stranu to chápu, měla na Hanako velký vliv a ona sama byl v té době opravdu známá svým osudem, ale mě prostě moc nebavila. Do toho se ještě Hanako s Annou ze Zeleného domu seznamuje opravdu pozdě a přitom se to jmenuje Hanako a Anna... Přesto se mi asadora líbila, sice nedocházelo vždy k hezkým věcem, ale i ty zlé byly předány s lehkostí, netýralo to diváka moc. Navíc 15 minut na epizodu je tak akorát, aby si to člověk dával pravidelně k jídlu. A ještě mu do toho hrály tóny Kadžiury Juki...

plakát

Gekidžóban Signal: Čóki mikaikecu džiken sósahan (2021) 

Tak jsem zase dostali v podstatě delší epizodu seriálu, jen je tedy akčnější, ze Saegusy udělali pomalu neporazitelného borce, co ho moc věcí nebolí, ale hele, jde se dál! Opět to útočí na zkorumpovanost politiků propojených s policejními složkami, ale úplně to tuto problematiku nerozebírá. Spíše se to soustředí na Saegusu. Dostal opravdu hodně prostoru a ostatní tam spíš jen tak probíhali a problikávali. Některé věci mi přišly nedotažené, odfláknuté (kdo obvazuje zraněného přes oblečení?!) a i když to bylo dlouhé a občas to ztrácelo dech, nedívalo se na to špatně. Rozhodně to navnadí se znovu podívat na seriál, podle mě pokud člověk koukne hned po zhlédnutí seriálu a speciálu a nenechá si mezi filmy třeba roční mezeru, tak se mu bude dívat líp. Nebylo to špatné, ale na zadek se z toho také neposadíte. Jste fanda Sakagučiho Kentaróa? Rozhodně koukejte, tady ho dostanete hodně! Překlad.

plakát

Seirei no Moribito - Season 1 (2016) (série) 

Má to jen čtyři díly, ale jsou dobré, vyvážené, dobře podané a silnější hrdinka se vám bude hledat těžko. Balsa je prostě dobrý charakter, má své cíle, motivy a zákony, kterých se drží. Pomalé a klasické přímočaré fantasy, které má co říct, baví a otevírá dveře k větším příběhům. Jaké budou, třeba uvidíme... Překlad.

plakát

Tókjó MER: Haširu kinkjú kjúmeišicu (2021) (seriál) 

Je to sice kravina, ale sakra zábavná. Plná emocí, napětí a skvělých hereckých výkonů. Je to přesně tak na hraně, aby to bylo skousnutelné a člověk se u toho fakt bavil a neprotáčel neustále oči v sloup. Navíc je to skvěle obsazené a Suzuki Rjóhei je prostě fešák a frajer k tomu. Lékařské drama? Tohle je to pravé ořechové.