Zíza

Je to taková ta klasika, kdy někdo přejde na nové pracovní místo, zpočátku se mu tam nelíbí, vlastně kouká svrchu na ostatní a očekává, že brzy vypadne. Ale pak začne tu sluníčkovou rodinku v novém zaměstnání poznávat, zamiluje se a je mu tam príma a vůbec je to celé zalité sluncem. A tady bylo. Všichni usměvaví, nekonfliktní, milí a sladcí. V celém filmu nedojde ke skutečnému napínavému okamžiku. Celé je to tak povrchní, nejen příběh, ale i postavy, že se prostě nedokáže „zamilovat“. Nezajímá vás to a těšíte se na konec, protože je to nudné. Bez konfliktu, bez lidí, jen s barvičkami. Možná se tvůrci snažili naznačit, že tam byl jakýsi konflikt mezi hlavní hrdinkou a jejím přítelem, ale to úplně vyšumělo. (SPOILER To, jakým způsobem se nakonec rozchází, nedává smysl, ledaže by byli středoškoláci a vlastně o ten vztah nestáli. On jen zopakuje její první dojem z parku, ona se na něj jen podívá a prostě konec. Bez debaty, bez zásadnějších důvodů apod. KONEC SPOILERU A to tohle zabralo jen tak malinkou část filmu, že si klidně mohli dovolit to vystřihnout. Ostatně jako spoustu jiných scén.) Slabé 2*.

Je sice pěkné, že vidíme 30 let ze života dvou postav, jak se vyvíjejí, chřadnou či znovu rozkvétají, jenomže ty výňatky vás úplně nedonutí mít postavy rád a chápat je. Možná ne chápat, více s nimi soucítit. V podstatě mě celý film nechal chladný kromě okamžiku, kdy kamera zajela na budík, na kterém byl vidět i datum – 11. 3. 2011. To ve mně úplně krklo, ale pak si film jel dál svoje. Nerozvíjí se jeden ucelený příběh, ale zvláštně se slepují střípky. Chápu proč, je to jasné, přece jenom koukáme na třicet let jejich života, ale úplně mi to nevyhovovalo. Mělo to spoustu zajímavých nápadů, které by byly lepší, kdyby se probraly víc do hloubky, než aby se takhle odbyly. Herecky je to naprosto v pořádku, hlavní postavy byly líbivé, režie i scénář zvládnuty. Ale prostě nic to ve mně nezanechalo a za čtrnáct dní už ani nebudu vědět, že jsem to viděla.

Předlohu neznám, Kageró no cudži jsem neviděla, ale je mi docela jasné, že přestože je tento film velmi vizuálně lákavý, herecky šťavnatý a kostýmy brilantní, chybí mu propojení s divákem. Události jdou za sebou tak rychle a vztahy se mění ve stejném rychlosti, že si nedokážete vytvořit pořádné pouto, film nedokáže plně přenést hloubku bolesti, kterou postavy prožívají. A tak se občas jen díváte na ty měnící se obrazy a říkáte si, že postavy jsou buď hodně plytké, nebo tak komplexní, že je zkratkovitost filmu nedokáže představit. Ano, film se mi líbil, ale nadšená od něj nedocházím. Prostě vizuálně pěkný výlet do éry Edo.

Upřímně, na to, jak je ten film dlouhý, jsem se nenudila. Koukala jsem s fishem a mámou a když jsem jim řekla na konci, že to má tři hodiny, nechtěli mi věřit, že jim to uběhlo hrozně rychle. Opět tu máme japonského Poirota, kterého jsme již potkali v Orient expresu, takže už víme, jaký bude. Je stále extravagantní a je více podobný tomu v knize či Finneyovi než distingovanému Suchetovi, na kterého je většina českého diváctva zvyklá, a proto je možné, že k němu nepocítí náklonnost. Minimálně v Orientu to tak bylo. Jenomže Vražda Kuroida (Rogera Ackroyda) není natolik známý a (filmově) profláklý příběh, že i velký fanoušek Sucheta si tento televizní film užije. Protože na Sucheta zapomene a prostě si nechá znovu vyprávět příběh, co napsala Agatha Christie. Herecké výkony, kostýmy, zasazení, interiéry, ... to vše bylo opravdu precizně předloženo divákovi, a tak pokud máte rádi klasické detektivky, nebudete zklamaní. Nejde o akci a masakry, ale o šedou hmotu mozkovou.

V podstatě do čtyř dílů narvaný seriál, který by měl normálně 16 dílů. To znamená, že to skýtá všechny neduhy a i bonusy. Je to svižné, nezabředne to do nekonečného rozhodování hlavní hrdinky, koho že by měla chtít. Má to spoustu klišé, ale to prostě čekáte, vždyť už od začátku je to tak stavěné. V podstatě by se dalo říct, že je to taková milá jednohubka. Zábavné, sexy, nenáročné. Ale jednoduše zapomenutelné.

Upřímně mi to přišlo trochu nedotažené... sice jsme poznali, jaký měl Satoru život, ale chyběla mi tam trochu větší hloubka. A bohužel stále nemohu přijít na chuť hereckému umění Fukušiho. Pořád mi přijde zvláštně toporný. Možná je to tím, že mu nevěřím úsměvy? Pobavení ano, ale ne takový ten milý úsměv. Film je samozřejmě smutný, přece jenom hledáte náhradního pána pro kočku, kterou nadevše milujete. Nenadchlo, neunudilo k smrti, zabavilo... Smutné, pomalé, melancholické, možná s poselstvím, že váš život není tak špatný. Nebo naopak je, protože jste si ho takový udělali... záleží, jak na to koukáte a kdo jste. Upřímně kniha byla lepší. Přečtěte si ji, když už u nás vyšla. Tohle je takový bonus.

Když poznáváme Šino, její představa lásky či vztahu, se kterými se doposud setkala, je spíš ve smyslu tělesného potěšení. Je to přeci krásné, když se vás někdo dotýká, chce vás, laská vás, objímá. Zavřete oči a prostě necháte toho druhého, aby se vás dotýkal. Je to přeci lepší než být sám. Její znalost byla tedy o něčem prázdném. Možná na povrchu hladkém, ale když se toho dotknete, praskne to jako mýdlová bublina. Šino si to uvědomila, když jedno tohle prasknutí dopadlo hůř než obvykle. Takže se pak chtěla bránit tělesnu, chtěla skutečné city. Jenomže si nebyla jistá, zda je pozná. Hned nato poznává souseda, ze kterého se vyklube i její nadřízený. Je to láska? Je to touha nebýt sám? Je to touha o pochopení? Film může být brán jako sonda do duše prázdné ženy, která chce být zaplněna, ale také na něj lze dívat jen jako na další romantickou komedii, která se sexu nebojí. U toho prvního to má přidanou hodnotu, u druhého je to jen obyčejný průměrný film. Já se nacházím mezi. Nic to ovšem nemění na tom, že to mělo zajímavě napsané postavy a skvělé dialogy – nepůsobily vůbec nuceně, divně, strojeně. Slabší 4*.

Hlavní hrdinka se ze začátku zdála strašlivě chytrá, skvěle používala mozek, ale pak mi přišlo, že jí občas zamrzl. Škoda. Ze scén z minulosti, kde měl Lee Yeon dlouhé vlasy a zvláštně se culil, mi trnuly zuby. Efekty mě neoslovily. Souboje byly nudné. Chemie mezi hlavním párem téměř nulová, mnohem větší ji měl vedlejší pár nebo dokonce ta dobrá kuchařka a trapný nadřízený hrdinky... Imoogi neměl pravidla. Nebo spíš jeho moc; v podstatě byla neomezená a pak si na konci vzpomněli, že by to tak být nemělo, tak ho trochu oslabili. Bylo to takové duté. Rozkoukala jsem to, pak na pár týdnů úplně zapomněla, že to rozkoukané mám a vůbec mi to nechybělo, ani mě nezajímalo, jak to bude dál. Ale nakonec jsem to dokoukala a musím říct, že mě ani konec nepřekvapil – byl debilní. Šťastný-nešťastný, v podstatě poslední dva díly jen vyměnily nelogicky oběti. Nikdo tu nedržel své slovo. Něco se řeklo, aby to bylo vzápětí porušeno, překrouceno. Na to, jak hlavní hrdinka používala logiku, to samé i hrdina a záporák v podstatě proti sobě používali intelekt, to postrádalo logiku, řád... Do toho mi absolutně nesedl herecký výkon Lee Dong-wooka. Pro mě zklamání. Na začátku jsem byla nadšená, i postava Kim Booka se mi strašně líbila (a to vlastně celou dobu), tak mi to přišlo nudné. Zvláštní je, že mi přišlo, že postavy byly napsané dobře, ale ten zbytek stál za starou bačkoru. Co si budeme, seriál mi zanechal dost zvláštní pachuť v puse. Nazvěme ji nespokojeností.

Velké pozitivum je, že hlavní hrdina není hlupák a ve většině případech se nenechá oblbnout. Navíc je to vcelku pohledný chlapec ztvárněný hercem, co hrát umí, u něj chyby nehledejme, nemá to moc smysl. Byl napsaný i zahraný dobře. Co se týče hrdinky... není špatná, není to úplně ten typ, co vám leze na nervy, ale její představitelka. Tam jsem měla trochu problém, protože mi přišlo, že občas úplně netuší, jak má hrdinku pojmout a strašně mě rozčiloval její falešný úsměv. Málokdy mi přišlo, že se usmívá od srdce. Ostatní postavy byly spíše takové doplňující archetypy postav, nedalo by se říct, že by někdo vynikal; prostě tam byly, aby dotvořili prostředí pro hrdinku a hrdinu. Jediný, kdo mě zaujal svým vývojem a charakterem, byl Pei Xi. Člověk na začátku vlastně moc netušil, co od něj čekat, postupem času se to ovšem vyjasňovalo, aby ve finiši s ním bylo prostě fajn. Na rozdíl od záporáků, jejichž podlost se neustále opakovala, ačkoliv ji prováděly jiné postavy. V podstatě dvakrát jsme si museli projít tím samým schématem, abych napotřetí konečně dospěli k něčemu pořádnému (teď mluvím o jejich profesních úspěších a neúspěších). Pokud bych měla něco říct ke vztahu mezi hlavními hrdiny, tak rozhodně bylo fajn, jak to šlo přirozeně, v podstatě si padli do oka, trávili spolu čas a už to tak nějak bylo. Jenomže pak ty klacky pod nohy... naštěstí jsme se v tom dlouho nebabrali a divák měl aspoň poměrně rychle jasno, jen o trochu delší dobu trvalo, než si to řekli hrdinové mezi sebou. Nechme stranou postavy, herecké výkony i příběh, který je jednoduše přímočarý, i když dvakrát objede tentýž kruháč, podívejme se editing, na střih. To je s prominutím hnus! Jak ty scény občas byly poslepované... to opravdu na to neměli víc času? Strašně mě kvalita střihu rušila. Scény na sebe občas divně nenavazovaly, jednou měla postava v ruce A, poté B, poté zase A... tyhle detaily strašně zvyšují kvalitu díla, pokud jsou dobře udělané, pokud jsou odfláknuté, tak ji zase strašně snižujou. A není to první čínský seriál, u kterého jsem na to narazila. Opravdu na to mají tak málo času, aby to udělali pořádně? Konec stížností. Aby to sečetla, byl to vlastně dobře koukatelný seriál a je úplně jedno, jestli hrajete online hry, jestli fandíte esportu, protože tohle nakonec bylo o romantických a pracovních posunech. I přes ten čínský nacionalismus. Lepší 3*.

Očividně je u téhle série problém se scénářem. Karen se nepodílela na 2. díle a ten hned dostal o hvězdičku navíc! Tenhle díl je ovšem tak pitomý a postavy jsou jak vyměněné, že snad i hvězdička je moc. Co se mi na tomhle díle líbilo? Asi nic. Ale nebyla to zase úplná katastrofa. Asi. Snad. Myslím. Ble.