Zíza

Poslední díl je zároveň tím nejakčnějším. Spíše se tu střílí než povídá – tedy takový jsem měla dojem. Je to prostě zakončení všech rozjetých pletich i vztahů, které započaly v předchozím filmu i televizním speciálu (ten se také hodí vidět, aby bylo jasné, co tam vlastně Cučija Tao dělá a co je vlastně zač Tezukův bratr). Podle mě kvalitou je to přesně mezi předchozími díly s tím, že první film mě strašně nadchnul, když jsem na něj dívala. Opět odcházím od filmu vlastně spokojená, aniž bych přesně věděla proč. Asi dobrý poměr akce, romance, kecíků a dobrých herců. A jsem ráda, že nerozumím taktice bojů... Titulky.

Absolutně mě to nechytlo. Obsazení je dobré, postavy se chovají rozumě, ale všechny ty epizody s ochraňování a všeho kolem toho mě absolutně nezajímaly, postavy mi byly ukradené, ať byl svázaný, postřelený kdokoliv, nelitovala jsem, nepřála si lepší vyústění. Jediné, co jsem jim žrala, byl hudební doprovod, ten byl opravdu skvostný. Ale jinak pro mě série naprosto bez jiskry. I ten konec… ten byl snad ze všeho nejhorší.

Pokud člověk není nijak seznámený s historií japonského filmu či televize a nic netuší o Kurojanagi Tecuko, asi si to tolik neužije, ale i přesto si myslím, že je to velmi příjemný vhled do doby, kdy se teprve ten velký kolos v Japonsku rozjížděl. Micušima Hikari zde předvedla jeden z nejlepších výkonů. Díl má necelou půl hodinku, a tak svižně ubíhá. V každém díle se objeví nějaká guest star a předvede se, nebo možná taky ne, ale přesto ji zaznamenáte. Já jsem si asi nejvíce užila Miuru jako Charlie Chaplina. Všechny díly jsem si užila a možná jen ten poslední mi přišel o něco slabší než ty předchozí, ale možná jen proto, že byl na půl loučící a napůl slibující, že život Kurojanagi Tecuko nekončí a ona stále plna života bude obtěžovat televizní diváky. Seriál je poměrně sentimentální, takže kdo nemá sentiment rád, tak by asi neměl moc koukat. V podstatě jen jediná velká moucha bylo to, že Kurojanagi v podání Micušimi vůbec nestárla. Krátký pro někoho snad i inspirativní náhled na život jedné hyperaktivní a extravagantní dámy, která čirou náhodou byla u zrodu NHK. Slabší 5*. Titulky.

Neviděla jsem předcházející dva televizní speciály, ale to mi zase tak nevadilo, dokázala jsem se poměrně rychle zorientovat v ději, navíc sem tam ukázali nějaký ten flashback, tak jsem si udělala obrázek, o co vlastně v těch dvou dílech šlo. Čili není zase tak nutné koukat i na ně. Na druhou stranu to bez nich působí až moc uspěchaně, neboť je to opravdu završení nějakých těch sporů a rozmyslení se, kdo vlastně s kým a jak moc. Ale jinak je to klasický teen romantická komedie, ačkoliv každý ten prvek je trochu utlumen. Ale pořád jsem ještě nepřišla na to čím. Možná tou pomyslnou uspěchaností. Už z plakátu je jasné, kdo u dívčiny zaboduje, takže žádné překvapení se nekoná. Kdo by měl snad chuť na všechno to typické, co k tomu patří, nechť koukne na dva speciály, koho jen zajímá, jak to dopadne nebo nemá tolik času a chce příběh jen proletět, stačí film.

Kimurův výkon jako vždy, koukám, že se už přes dvacet let drží pořád u stejného – tedy kvalitní výstup, nic, nad čím by divák musel protáčet oči v sloup. Každá epizoda má svůj příběh, ale ke konci se nám vynoří to, co provázelo Jukia celým seriálem a konečně se dozvídáme, kdo je a co se stalo. Objev to není špatný, tedy člověk nepociťuje zklamání. Vzhledem k tomu, že je to devadesátkový seriál, tak je v podstatě na dnešní dobu odvážný, dokonce i prsa tam uvidíte. Nikdo si nehraje na svatouška, všichni jsou poměrně rozumní, dokonce i to poselství, které prostě má každý japonský výrobek, nijak divákovi nevnucuje. Přišlo mi to jako dobrá oddechovka. Nic náročného, ale ani primitivního. Jen škoda, že se to nedá sehnat v lepší kvalitě. Jaké to asi je přijít o paměť? Záviděníhodné? Smutné? Cool? Lepší 3*.

Já mám prostě pro tyhle typy filmů slabost. Provází je taková ta hořkosladkost a člověk netuší, jestli po zhlédnutí má příjemný pocit nebo je smutný, že to dopadlo, jak to dopadlo. Na to, že je to film založený na písničce, si myslím, že odvedli dobrou práci a i přes svou délku je film určitě dobrý ke zhlédnutí. Slabší 4*.

No tak se zase uklidníme. :-D Nápad to byl tak zajímavý a já se tak těšila, že odcházím hodně zklamaná. Začátek byl ještě dobrý, kdy se to drželo určitých pravidel. Ale pak se pravidla začala ohýbat, najednou už nebyly hranice, ale bezmezné Deus ex machina (potřebujeme to pošoupnout tímhle směrem, tak najednou se s mí tohle, potřebujeme to protáhnout, tak to ztížíme a dáme nové pravomoci tomu a tomu, nějak už to „lišácky“ vysvětlíme, však nám to diváci sezobnou). Přestože se to tvářilo, že to má jeden zvrat za druhým, tak když člověk o tom začne přemýšlet, tak zjišťuje, že v podstatě to hlavní již bylo vyřešeno po sedmi dílech, ale protože je nutné to natáhnout na těch 16, tak najednou máme další „zápletky“. Když si člověk nakonec odmyslí to, že se pohybujeme mezi dvěma světy a lze ten jeden dost brutálním způsobem ovlivňovat, tak se nám tu ukáže zase obyčejná romanťárna s láskou na život a na smrt. Ale protože si to neodmyslíme, tak nedostaneme nic pořádného a vše je pro mě napůl – boj se zlem, jejich vztah, fatasy prvek utržený ze řetězu. A pak jsem měla ještě osobní problém – Jong-suk Lee je fajn, ale jakmile nasadil ten svůj široký úsměv, měla jsem z něj divný pocit, prostě že úsměv není vůbec upřímný a spíš mi přešel creepy. Nedokázala jsem si tak najít cestu k jeho postavě a vlastně k vůbec žádné. Nakonec mi přišel nejzajímavější asistent kreslíře, ten pro mě působil pomalu nejopravdověji. Je sice pravda, že jsem si chvíli říkala, že je to třeba i parodie na všechny ty Deus ex machiny, divné twistploty, co jsou v seriálech (měla jsem to podezření ve chvíli, kdy autor W mluví o tom, jak vytvořil vraha), ale nakonec se to bralo tak vážně, že bohužel. Nemohu dát vyšší hodnocení, nebylo by to spravedlivé a seriál neuvěřitelně nadhodnocený. Nepřemýšlejte u toho a budete se bavit. I když je možné, že i po závěru posledního dílu budete mít, stejně jako já, spoustu otázek, protože na ně seriál neodpovídá po všem tom bordelu, který natropil. Přeloženo.

O něco lepší než hraná verze, ale i tak... nelogické až otravné chování postav zabíjí téměř veškerou akci a když akce není, tak se jen díváme životy těch, co jsou po smrti. Nebo ne? Až v posledním díle v podstatě dostaneme nějakou tu filozofickou chvilku, ovšem mám pocit, že z úst dost nevhodné postavy. A nakonec to, co jsem si z anime odnesla, je střídání kňourání postav s hrdinským to zvládneme, případně do toho, ty to zvládneš, kozomile! Má to násilí, anime se s tím nepárá a zabíjí bez rozdílu - to velmi oceňuji. Ale jinak netuším, co jiného bych dokázala dále pochválit. Příběh? Nic pořádného. Charaktery? Haha. Animaci? Nezaujala. Opening? Ending? Stejný dojem jako z animace - téměř žádný. Na druhou stranu je pravda, že to zase nebyla taková nuda a utíkalo to celkem svižně. Slabší 3*.

Ničím nezajímavá romantická komedie odehrávající se u moře. Překlápí se to z jednoho klišé do druhého, ale bohužel nijak originálně. V podstatě je to podobné tomu, když jste na pláži, opalujete se, ale zapomněli jste na knihu. Nic co by vás nějak nadchlo, ale zase se to dá snést. V podstatě bez zvratů, jen vyobrazení jednoho obyčejného setkání dvou odlišných lidí, kteří si záhy hrozně sednou a divák už jen sleduje jejich obyčejný život. Proč ne, takové filmy umí být úžasné, ale tenhle to nedokázal. 50 %.

Film na mě nijak nezapůsobil, nezanechal po sobě absolutně nic. Asi to není špatné, ale bez kouzla. Nemá to v sobě jiskru a herci mi občas přijdou, že se jim to moc hrát nechce. Děti tedy ne, ty jsou „nadšené“ v každém záběru, ale ti dospělí… docela nuda, nedali do svého projevu vůbec nic zajímavého. A pak přišel pád z mostu a vše, co bylo po něm, přestalo dávat smysl. Napůl byla minulost změněná, na půl ne, prostě špatně promyšlené ukončení filmu. A hlavně… to na té střeše? To už jsem si říkala, že tvůrci přehánějí a film odsoudili do šuplíku „znovu se již nepodívám, není na co“. Slabší 3*.