Oblíbení režiséři (10)
Lze-li film přirovnat k jídlu, lze pak Sedm samurajů pouze připodobnit. Protože pokaždé má jídlo o kousek jinou chuť a záleží, při jaké příležitosti se servíruje. Každopádně kuchař je mistr nad mistry. Navazuje na tradici té nejlepší alžbětinské kuchyně, a ingredience jsou patřičné a autentické. ************************* Upozornění: chodíte-li rádi do levných jídelen na 180 seriálových dílů, dejte si raději čínské instantní kung-pao z honkongské produkce.
Nikdo nesmí chybět - záměrně civilní a přesto promyšlené, poetické a kouzelné představení mistra Zhang. Natočit tenhle motiv někdo za velkou louží, brouzdalo by se po kolena v klišé. K plavání na velké vzdálenosti není potřeba velké myšlenky oblékat do honosnosti, sluší jim i pobyt v kapse zdánlivě šedé každodennosti. Jdeme odněkud někam, tuhle obraznost všech našich osudů a dějin pochopili zlatá šedesátá, ale koneckonců i Kurosawa a víceméně i Zhang, Yimou. Film není vhodný pro diváka, vyžadujícího ukecaný popis anebo křiklavý design.
Ruská široká duše a smysl pro poetiku a grotesku. Tahle charakteristika platí nejen pro film Příbuzenstvo. Možná nejen na Michalkova, kterého považuji za fascinující modernistický kompilát Čechova i Lva Tolstého, omlouvaje se se za přívlastky.
Filmy Ivana Passera z let šedesátých působí autenticky a zaslouží přívlastek skutečný. Jeden skutečný příběh ze života tvůrce - Intimní osvětlení, jeden z hlavních protagonistů, pan učitel na LŠU Blažek, hraje sám sebe. Nedožil se premiéry svého jediného a logicky nejlepšího filmu. A přesto se stal legendou, stejně jako stále aktuálně působící studnicí inspirace pro filmaře pan Passer.
Film s velkým "F", taková je režisérčina Frída. Autentická herecká elita, což v podstatě v normálním světě představuje nonsens. Vyníkající režisárská umělecká práce založená na intelektuální dispozici, a bohatém výtvarném a muzikálním jazyku - to jest Julie Taymor. Pro mne osvobozující počin mapující zárodky oprávněné relativistiky. Je poučné pro kreativce sledovat podhoubí avangardy v latinském světě tak daleko od přepychu, tak blízko chudobě. Tak blízko bohatství ducha i tmářství. Tak daleko od znásilňování ideí Stalinem a Hitlerem. Tak blízko tragických vyústění malilinkatého rodinného štěstí. Prostě bolavý život velké umělkyně, která nešla mimo duch doby a přesto byla sama.
Pan režisér Miyazaki dává do svých filmů vždy ty správné bylinky ze světa orientálního, které dochucuje klasickým kořením z evropského prostoru. Velmi imaginativní krmě. Pokaždé.
Mnichov - Spielberg stárne jako víno. Žádný strom neroste jen zemské gravitaci na truc a on to ví, vědí to strom i Spielberg a dokonce ví, že to ví i ostatní, ale přece kvůli tomu nebudou přepisovat Bibli a Korán. Navíc se na zmíněné botanické metafoře přiživuje spousta tajných zahradníků. Tvrdí, že Svět chce být rozpoznatelný a vypočítatelný. I my potřebujeme být klamáni, každý den vyžadujeme dávku kontrastu abychom mohli přežít, když už nechceme myslet.
K Vojně a mír Sergeje Bondarčuka: Literární úchvatná předloha a její asi nejlepší filmové zpracování. Co dodat. Snad jen, že díla nejsou velkolepá kvůli zneužívanému termínu recenzentů. Máte-li rádi metrum ruského jazyk a vrcholu klasicistní literatury Lva Tolstého jste ochotni i přihlížet, začněte šetřit na DVD. Protože je to dobrá investice do vaší vzdělanosti. Tuzemské televize Vám nemohou pomoci, zabývají se intenzivně čecháčkovstvím rádoby evropanstvím a snobskou kulturou postřelených designových ikon.
Začínám si toho chlapa čím dál tím víc vážit (Tima B.). Je pro promyšlený celek s kontrastem. a to co mnozí vidí jako morbidnost povyšuje na originální rukopis. Odkazuje k Shakesperovi a zastaví se před konvencemi - nemá je rád a proto mne stále překvapuje.
Jedno si Miloš Forman nezapomněl přibalit do svého amerického kufru: autenticitu pohledu kamery a autenticitu vlastních herců. To se pak tlumočí nejedna filosofická metafora jedna radost, o lidském příběhu nemluvě.